Znakový jazyk: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Znakový jazyk == | == Znakový jazyk == | ||
| − | + | Znakový jazyk je plnohodnotný, přirozený komunikační systém, vytvářený pomocí specifických vizuálně pohybových prostředků: tvary rukou, jejich pohyby a umístěním v prostoru, [[Mimika|mimikou]], pozicemi hlavy a horní částí trupu. Znakový jazyk se vytvářel spontánně v jednotlivých komunitách neslyšících a dále se rozvíjel. Znakový jazyk není univerzální, v každé zemi se liší. Uživateli znakového jazyka jsou převážně lidé se sluchovým postižením, jejich rodina a přátelé. Využívají ho i tlumočníci nebo lidé s poruchou řeči. <br /> | |
| − | Znakový jazyk je plnohodnotný, přirozený komunikační systém, vytvářený pomocí specifických vizuálně pohybových prostředků: tvary rukou, jejich pohyby umístěním v prostoru, [[Mimika|mimikou]], pozicemi hlavy a horní částí trupu. Znakový jazyk se vytvářel spontánně v jednotlivých komunitách neslyšících a dále se rozvíjel. Znakový jazyk není univerzální, v každé zemi se liší. Uživateli znakového jazyka jsou převážně lidé se sluchovým postižením, jejich rodina a přátelé. Využívají ho | + | == Terminologie == |
| − | + | [[Soubor:Sign Language.svg|náhled|vpravo|Znakový jazyk]] | |
| + | [[Soubor:I love you in Sign Language or the number 19 in Finger Binary.jpg|náhled|vpravo|Americký znak pro "Miluji tě"]] | ||
* znakový jazyk<br /> | * znakový jazyk<br /> | ||
* znakovaný jazyk<br /> | * znakovaný jazyk<br /> | ||
| Řádek 8: | Řádek 9: | ||
* znaková řeč<br /> | * znaková řeč<br /> | ||
=== Znakový jazyk === | === Znakový jazyk === | ||
| − | Neslyšící mají v každé zemi svůj národní znakový jazyk, který je zcela nezávislý na jazyku dané země. Má vlastní gramatiku, syntax, slovní zásobu i neverbální složku jazyka. To, co se nám může jevit jako grimasy a škleby, je pro neslyšící totéž, jako například pro nás změna přízvuku či tón hlasu.Znakový jazyk může od ostatních jazyků slova přejímat, ale rozhodně je to nečiní na nich závislým. Znakové jazyky mají i vlastní dialekty. Povšimnout si toho můžeme například v českém znakovém jazyce, kdy rozdílně znakují | + | Neslyšící mají v každé zemi svůj národní znakový jazyk, který je zcela nezávislý na jazyku dané země. Má vlastní gramatiku, syntax, slovní zásobu i neverbální složku jazyka. To, co se nám může jevit jako grimasy a škleby, je pro neslyšící totéž, jako například pro nás změna přízvuku či tón hlasu.Znakový jazyk může od ostatních jazyků slova přejímat, ale rozhodně je to nečiní na nich závislým. Znakové jazyky mají i vlastní dialekty. Povšimnout si toho můžeme například v českém znakovém jazyce, kdy rozdílně znakují pražští neslyšící, plzenští nebo ostravští. Existují i rasové odchylky, které můžeme zaznamenat především na starší generaci černošských neslyšících hlavně na jihu [[USA]]. Znakový jazyk se v každé zemi vytvářel samostatně, není univerzální. Jsou znakové jazyky, které se využívají ve více zemích, jako například americký znakový jazyk se využívá i v anglicky mluvící části Kanady. Existuje také Mezinárodní znakový systém, který je univerzální pro všechny země, avšak jej většina neslyšících neovládá. Využívá se na Deaflympiádě či při setkávání [[Světová federace neslyšících|Světové federace neslyšících]].<br /> |
| + | === Znakovaný jazyk === | ||
| + | Jedná se o umělý posunkový [[kód]], který byl uměle vytvořen, aby se slyšící lépe domluvili s neslyšícími. Tento kód je zcela závislý na jazyku dané země, přejímá od něj gramatiku a hlavně stavbu věty. Dobře jí rozumějí hlavně nedoslýchaví a poté neslyšící, kteří umějí perfektně odezírat. Tlumočník znakovaného jazyka větu zřetelně vyslovuje a současně ji doplňuje znaky se stejnou posloupností. Znakovaný jazyk se dá naučit snadněji, než znakový jazyk. Využívají ho hlavně slyšící rodiče neslyšících dětí a učitelé ve školách pro neslyšící, aby si žáci dokázali svým způsobem osvojit stavbu jazyka jejich země. <br /> | ||
