Viktor E. Frankl: Porovnání verzí
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
+ | {{Nedostatečné reference}} | ||
Viktor Emil Frankl – naplňování '''smyslu života''' osobnosti | Viktor Emil Frankl – naplňování '''smyslu života''' osobnosti | ||
== Život == | == Život == | ||
Řádek 11: | Řádek 12: | ||
* Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému '''logoterapie''' | * Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému '''logoterapie''' | ||
* Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově | * Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově | ||
− | * Publikace | + | * '''Publikace''' (30 knih přeložených do 20ti jazyků): |
− | + | :* ''Psycholog prožívá koncentrační tábor'' | |
− | :* Psycholog prožívá koncentrační tábor | + | :* ''Lékařská péče o duši'' |
− | :* Lékařská péče o duši | + | :* ''Vůle ke smyslu'' |
− | :* Vůle ke smyslu | + | |
== Východiska == | == Východiska == | ||
* Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje | * Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje | ||
Řádek 90: | Řádek 91: | ||
:* Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá | :* Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá | ||
::* I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti | ::* I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] | ||
+ | [[Kategorie: Psychologie osobnosti|*]] |
Aktuální verze z 9. 1. 2015, 06:52
Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné. |
Viktor Emil Frankl – naplňování smyslu života osobnosti
Obsah
Život
- Narozen ve Vídni v učitelské rodině
- Měl sklon k introspekci
- Ovlivnila ho sebevražda spolužáka, který měl v ruce knihu F. Nietzscheho
- Měl kontakty s Freudem i Adlerem
- Studoval medicínu a později provozoval psychiatrickou praxi
- V období hospodářské krize pracoval na reedukaci problémové mládeže
- Zde ho zaujala hrůznost pocitu životní prázdnoty
- Byl v koncentračním táboře kde pomáhal spoluvězpům přežít
- Propracovává své přístupy a ivotní zkušenosti do pojetí osobnosti a systému logoterapie
- Získává doktorát z psychologie a krátce před smrtí i čestný doktorát na Univerzitě Karlově
- Publikace (30 knih přeložených do 20ti jazyků):
- Psycholog prožívá koncentrační tábor
- Lékařská péče o duši
- Vůle ke smyslu
Východiska
- Pohlíží na dospělého člověka, který sám o sobě rozhoduje
- Je pro něj příznačné vědomí odpovědnosti za volbu a realizaci vlastní životní cesty
- Za ústřední duševní sílu osobnosti považuje touhu po odhalování a naplňování smyslu života
- Pocity bezesmyslnosti by měly být klíčovým podnětem lékařské péče o duši
- Narůstající pocit bezesmyslnosti označuje jako existenciální vakuum
- Člověk dnes strádá ochuzením instinktů a ztrátou tradice
- Brzy už nebude vědět, co chce a propadne konformismu a autoritářským vůdcům
- Vyžaduje kvalitativně nový stupeň psychoterapie – logoterapii
- Psychoanalýza vyžaduje přizpůsobení
- Individuální psychologie vyžaduje utváření
- Ale je třeba dodat třetí kategorii – naplnění
- Nalezení smyslu svého života a jeho vnitřní naplnění
- Vtahuje duchovno do duševního léčení
- Úlohou lékaře je pomoci pacientovi k jeho vlastnímu hodnotovému a světovému, existenciálnímu názoru
Nedělní neuróza
Existenciální vakuum se naplno projevuje ve chvílích klidu, v čase vyhrazeném relaxaci. Obyčejně je toto tlumeno rutinou v zaměstnání, kde člověk nemusí příliš přemýšlet. Ve chvílích volna (tehdy obvykle v neděli) se pak naplno projevují jeho důsledky: silné pocity frustrace, bezesmyslnosti, neklid a podrážděnost, může vyústit až v deprese, neurózu či sebevražedné chování.
