Dospělost: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 27 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | == | + | ==Definice a vymezení dospělosti== |
| − | + | ===Právní definice dospělosti=== | |
| − | + | V českém občanském zákoníku se setkáváme s termínem '''zletilost''', která se nabývá dovršením osmnáctého roku věku. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Zletilý člověk se stává plně svéprávným, je tedy způsobilý nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství.<ref>Nový občasnký zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první), Osoby (Hlava II), Fyzické osoby (Díl 2), Obecná ustanovení (Oddíl 1), Paragfar 30</ref> | ||
| − | == | + | ===Biologické vymezení dospělosti=== |
| + | Z biologického hlediska se období dospělosti váže na dosažení určité fyzické zralosti. Důležitý je '''význam sexuality''', která představuje nedílnou součást partnerského vztahu, narozdíl od adolescence se během dospělosti uplatňuje i její '''reprodukční význam'''.<ref name=":4">Vágnerová M., ''Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří.'' Praha: Karolinum, 2007.</ref> | ||
| + | ===Psychosociální vymezení dospělosti a její hlavní vývojové úkoly=== | ||
| + | Dosažení dospělosti v psychosociálním významu není jednoznačně časově určeno, protože probíhá u různých lidí v odlišnou dobu. Můžeme však vymezit tři hlavní oblasti. | ||
| − | + | ====Osobnostní změny==== | |
| − | + | '''Identita''' zralého dospělého jedince je vůči období dospívání relativně '''stabilní a přijatelně pozitivní.''' Dospělý se '''osamostatnil od svých rodičů''', což se projevuje tím, že činí svobodná rozhodnutí o vlastním životě a umí '''přijmout zodpovědnost''' za své konání. K vyšší vyrovnanosti se váže i vyšší sebejistota a lepší odhad vlastních schopností. Jedinec lépe ovládá své emoce, snáze odolává zátěži a také se dokáže vzdát vlastního uspokojení.<ref name=":4" /> | |
| + | ====Mezlidiské vztahy==== | ||
| + | V oblasti mezilidských vztahů má velký význam proměna vztahů dospělého k původní rodině. '''Vztah s rodiči je vyrovnanější''' a klidnější, rodičovské postavy jsou přijímány realističtěji. | ||
| − | + | Dospělý navazuje '''intimní partnerské vztahy''', kde dokáže akceptovat potřeby partnera a podřídit jim ty své. | |
| + | Důležitou součástí vztahů dospělého člověka je '''rodičovství''', ve kterém se střetává nadřazená pozice vůči dítěti s odpovědností za něj. | ||
| − | + | V profesní oblasti je důležité zvládnutí interakce jak v podřízené, tak nadřízené pozici.<ref name=":0">Thorová K., ''Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt.'' Praha: Portál, 2015</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ====Ekonomická nezávislost==== | ||
| + | Důležitým faktorem dospělosti je finanční nezávislost, která určuje vztah k původní rodině. Často jsou mladí lidé považováni za dospělé až při finanční nezávislosti na rodičích. '''Pracovní uplatnění''' je důležité pro vlastní '''seberealizaci a uspokojení'''.<ref name=":0" /> | ||
| − | === | + | ==Různé periodizace dospělosti== |
| + | {| class="wikitable" | ||
| + | |+ | ||
| + | ! | ||
| + | !'''Mladá dospělost''' | ||
| + | !Střední dospělost | ||
| + | !Starší dospělost | ||
| + | |- | ||
| + | |Švancara | ||
| + | |20–30/32 let<ref>Švancara J. (1973). Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN</ref> | ||
| + | |30/32 - 46/48 | ||
| + | |46/48 - 65 | ||
| + | |- | ||
| + | |Vágnerová | ||
| + | |20–40 let<ref name=":4" /> | ||
| + | |45 - 50 let | ||
| + | |50 - 60 let | ||
| + | |- | ||
| + | |Thorová | ||
| + | |20–35 let<ref name=":0" /> | ||
| + | |35 - 50 let | ||
| + | |50 - 70 let | ||
| + | |} | ||
| − | + | ==Vynořující se dospělost== | |
| − | + | '''Jeffrey Jensen Arnett''', americký vývojový psycholog, se zabýval obdobím mezi 12 a 25 lety, které popsal jako ,,emerging childhood” tedy vynořující se dospělost. Mladí lidé se v tomto období již necítí jako adolescenti, mají vyšší míru svobody a odpovědnosti, ale zároveň jsou stále spjati s původní rodinou. Období je vymezené mezi koncem dospívání a určujícími prvky dospělosti jako stabilní práce, manželství či rodičovství. Fenomén se objevil pouze v několika minulých dekádách jako odpověď na socio-ekonomické proměny společnosti. Arnett k danému období přiřadil na základě rozhovorů s 300 mladými lidmi pět základních rysů. <ref>Arnett, J. J. (2002). Emerging adulthood. A theory of development from the late teens through the twenties. American psychologist. 55(5), 469-480.</ref><ref>Arnett, J. J. (2000). High hopes in a grim world, emerging adults´ views of their futures and ,,generation X". ''Youth and Society,'' 31(3), 267-286.</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| + | ===Věk hledání identity=== | ||
| + | Mladí hledají svou identitu a rozhodují se o tom, kým chtějí být a čeho chtějí dosáhnout v oblasti studia, práce a vztahů. | ||
| − | === | + | ===Věk nestability=== |
| + | Vynořující se dospělost je dynamické období, kdy dochází ke změnám ve vztazích, bydlení, studiu i zaměstnání. | ||
| − | + | ===Věk orientace na vlastní osobu=== | |
| + | Typické je i zaměření na sebe samého a snaha získat co nejvíce zkušeností pro pozdější životní volby. | ||
| − | + | ===Věk pocitů na půli cesty=== | |
| + | Dospělí se vyrovnávají s vyšší mírou zodpovědnosti a svobody, ale zároveň jsou stále značně připoutání k původním rodinám. | ||
| − | + | ===Věk možností=== | |
| − | + | Do daného období také patří množství ambiciózních plánů. Podle Hornblowera 96 % mladých lidí věří, že budou žít lépe než jejich rodiče, nikdy se nerozvedou a budou mít vice peněz.<ref>Hornblower, M. (1997). ''Great Expectations.'' New York: Time</ref> | |
| − | + | ===Nezralá dospělost=== | |
| + | Termín ,,nezralá dospělost" se týká oddalování relizace podstatných kritérií dospělosti do vyšího věku, setkáváme se s ním například u K. Thorové.<ref name=":0" /> Pojem naráží na fenomém přicházející se socio-ekonomickým vývojem společnosti, kdy mladí lidé mohou například více cestovat a studovat jazyky, a tak dochází k '''posouvání mateřství a manželství do pozdější dospělosti.''' Nezralost Thorová také vidí v chybějícím osamostatnění, kdy se zvyšuje počet dospělých žijících u rodičů, v roce 1995 se jednalo o 15 % žen a 32 % mužů ve věku 25 - 29 let, do roku 2013 došlou k zdvounásobení na 30 % u žen a u mužů k pousnu na 50 %.<ref>Kohoutová, I. (2014). Sociodemografická homogamie sezdaných a nesezdaných párů. ČSÚ</ref> Těmto dospělým nejčastěji chybí některá z vývojových charakteristik dospělosti jako trvalý partnerský vztah, rodičovství či zakotvenost v profesní rovině. Zda jsou však daná kritéria nezbytně určující pro úroveň zralosti, by mohlo být předmětem diskuze. | ||
| + | ==Mladá dospělost== | ||
| + | Období mladé dospělosti je plné otevřených možností. Pozornost je nasměřována jak na vlastní realizaci, tak na potřebu emočního přijetí. Mladý člověk se snaží najít rovnováhu mezi uspokojením svých individuálních potřeb a potřeb jeho blízkých.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | ||
| + | Dospělost je spjata s '''vyšší mírou zodpovědnosti a povinností'''. Jedinec volí vlastní životní styl a sociální role. Zároveň podléhá sociálnímu tlaku a řídí se alespoň částečně očekáváním společnosti. Sociální normy určují, kdy jsou vhodné podstatné životní změny jako uzavření manželství, rodičovství a stabilní profesní postavení. Významnost rané dospělosti spočívá především v tom, že způsob, kterým se dospělý vyrovná s vývojovými úkoly, určuje další životní směřování.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | ||
| − | = | + | Podle [[Erik Erikson|Eriksonovy]] teorie psychosociálního vývoje se mladý člověk orientuje především na intimní vztahy, hledá pocit vzájemnosti a odevzdání se v partnerském vztahu, naproti tomu čelí strachu z odmítnutí a osamělé budoucnosti. Pokud jedinec úspěšně vyřeší krizi daného vývojového stádia, tedy '''střet intimity a izolace''', Erikson k jejímu překonání přiřazuje '''ctnost lásky''', kdy dospělý dokáže zrale navazovat hluboké a smysluplné vztahy.<ref name=":1" /> |
| − | + | ===,,Čtvrtživotní krize"=== | |
| − | + | Krizi rané dospělosti či tzv. krizi 20letých shrnula Thorová slovy: ,,''Čtvrtživotní krize se objevuje obvykle krátce poté, co dospívající vstoupili do světa dospělých. Musí dělat první samostatná rozhodnutí, za která ponesou odpovědnost pouze oni sami, což může být zdrojem frustrace a stresu.''” <ref name=":0" /> Krizi provází zejména '''pocit nejistoty,''' a to na úrovni vlastní identity, partnerských vztahů a sexuálního života. Nejistota se prolíná i v rovině profesního života a konfliktních vztahů s rodiči. Lidé v tomto období pociťují touhu po intimnějších vztazích. Objevuje se pocit deziluze, kdy mladý člověk poznává komplexnost problémů, pro která jsou neúčinná černobílá řešení.<ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ===Fyzické aspekty=== | ||
| + | Mladí lidé jsou na '''vrcholu svých fyzických a sexuálních schopností'''. Zažívají tělesně nejzdravější období, kdy pojímají nejvíce energie a mohou dosahovat nejlepších sportovních výsledků.<ref name=":4" /> | ||
| − | == | + | ===Osobnostní aspekty=== |
| + | Období je spjaté s mnoha novými sociálními situacemi a mladí se musí vyrovnat s jejich požadavky. '''Vymezují se''' vůči hodnotám a normám a zaujímají '''vlastní postoj''' k různým sociálním skupinám. Mladého člověka stále ovlivňují dospělé vzory z dětství, představují důležitý faktor pro osobní určení dospělosti. Oproti období dospívání zažívají mladí dospělí emočně stabilnější období, stále však činí impulzivní rozhodnutí, lákají je nové zážitky, riskování a adrenalin. Díky relativní nezkušenosti nedokážou objektivně odhadnout své hranice. Schopnost sebereflexe se posiluje v závislosti na stále se vyvíjejícím mozku.<ref name=":5" /><ref name=":4" /> | ||