| + | === Prstová abeceda === | ||
| + | Prstová abeceda samozřejmě také není žádným jazykem, ale souborem dohodnutých (a ustálených) posunků pro jednotlivá písmena abecedy ukazovaných jednou nebo oběma rukama. <ref>HRUBÝ, Jaroslav. <i>Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu</i>. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.</ref> Obouruční prstovou abecedu využívají například i skauti a je obecně známá. Jednoruční abeceda se využívá pro hláskování cizích slov nebo slov, pro které znak neexistuje nebo ho neznáme. Komunikace pouze prstovou abecedou je však zdlouhavé a pro komunikaci s neslyšícím velmi problematické. <br /> | ||
| + | === Znaková řeč === | ||
| + | Znaková řeč je [[zákonem o znakové řeči]] z roku 1998 definovaný termín, který obsahuje dva dorozumívací prostředky: český znakový jazyk a znakovanou češtinu. <br /> | ||
| + | == Oralismus == | ||
| + | Orální metoda se zakládá na nepoužívání používání jakéhokoli znakování. Za každou cenu se snaží neslyšící naučit mluvit a slyšet, při absolutní hluchotě se snaží využívat odezírání ze rtů. Staví na tom, že znakující lidé jsou příliš odlišní a až příliš se podobají zvířatům. Tím, že je naučí mluvit a odezírat ze rtů, je navrátí zpátky na úroveň lidských bytostí. Zapřísáhlým oralistou byl například vynálezce [[Alexander Graham Bell]] Zde se můžete podívat na několik názorů, které o znakovém jazyce a jeho vyučování panovalo.<br /> | ||
| + | ''Řeč známková vůbec, je nejprimitivnější prostředek dorozumívací, má sloužiti pro vzdělávání hluchoněmých dětí, typu nejnižšího.''<br /> | ||
| + | V.Parma. Obzor hluchoněmých, roč. V,1.července 1923, str.2 <ref>HRUBÝ, Jaroslav. <i>Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu</i>. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.</ref> <br /><br /> | ||
| + | |||
| + | ''(...)Dívaly se na mne jakoby říkaly "Tak ses na nás přišel podívat, na nás nebohé, na ta mladá stvoření, která vypadají jako lidé, ale lidmi jsou pouze z půlky. Přišel ses na nás podívat stejně, jako by ses šel podívat na něco podivného a zvláštního."'' Lewis Dudley při návštěvě školy, kde se vyučoval znakový jazyk. <ref>BAYNTON, Douglas C. <i>Forbidden signs: American culture and the campaign against sign language</i>. Chicago: University of Chicago Press, 1996, xi, 228 p.</ref><br /> | ||
| + | |||
| + | V roce 1880 se na Milánském kongresu učitelů neslyšících rozhodlo, že orální metoda vzdělávání neslyšících by měla být preferována nad znaky.<br /><br /> | ||
| + | |||
| + | ''Účastníci kongresu - berouce v úvahu nezpochybnitelnou nadřazenost mluvy nad znaky při znovu zařazování neslyšících do společnosti a ve snaze poskytnout jim perfektnější znalosti jazyka, prohlašují, že orální metoda musí být preferována nad znaky ve vzdělávání a výchově hluchoněmých.'' Ustanovení Milánského kongresu. <ref>HRUBÝ, Jaroslav. <i>Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu</i>. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.</ref> <br /><br /> | ||
| + | |||
| + | Znakový jazyk začal být velmi hrubě a totálně potlačován, zakazován a z většiny škol byl zcela vymýcen. Až v šedesátých letech 20. století se začaly objevovat výzkumy, které dokazovaly, že národní znakové jazyky jsou zcela plnohodnotné a na všech úrovních se vyrovnají jazykům mluveným. Neslyšící dnes využívají k dorozumívání majoritně znakový jazyk. Orální metoda výuky se využívá pouze u neslyšících se zbytky sluchu nebo u lidí ohluchlých. <br /> | ||
