Popularizace vědy: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 
'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností.  
 
'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností.  
 
== Historie ==
 
== Historie ==
−
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavní zdroj byl z [[Córdobský chalífát|Córdobského chalífátu]]. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. V renesanci vyniká [[Erasmus Rotterdamský]]. Během 17.-18. století se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat [[Noviny|noviny]]. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]] a na přelomu 20.-21. [[internet]].
+
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavní zdroj byl z [[Córdobský chalífát|Córdobského chalífátu]]. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. v 11. století začínají vznikat první univerzity, v 15. století akademie. S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. století se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat [[Noviny|noviny]]. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy a rozvíjí se [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]] a na přelomu 20.-21. [[internet]].
  
 
== Způsoby distribuce ==
 
== Způsoby distribuce ==

Verze z 5. 12. 2017, 13:44

Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.

Historie

Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavní zdroj byl z Córdobského chalífátu. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. v 11. století začínají vznikat první univerzity, v 15. století akademie. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. století se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy a rozvíjí se ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematografie, rádio a televize a na přelomu 20.-21. internet.

Způsoby distribuce

  1. Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
  2. Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
  3. Multimediálně: rádio, televize, internet
  4. Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady

Odborná a laická komunikace

Cílové skupiny

  1. Široká veřejnost
  2. Základní a střední školy
  3. Potencionální vědci
  4. Vědci z jiných oborů
  5. Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[1]

Popularizátoři

U nás

Václav Cílek[2] [s. 92]- geologie

Jiří Grygar[2] [s. 190] - astronomie

Cyril Höschl[2] [s. 240]- psychiatrie

Vladimír Kořen - televizní moderátor

Anna Strunecká - chemie

Petr Vopěnka[2] [s. 780]- matematika, filozofie




V zahraničí

Carl Edward Sagan - astronomie

Linus Pauling - chemie

David Attenborough - biologie

Stephen Hawking - teoretická fyzika

Michio Kaku - teoretická fyzika

Odkazy

Reference

  1. ↑ GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popularizace_vědy&oldid=50350“