Motivace

Motivace je vnitřní psychický proces, který vychází z nějaké potřeby a který ústí ve výsledný žádoucí vnitřní stav. Tento proces může být iniciován vnitřně, anebo z vnějšku - lidské jednání tedy ovlivňuje vnitřní pohnutka (motivy), anebo vnější pobídka (incentivy).

Motiv (pohnutka) je podnět/síla, která jedince podněcuje k fyzické i psychické aktivitě, a která se spojuje do širších komplexů. Motivy vedou k dvěma základním reakcím: (1) buď chceme něco získat, anebo se (2) chceme něčemu vyhnout.

Motivaci můžeme stejně tak označit jakožto souhrn všech intrapsychických dynamických sil neboli motivů (pohnutek). Motivace uvádí lidské chování a činnost do pohybu.

Rozdíl mezi motivací a motivem
Motivace vyjadřuje proces, zatímco motiv vyjadřuje hypotetickou dispozici k tomuto procesu (primární – hlad, žízeň, sex, emocionální – motiv zachování bezpečí nebo motiv agrese; sekundární – motiv sociálního kontaktu, motiv moci apod.)

Charakteristika motivace

Činnost člověka je v každé chvíli výběrová, proto se nesmíme snažit pochopit chování druhého podle sebe - motivace jedinců se liší. Proto si vždy pokládáme základní otázky: (1) Co daný jedinec chce? (2) Proč to daný jedinec chce? (3) Proč je jedinec aktivní a proč právě tímto směrem?

• Jednu ze složek psychické regulace činnosti.
• Postulovaný proces, určující zaměření, trvání a intenzitu chování (jednání).
• Hypotetický konstrukt popisující „psychologické příčiny” chování.
• Východiskem motivace je vnitřní stav napětí, cílem je dovršující reakce.
• Intrapsychicky probíhající proces vyúsťující ve výsledný vnitřní stav - motiv = odvozuje se od dovršující reakce (motivem není jídlo, ale nasycení).
• Označení všech podmínek, které determinují lidskou aktivitu.
• Proces vyvolávání a udržování aktivity a současně regulování způsobu aktivity.
• Všechny pochody a stavy, které se označují jako potřeby, snažení, žádosti, tenze a cíle.
• Hypotetické hybné síly v duševním životě, které vzbuzují zvlášť zaměřenou činnost jedince (snažení, tíhnutí člověka k činům) různé intenzity, obsahu a cíle.

Motivaci lze definovat (1) úzce a (2) široce:

• Užší pojetí motivace připisuje motivu pouze energetizující a dynamogenní funkci, funkce direktivní (směrová) je zajišťována jinými procesy (hlavně kognitivními).
• Širší pojetí motivace připisuje motivu energetizující, dynamogenní a direktivní funkci (v hédonistických a incentivních teoriích). Direktivita je částečně zajišťována motivací, z větší části kognicí. Energetizace je zajišťována společně s emocemi. Dynamogenie je zajišťována společně s vůlí.(Zdroj?)

Motivace dle Arnoldové

Dle teorie Arnoldové jsou (1) motivy vždy subjektivní. Organismus (2) je svou podstatou aktivní, a teorie motivace nemusí vysvětlovat, proč živá bytost jedná, musí však vysvětlit (3) proč jedná právě daným způsobem. (4) Působení motivu zesiluje určité chování a usměrňuje jeho průběh. (5) S rostoucí velikostí potřeby (odchylky od žádoucího stavu) klesá velikost pobídky (podnětu, situace) potřebná pro vyvolání motivu.

Motivace dle Madsenové

Dle vektorového pojetí motivace dle Madsenové můžeme rozlišit chování motivované a chování nemotivované: Nemotivované chování jsou takové projevy jedince, které lze vysvětlit pouhým působením vnějšího podnětu na jednoduchou nervovou strukturu, zatímco k realizaci motivovaného chování jsou nezbytné vnitřní motivační dispozice a podněty, které danou dispozici aktualizují.

Funkce motivace

1. Uspokojuje potřeby vyjadřující nedostatky ve fyzickém nebo sociálním bytí.
2. Zajišťuje účelné chování udržující vitální a sociální funkce individua.
3. Organizuje chování.

Dynamika motivace

Motivovanost vyplývá ze vztahu člověka a okolí. Motivace je v podobě snah prožívána jako:

• Požadavek určitého dění.
• Změna výchozího stavu.
• Síla k uskutečnění určitého cílového stavu.