Smysl života a základní kategorie životních hodnot
- Člověk hledá smysl své existence a usiluje o jeho naplnění
- Otázka smyslu života nejvíce vystupuje v pubertě a dospívání
- Během života pak i při velkých změnách a otřesných zážitcích
- Orgánem smyslu je svědomí
- Má intuitivní schopnost najít jednorázový a jedinečný smysl, který se skrývá v každé situaci
- Smysl je vázán na jednorázovou a jedinečnou situaci (nalézáme ho a odkrýváme)
- Nad smyslem jsou smyslové univerzálie
- Vztahují se na lidské postavení jako takové
- Hodnoty
- Život staví člověka do situací, kdy si hodnoty navzájem odporují a je třeba volit
- Pokud je svědomí systematicky a metodicky potlačováno, je výsledkem směřování k:
- Západnímu konformismu
- Východnímu totalismu
- Tři nejobecnější kategorie možných hodnot, s nimiž je třeba se vyrovnat:
- Tvůrčí hodnoty
- Lze realizovat pouze činností
- Každé povolání dává šance dát životu smysl, pokud je práce v něm správně vykonávána
- Zážitkové hodnoty
- naplpované prožíváním, přijímáním světa do Já
- speciálním projevem realizace zážitkové hodnoty je láska
- Postojové hodnoty
- Jejich realizace spočívá v tom, jak se člověk staví k omezením svého života, jak se staví k nezměnitelnému osudu, jak ho bere a jak ho nese
- Uskutečpovány tam, kde musí být přijímáno něco nezměnitelnoho, osudového
- Život může najít naplnění jak v tvoření a radosti, tak v utrpení (obětování či ztroskotání)
- Existenciální analýza musí člověka učinit schopným trpět, zatím co psychoanalýza ho chce udělat pouze schopným prožitků nebo výkonů
- Po smyslu života se nemáme ptát, ale odpovídat na něj tím, že za život přebíráme odpovědnost
- Odpověď má přicházet v jednání a činech, nikoli ve slovech
Pojímání osobnosti
Ve „Vůli ke smyslu“ vymezuje deset tezí o osobě:
- Osoba je individuum
- Nedá se dále rozštěpit a dělit, protože je jednotou
- Osoba není jen nedělitelná, ale i neslučitelná
- Není jen jednotou, ale i celkem
- Osoba nemůže být předávána dále, není schopna rozmnožování (rozmnožuje se pouze organismus)
- Každá jednotlivá osoba je absolutní novum
- Duchovní existence není ani rozmnožitelná z rodičů na dítě
- Osoba je duchovní a je v protikladu k psychofyzickému organismu
- Osoba potřebuje organismus, aby mohla jednat a vyjadřovat se
- Organismus je nástrojem, prostředkem a má tedy užitkovou hodnotu
- Důstojnost přísluší pouze osobě, ne organismu
- Osoba je existenciální (není faktická)
- Člověk vždy teprve rozhoduje, čím v nejbližším okamžiku bude, svoboden v tom, pro co či proti čemu se rozhoduje
- Osoba patří do oblasti Já, nikoli Ono (není pod diktátem Ono)
- Já nelze odvodit od Ono (pudovosti)
- Osoba zakládá tělesně-duševně-duchovní jednotu a celost, která tvoří podstatu „člověk“
- Člověk představuje průsečík, kde se kříží tři vrstvy bytí – tělesná, duševní a duchovní
- Osoba je dynamická (tím, že duchovno dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična)
- Duchovno se dokáže distancovat a odvrátit od psychofyzična
- Teprve když se člověk vypořádává sám se sebou, odděluje se duchovno a tělesno-duševno
- Zvíře není osobou, protože nemá korelát k osobě, ani svět, nýbrž pouze okolí
- Není s to postavit se nad sebe samo nebo proti sobě
- Člověk je člověkem pouze v té míře, v jaké je proniknut a prozvučen voláním transcendentna
- Naslouchá tomuto volání ve svém svědomí
- Na otázku smyslu odpovídá jak teistický, tak i ateistický světový názor
- Člověk věří ve smysl, má vůli ke smyslu dokud dýchá
- I sebevrah věří ve smysl, ale ne smysl dalšího žití, nýbrž smrti