Konsonanty

• u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku
• konsonanty vznikají kontaktem či přiblížením artikulačních orgánů

- to trvá nějakou dobu → pohyb formantů (tranzienty) × v angličtině transitions!

Rozpoznání hlásek

• sonory × obstruenty - harmonicita (u sonor kladná čísla, u obstruentů záporná)
• frikativy × explozívy - intenzita v čase (frikativny stále stejné, u explozív závěr a pak exploze)
• frikativy mezi sebou - filtr + rozložení energie v pásmech (spektrální momenty)

Spektrální momenty

• statistická analýza, která popisuje distribuci hodnot (M1–M4)
• M1 – spektrální těžiště (to, co by popsalo [s], [ʃ], [x]) – kde se nachází nejvíce energie
• M2 – směrodatná odchylka – odliší např. [s] a [f] – [s] má velkou odchylku, [f] skoro žádnou
• M3 – sešikmení – odliší např. [s] a [x] – na kterou stranu od spektrálního těžiště je víc energie?
• M4 - špičatost spektra – měří rozptyl hodnot

Český konsonantický systém

Schematické znázornění českých konsonantů podle místa a způsobu tvoření (v IPA transkripci).

• rozlišujeme kategorie podle způsobu a místa tvoření (viz tabulka)
• podle místa tvoření:
  • 1) labiály
  • 2) labiodentály
  • 3) alveoláry
  • 4) postalveoláry
  • 5) palatály
  • 6) veláry
  • 7) glotály

• podle způsobu tvoření:
  • 1) explozívy (+ nazální explozívy)
  • 2) frikativy
  • 3) aproximanty
  • 4) vibranty
  • 5) laterání aproximanty

Frikativy

• Zdrojový signál – u neznělých turbulentní šum, který vzniká, když dochází k intenzivnějšímu přiblížení artikulačních orgánů (přiblížení musí být tzv. kritické zúžení, jinak se turbulence netvoří)
• Nepravidelnost ještě před zúžením → turbulence
• Vzduch narazí na překážku (zúžení) → turbulence
• Zrychlený vzduch narazí na masu klidného zvuku za zúžením → turbulence
• Amplituda = síla výdechového proudu + míra zúžení
• (neturbulentní proudění = laminární)

• U znělých hlasivky kmitají, když je subglottální tlak vyšší než supraglottální, ale úžina supraglottální tlak zvyšuje → vyrovnávání → hlasivky přestávají kmitat → častá ztráta znělosti
• do vokálního traktu se dostává méně vzduchu méně rychle než u neznělých frikativ → oslabení turbulencí → ztráta frikce
• → hodně nestabilní HL

• v jakých frekvencích dochází k zesílení spektra? = poloha spektrálního těžiště
• kde se v rámci spektrálního těžiště nacházejí šumové F?
• vokalické formanty údajně existují i u frikativ

• délka předního tubusu – nejvíce určující pro spektrální vlastnosti
• vokální trakt je rozdělen úžinou na dva tubusy, zadní není důležitý
• vliv labializace (např. české a šp. [s] je jiné) → nelabializované zní vyšší

F, V

• spíše ploché spektrum
• ← krátký přední tubus (několik mm)

S, Z

• vzduch proudí z úžiny na spodní zuby → z hlediska turbulentního zdroje nejsilnější
• přední tubus asi 2–2,5 cm → asi 5 kHz
• znělé konsonanty bývají slabší a kratší

Š, Ž

• hlavní šumový formant má dvě složky

- dlouhá úžina (patrový kanálek) + vepředu podjazyková dutina

• nejsilnější kolem 3 kHz

CH (velární)

• hlavní šumový formant kolem 1–1,5 kHz, ale závisí na místě artikulace

H

• nemá žádný přední tubus → chová se jinak než ostatní frikativy
• někdy bývá považováno za dyšný vokál (akusticky to odpovídá)
• kopíruje formanty okolních vokálů

Explozívy

• skládají se ze dvou fází:

Závěr

• u neznělých – mělo by být ticho, ale často tzv. přeznívání – doznívání např. vokálu před explozívou a tak
• u znělých – je vidět znělost

Exploze

• jeden z nejkratších akustických jevů na hláskové úrovni
• první impuls hodně silný, pak nějaký krátký slabší (postexplozivní) šum
• delší šum = spirantizace, afrikace (taková ta anglická aspirace)

• liší se podle různých míst artikulace:
• temporální – jak dlouho trvá
  • - souvisí s množstvím pohybovaných orgánů
  • - u bilabiál rychlá (dotýkají se jen rty)
  • - u alveolár taky rychlé (jen špička jazyka)
  • - u velár a palatál delší (velká plocha jazyka)
• spektrální – v jakých frekvencích
  • - u [t] kolem 4 kHz
  • - u [k] a [x] nejníž, asi 1,5 kHz (hodně ovlivněné následujícím vokálem)
  • - u [c] asi 5 kHz
  • - u [p] ploché spektrum
• u velár může dojít až ke trojité nebo čtverné explozi (ale není slyšet)
• explozívy bez exploze – časté v angličtině, v češtině běžné (pod domem)

