Sexuální deviace: Porovnání verzí

(text o normalitě sex. chování přesunut do odděleného článku)
 
(Není zobrazeno 36 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
* F65.0-9 v MKM-10 = parafilie (náhrada za sexuální deviace, to proto, aby se odchýlilo od negativního náboje slova deviace)
+
[[Soubor:Sex with robots normal in 50 years.png|thumb|449x449px|Normalita se mění a sex může mít mnoho rozličných podob, a přitom být ze sexuologického hlediska zcela normální. Zdroj obrázku: unilad.co.uk]]
−
* '''para''' = vedle + '''filie''' = milovat
+
Deviantní sexuální chování je takové chování, které vybočuje z hranic stanované normality. Podstata '''parafilie''' spočívá v odlišné struktuře sexuální motivace, jež utváří podobu sexuální poruchy a vede k vnějším projevům deviantního chování. Dle mezinárodní klasifikace nemocí je parafilie charakterizována fantaziemi, impulzy či praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní či bizarní. <ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>                               
−
== Normalita v sexu ==
 
−
* podle toho můžeme určit, co už normální není
 
−
* používají se normy:
 
−
# '''Statistická norma''' - normální je to, co má nejčastější nebo nejvyšší výskyt; nemůže se použít vždy (málo kdo má úplně zdravé zuby, přesto není člověk se zdravým chrupem deviantní) → zneužito proti homosexuálům („jsou menšina → jsou deviantní“), '''Alfred Kinsey''' v 1848 vydal knihu, kde ukázal, že homosexuálové zastupují 4%, jeden z prvních výzkum sexuální orientace - na 20 000 lidech, ale byl to nereprezentativní vzorek (např.: mnoho vězňů), první výzkum provedla nějaká výzkumnice v sovětském svazu, ale výsledky se ztratily, podle moderních výzkumů je homosexuálů 2% populace
 
−
# '''Ideální norma''' - v oblasti sexu je to nerealistické
 
−
# '''Subjektivní norma''' - v sexuologii nepoužitelná (sadistovi přijde subjektivně normální rozřezávat ženy žiletkou)
 
−
# '''Funkční norma''' - uplatňuje se v medicíně → normální je to, co normálně funguje; je použitelná v sexuologii
 
−
# '''Společenská/kulturní norma''' - to, co je považováno za normální, se může mezi kulturami nebo v rámci historie lišit → důležitý je společensko-historický kontext, např.: kdysi homosexualita hřích, pak porucha, nyní považováno za normální, (poznámka: egodistonní (vnitřně rozporný) a egosyntonní (vnitřně srozuměn))
 
−
# '''Zákon''' = kodifikované minimum morálky → nejčastěji se mění morální zákony v oblasti sexu
 
−
# '''Společenská smlouva''' = např.: povolení sexuálního styku (u nás 15 let, v Maďarsku 14, v USA od 13 do 18 let), co je považováno za incest, jak se dvoří partnerce (někde muž předstupuje s erigovaným penisem), co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty)
 
−
# '''Biologická norma''' - normální je to, co vede k reprodukci → většina věcí by byla považována za nenormální, je tudíž v sexuologii nepoužitelná
 
  
−
'''John Lock/Tomáš Akvinský'''  
+
<div style="background: #CCffff; border: solid 0px black; padding: 13px; width: 45%;" class="ve-ce-branchNode"><p class="ve-ce-branchNode">'''''Terminologické nejasnosti'''''<i class="ve-ce-TextStyleAnnotation ve-ce-TextStyleItalicAnnotation"><br>Výraz sexuální deviace pro veřejnost může odkazovat k implicitně nežádoucí, společensky škodlivé odchylce od normy v sexuálním chování. Proto je v současné odborné literatuře namísto sexuální deviace upřednosňován výraz parafilie (para = vedle/okolo; filie = milovat) jakožto označení méně moralizující a dehonestující než sexuální deviace. V mezinárodní klasifikaci nemocí od 10. revize jsou parafilie uváděny rovněž jako Poruchy sexuální preference<br>(viz MKN-10, F65). </i><span class="ve-ce-branchNode-slug ve-ce-branchNode-inlineSlug"></span></p></div><p>
−
* definovali podmínky, za kterých je sex normální:
 
