Tisk

Tisk je rozmnožování jednoho a více listů pomocí tiskařské formy. Barva je přenášena tlakem, který vyvíjí stroj na papír nebo jiný potiskovaný materiál.[1]

Historie tisku

První počátky tisku směřují do Číny, kde vznikly deskové tisky už v 9. století. Netisklo se ale pomocí tiskařského lisu, čímž se tato metoda stala nepříliš efektivní, a proto se tisk nijak více nerozšířil. Až v 15. století se z Asie tisk rozšířil i do Evropy. Zde však již byl používán moderní tiskařský lis a dřevěné desky. Za vynálezce mechanického knihtisku je považován Johannese Gutenberga, který jako první začal využívat knihtisk za pomocí pohyblivých mechanických liter. Rozšíření jeho objevu mělo za následek obrovský nárůst produkce knih a nové možnosti v předávání informací. Před tímto vynálezem byl znám tisk za pomocí dřevěných desek, kdy se do celé desky vyřezal text a ta se následně odlila. Byla to ale velmi zdlouhavá a náročná práce.[2]

Druhy tisku

  • z výšky
  • z hloubky
  • z plochy
  • průtlačný tisk

[3]

Tisk z výšky

Při tisku z výšky je vytvořena forma s výstupky neboli body, na kterých se barva uchytává a následně obtiskne na papír. Do prohlubní ve formě se nedostane. Gumovou nebo plastovou tiskovou formu nazýváme flexotiskem. Je vyráběna pomocí laseru a je nejčastěji používána na potisk lepenky, folií apod. Naopak knihtiskem nazýváme dřevěnou nebo kovovou formu, která je vytvořena jako zrcadlový obraz a následně otisknuta na papír. Nejčastěji tuto formu tisku využíváme na časopisy, knihy apod. Je to nejstarší technika, je ale poměrně pracná a tudíž ji dnes nahradily výkonnější postupy.[3]

Tisk z hloubky

Tamponový tisk neboli tampotisk: Obraz se otiskne pomocí silikonového tamponu, na který je obtisknutý obraz z tiskové formy na požadovaný předmět, kterým jsou nejčastěji obaly a další nerovné výrobky. Hlubotiskem nazýváme proces, při kterém je obraz vryt či vyleptán do tiskové formy a následně otisknut na nejčastěji umělecké tisky. Poprvé se vyskytl už v 15. století. V té době byly užívány měkké kovy jako například měď. Tento měkký kov se ale snadno opotřeboval, a tak se postupem doby přešlo na kovy tvrdší jako třeba ocel. V roce 1890 Český tiskař Karel Klíč vytvořil rotační hlubotisk, což zrychlilo proces tisku. Na konci 20. století byl ale vytlačen zdokonalujícím se ofsetem.[3]

Tisk z plochy

Oba body (tisknoucí i netisknoucí prvky) jsou na stejné úrovni a liší se od sebe jen vlastnostmi povrchu. Jestliže použijeme mastné tiskařské barvy, musí tisknoucí místa přijímat barvu a odpuzovat vodu. Netisknoucí musí být opakem, tudíž musí odpuzovat barvu a přijímat vodu. Následně se tisková forma smáčí vodným roztokem a navaluje se na ni tisková barva. Nepřímý tisk je příklad ofsetu. Jedná se o postup, kdy se tisková forma otiskuje na válec s gumovým potahem, který přenese obraz na papír. Tím odpadá nutnost zrcadlového obrazu a forma se tak méně opotřebovává.[3] Offset hr

Průtlačný tisk

Při průtlačném tisku barva přímo protéká tiskovou formou. Tento typ tisku se na klasický tisk na papír téměř nepoužívá. Tiskne se s ním na textilie či třeba i kámen. Tisknou se hlavně obrázky, ale i různé znaky. Vznikl na Dálném výhodě a zmodernizován byl v roce 1929 v USA, odkud se dostal i do Evropy.[3]

