Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | ==Školní psychologie== | |
| − | Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref name=":1">Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>. | + | ===Definice školní psychologie=== |
| + | Školní psychologie využívá poznatků [[1. Pedagogická a školní psychologie, základní úkoly, přínos pro praxi i teorii výchovy a vzdělávání|pedagogické]], vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila<ref name=":1">Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>. | ||
| − | === Vývoj školní psychologie === | + | ===Vývoj školní psychologie=== |
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref> | Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref> | ||
| − | Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name= ":2"/> | + | Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name=":2" /> |
| − | Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR<ref name= ":1"/>, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání. | + | Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR<ref name=":1" />, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání. |
| − | === Zakotvení a obrysy školní psychologie === | + | ===Zakotvení a obrysy školní psychologie=== |
Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. | Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. | ||
| − | '''Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií''' spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako | + | '''Pedagogicko psychologické poradenství''' je specifickým typem poradenství, které se zaměřuje na procesy učení, vyučování a výchovy. Více o specificích pedagogicko psychologickém poradenství lze nalézt v článcích [[Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách.|Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách]] a [[Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás]]. |
| + | '''Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií''' spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.<ref name=":1" /> | ||
| − | === | + | ===Přehled hlavních témat školní psychologie=== |
| + | Mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy: | ||
| + | *školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě | ||
| + | *sociální klima ve třídě a ve škole | ||
| + | *management a vedení školní třídy | ||
| + | *metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a používané ve školním prostředí - např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,...) | ||
| + | *šikana ve školní třídě | ||
| + | *školní úspěšnost | ||
| + | *školní zátěž | ||
| + | *obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků | ||
| − | == | + | ==Pedagogicko-psychologické poradenství== |
| − | === Doporučená literatura === | + | ===Definice pedagogicko-psychologického poradenství=== |
| + | DOPLNIT DEFINICI | ||
| + | |||
| + | ===Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR=== | ||
| + | Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR '''školská poradenská zařízení, ŠPZ''' (tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speciálně pedagogická centra) a '''školská poradenská pracoviště, ŠPP'''. | ||
| + | |||
| + | Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. | ||
| + | Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.<ref name=":3">Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste</ref> | ||
| + | |||
| + | Další informace o PPP a SPC lze nalézt v článku [[Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás]]. | ||
| + | |||
| + | ==Odkazy== | ||
| + | |||
| + | ===Doporučená literatura=== | ||
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. | Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál. | ||
| Řádek 24: | Řádek 48: | ||
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge. | Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge. | ||
| − | === Reference === | + | ===Reference=== |
<references /> | <references /> | ||
| − | === Klíčová slova === | + | ===Klíčová slova=== |
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství | školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství | ||
| − | [[Kategorie: Pedagogická psychologie|*]] | + | [[Kategorie:Pedagogická psychologie|*]] |
Aktuální verze z 8. 12. 2020, 12:12
Školní psychologie
Definice školní psychologie
Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení (jeho mechanismy, zákonitosti, druhy, průběh a podmínky, za nichž probíhá), a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].
Vývoj školní psychologie
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2] Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.[2] Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR[1], který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.
Zakotvení a obrysy školní psychologie
Přestože školní psychologie patří do psychologie pedagogické, tak ji zároveň přesahuje, což je dáno šíří klientely i rozmanitými tématy. Školní psychologie má tedy blízko i k psychologii vývojové a klinické. Školní psychologie je částí své klientely, totiž specificky oslabenými a znevýhodněnými žáky, spojena se speciální pedagogikou. Pedagogicko psychologické poradenství je specifickým typem poradenství, které se zaměřuje na procesy učení, vyučování a výchovy. Více o specificích pedagogicko psychologickém poradenství lze nalézt v článcích Hlavní okruhy činnosti psychologů ve školách, v jiných výchovných institucích a v pedagogicko psychologických poradnách a Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás. Rozdíl mezi školní a poradenskou psychologií spočívá v obsahu i formě jejich činnosti. Psycholog v pedagogicko-psychologické poradně využívá standardní podmínky při diagnostikování, drží si odstup od systému škol a může čerpat z intervize s kolegy. Naproti tomu školní psycholog pracuje přímo ve škole, kterou dobře zná, stejně jako specifika přímo školy i celého regionu. Jeho klienty je celá škola, tedy netříděná populace, ve které může zasahovat operativně. Kromě okamžité práce děti dlouhodobě sleduje, může zahájit včasnou intervenci a pracovat preventivně.[1]
Přehled hlavních témat školní psychologie
Mezi hlavní tematické oblasti zájmu školní psychologie patří následující okruhy:
- školní třída coby sociální skupina (její struktura a vývoj) a sociálně psychologické jevy přítomné ve školní třídě
- sociální klima ve třídě a ve škole
- management a vedení školní třídy
- metody psychologické práce se školní třídou (psychodiagnostické metody a intervenční metody či programy opírající se o psychologické poznatky a použitelné a používané ve školním prostředí - např. preventivní programy práce se školní třídou, programy na podporu kvalitních vrstevnických vztahů ve školní třídě, krizová intervence v kontextu třídy a školy,...)
- šikana ve školní třídě
- školní úspěšnost
- školní zátěž
- obtíže žáků zasahující do vyučovacího procesu: učební a výukové problémy, výchovné problémy, osobní problémy, tělesné a zdravotní obtíže žáků
Pedagogicko-psychologické poradenství
Definice pedagogicko-psychologického poradenství
DOPLNIT DEFINICI
Systém pedagogicko-psychologického poradenství v ČR
Systém pedagogicko-psychologického poradenství tvoří v ČR školská poradenská zařízení, ŠPZ (tj. PPP - pedagogicko-psychologické poradny a SPC - speciálně pedagogická centra) a školská poradenská pracoviště, ŠPP.
Školní poradenské pracoviště je tvořeno týmem, v němž je školní psycholog či školní speciální pedagog, výchovný poradce a školní metodik prevence. V budoucnu se do systému pedagogicko-psychologického poradenství očekává zapojení SVP. Změny, které se dějí ve společnosti, se odráží v potřebách uživatelů pedagogicko-psychologického poradenství. Školy vytváří programy prevence sociálně patologických jevů, šikany, užívaní návykových látek, rasismu a xenofobie atd., potřebují metodiku pro úspěšnou integraci dětí se specifickými potřebami či dětí nadaných, měly by poskytovat kariérní poradenství a navazovat klienty (žáky a studenty, popř. rodiče) na specializované poradenské služby zajišťované PPP, SPC či SVP. Školská poradenská pracoviště rozvíjejí diagnostické postupy, čímž přispívají k pozitivnímu budoucímu rozvoji školství jako celku i školní úspěšnosti u konkrétního dítěte, a podporují pedagogy v jejich práci.[3]
Další informace o PPP a SPC lze nalézt v článku Systém pedagogicko psychologického poradenství u nás.
Odkazy
Doporučená literatura
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
- ↑ 2,0 2,1 Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.
- ↑ Zapletalová, J. (2020). Školní poradenská pracoviště (ŠPP). Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: http://www.nuv.cz/t/pedagogicko-psychologicke-poradenstvi/skolni-poradenska-pracoviste
Klíčová slova
školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