Člověk vnímá sám sebe jako aktivního činitele. Čím je motivovanost silnější, tím více úsilí člověk vynakládá. Dosažená úroveň výkonu je výslednicí:

• Intenzity vybuzené motivace.
• Složitosti (náročnosti výkonu).

Hedonická stránka motivace

Tělesné pocity: libost – nelibost, slast – bolest. Vztah: slast – bolest s prospěšností, spolehlivý za normálních okolností, v dnešní civilizaci někdy selhává (např. bolest při lékařském ošetření, slast vyvolaná jedy).

Emoce (city): hédonické prožitky jsou orientačními a dynamickými spojnicemi mezi podněty a motivačními stavy. Kvalita a intenzita je zčásti dána temperamentem, slouží jako základní poznávací osnova a podstatná složka motivace. U emocí hodnotíme: hédonickou kvalitu, intenzitu, časový průběh, intencionalitu (vztaženost k předmětu), zesilující (stenické) – zeslabující (astenické), povrchní – hluboké. Emoce dělíme dle obsahu – strach, hněv, náklonnost, úzkost, smutek, radost.

Struktura motivace

Jednotlivé postoje

• Pohotovost reagovat určitým způsobem na určitý podnět
• Jeden postoj je zpravidla sycen více motivy
• Postoje slouží člověku k uspořádání prožívaného světa
• Jednotlivé kultury a skupiny vštěpují svým členům určitý soubor postojů jako základní

Jednotlivé motivační vlastnosti (sklony)

• Obecnější než postoje
• Některá teoretická pojetí vývoje osobnosti umisťují vznik motivačních vlastnosti v čase do vývojového období (např. Freud – orální, anální, falické stadium atd.)
• Teorie chování odvozují osobnostní sklony jako zobecnění úspěšných odezev v situacích daného druhu

Postoje

Zájmy

• Postoje, jejichž předmětem je určitá činnost
• Josef Stavěl – poznávací, estetické, sociální, přírodní, obchodní, technické, rukodělně materiálové, výtvarné, sportovní zájmy

Hodnoty

• Nejobecnější postoje, hodnotové orientace
• Nejvyšší abstrakce konkrétních postojů
• Různé osobnostní typologie založené na hodnotách

Znaky postoje

• Obecnost (šíře)
• Závažnost (intenzita obsažených motivů)

Cíle a aspirační úroveň

Cíle jsou z hlediska obsahového zaměření organizujícími prvky lidské motivace. Cíle mají formu jasné představy, obrazového obsahu či předjímání uspokojení. Cílem motivované činnosti je představa objektivního stavu světa, která dosažení prožitkového optima umožní. Cíle si člověk volí a vytváří na základě vlastních nebo zprostředkovaných zkušeností s uspokojováním motivů.

Aspirace jsou volbami cílů s ohledem na uspokojení a míry naděje na dosažení, jsou stupněm objektivní náročnosti, kterou představuje jedincem zvolený cíl z hlediska svého dosažení. Závisí na:

(1) Bezprostřední úspěšnosti nebo neúspěšnosti v předchozích pokusech. (2) Na osobnostních vlastnostech sebepojetí (sebehodnocení).

Kurt Lewin – vyvozuje stanovení vlastních aspirací ze dvou druhů motivace:

1. Touha po úspěchu.
2. Snaha vyhnout se neúspěchu.

Optimum motivovanosti

Yerkes-Dodsonův zákon: Grafické znázornění obecného vztahu arousalu a výkonu.

Optimum motivovanosti, neboli optimální úroveň arousalu je bod, ve kterém je člověk schopen nejvyššího výkonu. Stejně jako se činnosti liší svou náročností, liší se i optimální úroveň motivovanosti pro danou činnost. Právě tímto se zabývá Yerkes-Dodsonův zákon, který tvrdí, že optimum motivovanosti je:

• U jednodušších činností na vyšší úrovni intenzity.
• U složitějších činností na nižší úrovni intenzity.

Yerkes-Dodsonův zákon (Yerkes-Dodson law)
Yerkes-Dodsonův zákon se zabývá obecným vztahem arousalu a výkonu. Robert M. Yerkes a John D. Dodson jej představili v roce 1908. Yerkes-Dodsonův zákon tvrdí, že se zvyšujícím se arousalem se výkon zvyšuje pouze do určitého bodu. Pokud se arousal nadále zvyšuje, výkon začíná naopak klesat. Tento vztah je graficky znázorněn invertovanou křivkou ve tvaru U.