−
# sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
 
−
# správným způsobem (tj. misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
 
−
# za správným účelem (tj. zplodit dítě)
 
  
−
* bible: soulož není hříchem pouze, když je za účelem plození dětí
+
Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se [[Sexuální delikvence|sexuální delikvencí]], která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu. <ref>Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.</ref> Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. <ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>
−
* moderní země: jen 5% styků je za účelem zplození potomka → převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační
 
  
−
'''za normální v sexu považujeme:'''
+
== Esencialistický přístup v sexuologii ==
−
# sex by měl být konsensuální (souhlasné) - to eliminuje sexuální násilí, exhibicionismus, voaerské praktiky, zoofilii
+
Přístupy k parafiliím se různí. Např. sociálně konstruktivistický přístup považuje sexuální poruchy za pouhý sociální konstrukt. Naproti tomu Weissem prosazovaný esencialistický přístup je odlišný. Přistupuje k problému parafilií s třemi základními předpoklady:
−
# sex by neměl poškozovat zdraví zúčastněných - tím vylučujeme sadomasochizmus
 
−
# somatosexuální a psychosexuální zralost - tím vylučujeme pedofilii
 
−
# vyloučení styků mezi příbuznými v přímé linii
 
−
* deviantní je takové chování, které porušuje jakoukoli z těchto podmínek
 
−
* deviantní chování však neznamená deviaci (skupina sexuálních delikventů se překrývá se skupinou sexuálních deviantů jen částečně)
 
−
* většina sexuálních delikventů nejsou deviantní lidé (např.: většinu znásilnění provedou lidé osobnostně nestabilní, ale ne sexuálně deviantní)
 
−
* většina sexuálních deviantů se nikdy nedopustí sexuálního deliktu (jeden z deseti sexuálních trestných činů spáchá deviant), většina pedofilů se nikdy nedotkne dítěte
 
−
* člověka, který spáchá sexuální trestný čin, musíme vyšetřit a zjistit, zda se jedná o devianta (→ léčba) nebo delikventa (→ trest)
 
−
* náš přístup k tématu je '''esenciální''' (tj. nature = vrozené):
 
−
# příčinnou parafilií jsou vrozené, vnitřní dispozice (zatím se neví, jaké ty dispozice jsou), možná tomu pomůže moderní technika, např.: tomografie (zjistilo se, že u různých sexuálních preferencí se aktivizují úplně jiné části mozku při pohledu na sexuální objekt)
 
−
# není kontinuita mezi normou a deviací (máme jen pojmy „deviantní - nedeviantní“, nemáme „trochu deviantní“), protože se mluví o sexuální preferenci
 
−
# je to záležitost celoživotní a neměnná (existuje léčba deviantů, ale jde o adaptaci na přijatelný způsob sexuálního uspokojení, nebo o utlumení jejich
 
  
−
'''deviace lze dělit na 2 velké skupiny:'''
+
# Významnou roli v odlišné sexuální motivaci parafiliků hrají vrozené biologické faktory (esence).
−
# '''deviace v aktivitě''' (in modo, perverze) - největší puzení v 3. deceniu (20 - 30 let)
+
# Deviaci nelze od normality škálovat. Člověk není částečně deviantní, nýbrž buď je deviantní, anebo není.
−
# '''deviace v objektu''' (inverze)
+
# Sexuální deviace je celoživotně poměrně trvalou a neměnnou charakteristikou jedince. Léčbou ani trestem nelze změnit sexuální preferenci. Lze modifikovat pouze vnější projevy [[sexuální preference]], čímž je [[sexuální chování]].<ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>
−
* plus jejich kombinace
 