| + | ===Mezilidské vztahy=== | ||
| + | Potřeby sociálního kontaktu jsou uspokojovány přátelstvími, partnerskými vztahy a rodičovstvím. Kvalita mezilidských vztahů významně určuje míru emočního uspokojení. | ||
| − | + | Důležitá je dynamika vztahů v původní rodině. Mladí lidé se postupně osamostatňují na všech úrovních a to emoční, názorové, ekonomické i fyzické, tedy vlastním bydlením. Pro další osobnostní vývoj je klíčové vyrovnání se s dětskými traumaty a '''stabilizace vztahu s rodiči'''. K dospělosti se váže i ekonomická nezávislost, která může u studentů představovat nepříjemný tlak v rámci původní rodiny.<ref name=":4" /> | |
| + | Přátelství jsou důležitá pro osobností růst, potvrzení vlastní hodnoty a sdílení prožitků. Mezi znaky přátelství patří společně trávený čas, sdílení důvěrných informací, pocit opory a porozumění. Mezi mužskými a ženskými přátelstvími se nacházejí specifické rozdíly. Muži kladou vetší důraz na společné aktivity a hodnocení vnějších událostí jako je politika či sport, zatímco ženy dávají přednost intimnějšímu vztahu, který se vyznačuje důvěrností a probíráním osobních témat. <ref name=":5">Wright, P. H. (1982) ''Men´s friendship, women´s friendship, and the alleged inferiority of the latter.'' Sex roles. 8,1-20.</ref> Se vzrůstajícími pracovními povinnostmi ubývá času pro budování přátelství. | ||
| − | == | + | Mezi vývojové úkoly rané dospělosti patří vytvoření '''stabilního partnerského vztahu'''. Pro partnerství mezi dvěma lidmi je charakteristická intimita, citové připoutání, milostný vztah a párová identita. Dospělý se snaží o vybudování vztahu, který představuje zdroj jistoty a bezpečí a koncentruje pro daný záměr značné úsilí. Ačkoli se jedná o nový druh vztahu, vždy je ovlivněn emoční vazbou, kterou člověk prožíval v dětství.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> |
| − | + | Významnou součástí dospělosti je uzavření '''manželství,''' kdy heterosexuální páry zakládají legislativně zakotvenou jednotku, která slouží zejména jako základ rodiny. Uspokojuje nejen psychické potřeby, ale i sociální očekávání. Manželství můžeme vymezit jako malou sociální skupinu, kde se oba partneři definují příslušností ke vztahu, sdílí společné hodnoty a obvykle též společný fyzický prostor. Partneři společně plánují život, jejich vztah slouží jako zdroj citového bezpečí a začleňují se jím do sociální struktury.<ref name=":4" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Některé páry spolu dlouhodobě žijí bez uzavření sňatku, fenomén sociologové nazývají ,,kohabitací“. Kreidl podotýká: ,,''Toto uspořádání párového života je preferované lidmi liberálními, rovnostářskými, kteří se odklánějí od tradičních představ o dělbě partnerských rolí.''“<ref>Kreidl, M. (2010). Dochází v ČR ke konvergenci hodnotového profiu lidí žijících v manželství a nesezdaném soužití? ''Sociální studia,'' 7(4), 85-100.</ref> | ||
| − | == | + | ===Profesní realizace=== |
| + | Během mladé dospělosti se výrazně prohlubují profesní zkušenosti. Podle Mukerjeeho je považován za vrchol matematických a fyzikálních dovedností 25.–26. rok.<ref>Mukerjee, M. (1996). Explaining everything. ''Scientific American'', 274(1), 88-94.</ref> Zpočátku mladí dospělí často studují a mění zaměstnání, zaměřují se na sbírání zkušeností a hledají směr seberealizace, který poté později začínají naplňovat. Jedním z dilemat rané dospělosti je rozpor potřeby svobody a potřeby vyzkoušení si nových rolí. Střetává se zde '''touha po nových zkušenostech''' a zároveň zátěž a odpovědnost k nim se vázající. V tomto období jsou lidé otevření mnoha novým podnětům a mají možnost uskutečnit většinu různých plánů.<ref name=":4" /> | ||
| + | ===Krize třicátníků=== | ||
| + | Mezi 28 a 35 lety se podle některých autorů, například podle Kateřiny Thorové<ref name=":0" />, může objevit krize, která se váže k prvním známkám stárnutí dané osoby, pocitu stereotypního života, k nespokojenosti s mezilidskými vztahy i profesním životem. Mladí dospělí hledají své místo v životě, současně se mohou cítit unavení ze sociálních vztahů. Lze pozorovat první známky vlastního stárnutí a stárnutí rodičů, které může přinášet obavy z budoucnosti. | ||
| − | == | + | ==Střední dospělost== |
| + | U [[Erik Erikson|'''Eriksonovy''']] teorie přestavuje dospělost sedmé stádium psychosociálního vývoje. V tomto období se u jedince '''střetává''' potřeba projevovat '''generativitu''' se sebezaujetím a '''stagnací'''. Slovy Eriksona:,, ''Řekli jsme, že generativitu doprovází prokreativita (plodnost), produktivita a kreativita (tvořivost), a tím i generace nových bytostí stejně jako nových výtvorů a nových myšlenek včetně určitého způsobu sebeutváření, především v oblasti dalšího vývoje identity.”'' Ctností, která vzejde zdoláním krize tohoto období je '''péče''', kdy se člověk naučí dbát o druhé osoby a hodnoty. Generativita se projevuje potřebou přesáhnout hranice vlastního života, může se uplatňovat v rodině, profesi či ve veřejném dění. Lidé sami sebe hodnotí jako vyrovnané a pečující. Do generativity patří i větší všímavost k potřebám druhých, schopnost poskytnout emoční podporu a také potřeba předání svých vlastních zkušeností.<ref name=":1">Erikson, E. H. (1998). ''The Life Cycle Completed''. New York: Norton. Česky: (2002). ''Dětství a společnost.'' Praha: Argo.</ref> | ||
| − | + | '''Řada jedinců vnímá období za nejšťastnější''' a to díky psychické i ekonomické stabilitě, stabilnímu pojetí vlastní identity a partnerské vztahové zralosti. V ideálním scénáři vnímají etapu jako životní vrchol, kdy se daří naplňovat předsevzaté plány mladé dospělosti. Během středního věku je jedinec již zralou osobností s plnou schopností regulovat své emoce a vyrovnávat se s problematickými okolnostmi. Ačkoli období neprovází významné vývojové mezníky, ústředím tématem je '''dosažení uspokojivé profesní pozice a stabilizace rodiny'''. Střední dospělost doprovází vysoká zodpovědnost, a to nejen za vlastní osobní život a seberealizaci, ale i za své děti a stárnoucí rodiče. Fungující rodinné vztahy slouží jako bezpečné zázemí pro rozvoj v profesní i společenské oblasti. Během této vývojové fáze se definitivně uzavírají některé životní možnosti jako například mateřství, což vede k rozsáhlejšímu přemýšlení nad minulými rozhodnutími a budoucím směřováním.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | + | Období není specificky podmíněno biologickým vývojem, ale je spíše určováno sociálními hodinami. Ty představují společenské normy týkající se například manželství a profese. Pro průběh vývojové etapy jsou určující minulá rozhodnutí jedince. Může zažívat vrcholné období, kdy je dostatečně integrovaný, těší se fungujícím vztahům a uspokojivé práci. Ale také může zdolávat výzvy, které se nepodařilo překonat v minulosti a poté převažují pocity frutrace a zklamání. Mezi znaky zralé dospělosti patří '''integrovanost maskulinních a femininních tendencí''', například rovnováha mezi racionalitou a emotivností nebo vyváženost mezi soupeřivostí a empatičností.<ref name=":2">Říčan, P. (1989): Cesta životem, Pyramida, Praha.</ref> U žen se ve středním věku může objevovat pokles femininních rysů a posílení sebevědomí a angažovanosti v profesi i rodině. Mnoho žen, které již zvládlo hlavní část mateřství, hledá možnosti dalšího uplatnění. U mužů se můžeme setkat s rozvíjením pestrosti svého emočního prožívání, například u schopnosti empatie. Setkat se lze i s jevem, kdy muži hledají novou partnerku, která pro ně lépe odráží jejich současné potřeby.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | |
| − | + | ===Fyzické aspekty=== | |
| − | + | Pro jedince, kteří si zakládají na svém vzhledu, může být období střední dospělosti velmi frustrující, protože dochází k '''viditelným involučním změnám'''. Slábne fyzická síla, sexuální apetit, začínají padat vlasy, lidé mohou přibírat na váze a jsou znatelné i vrásky v obličeji. Výrazněji prožívají období ženy, již se mohou vyrovnávat s menopauzou a současně nesou estetické projevy stárnutí hůře, protože je u nich společností kladen velký důraz na vnější vzhled. Naproti tomu u mužů bývají známky stárnutí spojovány se zralostí.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ===Osobnostní aspekty=== | ||
| + | Lidé si ve středním věku začínají '''více uvědomovat vlastní smrtelnost''' a můžou cítit, že již nemají dostatek času pro své zatím neuskutečněné plány, a tak přehodnocují dosavadní strategie a stanovují si nové cíle. Podle Thorové je připisován psychický význam 40. roku života, který představuje polovinu života a člověk začíná pociťovat sestupování z životního vrcholu. V rámci Jungovy teorie stále probíhá '''proces individuace''', kdy se jedinec oddaluje od vazeb, které již nejsou potřebné a zároveň pro něj ztrácejí význam různá společenská očekávání. Oproti mladé dospělosti jsou lidé schopni realističtějšího sebehodnocení, protože již dosáhli vyššího úrovně osobní zralosti, která se vyznačuje lepším sebepoznáním a přijetím zodpovědnosti.<ref name=":0" /> | ||
| − | === | + | ===Vztahové aspekty=== |
| + | Během střední dospělosti mohou mít lidé jak dospělé, tak novorozené děti, stejně tak mohli projít dlouholetým manželstvím či do něj teprve vstoupit, což značně ovlivňuje prožívání celého období. | ||
