Informační chování: Porovnání verzí

m
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 14: Řádek 14:
  
 
'''Stadium elektronického prostředí''' – v tomto stadiu jde o podporování člověka při hledání [[informace]]. Zkoumá se „sociální praxe včleňování informačních systémů do přirozeného informačního prostředí člověka."<ref>STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie človeka: používatelia informácií v súvislostiach. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 9 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/informacne-spravanie-cloveka-%E2%80%93-pouzivatelia-informacii-v-suvislostiach</ref> Elektronické prostředí se neustále vyvíjí a v dnešní době přebírá spoustu úloh, které dříve byly výsadou pouze pro člověka.  
 
'''Stadium elektronického prostředí''' – v tomto stadiu jde o podporování člověka při hledání [[informace]]. Zkoumá se „sociální praxe včleňování informačních systémů do přirozeného informačního prostředí člověka."<ref>STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie človeka: používatelia informácií v súvislostiach. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 9 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/informacne-spravanie-cloveka-%E2%80%93-pouzivatelia-informacii-v-suvislostiach</ref> Elektronické prostředí se neustále vyvíjí a v dnešní době přebírá spoustu úloh, které dříve byly výsadou pouze pro člověka.  
−
 
  
 
==Výzkumné metody==
 
==Výzkumné metody==
Řádek 50: Řádek 49:
 
[[Kategorie:Informační společnost a využívání informací]]
 
[[Kategorie:Informační společnost a využívání informací]]
 
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]
 
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]
 +
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Římanová]]

Aktuální verze z 18. 6. 2017, 07:12

Informačním chováním označujeme různé aktivity člověka v informačním prostředí, to jak se v něm chová a jak se mu přizpůsobuje. Tento proces v sobě zahrnuje řadu „informačních rolí a činností: roli tvůrce, uživatele, zprostředkovatele informací a jejich aktivity a strategii při uspokojování informačních potřeb. Informační chování se projevuje prostřednictvím informačních zájmů, informačních potřeb a informačních požadavků.“[1]

Informační chování je jednou ze základních kategorií v informační věda a zkoumá člověka jako celek se všemi možnými vlivy, jenž působí na jeho chování v informačním procesu.

Na informační chování člověka má vliv mnoho faktorů, mezi něž patří vnitřní psychické procesy, sociální prostředí, uvažování v různých kontextech, používání různých metod a informačních zdrojů, situace za které informační potřeba vznikla aj. Impulsem pro informační chování je informační potřeba, která se ale s časem mění. Problémem současné doby je informační přehlcenost a informační nadbytek a ne každý dokáže rozlišit, jestli daná informace je důležitá a relevantní či nikoli.


Historie průzkumu informačního chování

Mechanické a systematické stadium – období rozvoje informační vědy v 50. a 60.letech 20.století. Uživatelé byli považováni za pasivní příjemce informací. Předpokládalo se, že cesta přenosu informací od poskytovatele k příjemci platí univerzálně a to bez ohledu na kontext.

Sociálně psychologické stadium – 80.léta 20. století. Otázka, proč nejsou služby a automatizované systémy dostatečně využívány. V roce 1983 proto vzniklo pojetí, kdy základem vyhledávání a využívání informací je smysl a uživatel má právo na užívání subjektivních způsobů při hledání a následném zpracování informací. V tomto období se zkoumala lidská mysl, různé přístupy uživatelů při hledání informací a jejich zpracování. Výsledkem je snaha přizpůsobit informační služby uživatelům

Stadium elektronického prostředí – v tomto stadiu jde o podporování člověka při hledání informace. Zkoumá se „sociální praxe včleňování informačních systémů do přirozeného informačního prostředí člověka."[2] Elektronické prostředí se neustále vyvíjí a v dnešní době přebírá spoustu úloh, které dříve byly výsadou pouze pro člověka.

Výzkumné metody

Klasické dělení výzkumu informačního chování můžeme rozdělit na kvantitativní a kvalitativní.

Do kvantitavního výzkumu řadíme dotazníky, statistické analýzy a v závěru se pracuje s naměřenými údaji, kdy výsledky jsou dále prezentované v tabulkách, grafech.

Při kvalitativním výzkumu jde o pochopení jevů a událostí a mezi výzkumné metody patří rozhovory nebo monitoring využívaných zdrojů. Výsledkem je poté příběh, interpretace. Velmi často ale dochází ke kombinaci obou metod.

Osobnosti věnující se výzkumu informačního chování

Tématu a problému informačního chování v oblasti informační vědy se ve svých pracech a výzkumech věnují např. Tom Wilson, Robert Taylor, Carol Kuhlthau, Nicholas Belkin. Většina autorů se soustředí na vyhledání informací jako součást informačního chování člověka.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Česká terminologická databáze knihovcnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna České republiky, c2005 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/Slovnik/
  2. ↑ STEINEROVÁ, Jela. Informačné správanie človeka: používatelia informácií v súvislostiach. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 9 [cit. 2015-02-02]. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/informacne-spravanie-cloveka-%E2%80%93-pouzivatelia-informacii-v-suvislostiach


Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

Informační chování, informační potřeby, informační věda, kvalitativní výzkum, kvantitativní výzkum, dotazník, rozhovor, monitoring

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Informační_chování&oldid=48932“