  
−
'''oficiální definice:'''
+
== Klasifikace sexuálních deviací ==
−
* parafilie (poruchy sexuální preference): '''jsou definovány sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní'''
+
Dle '''Kurta Freunda''' (spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským) a jeho [[Teorie sexuálního motivačního systému|sexuálního motivačního systému]] je sexuální pud souborem dílčích motivačních stavů, které na sebe hierarchicky navazují. Stavy tak začínají od nejjednodušších po složitější. Tudíž například líbání a doteky předcházejí erekci a ejakulaci.  Deviace jsou distorzí struktury takovéhoto motivačního systému a dělí se na dvě základní skupiny, které se mohou dále v rámci specifických poruch kombinovat:
−
* vhodnější definice: '''parafilie jsou kvalitativní odchylky struktury sexuální motivačního systému'''
 
  
−
'''obecná kritéria parafilií:'''
+
[[Deviace v aktivitě]] jsou poruchami způsobu dosahování vzrušení a uspokojení v sexu. [[Deviace v objektu]] jsou poruchou zaměření sexuálních tužeb na neadekvátní objekty.<ref>Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Portál.</ref>[[Kategorie: Sexuální psychologie|*]]
−
# jedinec opakovaně prožívá intenzivní sexuální touhy a fantazie týkající se objektů nebo aktivit
 
−
# jedinec buď touhám vyhoví, nebo je jimi citelně obtěžován vnímáno jen egodystonně, to není úplně pravda
 
−
# preference je přítomná nejméně 6 měsíců - nadbytečné kritérium
 
  
−
'''Kurt Freund'''  
+
<div style="background: #CCffCC; border: solid 0px black; padding: 10px; width: 30%;" class="ve-ce-branchNode">'''''Deviace v aktivitě'''''<i class="ve-ce-TextStyleAnnotation ve-ce-TextStyleItalicAnnotation"><br>1. [[Deviace v aktivitě#Voyeurismus|Voyeurismus]]<br>2. [[Deviace v aktivitě#Exhibicionismus|Exhibicionismus]]<br>3. [[Deviace v aktivitě#Frotérismus|Frotérismus]]<br>4. [[Deviace v aktivitě#Tušérství|Tušérství]]<br>5. [[Deviace v aktivitě#Patologická sexuální agrese|Patologická sexuální agrese]]<br>6. [[Deviace v aktivitě#Agresivní sadismus|Agresivní sadismus]]<br> 7. [[Deviace v aktivitě#Sadismus a masochismus|Sadismus a masochismus]]<br> 8. [[Deviace v aktivitě#Jiné sexuální deviace v aktivitě|Jiné deviace v aktivitě]]</i><span class="ve-ce-branchNode-slug ve-ce-branchNode-inlineSlug"></span></div>
−
* spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským
+
 
−
* '''teorie sexuálního motivačního systému''' → sexuální pud není unitárním pudem, je to soubor dílčích motivačních stavů, které na sebe navazují → aby došlo k nějakému pokročilejšímu stavu, musí nejprve dojít k těm předchozím stavům (např.: erekce - musí ji předcházet líbání, mazlení…)
+
<div style="background: #CCffCC; border: solid 0px black; padding: 10px; width: 30%;" class="ve-ce-branchNode">'''''Deviace v objektu'''''<i class="ve-ce-TextStyleAnnotation ve-ce-TextStyleItalicAnnotation"><br>1. [[Deviace v objektu#Pedofilie|Pedofilie]]<br>2. [[Deviace v objektu#Fetišismus|Fetišismus]]<br>3. [[Deviace v objektu#Transvestitismus|Transvestitismus]]<br>4. [[Deviace v objektu#Jiné deviace v objektu|Jiné deviace v objektu]]</i><span class="ve-ce-branchNode-slug ve-ce-branchNode-inlineSlug"></span></div><br>
−
* deviace jsou distorzí toho motivačního systému
+
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
<references />
 +
 