Teorie motivace

K. B. Madsenová rozeznává čtyři druhy modelů teorie motivace:

1. Homeostatický (kupř. Cannon)
2. Pobídkový (Incentivní) (kupř. Atkinson)
3. Poznávací (Kognitivní) (kupř. Woodworth)
4. Humanistický (kupř. Maslow)

Motivační dispozice

• Rozlišení potřeb a popudů – potřeba má klíčové postavení při zkoumání motivace chování, potřeby – stav motivačního napětí vzniká z potřeb, potřeba je projevem nějakého nedostatku, popud pouze energetizuje chování -> třídění potřeb na:

• 1) biogenní, fyziologické
• 2) psychogenní, sociogenní, psychologické

• Důležitým aspektem motivace je uspokojení, neboť motivované chování směřuje k nějakému druhu či způsobu uspokojení
• Motivy lze rozlišovat motivy podle toho, zda spočívají na vrozených, či získaných potřebách, což vymezuje kategorie biologických a naučených motivů. Mezi biologické, vrozené motivy patří motiv hladu, žízně, odpočinku, sexuální motiv atd., zatímco naučené motivy tvoří četné dynamismy, které člověk získává v kontaktu se specifickou společnosti a kulturou.
• Další klasifikace rozlišuje primární a sekundární motivy. Často se vrozené motivy alternativně označují jako primární motivy, zatímco všechny ostatní motivy, jež souvisejí s naučenými potřebami se označují jako sekundární motivy. Avšak N. Rot zdůrazňuje, že v psychologii se často hovoří o primárních motivech v souvislosti s tím, jaký mají význam pro biologické a sociální přežití člověka. V tom smyslu se kromě vrozených, biologických motivů označují jako primární také významné sociální motivy, zejména motiv bezpečí nebo motiv sounáležitosti (Rot, 1972)
• Další časté dělení lidských motivů představují kategorie biologické a sociální motivy. Zatímco biologické motivy artikulují tělesné potřeby, sociální motivy spíše souvisejí s psychickými a společenskými potřebami člověka. Někdy se však objeví biologický motiv, jehož původ není vrozený, nýbrž představuje výsledek sociálního učení. Jinými slovy, existuje řada sociálních zkušeností, které se postupně přeměňují do konkrétní potřeby a v doprovodu odpovídajícího homeostatického mechanismu pak výrazně ovlivňují lidskou činnost. Jde především o návykové chování, zejména různé druhy závislosti, např. na nikotinu, alkoholu, droze nebo také gamblerství. Na druhé straně, motivy, jež vyjadřují psychické potřeby a ke svému naplnění vyžadují sociální kontakt a také se objevují u většího počtu lidských jedinců, označujeme pojmem sociální motivy.

Biologické (primární) motivy

Sebezáchovné motivy

• sebezáchovné motivy jsou primární biologické pohnutky umožňující přežití jedince i druhu. U lidí sem patří zdravý životní styl. sebezáchovné motivy jsou vrozené, ale způsoby jejich uspokojení nás učí rodina a kultura
• motivace zajišťující přežití jednotlivce
• sem patří hlad, žízeň, únava, strach, horko, bolest. Hlad zkoumali Stavěl a Brožek.

Hlad

• hlad podněcuje člověka k alimentárnímu (potravnímu) chování
• apetenční fáze je hlad a chuť iniciující vyhledání potravy, konzumace je příjem potravy – druhá fáze
• vliv kultury je velký. I příjem potravy má své restrikce a normy: zákaz kanibalismu, jedení některých zvířat (náboženství), půsty
• tělesné schéma je módním trendem, alimentární chování má také symbolický a rituální význam (svaté přijímání)
• s jídlem je asociována mateřská náruč. Stále častější jsou poruchy příjmu potravy. Spekuluje se s tím, že dívky hladový, aby zabránily vývoji ženských tělesných znaků – strach z dospělosti a sexuality

Žízeň

• nedostatek vody v organismu aktivuje osmózu, která změní koncentraci sodíku, to zjistí osmoreceptory v hypothalamu a pošlou signály do hypofýzy, ta uvolní antidiuretický hormon a ten podpoří reabsorbci vody v ledvinách, signály přijdou i do mozkové kůry, která zajistí pocit žízně, pokles objemu krve vyloučí hormon angiotenzin, když ho indikují osmoreceptory, vyšlou signál znovu do kůry a dostaví se žízeň
• to, jaké nápoje pijeme, je kulturně podmíněno. Pití také patří k rituálům (přípitek), popíjení vody uklidňuje

Teorie drivů a homeostatické regulace

• teorie drivů je založena na principu homeostázy (udržování rovnováhy). K odstranění vnitřních deficitů musí jedinec provést volní akt (najíst se a napít)
• drive je nepříjemný stav napětí, který vzniká při narušení homeostázy (Hull), nebo-li obecný motivační stav
• drive vede organismus k chování které ho regulují
• teorie homeostázy se vyhýbá nedostatkům i nadbytkům
• funguje na principu negativní zpětné vazby

Motivy zajišťující přežití druhu

Sexuální motivy

Sexuální motivy jsou i mezi psychology velmi atraktivním tématem.