| − | + | Pokud jsou děti již starší, mění se výrazně rodinná dynamika. Péče a ochranářství rodičů může být pro děti často nežádoucí, na konci adolescence se objevuje výrazná potřeba vymezit si nové hranice ve vztahu rodič-dítě. '''Dospívající děti''' se snaží o větší nezávislost, do vztahu se promítají i '''mezigenerační neshody''', kdy je pro obě strany obtížné porozumět si v rozličných názorech a postojích. Dospívající mají tendenci odmítat rozdílné postoje a považovat je za nepoužitelné, zatímco rodiče věří v přenositelnost svých zkušeností a v jejich stálý význam.<ref>Papalia, D. E., Olds, S. W. (1992): Human Development. McGraw-Hill, New York.</ref> Pro rodiče je období náročné, protože okolnosti tlačí k redefinici svého dalšího životního směřování. S postupným úpadkem rodičovské autority, se dospělí potýkají s otázkou vlastní sebeúcty. Zároveň se větší samostatnost dětí dostává do kontrastu s vlastním stárnutím.<ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | + | Na partnerský vztah dospělých působí proměna dynamiky vztahu mezi nimi a dětmi. Je potřebné vymezit '''nový smysl partnerství''' po výchově dětí. Podle Orbucha a jeho spolupracovníků dochází k nejvíce nespokojenosti v manželství po 20 - 24 letech.<ref>Orbuch, T. L., House, J. S., Mero, R. P., Webster, P. S. (1996): Marital quality over the life course. Social Psychology Quarterly, 59, 162-171.</ref> Důvod pro rozpad manželství středního věku může být například rozdílný vývoj osobnosti a s ním související neshody na dalším směřování vztahu. Partneři se musí vyrovnat s psychickou i fyzickou proměnou a úbytkem sexuální atraktivity, pokud je však manželství alepsoň částečně stabilní, změny jsou většinou akceptovány. Důvody pro odchod ze vztahu může být například nepsokojenost se stereotypem nebo potřeba navázání hlubší vztahové intimity.<ref name=":4" /> | |
| − | + | Zatímco se lidé ve střední dospělosti nacházejí na vrcholu svých možností, jejich '''rodiče''' se stávají postupně '''méně samostatnými''', potřebují častější pomoc a také nastane doba, kdy je třeba vyrovnat se s jejich smrtí.<ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ===Profesní aspekty=== | ||
| + | Díky bohatým zkušenostem se dospělí v profesní oblasti těší vrcholným výsledkům, mohou však cítit konkurenci v mladších spolupracovnících. Profesní uplatnění slouží jako důležitá oblast pro potvrzení vlastních schopností. Čtyřicátnici bývají často na '''vedoucích pozicích''', očekává se od nich dostatečná kompetence a převzetí zodpovědnosti. U posuzování úspěchu není v očích jedince již tolik důležité hodnocení druhých, ale do popředí se dostává '''vlastní spokojenost'''. Vzhledem k tomu, že se pro čtyřicátníky jedná o poslední možnost dosáhnout lepší pracovní pozice a zároveň již není třeba tolik soustředěnosti na výchovu dětí, je pro střední dopělost typická '''zvýšená soustředěnost na profesi.''' Pokud zvýšené snaze neodpovídá dostatečné uspokojení, hrozí až syndrom vyhoření, který se projevuje emočním vyčerpáním a nechutí k práci.<ref name=":4" /> | ||
| − | + | ===Krize středního věku=== | |
| − | + | Zřejmě jako první užil anglický termín ,,midlife crisis” kanadský psycholog '''Elliot Jaques'''. Přiřazoval krizi k 35. roku věku, kdy se u žen začíná blížit '''menopauza''' a muži mohou pociťovat '''ztrátu sexuálního zájmu'''. Ústředním tématem krize je pociťování stárnutí, '''rekapitulace předchozích rozhodnutí''' a zamýšlení se nad tím, čemu věnovat další čas.<ref>Jaques, E. (1965). Death and midlife crisis. ''International Journal of Psychoanalysis,'' 46, 502-514.</ref> | |
| − | |||
| + | Psychologové Hermans a Oles zabývající se krizí středního věku došli k charakteristice, kdy krizi považují za mezičas mezi tím, co lidé v životě dokázali a plány, které chtějí uskutečnit v budoucnu.<ref>Hermans, H. J. M., and Oles, P. K. (1990). Midlife crisis in men: affective organization of professional meanings. ''Human Relat.,'' 52(11), 1403-1426.</ref> | ||
| − | + | Emoční krize se váže k individuálním prožitkům a mohou jí spouštět různé náročné životní situace jako rozvod, ztráta zaměstnání či úmrtí blízkého, proto se její výskyt nedá přesně specifikovat a může se objevit ve 35 letech i v 50 letech.<ref name=":0" /> | |
| − | + | Mezi typické znaky krize patří '''touha po změně'''. Říčan o ní píše jako o protestu proti rutině.<ref name=":2" /> V oblasti partnerské se může jednat například o rozvod, nové manželství, touhu po dalším dítěti či o strach ze ztráty sexuální výkonnosti. V profesní rovině může jít o nespokojenost s kariérou. Objevuje se snaha '''zakrýt proces stárnutí''' a může dojít i k regresi, kdy se jedinec schýlí k rizikovému chování, zneužívání různých látek či k odmítání závazků. Celkově je krize spojována s frustrací, nespokojeností a úzkostí, kdy si jedinec '''vyrovnává s vlastní smrtelností''' a obává se, zda ještě stihne další životní změny. Podle způsobu, kterým se krize projevuje, můžeme odlišovat aktivní a pasivní formu krize. Při prožívání aktivní krize jedinec mění své dosavadní životní směřování a radikálně se vymezuje. U pasivní formy krize se jedinec potýká s velmi negativními pocity, frustrací, nudou, vyhořením a úzkostmi. | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ====Kontroverze konceptu krize střední dospělosti==== | ||
| + | Koncept krize střední věku však není plošně přijímán. Protiargumenty se váží k tomu, že se psychosociální krize může vyskytnout v jakémkoliv období a může souviset s '''různými tématy''' důležitými pro život jedince '''aniž by souvisela se stárnutím a středním věkem'''.<ref>Freund, A. M., and Ritter, J. O. (2009). Midlife crisis: a debate - a minireview behavioural science section. ''Gerontology.'' 55(5), 582-591.</ref> Hunter a Sundel zase uvádí, že se negativní projevy krize středního věku jako rozvod, deprese či změna zaměstnání častěji vážou k jiným životním etapám. V daném období také nemusí dojít k radikální nespokojenosti, ale může se jednat o '''pozvolné změny hodnot''' a životního stylu.<ref>Hunter, S., and Sundel, N. (1989). Introduction: An examinations of key issues concerning midlife. In Hunter, S., Sundel, M., (Eds.). ''Midlife Myths: Issues, Findings and Practise Implications.'' New York: Sage Publications</ref> Vágnerová píše ve smyslu krize středního věku o ,,bilancování středního věku”, které dělí na bilancování minulosti a na představy o budoucnosti.<ref name=":4" /> | ||
| − | = | + | S uvědoměním životního poledne přichází reflektování dosavadních rozhodnutí, naplnění cílů a posuzování svého života vzhledem k referenční skupině. Jedinec může zjistit, že investoval čas do oblastí, které pro něj nyní ztratily význam. Hodnocení současné situace a reflektování vede k otázkám týkající se druhé poloviny života a jejího smysluplného naplnění. Dospělý si realisticky uvědomuje, že se zúžily možnosti dalšího pokračování, což může vést k pocitu smutku a zoufalství. Právě pocit blížení se smrti může motivovat ke změně a experimentování, avšak narozdíl od mladého člověka přistupují starší jedinci k životním alternativám opatrněji.<ref name=":4" /> |
| − | + | Termín krize středního věku se značně zpopularizoval a existují i ustálené koncepty, jak se odlišně projevují u mužského a ženského pohlaví. U mužů se má jednat o chování blížící se mladistvým, touha po adrenalinových zážitcích, diskotékách, dbaní na zevnější úpravu a navázání vztahu s výrazně mladší ženou. Stárnoucí ženy se podle daného stereotypu snaží zhubnout, velmi negativně nesou pozorování vlastního stárnutí, zaměřují se více na sebe než na rodinný život a flirtují s mladšími muži.<ref name=":4" /><br /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ==Pozdní dospělost== | ||
| + | Může být prožívána jako klidné období vhodné pro cestování, orientaci na vlastní zájmy a radost z větvící se rodiny. Stejně tak se člověk v pozdní dospělosti může dostat do psychicky náročného stavu, například kvůli tzv. ''',,sendvičové konstelaci”'''. Znamená to, že se dospělý nachází v situaci, kdy živí dospívajícího potomka a zároveň se stará o své staré rodiče. Dále se také vyrovnává s vlastními zdravotními problémy. Na profesní úrovni někteří odsouvají odchod do penze nebo hledají méně náročnou práci. Adaptaci na dané vývojové stádium nepomáhá společenské zdůrazňování hodnoty krásy a mladosti.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> C. G. Jung se velmi kriticky vyjadřoval k neschopnosti přijmout další vývojovou etapu, kdy se podle něj stav vyznačuje infantilností a neadekvátním chováním k příslušnému věku. <ref>Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. Brno: Athlantis.</ref> | ||
| − | == | + | ==Fyzické aspekty== |
| + | Involuční změny, které se vážou k pozdní dospělosti, jsou dědičné pouze z jedné čtvrtiny, hlavními faktory jsou životní styl, míra pohybu, typ zaměstnání a výživa. Mezi fyziologické změny se řadí zpomalení metabolismu a horší vstřebávání živin, které zapříčiňuje '''nabírání váhy'''. Snižuje se podíl svalové hmoty a nabývá podíl té tukové, od mládí se zvyšuje o 10–15 kilo. U mužů se váha zvyšuje do 50 let a u žen do 60 let. Oslabena je také termoregulace, kdy se organismus hůře přizpůsobuje teplotním výkyvům. Kůže zase ztrácí svou pružnost, objevují se pigmentové skvrny, šednou a znatelněji padají vlasy a lidé přicházejí o chrup. U zraku dochází k presbyopii, kdy čočka mezi 40.–45. rokem ztrácí svou pružnost, a tak hůře ostří nablízko, také se zhoršuje viditelnost barev a horší se reakce na zrakové podněty. Úbytek sluchu zapříčiňuje obtižnější komunikaci, kdy se jedinec musí více soustředit na naslouchání. Celkově se snižuje výkonnost orgánů a zhoršuje se proces okysličování, s úbytkem vody v těle se orgány zmenšují. Cévní systém ztrácí svou pružnost, množí se buňky nesoucí tuk, a tak vznikají aterosklerotické pláty. Objem mozkové hmoty se zmenšuje již od 30 let, ale psychická involuce probíhá pomaleji. Dále se zvyšuje náchylnost k různým endokrinním onemocněním zapříčených hormonálními změnami. Projevují se '''poruchami spánku''', horší nervosvalovou koordinací, útlumem sexuálního života a celkovým oslabením. Po 60. roce se '''snižuje výška''' člověka o 3–5 cm. Svalová vlákna se redukují mezi 20. a 80. rokem o 50 %. Ochabují svaly, včetně hlasivek a tak hlas slábne. Křehnou kosti, proto může dojít snáze k zlomeninám, které se špatně léčí. Celkově se snižuje obranyschopnost organismu, člověk je náchylnější k nemocem a déle se zotavuje. Časté jsou také problémy s nespavostí.<ref name=":0" /> | ||