| + | == Reference == | ||
| + | <references/><br /> | ||
| + | == Literatura == | ||
| + | HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s. ISBN 80-7216-096-6<br /> | ||
| + | BAYNTON, Douglas C. Forbidden signs: American culture and the campaign against sign language. Chicago: University of Chicago Press, 1996, xi, 228 p. ISBN 0-226-03964-1<br /> | ||
| + | HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 2. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s. ISBN 80-7216-075-3<br /> | ||
| + | ARMSTRONG, David F a Sherman WILCOX. The gestural origin of language. New York: Oxford University Press, 2007, 151 p. ISBN 9780195163483.<br /> | ||
| + | HOMOLÁČ, Jiří. Komunikace neslyšících: sociolingvistika : (antologie textů). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998, 161 s. ISBN 80-85899-40-x.<br /> | ||
| + | == Externí odkazy == | ||
| + | https://cs.wikipedia.org/wiki/Znakov%C3%BD_jazyk<br /> | ||
| + | [https://www.spreadthesign.com/cz Video slovník znakových jazyků]<br /> | ||
| + | http://ruce.cz/<br /> | ||
| + | [http://www.cun.cz/ Česká Unie Neslyšících] | ||
Aktuální verze z 7. 1. 2016, 13:01
Obsah
Znakový jazyk
Znakový jazyk je plnohodnotný, přirozený komunikační systém, vytvářený pomocí specifických vizuálně pohybových prostředků: tvary rukou, jejich pohyby a umístěním v prostoru, mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu. Znakový jazyk se vytvářel spontánně v jednotlivých komunitách neslyšících a dále se rozvíjel. Znakový jazyk není univerzální, v každé zemi se liší. Uživateli znakového jazyka jsou převážně lidé se sluchovým postižením, jejich rodina a přátelé. Využívají ho i tlumočníci nebo lidé s poruchou řeči.
Terminologie
- znakový jazyk
- znakovaný jazyk
- prstová abeceda
- znaková řeč
Znakový jazyk
Neslyšící mají v každé zemi svůj národní znakový jazyk, který je zcela nezávislý na jazyku dané země. Má vlastní gramatiku, syntax, slovní zásobu i neverbální složku jazyka. To, co se nám může jevit jako grimasy a škleby, je pro neslyšící totéž, jako například pro nás změna přízvuku či tón hlasu.Znakový jazyk může od ostatních jazyků slova přejímat, ale rozhodně je to nečiní na nich závislým. Znakové jazyky mají i vlastní dialekty. Povšimnout si toho můžeme například v českém znakovém jazyce, kdy rozdílně znakují pražští neslyšící, plzenští nebo ostravští. Existují i rasové odchylky, které můžeme zaznamenat především na starší generaci černošských neslyšících hlavně na jihu USA. Znakový jazyk se v každé zemi vytvářel samostatně, není univerzální. Jsou znakové jazyky, které se využívají ve více zemích, jako například americký znakový jazyk se využívá i v anglicky mluvící části Kanady. Existuje také Mezinárodní znakový systém, který je univerzální pro všechny země, avšak jej většina neslyšících neovládá. Využívá se na Deaflympiádě či při setkávání Světové federace neslyšících.
Znakovaný jazyk
Jedná se o umělý posunkový kód, který byl uměle vytvořen, aby se slyšící lépe domluvili s neslyšícími. Tento kód je zcela závislý na jazyku dané země, přejímá od něj gramatiku a hlavně stavbu věty. Dobře jí rozumějí hlavně nedoslýchaví a poté neslyšící, kteří umějí perfektně odezírat. Tlumočník znakovaného jazyka větu zřetelně vyslovuje a současně ji doplňuje znaky se stejnou posloupností. Znakovaný jazyk se dá naučit snadněji, než znakový jazyk. Využívají ho hlavně slyšící rodiče neslyšících dětí a učitelé ve školách pro neslyšící, aby si žáci dokázali svým způsobem osvojit stavbu jazyka jejich země.
