Konzervování a restaurování knihovního fondu

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Velký důraz je kladen na zodpovědný přístup při řešení problémů s tímto procesem spojených. Nevhodné či dokonce špatné rozhodnutí může mít nedozírné negativní následky a naopak dobře zvolená strategie restaurátorského či konzervátorského postupu může zachránit ohrožený tisk či rukopis před úplným zničením, nebo alespoň stabilizovat jeho stav a eliminovat probíhající degradaci (= úbytek hodnoty památky a to jak duchovní, tak hmotné).

Soubor všech zásad a opatření, jejichž cílem je předcházet poškození fondů způsobeným biologickými, fyzikálními, mechanickými nebo chemickými činiteli a prodloužit tak jejich životnost. Zahrnuje mj. zajištění vhodného systému a klimatických podmínek uložení, ochrany proti škodám způsobeným člověkem nebo živelní pohromou, převod na sekundární formy, upravuje podmínky manipulace a zpřístupnění fondů (včetně badatelského využívání a vystavování).

Pokud musí opravdu dojít k restaurátorským a konzervátorským zásahům, měly by být vnímány jako poslední možná volba před neodvratným zánikem knihy.

Ošetření dokumentů napadených plísněmi

• Zmrazení: zahrnuje umístění knih napadených plísní do mrazivé atmosféry. Užívá se pro zamezení rozšíření

spor ještě před konečným čištěním dokumentů.

• Přirozené vysoušení vlhkých plísní napadených dokumentů inaktivuje plísně
• Mechanické čištění knih a papíru se provádí aţ kdyţ jsou spory inaktivovány.

Dobrou metodou je vysávání vysavačem, který má HEPA filtr, aby se spory nedostaly zpět do vzduchu.

• Vystavení prostředí s minimem kyslíku se často pouţívá i pro potírání hmyzu.

Dokument se vloţí do plastového pytle nebo komory a vysaje se vzduch.

• Vystavení UV světlu zabraňuje plísním v růstu a můţe je i zabít.

Ošetření dokumentů napadených hmyzem

• Chemické metody: Nejobvyklejší chemické prostředky na potírání hmyzu jsou spreje, návnady lákající

hmyz do pasti, usmrcující potravní návnady, kontaktní spreje aplikované do štěrbin, atd.

• • Vykuřovadla: Vykuřovadla (angl. fumigants) zůstanou ve vzduchu v celém prostoru. Plynné

vykuřovadlo etylenoxid (ETO, C2H4O) bylo nejvíce vyuţíváno do konce 80. let. Problémem je, ţe etylenoxid je karcinogenní. Tato skutečnost způsobila, ţe se dnes upřednostňují nechemické metody boje s hmyzem

• Nechemické metody: Nejslibnějšími novými metodami jsou řízené zmrazení a vyuţití modifikované

atmosféry

• • Kontrolované zmrazení: nepouţívá ţádné chemikálie a můţe být pouţito na všechny druhy materiálu, kromě

křehkých, mokrých a drobivých objektů. Není dobré hluboce zmrazovat dokumenty sloţené z více materiálů, můţe v nich vzniknout pnutí a tím i poškození materiálu

• • Teplo: I teplo můţe efektivně vyhubit hmyz. Tepelné metody se pouţívají v medicíně.

Teplota okolo 60°C zabije většinu hmyzu za jednu hodinu.

• • Mikrovlny neproniknou celým dokumentem, působí jen na povrchu, proto je tato

metoda a její účinky omezené a většinou nepouţitelné. Navíc dokument se můţe oţehnout.

Náprava škod způsobených vodou

• Vysoušení vzduchem – Metoda vhodná pro malé mnoţství knih, jsou-li knihy jen

lehce navlhlé, nebo pokud není moţné pouţít jinou technikuOptimální teplota je 21°C,

• Vysoušení za mrazu – Pokud vlastní zmrazení dokumenty nepoškodí, je vhodná

tato metoda zejména pro méně zasaţené knihy, tj. mírně vlhké. U fotografií se projevuje ztráta lesku. Teplota musí být udrţována ne vyšší neţ –23°C

• Vysoušení pomocí odvlhčovače – Výhodou metody je, ţe sbírky mohou být

ponechány na místě, na policích, coţ odbourá nákladný proces stěhování do mrazících nebo vzduchotěsných komor.

Restaurátorské a konzervátorské zásahy lze rozdělit do těchto kategorií:

• Složitý komplexní restaurátorský zásah: I když hovoříme o komplexním zásahu, nemusí to vždy znamenat celkové rozebrání knihy. Spíše lze říct, že se jedná o vysoce specializovaný a časově náročný zásah který vyžaduje důkladné vstupní analýzy, případně ověření či vývoj nových specializovaných restaurátorských metod, či použitých materiálů.
• Komplexní restaurátorský zásah. Při tomto zásahu je věnována pozornost všem součástem knihy a formám jejich degradace. Může například obsahovat nejprve chemickou konzervaci jako odkyselení či stabilizaci barev a inkoustů, dále doplnění chybějících částí papíru i vazby knihy. Mnohdy znamená i celkové rozebrání knihy.
• Restaurátorský zásah metodou in situ je vždy prováděn se snahou konzervovat či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy či opravu vazby. Důvodem takového postupu je mj. snaha zamezit ztrátě informací souvisejících s historií vazby a zachování původní vazebné konstrukce.
  • Dolévání papírovinou (leafcasting): doplňování chybějících míst papíru na principu nanesení vodné suspenze papírových vláken na místa ztrát a následného odvodnění. Dolévání papírovinou se provádí ručně na vakuovém stole nebo strojově.
• Konzervátorský zásah. Řeší pouze stabilizaci stávajícího stavu knihy. Obvykle se jedná o stabilizaci chemického poškození papíru jako je třeba jeho zvýšená kyselost, která vede k zkřehnutí a zvýšené lámavosti papíru. Provedení konzervátorských zásahů jako je neutralizace papíru a zvýšení jeho alkalické rezervy však spíše bývá spojeno i s dalšími restaurátorskými zásahy jako je třeba celoplošné zpevnění papíru.
• Ambulantní zásahy. Jedná se o rychlou první pomoc, která neřeší definitivní restauraci či konzervaci poškozené knihy, ale měla by pomoci dočasně než přijde čas na komplexnější zásah (je-li nutný). V první fázi jsou zajištěny uvolněné listy a složky knižního bloku, provizorně připevněny upadlé desky knihy či uvolněné kování z její vazby. Kromě případů urgentního ohrožení se jedná obvykle o přípravu knih na výstavy, reformátování či náhodná zjištění při expedici knih pro badatelské účely. Neodmyslitelnou součástí je výroba dočasného ochranného obalu tzv. Phase boxu.

Konzervování knihovního fondu

Konzervování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy, prováděné s cílem zajistit co nejdelší životnost všech částí konzervovaného předmětu beze změny jejich fyzické podstaty. Aktivní konzervace zahrnuje např. desinfekci, čištění, odkyselení, vyrovnání, pasivní konzervace se týká mj. zajištění vhodného systému a klimatických podmínek uložení.

Záměrem konzervování knihovního fondu je prodloužit životnost památek, bránit jejich degradaci či ji zpomalovat. Oproti restaurování je pro konzervování charakteristická snaha minimalizovat míru změny vzhledu památky. Je třeba zdůrazňovat, že i když se konzervace snaží minimalizovat míru změny památky, vždy k ní nezbytně dochází.

Restaurování knihovního fondu

Restaurování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy prováděné s cílem zlepšit fyzický stav restaurovaného předmětu, tj. přiblížit se jeho původnímu vzhledu a zajistit jeho funkčnost.

Jeho záměrem je odhalovat, chránit a zachovávat památkové hodnoty↑ degradované↓ památky. Restaurování musí vždy respektovat autenticitu památky (autenticita = původnost, hodnověrnost památky). Podmínkou restaurování je provedení adekvátních průzkumů, stanovení cílů zásahu a vypracování restaurátorské dokumentace, proto tato činnost vyžaduje vysokou odbornost historickou a technologickou

Restaurování je totiž i přes nejlepší snahu určitý kompromis, které má své klady i zápory. Na jedné straně je obvykle zlepšení fyzikálních (mechanických), chemických, ale i estetických vlastností knihy, na druhé straně však dochází k porušení historické identity knihy a posunu či změně charakteru materiálů i celé knižní vazby. Stále více se proto upouští od razantních restaurátorských zásahů jako je bělení papíru či převazby, tedy rozebírání knih, a jsou uplatňovány takové restaurátorské metody, které minimalizují intervenci do původní struktury knihy a její vazby. Můžeme slýchat termíny jako restaurování “in situ” (tedy bez rozebírání, v původní “poloze” knihy) nebo restaurování knihy jako uměleckého artefaktu. To je samozřejmě velmi pochopitelné – každá kniha ať rukopis či tisk má určitou neopakovatelnou individualitu, která podobně jako lidé má své životní osudy.

Odkazy

Doporučená literatura

• VÁVROVÁ, Petra, ed. a SOUČKOVÁ, Magda, ed. Konzervace a restaurování novodobých knihovních fondů. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2017. 283 stran. ISBN 978-80-7050-696-7.
• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2000
• HOWELL, David a SNIJDERS, Ludo. Conservation research in libraries. Berlin: De Gruyter Saur, [2020], ©2020. viii, 248 stran. Current topics in library and information practice. ISBN 978-3-11-037525-1.
• HOFMANN, Rainer a WIESNER, Hans-Jörg. Bestandserhaltung in Archiven und Bibliotheken. 3., erweiterte und aktualisierte Auflage. Berlin: Beuth, 2011. 460 s. Praxis Dokumentation. ISBN 978-3-410-21069-6.
• SOJKOVÁ, Karina. Kovové prvky v knižní vazbě: terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. 158 s. ISBN 978-80-7395-429-1.

Související články

• Definujte pojmy sbírka a historický knihovní fond
• Problematika klimatických podmínek v depozitáři historického knihovního fondu
• Legislativa týkající se historického knihovního fondu a sbírkového fondu
• Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)
• Knihovní fond
• Ochrana fondů - restaurování a konzervování
• Ochrana fondů skladování dokumentů

Klíčová slova

knihovní fond, historický knihovní fond, konzervování, restaurování