| − | + | Pro ženy je stěžejní '''menopauzální syndrom''', kdy se zastavuje sekrece estrogenu ve vaječnících. Většina žen ho prožívá bez větších potíží<ref>Lock, M. (1993). ''Encounters with Aging: Mythologies of Menopause in Japan and North America.'' Berkeley: Univeristy of California Press.</ref>, ale často se vyskytují problémy se svaly a klouby (80 %) a depresivní nálady (74 %).<ref>Chedraui, P., et al. (2010). Severe menopausal syndroms in middle-aged woman are associated to female and male factors. ''Arch. Gynecol. Obstet.,'' 281(5), 879-885.</ref> Období je psychicky náročné, protože se definitivně uzavírá možnost plodnosti, která je ve společnosti považována za důležitou součást ženskosti. Sociální a biologické projevy jsou u žen výraznější než u mužů. Měnící se nároky rodiny, zejména jejich uvolnění, můžou vést k pozitivní změně, kdy '''u žen roste nezávislost i sebevědomí'''. Podle Helsona a Winka si většina žen po padesátce uvědomuje své stárnutí a úbytek sil, ale ještě se nepovažují za staré.<ref>Helson, R., Wink, P. (1992): Personality change in women from early 40s to early 50s. Psychology and Aging, 7, 46-55.</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Termínem '''androgenní nedostatečnost stárnoucích mužů''' označujeme snižování hladiny testosteronu, která klesá již od 30 let. Úbytek testosteronu způsobuje různé sexuální symptomy jako snížení frekvence ranní erekce či omezení sexuálních myšlenek. Souvisí i s menší schopností zapojit se do zátěžových aktivit a z psychického hlediska se smutkem a vyčerpáním.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | ||
| − | === | + | ==Osobnostní aspekty== |
| + | Osobnost člověka je během pozdní dospělosti '''zralá''', jedinec je zkušený v oblasti vztahové i profesní. V Jungově teorii se jedná o období, kdy člověk odkládá personu, tedy masku vystavovanou veřejnosti, a rozvíjí se pravé já. Lidé '''naléhavěji prožívají pocit vlastní smrtelnosti'''. Rekapitulují svůj život a zamýšlejí se nad celkovým významem nejen jejich cesty. Během stárnutí se člověk může těšit z nabytých zkušeností a dosažených cílů, současně se ztotožňuje s uplynulou cestou. Nyní již nepřikládá takovou váhu úspěchům a nevyžaduje v takové míře jako dříve uspokojení svých ambic.<ref name=":2" /> Vzhledem k tomu, že již splnil společenská očekávání jako založení rodiny a kariérní realizaci, nemusí podléhat tlaku vnějších požadavků, a proto nepřikládá takovou důležitost společenskému postavení. S dominujícím zaměřením na vlastní osobu souvisí '''zvyšující se míra introverze''', vyšší soustředěnost na vlastní prožitky. Pokud se jedinec s výzvami tohoto životního obodbí úspěšně vyrovná, hodnotí svá minulá rozhodnutí s vyšším nadhledem a odstupem.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | ||
| − | + | Objevuje se nižší ochota přizpůsobit se změnám, která je spojena s '''kritizováním mladších generací'''. Nižší flexibilita se projevuje v zásadovosti a nevůli měnit své návyky a způsob uvažování. Stereotypní život již není zpravidla odmítán, je považován za dočasný před odchodem důchodu, a proto starší dospělí nevnímají změnu jako velmi potřebnou. Ustálené návyky navíc poskytují jistotu a jsou lépe zvládnutelné.<ref name=":4" /><ref name=":0" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | + | Jak se jedinec '''vyrovnává s úbytkem psychických i fyzických schopností,''' dochází k pozměňování sebeobrazu, které může vést k zvýšení nejistoty. Vyrovnanost se současným stavem a přizpůsobení se aktuálním možnostem je klíčové. Avšak biologické i psychické změny nejsou v daném věku až tak dominantní a oslabení výkonnosti nemusí představovat problém, pokud se v období neobjevují vyšší nároky. Lidé se mohou během pozdní dospělosti často cítit bezmocní, protože již prožili mnoho ztrát.<ref name=":0" /> | |
| + | Během starší dospělosti se '''zužují rozdíly v genderových rolích''' a osobností vlastnosti se stále více podobají, což souvisí i s hormonálními změnami. Právě biologická podmíněnost je do značné míry původcem předchozích rozdílných charakteristik pohlaví, jako je například erotická atraktivita či plodnost. Jung stav označuje jako prolínání a vyrovnávání mužského a ženského principu anima a animy, kdy nastává větší možnost pro projevení vlastností, které jsou spojovány s opačným pohlavím. U mužů se více projevuje empatičnost a vřelost proti soutěživosti a agresi, které běžně posilují nyní ustupující hormony. Otcové také mohou mít větší zájem o rodinný život. U žen se lze častěji setkat s dominantnější a sebevědomější stranou osobnosti.<ref name=":3" /> | ||
| − | == | + | Na spokojenost manželství působí '''syndrom prázdného hnízda''', kdy se z domovů odstěhovávají dospělé děti a partneři na sebe následně mají více času. Situace může přispívat jak k prohloubení, tak destabilizaci manželství. Podle Kulika celkově spokojenost v manželství stoupá, pár může častěji realizovat volnočasové aktivity, nepotýká se s tolika stresujícími situacemi týkajících se dětí a muži také více pracují v domácnosti.<ref name=":3">Kulik, L. (2001). Marital relations in late adulthood throughout the retirement process. ''Aging and Society,'' 21(4), 447-469.</ref> Pro partnerství nabývá na významu intimita ve formě sdílení, tolerance a pochopení, zatímco sexuálnímu vztahu již není připisována taková důležitost.<ref name=":0" /> |
| − | + | Rodinné zázemí je pro stárnoucího člověka stěžejní a u stabilních rodinných vztahů představuje hlavní zdroj bezpečí a jistoty. Od starších dospělých se očekává, že jsou schopni '''zvládnout různé role zároveň'''. Ve zmiňované sendvičové pozici mohou potřebovat pomoc jak dospělé děti, tak staří rodiče. Díky mnoha zkušenostem a kompetenci si starší dospělí uchovávají nadřazenou pozici, kterou nese jejich generace, ale zároveň pojímají mnoho zodpovědnosti. Pokud jedinec nemá vlastní zázemí a podporu, může větší množství protichůdných požadavků způsobovat stres a nespokojenost.<ref name=":4" /> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | Na významu nabývají přátelské vztahy, pro které je v tomto období více času. Sociální vazby snižují stres a zvyšují pocit životní spokojenosti.<ref>Fry, P., S., and Debats, D., L., (2006). Sources of life strenghts as predictors of late-life mortality an survivorship. ''Int. J. Aging Hum. Dev.,'' 62(4) 303-334.</ref> | ||
| − | = | + | Lidé přijímají '''nové role''', kdy se stávají tchánem či tchýní a prarodičem. Role '''prarodiče''' je významná pro uspokojení potřeby generativity i intimity. Narození vnoučat je možné poté, co jedinec vychová vlastní děti, které se osamostatní a založí svou rodinu, tedy uspokojí potřebu generativity a také potvrzuje pozici v generačním vývoji. Citový vztah k vnoučeti, který bývá velmi hluboký, pomáhá dávat stárnoucímu člověku smysl a vnoučeti poskytuje další potřebnou emoční vazbu.<ref name=":0" /> |
| − | + | Lidé dávají přednost stabilním vztahům v rodině, přátelům a kolegům. Navazování nových kontaktů již není tak snadné a ani považováno za potřebné, a tak se s přibývajícím věkem dospělí více soustředí na rodinné vztahy. U stárnoucích žen se očekává udržování a podpora rodinných vazeb. V průměru bývají ženy během života značně svázany s rodinou, dostatek rolí v rámci ní je může v tomto věku uspokojovat.<ref>Putney N. M., Bengston, V. L. (2001): Families, intergenerational relationship, and kinkeeping in midlife. In: Lachman, M. E.: Handbook of midlife development. J. Wiley, New York.</ref> | |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| + | ===Profesní aspekty=== | ||
| + | [[Kategorie:Vývojová psychologie|*]] | ||
| + | Během pozdní dospělosti využívá jedinec nabyté profesní zkušenosti, stále aktivně pracuje a může zaujímat i vrcholnou kariérní pozici. Postupně je však patrné, že již nezvládá všechny aktivity jako dříve a dochází k jejich utlumování. Na konci pozdní dospělosti či ve stáří člověk odchází do '''důchodu''', profesní kariéra bývá uzavřena okolo 60. roku. Následně má stěžejní význam prarodičovská role a společensky přínosné aktivity. V rámci generativity pociťují dospělí potřebu předávat své zkušenosti, a tak utvrdit svůj význam pro další generaci.<ref name=":4" /><ref name=":0" /><br /> | ||
| − | == | + | ==Odkazy== |
| + | |||
| + | <references group="(Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time" /> <br /> | ||
| + | |||
| + | <references /> | ||
| + | |||
| + | * | ||
| + | |||
| + | ===Odkazy na související články=== | ||
| + | [[Erik Erikson]] | ||
| + | |||
| + | [[Adolescence]] | ||
| + | |||
| + | [[Manželství]] | ||
| + | |||
| + | [[Rodina]] | ||
| + | |||
| + | [[Seberealizace]] | ||
| + | |||
| + | ===Klíčová slova=== | ||
| + | |||
| + | dospělost, manželství, rodina, profese | ||
| + | [[Kategorie:Psychologie osobnosti|*]] | ||
| + | <references group="(Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time" /> | ||
| + | <references group="Erikson, E. H. (1998). The Life Cycle Completed. New York: Norton. Česky: (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo." /> | ||
| + | <references /> | ||
Aktuální verze z 23. 11. 2021, 18:45
Obsah
Definice a vymezení dospělosti
Právní definice dospělosti
V českém občanském zákoníku se setkáváme s termínem zletilost, která se nabývá dovršením osmnáctého roku věku.