• sexuální chování lze také rozdělit na fázi apetence a konzumace. Mezi sexuálními motivy a pohnutkami zajišťující přežití individua (hlad) existují rozdíly: sex není nezbytný pro přežití jedince, zvyšující se sexuální vzrušení je příjemné, lidé vyhledávají sexuální stimulaci, i když nedojde k orgasmu, je zde výrazná sociální komponenta.
• i v sexuálním chování existují restrikce: incestní tabu, věk pro zahájení sexuální aktivity. Díky všemožných restrikcím dochází společně se sexuálním chováním k pocitům viny. V 60. letech proběhla sexuální revoluce, která sex liberalizovala. Ideální je sexualita ve službách lásky. Sexualitou lidé uspokojují i potřeby sdružování a důvěrnosti. Dnes se vyskytují dva problémy: domácí násilí a konflikt mezi potřebnou důvěrností a strachem z intimních vztahů.
• pohlavní hormony se podílejí ne sexuální touze a vzrušení. Testosteron vyvolává sexuální apetenci a podporuje iniciaci sexu. Estrogen reguluje vzrušivost a prožití orgasmu. Na regulaci sexuálního chování se podílí i nervový systém. Erekce je řízená míšním reflexem stejně jako poševní lubrikace. Lidé mají schopnost odložit uspokojení sexuálních tužeb. To se ale vrátí ještě intenzivněji.

Poskytování a přijímání rodičovské péče

• odloučení od matky vyvolává u dětí často úzkost (Freudová). Dítě má psychické potřeby (vnější stimulace, význam já …), které potřebuje uspokojit. Nejdůležitější je potřeba specifického sociálního objektu, ke kterému se dítě váže. Rodičovské city vyvolává vzhled malých dětí, první sociální úsměv ( dítě se směje na vše, co připomíná lidský obličej). Mateřské chování vyvolávají i hormony: estrogen, progesteron a prolaktin (také tvorba mléka). Špatná rodičovská péče se často přenáší z generace na generaci. Při formování rodičovského chování hraje velkou roli sociální učení.
• podle Winnicotta vzniká u žen v posledních třech měsících těhotenství primární mateřské zaujetí, díky kterému se po narození matka přizpůsobuje dítěti. Matka pro dítě vytváří podpůrné prostředí. S rostoucí fyzickou a mentální autonomií dítěte primární mateřské zaujetí odeznívá. Formování mateřské starostlivosti přispívá náročný porod. Přilnutí k matce je prototypem budoucích kladných vztahů k lidem. Podle Bowlbyho zvyšuje připoutání dítěte k matce jeho šance na přežití. Přilnutí je podle něj vrozený instinktivní motivační systém. Reakcí na separaci od matky je protest a zoufalství.
• Další teorie:

Teorie instinktů

• instinkty jsou vrozené geneticky dané tendence provádět určité aktivity nebo specificky reagovat na typické podnětové vzorce. Jeho vlastnosti jsou: druhová specifičnost, stereotypnost a biologická účelnost. Lidským instinktům patří imitace, žárlivost, bojovnost, lovecký instinkt, strach, tvořivost, hra a rodičovská láska (James). Vrozené automatismy (instinkty, upevněné akční vzorce) evokují spouštěcí podněty nebo vnitřní stimulace. Opakovaným prováděním instinktů se učíme jak je to dobře.
• některé vrozené automatismy se u lidí uplatňují v oblasti sexuálního chování, péče o děti a teritoriálního chování. Lidé si vytvářejí i dočasná teritoria – kupé ve vlaku.

Motivace z hlediska sociobiologie

• zakladatelem sociobiologie byl Wilson, který tvrdil, že hlavní motivací organismů je přežití jejich genů. V genech je zakódován i altruismus (genetické sobectví). Podle Traverse vzniká u lidí na základě přirozeného výběru obecná tendence ke spolupráci (reciproční altruismus). Podle Kleinové je altruismus tendencí k reparaci pocitu viny z agresivních popudů.