Tranzienty

• změny vokalických formantů, které vznikají při přechodu jedné hlásky na další
• trvání změn je částečně závislé na místě artikulace (prům. asi 40–50 ms)

Tranzient F1

• při přechodu mezi explozívou a vokálem poroste
• ← F1 závisí na míře zúžení ve vokálním traktu
• u frikativ ne tolik

Tranzient F2 (částečně F3)

• závisí na místě artikulace
• směr tranzientů na všechny vokály z jednoho místa artikulace ukazuje do jednoho bodu (locus)
  • - locus je považován za akustický korelát místa artikulace
  • - u bilabiál asi 600 Hz
  • - u alveolár asi 1 800 Hz
  • - u palatál asi 2 500 Hz
  • - u velár asi 3 000 Hz, ale pro labializovaném vokálu 1 300 Hz (poznají se podle toho, že F2 a F3 se zleva doprava rozbíhají)

Znělost

• V češtině jsou opravdu znělé explozívy s hlasivkovými kmity, neznělé bez nich
• X např. v němčině jsou napjaté × nenapjaté

Doba nástupu hlasivkového tónu (VOT)

• rozlišuje znělé a neznělé, napj. a nenapj.
• zohledňuje artikulační činnost + činnost hlasivek
• exploze = čas 0 – co vůči této nule dělají hlasivky?
• VOT 0 – když v okamžiku závěru začnou kmitat hlasivky – jen velice zřídka
• znělé - hlasivky kmitají během závěru – VOT <<<0 (např. u [b])
• částečně znělé (v angličtině, němčině) – VOT cca 0 (prvně znělé, pak chvíli neznělé a kolem 0 zase znělé)
• neznělé neaspirované – VOT asi 25 ms (závisí na místě artikulace)
  • - hlasivky se během závěru oddalují a chvilku trvá, než zase mohou kmitat
• neznělé aspirované – VOT > 35 ms
  • - větší oddálení než u neaspirovaných → déle se dostávají do kmitací pozice
  • - pro aspiraci není důležitý ten šum, ale ten časový rozdíl
  • - v sonografu vypadá aspirace jako takovej bordel

Ráz

• hlasivková (ne fonetická) explozíva
• ne vždy realizován jako explozíva, může být např. pomocí třepené fonace
• sám o sobě je více méně plochý (třeba jako [h]), přebírá formany vokálů

Afrikáty

• z akustického hlediska kombinace explozív a frikativ
• mohou vznikat v takových místech, kde je možné překážku rozdělit na zúžení a explozi
• [p͡f] (labiaizované)
• [t͡s], [t͡ʃ], [d͡z], [d͡ʒ] (alveoláry, postalveoláry)
• někdy i [kx] (velára)

Glidy

J

• palatální aproximanta
• formanty podobné [i]
• pečlivě vyslovené [j] by mělo mít větší extrémy než [i]

W

• labio-velára
• formanty podobné [u] (pečlivější zase větší extrémy)
• rozdíl mezi [wi] a [ui] je jen v rychlosti pohybu (→ špatně se poznává)

Likvidy

• různorodé – od aproximant po frikativy, švihy
• v mnoha jazycích mohou být slabikotvorné

Rotické hlásky

• všechny typy "r"
• alveolární vibranta [r] - nejčastější (je to i české "r")
  • - většinou jednokmitné (španělské [r] až 6 kmitů)
  • - frekvence kmitů je 20–30 Hz
• postalveolární aproximanta [ɹ], retroflexní [ɻ]
  • - nízký F3
• alveolární švih [ɾ]
  • - přechod mezi vibrantou a [d]
• uvulární vibranta [ʀ], frikativa [ʁ]

• frikativní vibranta [r̝] ("ř")
  • - nepatří mezi likvidy, ale mezi vibranty ano
  • - pravděpodobně postalveolára
  • - většinou jednokmitné (sloupeček šumu, kmit, frikce)

L

• alveolární aproximanta [l] (české "l") – nejčastější
• pokles jazyka může být na obou stranách i jen na jedné
• rozdělením prouzu vzduchu vzniká antiformant (takové úplně prázdné místo ve spektru) – průměrná hodnota kolem 2 kHz
• → ve vyšších frekvencích oslabená amplituda
• výrazná formantová struktura – 350 Hz F1 – 1 300 Hz F2

• velarizované [ʟ] – v češtině vada řeči → nízký F2 (i pod 1 kHz)
• „měkké l“ [ʎ] – víceméně odpovídá [j] (možná nemá antiformant)

Zdroje

Reference

• Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
• Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
• Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
• Stevens, K. N. (1998): Acoustic phonetics. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. (vybrané části)
• Harrington, J. - Cassidy, S. (1999): Techniques in speech acoustics. Dordrecht: Kluwer. (vybrané části)

Zpět na rozcestník: Akustika | Fonetika