Zletilý člověk se stává plně svéprávným, je tedy způsobilý nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem. Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manželství.[1]
Biologické vymezení dospělosti
Z biologického hlediska se období dospělosti váže na dosažení určité fyzické zralosti. Důležitý je význam sexuality, která představuje nedílnou součást partnerského vztahu, narozdíl od adolescence se během dospělosti uplatňuje i její reprodukční význam.[2]
Psychosociální vymezení dospělosti a její hlavní vývojové úkoly
Dosažení dospělosti v psychosociálním významu není jednoznačně časově určeno, protože probíhá u různých lidí v odlišnou dobu. Můžeme však vymezit tři hlavní oblasti.
Osobnostní změny
Identita zralého dospělého jedince je vůči období dospívání relativně stabilní a přijatelně pozitivní. Dospělý se osamostatnil od svých rodičů, což se projevuje tím, že činí svobodná rozhodnutí o vlastním životě a umí přijmout zodpovědnost za své konání. K vyšší vyrovnanosti se váže i vyšší sebejistota a lepší odhad vlastních schopností. Jedinec lépe ovládá své emoce, snáze odolává zátěži a také se dokáže vzdát vlastního uspokojení.[2]
Mezlidiské vztahy
V oblasti mezilidských vztahů má velký význam proměna vztahů dospělého k původní rodině. Vztah s rodiči je vyrovnanější a klidnější, rodičovské postavy jsou přijímány realističtěji.
Dospělý navazuje intimní partnerské vztahy, kde dokáže akceptovat potřeby partnera a podřídit jim ty své.
Důležitou součástí vztahů dospělého člověka je rodičovství, ve kterém se střetává nadřazená pozice vůči dítěti s odpovědností za něj.
V profesní oblasti je důležité zvládnutí interakce jak v podřízené, tak nadřízené pozici.[3]
Ekonomická nezávislost
Důležitým faktorem dospělosti je finanční nezávislost, která určuje vztah k původní rodině. Často jsou mladí lidé považováni za dospělé až při finanční nezávislosti na rodičích. Pracovní uplatnění je důležité pro vlastní seberealizaci a uspokojení.[3]
Různé periodizace dospělosti
| Mladá dospělost | Střední dospělost | Starší dospělost | |
|---|---|---|---|
| Švancara | 20–30/32 let[4] | 30/32 - 46/48 | 46/48 - 65 |
| Vágnerová | 20–40 let[2] | 45 - 50 let | 50 - 60 let |
| Thorová | 20–35 let[3] | 35 - 50 let | 50 - 70 let |
Vynořující se dospělost
Jeffrey Jensen Arnett, americký vývojový psycholog, se zabýval obdobím mezi 12 a 25 lety, které popsal jako ,,emerging childhood” tedy vynořující se dospělost. Mladí lidé se v tomto období již necítí jako adolescenti, mají vyšší míru svobody a odpovědnosti, ale zároveň jsou stále spjati s původní rodinou. Období je vymezené mezi koncem dospívání a určujícími prvky dospělosti jako stabilní práce, manželství či rodičovství. Fenomén se objevil pouze v několika minulých dekádách jako odpověď na socio-ekonomické proměny společnosti. Arnett k danému období přiřadil na základě rozhovorů s 300 mladými lidmi pět základních rysů. [5][6]
Věk hledání identity
Mladí hledají svou identitu a rozhodují se o tom, kým chtějí být a čeho chtějí dosáhnout v oblasti studia, práce a vztahů.
Věk nestability
Vynořující se dospělost je dynamické období, kdy dochází ke změnám ve vztazích, bydlení, studiu i zaměstnání.
Věk orientace na vlastní osobu
Typické je i zaměření na sebe samého a snaha získat co nejvíce zkušeností pro pozdější životní volby.
Věk pocitů na půli cesty
Dospělí se vyrovnávají s vyšší mírou zodpovědnosti a svobody, ale zároveň jsou stále značně připoutání k původním rodinám.
Věk možností
Do daného období také patří množství ambiciózních plánů. Podle Hornblowera 96 % mladých lidí věří, že budou žít lépe než jejich rodiče, nikdy se nerozvedou a budou mít vice peněz.[7]
Nezralá dospělost
Termín ,,nezralá dospělost" se týká oddalování relizace podstatných kritérií dospělosti do vyšího věku, setkáváme se s ním například u K. Thorové.[3] Pojem naráží na fenomém přicházející se socio-ekonomickým vývojem společnosti, kdy mladí lidé mohou například více cestovat a studovat jazyky, a tak dochází k posouvání mateřství a manželství do pozdější dospělosti. Nezralost Thorová také vidí v chybějícím osamostatnění, kdy se zvyšuje počet dospělých žijících u rodičů, v roce 1995 se jednalo o 15 % žen a 32 % mužů ve věku 25 - 29 let, do roku 2013 došlou k zdvounásobení na 30 % u žen a u mužů k pousnu na 50 %.[8] Těmto dospělým nejčastěji chybí některá z vývojových charakteristik dospělosti jako trvalý partnerský vztah, rodičovství či zakotvenost v profesní rovině. Zda jsou však daná kritéria nezbytně určující pro úroveň zralosti, by mohlo být předmětem diskuze.
Mladá dospělost
Období mladé dospělosti je plné otevřených možností. Pozornost je nasměřována jak na vlastní realizaci, tak na potřebu emočního přijetí. Mladý člověk se snaží najít rovnováhu mezi uspokojením svých individuálních potřeb a potřeb jeho blízkých.[2][3]
Dospělost je spjata s vyšší mírou zodpovědnosti a povinností. Jedinec volí vlastní životní styl a sociální role. Zároveň podléhá sociálnímu tlaku a řídí se alespoň částečně očekáváním společnosti. Sociální normy určují, kdy jsou vhodné podstatné životní změny jako uzavření manželství, rodičovství a stabilní profesní postavení. Významnost rané dospělosti spočívá především v tom, že způsob, kterým se dospělý vyrovná s vývojovými úkoly, určuje další životní směřování.[2][3]
Podle Eriksonovy teorie psychosociálního vývoje se mladý člověk orientuje především na intimní vztahy, hledá pocit vzájemnosti a odevzdání se v partnerském vztahu, naproti tomu čelí strachu z odmítnutí a osamělé budoucnosti. Pokud jedinec úspěšně vyřeší krizi daného vývojového stádia, tedy střet intimity a izolace, Erikson k jejímu překonání přiřazuje ctnost lásky, kdy dospělý dokáže zrale navazovat hluboké a smysluplné vztahy.[9]
,,Čtvrtživotní krize"
Krizi rané dospělosti či tzv. krizi 20letých shrnula Thorová slovy: ,,Čtvrtživotní krize se objevuje obvykle krátce poté, co dospívající vstoupili do světa dospělých. Musí dělat první samostatná rozhodnutí, za která ponesou odpovědnost pouze oni sami, což může být zdrojem frustrace a stresu.” [3] Krizi provází zejména pocit nejistoty, a to na úrovni vlastní identity, partnerských vztahů a sexuálního života. Nejistota se prolíná i v rovině profesního života a konfliktních vztahů s rodiči. Lidé v tomto období pociťují touhu po intimnějších vztazích. Objevuje se pocit deziluze, kdy mladý člověk poznává komplexnost problémů, pro která jsou neúčinná černobílá řešení.[3]
Fyzické aspekty
Mladí lidé jsou na vrcholu svých fyzických a sexuálních schopností. Zažívají tělesně nejzdravější období, kdy pojímají nejvíce energie a mohou dosahovat nejlepších sportovních výsledků.[2]
Osobnostní aspekty
Období je spjaté s mnoha novými sociálními situacemi a mladí se musí vyrovnat s jejich požadavky. Vymezují se vůči hodnotám a normám a zaujímají vlastní postoj k různým sociálním skupinám. Mladého člověka stále ovlivňují dospělé vzory z dětství, představují důležitý faktor pro osobní určení dospělosti. Oproti období dospívání zažívají mladí dospělí emočně stabilnější období, stále však činí impulzivní rozhodnutí, lákají je nové zážitky, riskování a adrenalin. Díky relativní nezkušenosti nedokážou objektivně odhadnout své hranice. Schopnost sebereflexe se posiluje v závislosti na stále se vyvíjejícím mozku.[10][2]
Mezilidské vztahy
Potřeby sociálního kontaktu jsou uspokojovány přátelstvími, partnerskými vztahy a rodičovstvím. Kvalita mezilidských vztahů významně určuje míru emočního uspokojení.