Prstová abeceda
Prstová abeceda samozřejmě také není žádným jazykem, ale souborem dohodnutých (a ustálených) posunků pro jednotlivá písmena abecedy ukazovaných jednou nebo oběma rukama. [1] Obouruční prstovou abecedu využívají například i skauti a je obecně známá. Jednoruční abeceda se využívá pro hláskování cizích slov nebo slov, pro které znak neexistuje nebo ho neznáme. Komunikace pouze prstovou abecedou je však zdlouhavé a pro komunikaci s neslyšícím velmi problematické.
Znaková řeč
Znaková řeč je zákonem o znakové řeči z roku 1998 definovaný termín, který obsahuje dva dorozumívací prostředky: český znakový jazyk a znakovanou češtinu.
Oralismus
Orální metoda se zakládá na nepoužívání používání jakéhokoli znakování. Za každou cenu se snaží neslyšící naučit mluvit a slyšet, při absolutní hluchotě se snaží využívat odezírání ze rtů. Staví na tom, že znakující lidé jsou příliš odlišní a až příliš se podobají zvířatům. Tím, že je naučí mluvit a odezírat ze rtů, je navrátí zpátky na úroveň lidských bytostí. Zapřísáhlým oralistou byl například vynálezce Alexander Graham Bell Zde se můžete podívat na několik názorů, které o znakovém jazyce a jeho vyučování panovalo.
Řeč známková vůbec, je nejprimitivnější prostředek dorozumívací, má sloužiti pro vzdělávání hluchoněmých dětí, typu nejnižšího.
V.Parma. Obzor hluchoněmých, roč. V,1.července 1923, str.2 [2]
(...)Dívaly se na mne jakoby říkaly "Tak ses na nás přišel podívat, na nás nebohé, na ta mladá stvoření, která vypadají jako lidé, ale lidmi jsou pouze z půlky. Přišel ses na nás podívat stejně, jako by ses šel podívat na něco podivného a zvláštního." Lewis Dudley při návštěvě školy, kde se vyučoval znakový jazyk. [3]
V roce 1880 se na Milánském kongresu učitelů neslyšících rozhodlo, že orální metoda vzdělávání neslyšících by měla být preferována nad znaky.
Účastníci kongresu - berouce v úvahu nezpochybnitelnou nadřazenost mluvy nad znaky při znovu zařazování neslyšících do společnosti a ve snaze poskytnout jim perfektnější znalosti jazyka, prohlašují, že orální metoda musí být preferována nad znaky ve vzdělávání a výchově hluchoněmých. Ustanovení Milánského kongresu. [4]
Znakový jazyk začal být velmi hrubě a totálně potlačován, zakazován a z většiny škol byl zcela vymýcen. Až v šedesátých letech 20. století se začaly objevovat výzkumy, které dokazovaly, že národní znakové jazyky jsou zcela plnohodnotné a na všech úrovních se vyrovnají jazykům mluveným. Neslyšící dnes využívají k dorozumívání majoritně znakový jazyk. Orální metoda výuky se využívá pouze u neslyšících se zbytky sluchu nebo u lidí ohluchlých.
Reference
- ↑ HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.
- ↑ HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.
- ↑ BAYNTON, Douglas C. Forbidden signs: American culture and the campaign against sign language. Chicago: University of Chicago Press, 1996, xi, 228 p.
- ↑ HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s.
Literatura
HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s. ISBN 80-7216-096-6
BAYNTON, Douglas C. Forbidden signs: American culture and the campaign against sign language. Chicago: University of Chicago Press, 1996, xi, 228 p. ISBN 0-226-03964-1
HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu 2. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Federace rodičů a přátel sluchově postižených, 1999, 395 s. ISBN 80-7216-075-3
ARMSTRONG, David F a Sherman WILCOX. The gestural origin of language. New York: Oxford University Press, 2007, 151 p. ISBN 9780195163483.
HOMOLÁČ, Jiří. Komunikace neslyšících: sociolingvistika : (antologie textů). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1998, 161 s. ISBN 80-85899-40-x.
Externí odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Znakov%C3%BD_jazyk
Video slovník znakových jazyků
http://ruce.cz/
Česká Unie Neslyšících
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