 +
=== Doporučená literatura ===
 +
# Weiss, P. (2002). Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Portál.
 +
# Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
 +
# Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM.
 +
=== Související články ===
 +
...
 +
=== Klíčová slova ===
 +
sexuální deviace, parafilie, klasifikace sexuálních deviací

Aktuální verze z 25. 8. 2017, 19:44

Normalita se mění a sex může mít mnoho rozličných podob, a přitom být ze sexuologického hlediska zcela normální. Zdroj obrázku: unilad.co.uk

Deviantní sexuální chování je takové chování, které vybočuje z hranic stanované normality. Podstata parafilie spočívá v odlišné struktuře sexuální motivace, jež utváří podobu sexuální poruchy a vede k vnějším projevům deviantního chování. Dle mezinárodní klasifikace nemocí je parafilie charakterizována fantaziemi, impulzy či praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní či bizarní. [1]

Terminologické nejasnosti
Výraz sexuální deviace pro veřejnost může odkazovat k implicitně nežádoucí, společensky škodlivé odchylce od normy v sexuálním chování. Proto je v současné odborné literatuře namísto sexuální deviace upřednosňován výraz parafilie (para = vedle/okolo; filie = milovat) jakožto označení méně moralizující a dehonestující než sexuální deviace. V mezinárodní klasifikaci nemocí od 10. revize jsou parafilie uváděny rovněž jako Poruchy sexuální preference
(viz MKN-10, F65). 

Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se sexuální delikvencí, která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu. [2] Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. [3]

Esencialistický přístup v sexuologii

Přístupy k parafiliím se různí. Např. sociálně konstruktivistický přístup považuje sexuální poruchy za pouhý sociální konstrukt. Naproti tomu Weissem prosazovaný esencialistický přístup je odlišný. Přistupuje k problému parafilií s třemi základními předpoklady:

  1. Významnou roli v odlišné sexuální motivaci parafiliků hrají vrozené biologické faktory (esence).
  2. Deviaci nelze od normality škálovat. Člověk není částečně deviantní, nýbrž buď je deviantní, anebo není.
  3. Sexuální deviace je celoživotně poměrně trvalou a neměnnou charakteristikou jedince. Léčbou ani trestem nelze změnit sexuální preferenci. Lze modifikovat pouze vnější projevy sexuální preference, čímž je sexuální chování.[4]

Klasifikace sexuálních deviací

Dle Kurta Freunda (spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským) a jeho sexuálního motivačního systému je sexuální pud souborem dílčích motivačních stavů, které na sebe hierarchicky navazují. Stavy tak začínají od nejjednodušších po složitější. Tudíž například líbání a doteky předcházejí erekci a ejakulaci. Deviace jsou distorzí struktury takovéhoto motivačního systému a dělí se na dvě základní skupiny, které se mohou dále v rámci specifických poruch kombinovat:

Deviace v aktivitě jsou poruchami způsobu dosahování vzrušení a uspokojení v sexu. Deviace v objektu jsou poruchou zaměření sexuálních tužeb na neadekvátní objekty.[5]

Deviace v aktivitě
1. Voyeurismus
2. Exhibicionismus
3. Frotérismus
4. Tušérství
5. Patologická sexuální agrese
6. Agresivní sadismus
7. Sadismus a masochismus
8. Jiné deviace v aktivitě
Deviace v objektu
1. Pedofilie
2. Fetišismus
3. Transvestitismus
4. Jiné deviace v objektu


Odkazy

Reference

  1. ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
  2. ↑ Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
  3. ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
  4. ↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
  5. ↑ Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Portál.

Doporučená literatura

  1. Weiss, P. (2002). Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Portál.
  2. Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
  3. Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM.

Související články

...

Klíčová slova

sexuální deviace, parafilie, klasifikace sexuálních deviací

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Sexuální_deviace&oldid=49377“