Důležitá je dynamika vztahů v původní rodině. Mladí lidé se postupně osamostatňují na všech úrovních a to emoční, názorové, ekonomické i fyzické, tedy vlastním bydlením. Pro další osobnostní vývoj je klíčové vyrovnání se s dětskými traumaty a stabilizace vztahu s rodiči. K dospělosti se váže i ekonomická nezávislost, která může u studentů představovat nepříjemný tlak v rámci původní rodiny.[2]
Přátelství jsou důležitá pro osobností růst, potvrzení vlastní hodnoty a sdílení prožitků. Mezi znaky přátelství patří společně trávený čas, sdílení důvěrných informací, pocit opory a porozumění. Mezi mužskými a ženskými přátelstvími se nacházejí specifické rozdíly. Muži kladou vetší důraz na společné aktivity a hodnocení vnějších událostí jako je politika či sport, zatímco ženy dávají přednost intimnějšímu vztahu, který se vyznačuje důvěrností a probíráním osobních témat. [10] Se vzrůstajícími pracovními povinnostmi ubývá času pro budování přátelství.
Mezi vývojové úkoly rané dospělosti patří vytvoření stabilního partnerského vztahu. Pro partnerství mezi dvěma lidmi je charakteristická intimita, citové připoutání, milostný vztah a párová identita. Dospělý se snaží o vybudování vztahu, který představuje zdroj jistoty a bezpečí a koncentruje pro daný záměr značné úsilí. Ačkoli se jedná o nový druh vztahu, vždy je ovlivněn emoční vazbou, kterou člověk prožíval v dětství.[2][3]
Významnou součástí dospělosti je uzavření manželství, kdy heterosexuální páry zakládají legislativně zakotvenou jednotku, která slouží zejména jako základ rodiny. Uspokojuje nejen psychické potřeby, ale i sociální očekávání. Manželství můžeme vymezit jako malou sociální skupinu, kde se oba partneři definují příslušností ke vztahu, sdílí společné hodnoty a obvykle též společný fyzický prostor. Partneři společně plánují život, jejich vztah slouží jako zdroj citového bezpečí a začleňují se jím do sociální struktury.[2]
Některé páry spolu dlouhodobě žijí bez uzavření sňatku, fenomén sociologové nazývají ,,kohabitací“. Kreidl podotýká: ,,Toto uspořádání párového života je preferované lidmi liberálními, rovnostářskými, kteří se odklánějí od tradičních představ o dělbě partnerských rolí.“[11]
Profesní realizace
Během mladé dospělosti se výrazně prohlubují profesní zkušenosti. Podle Mukerjeeho je považován za vrchol matematických a fyzikálních dovedností 25.–26. rok.[12] Zpočátku mladí dospělí často studují a mění zaměstnání, zaměřují se na sbírání zkušeností a hledají směr seberealizace, který poté později začínají naplňovat. Jedním z dilemat rané dospělosti je rozpor potřeby svobody a potřeby vyzkoušení si nových rolí. Střetává se zde touha po nových zkušenostech a zároveň zátěž a odpovědnost k nim se vázající. V tomto období jsou lidé otevření mnoha novým podnětům a mají možnost uskutečnit většinu různých plánů.[2]
Krize třicátníků
Mezi 28 a 35 lety se podle některých autorů, například podle Kateřiny Thorové[3], může objevit krize, která se váže k prvním známkám stárnutí dané osoby, pocitu stereotypního života, k nespokojenosti s mezilidskými vztahy i profesním životem. Mladí dospělí hledají své místo v životě, současně se mohou cítit unavení ze sociálních vztahů. Lze pozorovat první známky vlastního stárnutí a stárnutí rodičů, které může přinášet obavy z budoucnosti.
Střední dospělost
U Eriksonovy teorie přestavuje dospělost sedmé stádium psychosociálního vývoje. V tomto období se u jedince střetává potřeba projevovat generativitu se sebezaujetím a stagnací. Slovy Eriksona:,, Řekli jsme, že generativitu doprovází prokreativita (plodnost), produktivita a kreativita (tvořivost), a tím i generace nových bytostí stejně jako nových výtvorů a nových myšlenek včetně určitého způsobu sebeutváření, především v oblasti dalšího vývoje identity.” Ctností, která vzejde zdoláním krize tohoto období je péče, kdy se člověk naučí dbát o druhé osoby a hodnoty. Generativita se projevuje potřebou přesáhnout hranice vlastního života, může se uplatňovat v rodině, profesi či ve veřejném dění. Lidé sami sebe hodnotí jako vyrovnané a pečující. Do generativity patří i větší všímavost k potřebám druhých, schopnost poskytnout emoční podporu a také potřeba předání svých vlastních zkušeností.[9]
Řada jedinců vnímá období za nejšťastnější a to díky psychické i ekonomické stabilitě, stabilnímu pojetí vlastní identity a partnerské vztahové zralosti. V ideálním scénáři vnímají etapu jako životní vrchol, kdy se daří naplňovat předsevzaté plány mladé dospělosti. Během středního věku je jedinec již zralou osobností s plnou schopností regulovat své emoce a vyrovnávat se s problematickými okolnostmi. Ačkoli období neprovází významné vývojové mezníky, ústředím tématem je dosažení uspokojivé profesní pozice a stabilizace rodiny. Střední dospělost doprovází vysoká zodpovědnost, a to nejen za vlastní osobní život a seberealizaci, ale i za své děti a stárnoucí rodiče. Fungující rodinné vztahy slouží jako bezpečné zázemí pro rozvoj v profesní i společenské oblasti. Během této vývojové fáze se definitivně uzavírají některé životní možnosti jako například mateřství, což vede k rozsáhlejšímu přemýšlení nad minulými rozhodnutími a budoucím směřováním.[2][3]
Období není specificky podmíněno biologickým vývojem, ale je spíše určováno sociálními hodinami. Ty představují společenské normy týkající se například manželství a profese. Pro průběh vývojové etapy jsou určující minulá rozhodnutí jedince. Může zažívat vrcholné období, kdy je dostatečně integrovaný, těší se fungujícím vztahům a uspokojivé práci. Ale také může zdolávat výzvy, které se nepodařilo překonat v minulosti a poté převažují pocity frutrace a zklamání. Mezi znaky zralé dospělosti patří integrovanost maskulinních a femininních tendencí, například rovnováha mezi racionalitou a emotivností nebo vyváženost mezi soupeřivostí a empatičností.[13] U žen se ve středním věku může objevovat pokles femininních rysů a posílení sebevědomí a angažovanosti v profesi i rodině. Mnoho žen, které již zvládlo hlavní část mateřství, hledá možnosti dalšího uplatnění. U mužů se můžeme setkat s rozvíjením pestrosti svého emočního prožívání, například u schopnosti empatie. Setkat se lze i s jevem, kdy muži hledají novou partnerku, která pro ně lépe odráží jejich současné potřeby.[2][3]
Fyzické aspekty
Pro jedince, kteří si zakládají na svém vzhledu, může být období střední dospělosti velmi frustrující, protože dochází k viditelným involučním změnám. Slábne fyzická síla, sexuální apetit, začínají padat vlasy, lidé mohou přibírat na váze a jsou znatelné i vrásky v obličeji. Výrazněji prožívají období ženy, již se mohou vyrovnávat s menopauzou a současně nesou estetické projevy stárnutí hůře, protože je u nich společností kladen velký důraz na vnější vzhled. Naproti tomu u mužů bývají známky stárnutí spojovány se zralostí.[2][3]
Osobnostní aspekty
Lidé si ve středním věku začínají více uvědomovat vlastní smrtelnost a můžou cítit, že již nemají dostatek času pro své zatím neuskutečněné plány, a tak přehodnocují dosavadní strategie a stanovují si nové cíle. Podle Thorové je připisován psychický význam 40. roku života, který představuje polovinu života a člověk začíná pociťovat sestupování z životního vrcholu. V rámci Jungovy teorie stále probíhá proces individuace, kdy se jedinec oddaluje od vazeb, které již nejsou potřebné a zároveň pro něj ztrácejí význam různá společenská očekávání. Oproti mladé dospělosti jsou lidé schopni realističtějšího sebehodnocení, protože již dosáhli vyššího úrovně osobní zralosti, která se vyznačuje lepším sebepoznáním a přijetím zodpovědnosti.[3]
Vztahové aspekty
Během střední dospělosti mohou mít lidé jak dospělé, tak novorozené děti, stejně tak mohli projít dlouholetým manželstvím či do něj teprve vstoupit, což značně ovlivňuje prožívání celého období.