Velkoformátový tisk

Velkoformátový tisk je určen odborné veřejnosti z reklamy, GIS, ale také široké veřejnosti, která s velikými formáty jako jsou například bannery, reklamy, územní mapy a plány, přílohy seminárních a diplomových prací, pracuje. Výsledkem velkoformátového tisku jsou tedy například plakáty, prezentační materiály, loga, plány nebo schémata.[3]

Současnost

V dnešní době se využívá mezi všemi typy tisku hlavně ofsetový tisk. Ten se dostal do popředí za průmyslové revoluce a další už nepřekonatelný náskok získal v moderní době. Předloha se přenáší na plastové či kovové destičky pokryté tenkou vrstvou na světlo citlivé látky. Jakmile se předloha nasvítí na desku, zakryté části(písmena) nezareagují a pak na těchto místech zůstane barva. Ta se poté klasicky přenese na gumový válec a dále na papír. Hlavní výhodou ofsetu je, že lze počítačově vytvářet tiskové desky, což při klasickém (tisku z výšky) knihtisku nejde. Počítač umožňuje snadnou práci se stránkami, písmem a jejich rozložením. Další ohromnou výhodou bylo neuvěřitelné zrychlení tisku díky takzvaným rotačkám. Archy nebo i celé role papíru jsou posouvány skrze stroj a ten tak může tisknout stránky, a dokonce je rovnou nařezat a složit neskutečnou rychlostí. Dnes lze používat ofset i na obrázky, jelikož díky počítačům se práce s nimi mnohem zpřesnila. To znamenalo vytlačení i hlubotisku, který dříve tomuto účelu sloužil.
Na objednávky menší (300 knih), levné "brakové" knihy s černobílým tiskem se používají speciální digitální tiskárny. Přenos barvy na papír funguje na pricipu kopírek, tzn. že předloha se dynamicky vytváří na polovodičové desce, ta pak "přitáhne" na určitá místa barvu a poté ji natiskne na papír. Rozdíl mezi ofsetem a digitálním tiskem je, že u ofsetu je nákladná příprava stroje, ale další náklady pak už stoupají pomalu. U digitálního tisku je příprava stroje zanedbatelná, nicméně náklady s každým tiskem stoupají, a to strměji než u ofsetového tisku. Hranice, kde se rozdíly vyrovnávaji, je zhruba 400 až 600 výtisků(knihy).[4]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Tisk. Wikipedia: the free encyklopedia.[online]. Dostupné z:https://cs.wikipedia.org/wiki/Tisk
  2. BOHATCOVÁ, BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století : papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. Bibliotheca Strahoviensis. ISBN 978-80-7277-390-9. .
  4. PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. Třetí, doplněné a přepracované vydání. Příbram: Pistorius a Olšanská, 2011. ISBN 9788087053508.

Externí odkazy

Doporučená literatura

  • Česká kniha v proměnách staletí, BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Vyd. 1. V Praze: Panorama, 1990, 622 p. ISBN 8070381310.
  • Úvod do dějin tištěných médií, VEČEŘA, Pavel. Úvod do dějin tištěných médií. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4178-9.
  • Encyklopedie knihy 1. vydání, VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století. 1. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2006, 1350 s., [160] s. obr. příl. Bibliotheca Strahoviensis. ISBN 80-7277-312-7.
  • Encyklopedie knihy 2. vydání, VOIT, Petr. Encyklopedie knihy: starší knihtisk a příbuzné obory mezi polovinou 15. a počátkem 19. století : papír, písmo a písmolijectví, knihtisk a jiné grafické techniky, tiskaři, nakladatelé, knihkupci, ilustrátoři a kartografové, literární typologie, textové a výtvarné prvky knihy, knižní vazba, knižní obchod. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. Bibliotheca Strahoviensis. ISBN 978-80-7277-390-9
  • PISTORIUS, Vladimír. Jak se dělá kniha. Třetí, doplněné a přepracované. Příbram: Pistorius a Olšanská, 2011. ISBN 9788087053508.

Klíčová slova

knihtisk, tiskárny, Johannes Gutenberg