Sexuální deviace: Porovnání verzí

Aktuální verze z 25. 8. 2017, 19:44

Normalita se mění a sex může mít mnoho rozličných podob, a přitom být ze sexuologického hlediska zcela normální. Zdroj obrázku: unilad.co.uk

Deviantní sexuální chování je takové chování, které vybočuje z hranic stanované normality. Podstata parafilie spočívá v odlišné struktuře sexuální motivace, jež utváří podobu sexuální poruchy a vede k vnějším projevům deviantního chování. Dle mezinárodní klasifikace nemocí je parafilie charakterizována fantaziemi, impulzy či praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní či bizarní. ^[1]

Terminologické nejasnosti
Výraz sexuální deviace pro veřejnost může odkazovat k implicitně nežádoucí, společensky škodlivé odchylce od normy v sexuálním chování. Proto je v současné odborné literatuře namísto sexuální deviace upřednosňován výraz parafilie (para = vedle/okolo; filie = milovat) jakožto označení méně moralizující a dehonestující než sexuální deviace. V mezinárodní klasifikaci nemocí od 10. revize jsou parafilie uváděny rovněž jako Poruchy sexuální preference
(viz MKN-10, F65).

Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se sexuální delikvencí, která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu. ^[2] Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. ^[3]

Esencialistický přístup v sexuologii

Přístupy k parafiliím se různí. Např. sociálně konstruktivistický přístup považuje sexuální poruchy za pouhý sociální konstrukt. Naproti tomu Weissem prosazovaný esencialistický přístup je odlišný. Přistupuje k problému parafilií s třemi základními předpoklady:

Významnou roli v odlišné sexuální motivaci parafiliků hrají vrozené biologické faktory (esence).
Deviaci nelze od normality škálovat. Člověk není částečně deviantní, nýbrž buď je deviantní, anebo není.
Sexuální deviace je celoživotně poměrně trvalou a neměnnou charakteristikou jedince. Léčbou ani trestem nelze změnit sexuální preferenci. Lze modifikovat pouze vnější projevy sexuální preference, čímž je sexuální chování.^[4]

Klasifikace sexuálních deviací

Dle Kurta Freunda (spolupracoval s Madlafouskem, Kolařským, Žantovským) a jeho sexuálního motivačního systému je sexuální pud souborem dílčích motivačních stavů, které na sebe hierarchicky navazují. Stavy tak začínají od nejjednodušších po složitější. Tudíž například líbání a doteky předcházejí erekci a ejakulaci. Deviace jsou distorzí struktury takovéhoto motivačního systému a dělí se na dvě základní skupiny, které se mohou dále v rámci specifických poruch kombinovat:

Deviace v aktivitě jsou poruchami způsobu dosahování vzrušení a uspokojení v sexu. Deviace v objektu jsou poruchou zaměření sexuálních tužeb na neadekvátní objekty.^[5]

Deviace v aktivitě
1. Voyeurismus
2. Exhibicionismus
3. Frotérismus
4. Tušérství
5. Patologická sexuální agrese
6. Agresivní sadismus
7. Sadismus a masochismus
8. Jiné deviace v aktivitě

Deviace v objektu
1. Pedofilie
2. Fetišismus
3. Transvestitismus
4. Jiné deviace v objektu

Odkazy

Reference

↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
↑ Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.
↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
↑ Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
↑ Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Portál.

Doporučená literatura

Weiss, P. (2002). Sexuální deviace: klasifikace, diagnostika, léčba. Portál.
Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.
Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Brno: CERM.

Související články

...

Klíčová slova

sexuální deviace, parafilie, klasifikace sexuálních deviací

[1] Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.

[2] Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.

[3] Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.

[4] Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.

[5] Weiss, P. (2002). Sexuální deviace. Portál.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Sexuální deviace jako porucha duševního zdraví se často zaměňuje s jiným jevem, a to se [[Sexuální delikvence|sexuální delikvencí]], která však značí porušení sociálních a právních norem. Mezi devianty a delikventy je tak laiky častokrát kladeno pomyslné rovnítko, přitom pouze zhruba čtvrtina sexuálních deliktů je spojena se sexuální deviací, která má pak nejčastěji formu sexuální agrese či sadismu. <ref>Zvěřina, J. (2003). Sexuologie (nejen) pro lékaře. Cerm.</ref> Ze sexuologického hlediska může být za normální sexuální chování označeno takové, které se odehrává (1) konsenzuálně (za souhlasu všech účastníků) mezi (2) tělesně a duševně dostatečně zralými jedinci, (3) v přímé linii pokrevně nespřízněnými, a které (4) nevede k duševnímu či tělesnému poškození zúčastněných. Jako deviantní tak můžeme považovat jakékoli sexuální chování, které porušuje alespoň jednu z uvedených podmínek. <ref>Weiss, P. (2010). a kol. Sexuologie. 1. vyd. Praha.</ref>
-== Normalita sexuálního chování ==
-Normalita  může být ve zkoumání sexuálního chování populace definována mnohými způsoby. Některé jsou poplatné pro sexuologii více, některé méně. Příklady využívaných norem jsou:
-# '''Statistická norma''': Normální je to, co má nejvyšší míru výskytu v populaci. Obtížná norma, kterou nelze použít vždy, a která byla historicky zneužita např. proti homosexuálům (jakožto statistická menšina byli považováni za deviantní).
-# '''Ideální norma:''' V sexuologii nepoužitelná nerealistická norma ideálního stavu.
-# '''Subjektivní norma:''' V sexuologii nepoužitelná norma vyhovění tomu, co každému subjektivně vyhovuje – sadistovi přijde subjektivně v pořádku pro své ukojení trápit své sexuální partnery.
-# '''Funkční norma: '''Normální je to, co funguje. V sexuologii použitelný přístup, který se uplatňuje zejména v medicíně.
-# '''Společenská/kulturní norma: '''Normální se mezi kulturami a v rámci odlišného období historie liší. Význam pro sexuologii má zejména společensko-historický kontext. Tedy např., že kdysi homosexualita byla hříchem, pak poruchou, nyní normálním projevem sexuálního chování (je však třeba rozlišit chování egosyntonní a egodystonní).
-# '''Zákon: '''Kodifikované minimum morálky. Co je morální se nejčastěji mění právě v otázkách sexu.
-# '''Společenská smlouva: '''Umožnění sexuálního styku v rámci stanoveného věku (u nás 15 let). Co je považováno za incest, co je považováno za nevěru (někde to není styk s jiným partnerem, ale to, když dá žena napít muži piva nebo s ním ujde kus cesty). Jak se dvořit partnerce (někde muž předstupuje v rámci námluv s erigovaným penisem.
-# '''Biologická norma: '''Normální je to, co vede k reprodukci. V sexuologii nepříliš použitelná norma, neboť sex v současné době má zejména rekreační, nikoli prokreační funkci.
-=== Normalita sexuálního chování v historii ===
-</p>
-Katolický filosof '''Tomáš Akvinský '''ve 13. století definoval podmínky, za kterých je sex normální:
-# sex musí být vykonáván se správnou osobou (pouze manžel nebo manželka)
-# správným způsobem (misionářská poloha - žena dole a muž nahoře)
-# za správným účelem (zplodit dítě)
-V '''Bibli''' se uvádí, že soulož není hříchem pouze, když je uskutečněna za účelem plození dětí (prokreační funkce).
-V '''Západních státech '''je v '''současnosti''' jen 5 % pohlavních styků uskutečněno za účelem zplození potomka. V moderních západních společnostech tak výrazně převládá rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační.
 == Esencialistický přístup v sexuologii ==