Pokud jsou děti již starší, mění se výrazně rodinná dynamika. Péče a ochranářství rodičů může být pro děti často nežádoucí, na konci adolescence se objevuje výrazná potřeba vymezit si nové hranice ve vztahu rodič-dítě. Dospívající děti se snaží o větší nezávislost, do vztahu se promítají i mezigenerační neshody, kdy je pro obě strany obtížné porozumět si v rozličných názorech a postojích. Dospívající mají tendenci odmítat rozdílné postoje a považovat je za nepoužitelné, zatímco rodiče věří v přenositelnost svých zkušeností a v jejich stálý význam.[14] Pro rodiče je období náročné, protože okolnosti tlačí k redefinici svého dalšího životního směřování. S postupným úpadkem rodičovské autority, se dospělí potýkají s otázkou vlastní sebeúcty. Zároveň se větší samostatnost dětí dostává do kontrastu s vlastním stárnutím.[3]
Na partnerský vztah dospělých působí proměna dynamiky vztahu mezi nimi a dětmi. Je potřebné vymezit nový smysl partnerství po výchově dětí. Podle Orbucha a jeho spolupracovníků dochází k nejvíce nespokojenosti v manželství po 20 - 24 letech.[15] Důvod pro rozpad manželství středního věku může být například rozdílný vývoj osobnosti a s ním související neshody na dalším směřování vztahu. Partneři se musí vyrovnat s psychickou i fyzickou proměnou a úbytkem sexuální atraktivity, pokud je však manželství alepsoň částečně stabilní, změny jsou většinou akceptovány. Důvody pro odchod ze vztahu může být například nepsokojenost se stereotypem nebo potřeba navázání hlubší vztahové intimity.[2]
Zatímco se lidé ve střední dospělosti nacházejí na vrcholu svých možností, jejich rodiče se stávají postupně méně samostatnými, potřebují častější pomoc a také nastane doba, kdy je třeba vyrovnat se s jejich smrtí.[3]
Profesní aspekty
Díky bohatým zkušenostem se dospělí v profesní oblasti těší vrcholným výsledkům, mohou však cítit konkurenci v mladších spolupracovnících. Profesní uplatnění slouží jako důležitá oblast pro potvrzení vlastních schopností. Čtyřicátnici bývají často na vedoucích pozicích, očekává se od nich dostatečná kompetence a převzetí zodpovědnosti. U posuzování úspěchu není v očích jedince již tolik důležité hodnocení druhých, ale do popředí se dostává vlastní spokojenost. Vzhledem k tomu, že se pro čtyřicátníky jedná o poslední možnost dosáhnout lepší pracovní pozice a zároveň již není třeba tolik soustředěnosti na výchovu dětí, je pro střední dopělost typická zvýšená soustředěnost na profesi. Pokud zvýšené snaze neodpovídá dostatečné uspokojení, hrozí až syndrom vyhoření, který se projevuje emočním vyčerpáním a nechutí k práci.[2]
Krize středního věku
Zřejmě jako první užil anglický termín ,,midlife crisis” kanadský psycholog Elliot Jaques. Přiřazoval krizi k 35. roku věku, kdy se u žen začíná blížit menopauza a muži mohou pociťovat ztrátu sexuálního zájmu. Ústředním tématem krize je pociťování stárnutí, rekapitulace předchozích rozhodnutí a zamýšlení se nad tím, čemu věnovat další čas.[16]
Psychologové Hermans a Oles zabývající se krizí středního věku došli k charakteristice, kdy krizi považují za mezičas mezi tím, co lidé v životě dokázali a plány, které chtějí uskutečnit v budoucnu.[17]
Emoční krize se váže k individuálním prožitkům a mohou jí spouštět různé náročné životní situace jako rozvod, ztráta zaměstnání či úmrtí blízkého, proto se její výskyt nedá přesně specifikovat a může se objevit ve 35 letech i v 50 letech.[3]
Mezi typické znaky krize patří touha po změně. Říčan o ní píše jako o protestu proti rutině.[13] V oblasti partnerské se může jednat například o rozvod, nové manželství, touhu po dalším dítěti či o strach ze ztráty sexuální výkonnosti. V profesní rovině může jít o nespokojenost s kariérou. Objevuje se snaha zakrýt proces stárnutí a může dojít i k regresi, kdy se jedinec schýlí k rizikovému chování, zneužívání různých látek či k odmítání závazků. Celkově je krize spojována s frustrací, nespokojeností a úzkostí, kdy si jedinec vyrovnává s vlastní smrtelností a obává se, zda ještě stihne další životní změny. Podle způsobu, kterým se krize projevuje, můžeme odlišovat aktivní a pasivní formu krize. Při prožívání aktivní krize jedinec mění své dosavadní životní směřování a radikálně se vymezuje. U pasivní formy krize se jedinec potýká s velmi negativními pocity, frustrací, nudou, vyhořením a úzkostmi.
Kontroverze konceptu krize střední dospělosti
Koncept krize střední věku však není plošně přijímán. Protiargumenty se váží k tomu, že se psychosociální krize může vyskytnout v jakémkoliv období a může souviset s různými tématy důležitými pro život jedince aniž by souvisela se stárnutím a středním věkem.[18] Hunter a Sundel zase uvádí, že se negativní projevy krize středního věku jako rozvod, deprese či změna zaměstnání častěji vážou k jiným životním etapám. V daném období také nemusí dojít k radikální nespokojenosti, ale může se jednat o pozvolné změny hodnot a životního stylu.[19] Vágnerová píše ve smyslu krize středního věku o ,,bilancování středního věku”, které dělí na bilancování minulosti a na představy o budoucnosti.[2]
S uvědoměním životního poledne přichází reflektování dosavadních rozhodnutí, naplnění cílů a posuzování svého života vzhledem k referenční skupině. Jedinec může zjistit, že investoval čas do oblastí, které pro něj nyní ztratily význam. Hodnocení současné situace a reflektování vede k otázkám týkající se druhé poloviny života a jejího smysluplného naplnění. Dospělý si realisticky uvědomuje, že se zúžily možnosti dalšího pokračování, což může vést k pocitu smutku a zoufalství. Právě pocit blížení se smrti může motivovat ke změně a experimentování, avšak narozdíl od mladého člověka přistupují starší jedinci k životním alternativám opatrněji.[2]
Termín krize středního věku se značně zpopularizoval a existují i ustálené koncepty, jak se odlišně projevují u mužského a ženského pohlaví. U mužů se má jednat o chování blížící se mladistvým, touha po adrenalinových zážitcích, diskotékách, dbaní na zevnější úpravu a navázání vztahu s výrazně mladší ženou. Stárnoucí ženy se podle daného stereotypu snaží zhubnout, velmi negativně nesou pozorování vlastního stárnutí, zaměřují se více na sebe než na rodinný život a flirtují s mladšími muži.[2]
Pozdní dospělost
Může být prožívána jako klidné období vhodné pro cestování, orientaci na vlastní zájmy a radost z větvící se rodiny. Stejně tak se člověk v pozdní dospělosti může dostat do psychicky náročného stavu, například kvůli tzv. ,,sendvičové konstelaci”. Znamená to, že se dospělý nachází v situaci, kdy živí dospívajícího potomka a zároveň se stará o své staré rodiče. Dále se také vyrovnává s vlastními zdravotními problémy. Na profesní úrovni někteří odsouvají odchod do penze nebo hledají méně náročnou práci. Adaptaci na dané vývojové stádium nepomáhá společenské zdůrazňování hodnoty krásy a mladosti.[2][3] C. G. Jung se velmi kriticky vyjadřoval k neschopnosti přijmout další vývojovou etapu, kdy se podle něj stav vyznačuje infantilností a neadekvátním chováním k příslušnému věku. [20]
Fyzické aspekty
Involuční změny, které se vážou k pozdní dospělosti, jsou dědičné pouze z jedné čtvrtiny, hlavními faktory jsou životní styl, míra pohybu, typ zaměstnání a výživa. Mezi fyziologické změny se řadí zpomalení metabolismu a horší vstřebávání živin, které zapříčiňuje nabírání váhy. Snižuje se podíl svalové hmoty a nabývá podíl té tukové, od mládí se zvyšuje o 10–15 kilo. U mužů se váha zvyšuje do 50 let a u žen do 60 let. Oslabena je také termoregulace, kdy se organismus hůře přizpůsobuje teplotním výkyvům. Kůže zase ztrácí svou pružnost, objevují se pigmentové skvrny, šednou a znatelněji padají vlasy a lidé přicházejí o chrup. U zraku dochází k presbyopii, kdy čočka mezi 40.–45. rokem ztrácí svou pružnost, a tak hůře ostří nablízko, také se zhoršuje viditelnost barev a horší se reakce na zrakové podněty. Úbytek sluchu zapříčiňuje obtižnější komunikaci, kdy se jedinec musí více soustředit na naslouchání. Celkově se snižuje výkonnost orgánů a zhoršuje se proces okysličování, s úbytkem vody v těle se orgány zmenšují. Cévní systém ztrácí svou pružnost, množí se buňky nesoucí tuk, a tak vznikají aterosklerotické pláty. Objem mozkové hmoty se zmenšuje již od 30 let, ale psychická involuce probíhá pomaleji. Dále se zvyšuje náchylnost k různým endokrinním onemocněním zapříčených hormonálními změnami. Projevují se poruchami spánku, horší nervosvalovou koordinací, útlumem sexuálního života a celkovým oslabením. Po 60. roce se snižuje výška člověka o 3–5 cm. Svalová vlákna se redukují mezi 20. a 80. rokem o 50 %. Ochabují svaly, včetně hlasivek a tak hlas slábne. Křehnou kosti, proto může dojít snáze k zlomeninám, které se špatně léčí. Celkově se snižuje obranyschopnost organismu, člověk je náchylnější k nemocem a déle se zotavuje. Časté jsou také problémy s nespavostí.[3]
Pro ženy je stěžejní menopauzální syndrom, kdy se zastavuje sekrece estrogenu ve vaječnících. Většina žen ho prožívá bez větších potíží[21], ale často se vyskytují problémy se svaly a klouby (80 %) a depresivní nálady (74 %).[22] Období je psychicky náročné, protože se definitivně uzavírá možnost plodnosti, která je ve společnosti považována za důležitou součást ženskosti. Sociální a biologické projevy jsou u žen výraznější než u mužů. Měnící se nároky rodiny, zejména jejich uvolnění, můžou vést k pozitivní změně, kdy u žen roste nezávislost i sebevědomí. Podle Helsona a Winka si většina žen po padesátce uvědomuje své stárnutí a úbytek sil, ale ještě se nepovažují za staré.[23]
