Mozeček

• mozeček = cerebellum
• funkčně zařazený pod mozkový kmen (spolu s mezimozkem a anatomickými částmi mozkového kmene – prodlouženou míchou, Varolovým mostem a středním mozkem; někteří autoři sem řadí rovněž i retikulární formaci, důležitou strukturu, kterou je možné spatřit na transverzálním řezu kmenem)
• tak jak se vyvíjí dítě, se mozeček paralelně vyvíjí s mozkovou kůrou
• podobná struktura jako kůra – má dvě polokoule hubě zvrásněny záhyby, polokoule jsou spojeny červem = vermis cerebelli
• má jen 1/10 hmotnosti mozku, ale jeho povrch (díky zvrásnění) zabírá ¾ povrchu velkého mozku
• udržuje rovnováhu – svalové napětí a zasahuje i do vyšších funkcí (psychických a kognitivních)
• má několik vrstev buněk, které pod sebou běží (obdobně jako v kůře) – směrem do středu je to stratum moleculare, stratum gangliosum a stratum granulosum
• spousta aferentací (40× více než eferentací) a projekcí (přijímá inervaci z periférie a mnoho informací vysílá k vyšším oddílům)
• funkčně (+ fylogeneticky) má mozeček tři oddíly:

1. archicerebellum (vestibulární mozeček) – nejstarší část, podíl na vestibulárních funkcích, - informace z vestibulárního aparátu, nadřazený vestibulospinální dráze, ovlivňuje rovnováhu → vzpřímený postoj, udržení rovnováhy, odstraňuje kinetózu (mořská nemoc)
2. paleocerebellum (spinální mozeček) – zajišťuje napětí (tonus), informace z taktilních, propriorecepčních, sluchových a zrakových receptorů, reguluje svalové napětí a svalový tonus
3. neocerebellum (korový mozeček) – spoje s mozkovou kůrou, podíl na psychických a kognitivních funkcích, nejmladší část, zajišťuje určitou nadřazenou funkci, zajišťuje spojení s mozkovou kůrou

projekce

• 2 systémy somatických projekcí
• každá část těla je na mozečku přesně lokalizovaná (tzv. somatotopické uspořádání)
• dvojí systém, protože má mozeček 2 polokoule
• zraková a sluchová projekce - překrývají se tvoří audiovizuální systém
• čichová projekce - uložena v oblasti paleocerebela, zpracovává informace čichu a chuti
• chuťová projekce

mozečková ataxie

• primárně poškození stoje – člověk stojí na široké bázi (pokud dá nohy k sobě, tak spadne)
• titubace - komíhání, vrávorání - typický projev
• když člověk spadne, tak v 90% spadne dozadu (v rámci titubace = vrávorání, kolísání)
• je to centrální poškození, takže otevřené a zavřené oči to neovlivní (my když stojíme se zavřenýma očima, ztrácíme rovnováhu, oni ji ztrácí i s otevřenýma)
• řada volních pohybů:

1. astenie – pohybová, svalová slabost
2. adiadochokinéza – svalová nekoordinovanost (když třeba předpaží a má měnit pronaci a supinaci ruky, nedokáže to dělat oběma rukama stejně - postižená polovina se bude otáčet jinak)
3. dismetrie – přesměrování nebo špatné směřování pohybu (upaží, zavře oči a má se dotknout špičky nosu – nedokáže to)
4. dekompozice – pohyb se rozpadá na několik stupňů, není plynulý
5. intenční třes – třes při cíleném pohybu, hlavně na jeho počátku
6. klikatá chůze – není schopen jít po lajně, uhýbá, vychyluje se na poškozenou stranu
7. řeč je pomalá, nezřetelná, špatná artikulace
8. v očích se pozoruje, že dělají kmitavé pohyby → nystagmus – oči rychle uhnou na poškozenou stranu a pak se pomalu vracejí zpět