Termínem androgenní nedostatečnost stárnoucích mužů označujeme snižování hladiny testosteronu, která klesá již od 30 let. Úbytek testosteronu způsobuje různé sexuální symptomy jako snížení frekvence ranní erekce či omezení sexuálních myšlenek. Souvisí i s menší schopností zapojit se do zátěžových aktivit a z psychického hlediska se smutkem a vyčerpáním.[2][3]
Osobnostní aspekty
Osobnost člověka je během pozdní dospělosti zralá, jedinec je zkušený v oblasti vztahové i profesní. V Jungově teorii se jedná o období, kdy člověk odkládá personu, tedy masku vystavovanou veřejnosti, a rozvíjí se pravé já. Lidé naléhavěji prožívají pocit vlastní smrtelnosti. Rekapitulují svůj život a zamýšlejí se nad celkovým významem nejen jejich cesty. Během stárnutí se člověk může těšit z nabytých zkušeností a dosažených cílů, současně se ztotožňuje s uplynulou cestou. Nyní již nepřikládá takovou váhu úspěchům a nevyžaduje v takové míře jako dříve uspokojení svých ambic.[13] Vzhledem k tomu, že již splnil společenská očekávání jako založení rodiny a kariérní realizaci, nemusí podléhat tlaku vnějších požadavků, a proto nepřikládá takovou důležitost společenskému postavení. S dominujícím zaměřením na vlastní osobu souvisí zvyšující se míra introverze, vyšší soustředěnost na vlastní prožitky. Pokud se jedinec s výzvami tohoto životního obodbí úspěšně vyrovná, hodnotí svá minulá rozhodnutí s vyšším nadhledem a odstupem.[2][3]
Objevuje se nižší ochota přizpůsobit se změnám, která je spojena s kritizováním mladších generací. Nižší flexibilita se projevuje v zásadovosti a nevůli měnit své návyky a způsob uvažování. Stereotypní život již není zpravidla odmítán, je považován za dočasný před odchodem důchodu, a proto starší dospělí nevnímají změnu jako velmi potřebnou. Ustálené návyky navíc poskytují jistotu a jsou lépe zvládnutelné.[2][3]
Jak se jedinec vyrovnává s úbytkem psychických i fyzických schopností, dochází k pozměňování sebeobrazu, které může vést k zvýšení nejistoty. Vyrovnanost se současným stavem a přizpůsobení se aktuálním možnostem je klíčové. Avšak biologické i psychické změny nejsou v daném věku až tak dominantní a oslabení výkonnosti nemusí představovat problém, pokud se v období neobjevují vyšší nároky. Lidé se mohou během pozdní dospělosti často cítit bezmocní, protože již prožili mnoho ztrát.[3]
Během starší dospělosti se zužují rozdíly v genderových rolích a osobností vlastnosti se stále více podobají, což souvisí i s hormonálními změnami. Právě biologická podmíněnost je do značné míry původcem předchozích rozdílných charakteristik pohlaví, jako je například erotická atraktivita či plodnost. Jung stav označuje jako prolínání a vyrovnávání mužského a ženského principu anima a animy, kdy nastává větší možnost pro projevení vlastností, které jsou spojovány s opačným pohlavím. U mužů se více projevuje empatičnost a vřelost proti soutěživosti a agresi, které běžně posilují nyní ustupující hormony. Otcové také mohou mít větší zájem o rodinný život. U žen se lze častěji setkat s dominantnější a sebevědomější stranou osobnosti.[24]
Na spokojenost manželství působí syndrom prázdného hnízda, kdy se z domovů odstěhovávají dospělé děti a partneři na sebe následně mají více času. Situace může přispívat jak k prohloubení, tak destabilizaci manželství. Podle Kulika celkově spokojenost v manželství stoupá, pár může častěji realizovat volnočasové aktivity, nepotýká se s tolika stresujícími situacemi týkajících se dětí a muži také více pracují v domácnosti.[24] Pro partnerství nabývá na významu intimita ve formě sdílení, tolerance a pochopení, zatímco sexuálnímu vztahu již není připisována taková důležitost.[3]
Rodinné zázemí je pro stárnoucího člověka stěžejní a u stabilních rodinných vztahů představuje hlavní zdroj bezpečí a jistoty. Od starších dospělých se očekává, že jsou schopni zvládnout různé role zároveň. Ve zmiňované sendvičové pozici mohou potřebovat pomoc jak dospělé děti, tak staří rodiče. Díky mnoha zkušenostem a kompetenci si starší dospělí uchovávají nadřazenou pozici, kterou nese jejich generace, ale zároveň pojímají mnoho zodpovědnosti. Pokud jedinec nemá vlastní zázemí a podporu, může větší množství protichůdných požadavků způsobovat stres a nespokojenost.[2]
Na významu nabývají přátelské vztahy, pro které je v tomto období více času. Sociální vazby snižují stres a zvyšují pocit životní spokojenosti.[25]
Lidé přijímají nové role, kdy se stávají tchánem či tchýní a prarodičem. Role prarodiče je významná pro uspokojení potřeby generativity i intimity. Narození vnoučat je možné poté, co jedinec vychová vlastní děti, které se osamostatní a založí svou rodinu, tedy uspokojí potřebu generativity a také potvrzuje pozici v generačním vývoji. Citový vztah k vnoučeti, který bývá velmi hluboký, pomáhá dávat stárnoucímu člověku smysl a vnoučeti poskytuje další potřebnou emoční vazbu.[3]
Lidé dávají přednost stabilním vztahům v rodině, přátelům a kolegům. Navazování nových kontaktů již není tak snadné a ani považováno za potřebné, a tak se s přibývajícím věkem dospělí více soustředí na rodinné vztahy. U stárnoucích žen se očekává udržování a podpora rodinných vazeb. V průměru bývají ženy během života značně svázany s rodinou, dostatek rolí v rámci ní je může v tomto věku uspokojovat.[26]
Profesní aspekty
Během pozdní dospělosti využívá jedinec nabyté profesní zkušenosti, stále aktivně pracuje a může zaujímat i vrcholnou kariérní pozici. Postupně je však patrné, že již nezvládá všechny aktivity jako dříve a dochází k jejich utlumování. Na konci pozdní dospělosti či ve stáří člověk odchází do důchodu, profesní kariéra bývá uzavřena okolo 60. roku. Následně má stěžejní význam prarodičovská role a společensky přínosné aktivity. V rámci generativity pociťují dospělí potřebu předávat své zkušenosti, a tak utvrdit svůj význam pro další generaci.[2][3]
Odkazy
- ↑ Nový občasnký zákoník č. 89/2012 Sb., Obecná část (část první), Osoby (Hlava II), Fyzické osoby (Díl 2), Obecná ustanovení (Oddíl 1), Paragfar 30
- ↑ 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 2,13 2,14 2,15 2,16 2,17 2,18 2,19 2,20 2,21 2,22 2,23 2,24 Vágnerová M., Vývojová psychologie II.: dospělost a stáří. Praha: Karolinum, 2007.
- ↑ 3,00 3,01 3,02 3,03 3,04 3,05 3,06 3,07 3,08 3,09 3,10 3,11 3,12 3,13 3,14 3,15 3,16 3,17 3,18 3,19 3,20 3,21 3,22 3,23 3,24 3,25 Thorová K., Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál, 2015
- ↑ Švancara J. (1973). Kompendium vývojové psychologie. Praha: SPN
- ↑ Arnett, J. J. (2002). Emerging adulthood. A theory of development from the late teens through the twenties. American psychologist. 55(5), 469-480.
- ↑ Arnett, J. J. (2000). High hopes in a grim world, emerging adults´ views of their futures and ,,generation X". Youth and Society, 31(3), 267-286.
- ↑ Hornblower, M. (1997). Great Expectations. New York: Time
- ↑ Kohoutová, I. (2014). Sociodemografická homogamie sezdaných a nesezdaných párů. ČSÚ
- ↑ 9,0 9,1 Erikson, E. H. (1998). The Life Cycle Completed. New York: Norton. Česky: (2002). Dětství a společnost. Praha: Argo.
- ↑ 10,0 10,1 Wright, P. H. (1982) Men´s friendship, women´s friendship, and the alleged inferiority of the latter. Sex roles. 8,1-20.
- ↑ Kreidl, M. (2010). Dochází v ČR ke konvergenci hodnotového profiu lidí žijících v manželství a nesezdaném soužití? Sociální studia, 7(4), 85-100.
- ↑ Mukerjee, M. (1996). Explaining everything. Scientific American, 274(1), 88-94.
- ↑ 13,0 13,1 13,2 Říčan, P. (1989): Cesta životem, Pyramida, Praha.
- ↑ Papalia, D. E., Olds, S. W. (1992): Human Development. McGraw-Hill, New York.
- ↑ Orbuch, T. L., House, J. S., Mero, R. P., Webster, P. S. (1996): Marital quality over the life course. Social Psychology Quarterly, 59, 162-171.
- ↑ Jaques, E. (1965). Death and midlife crisis. International Journal of Psychoanalysis, 46, 502-514.
- ↑ Hermans, H. J. M., and Oles, P. K. (1990). Midlife crisis in men: affective organization of professional meanings. Human Relat., 52(11), 1403-1426.
- ↑ Freund, A. M., and Ritter, J. O. (2009). Midlife crisis: a debate - a minireview behavioural science section. Gerontology. 55(5), 582-591.
- ↑ Hunter, S., and Sundel, N. (1989). Introduction: An examinations of key issues concerning midlife. In Hunter, S., Sundel, M., (Eds.). Midlife Myths: Issues, Findings and Practise Implications. New York: Sage Publications
- ↑ Jung, C. G. (1994). Duše moderního člověka. Brno: Athlantis.
- ↑ Lock, M. (1993). Encounters with Aging: Mythologies of Menopause in Japan and North America. Berkeley: Univeristy of California Press.
- ↑ Chedraui, P., et al. (2010). Severe menopausal syndroms in middle-aged woman are associated to female and male factors. Arch. Gynecol. Obstet., 281(5), 879-885.
- ↑ Helson, R., Wink, P. (1992): Personality change in women from early 40s to early 50s. Psychology and Aging, 7, 46-55.
- ↑ 24,0 24,1 Kulik, L. (2001). Marital relations in late adulthood throughout the retirement process. Aging and Society, 21(4), 447-469.
- ↑ Fry, P., S., and Debats, D., L., (2006). Sources of life strenghts as predictors of late-life mortality an survivorship. Int. J. Aging Hum. Dev., 62(4) 303-334.
- ↑ Putney N. M., Bengston, V. L. (2001): Families, intergenerational relationship, and kinkeeping in midlife. In: Lachman, M. E.: Handbook of midlife development. J. Wiley, New York.
Odkazy na související články
Klíčová slova
dospělost, manželství, rodina, profese
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