Motivace z hlediska evoluční psychologie

• k přežití přispívá osvojení jazyka, pracovních dovedností a navazování kooperativních vztahů. Předpokladem úspěšné reprodukce je získání stabilního partnera, sexuální angažovanost a rodičovská péče. Buss tvrdil, že muži a ženy volí rozdílné reprodukční strategie (polygamie, monogamie). Jejich součástí je i konkurenční boj o nejlepší partnery. Rozdílné reprodukční úkoly mužů a žen souvisí s rozdíly v sexuální motivaci (sex X láska), žárlivosti, mužské agresivitě a ženské empatii.

Stimulační motivy

• k dosažení duševní pohody potřebují lidé vnější stimuly a duševní a tělesnou aktivitu. Stimulační motivy nejsou nezbytné pro přežití. Projevují se hravostí, zvídavostí a vyhledáváním neobvyklých zážitků.

Teorie optimální úrovně aktivace

• lidé často usilují o zvýšení vybuzení (arousal). Berlyne tvrdil, že nízká i vysoká úroveň aktivace je nepříjemná. Yerkes – Dodsonův zákon říká, že s rostoucím nabuzením roste výkon, ale jen do určitého bodu. Výkon klesá také pod vlivem trémy.

Potřeba proměnlivých senzorických procesů

• lidé těžko snášení senzorickou deprivaci – především neměnnost vnějších podmínek – ale také nadměrnou stimulaci. Potřeba intenzity stimulace je individuální (záleží i na extra a introverzi). Zuckerman zkoumal potřebu vyhledávat neobvyklé zážitky.

Teorie protikladných procesů

• Salomon vysvětlil závislost na psychoaktivních látkách a vzrušujících činnostech. Ke každé emoci existuje protiklad, jehož vznik udržuje citovou rovnováhu (po intoxikaci přijde abstinenční syndrom). Lidé prvotně berou drogy pro jejich příznivé účinky, později aby utlumili abstinenční příznaky. Bažení je mentální stav v němž je jedinec pro drogu schopen udělat cokoli.

Sociální motivy

• sociální motivy navazují na Murrayho teorii. Podle Wintra jsou nejdůležitějšími okruhy motivace potřeby úspěšného výkonu, filiace, intimity a moci. Máme také potřebu přisvojovat si a uchovávat věci.

Výkonová motivace

• výkonová motivace se projevuje tím, že každý člověk realizuje úkoly na určité úrovni (subjektivní standardy dobrého výkonu). Potřeba dosažení úspěšného výkonu je potřeba překonat překážky, uplatnit schopnosti a vykonat něco obtížného dobře a rychle. Lidé s vysokou potřebou úspěchu jsou soutěživí, ale ne mocensky orientovaní (Atkinson). Lidé mají také potřebu vyhnout se neúspěchu. To souvisí s úzkostí. Úzkostní jedinec po úspěchu nepociťuje uspokojení, ale úlevu, že si neudělal ostudu. Existuje také potřeba vyhnout se úspěchu (obavy ze zátěže a odmítání druhých).Např. u žen by moc velké úspěchy narušovaly šance na vytváření intimních vztahů (Hornerová).

Potřeba afiliace

• potřeba afiliace je potřeba vytvářet přátelství a společenské vazby (pocit sounáležitosti). Mezi A projevy patří společenské hry, večírky, dovolené a klábosení. Při uspokojování A nejsou sociální interakce prostředkem k něčemu jinému. A je psychogenní potřeba bez fyzického základu. Potřeba A se se strachem zvyšuje.
• McAdams zkoumal potřebu intimity. Intimita se uspokojuje v dyádě. Afiliace a intimita spolu souvisejí. K intimitě patří sebeodhalení a sdílení. Klímová mluví ještě o bytostném rozhovoru (niterné pocity a přání). Přátelské vztahy potvrzují realistické aspekty sebepojetí. Pragerová mluví o dilematu intimity v partnerských vztazích, kdy odhození masek může přinést radost i žal (pocit zahanbení, zneužití důvěrných informací, strach ze ztráty sebekontroly). S potřebou intimity jsou neslučitelné potřeby individuality, odloučení a soukromí.

Potřeba moci

• potřeba moci je snaha řídit či ovlivňovat společenské dění, chování a prožívání druhých lidí, případně snaha získat přístup k bohatství. Adler považoval za důležitou vůli k moci, kterou se lidé snaží překonat pocit inferiority (komplex méněcennosti). Horneyová mluví o tom, že dítě překonává úzkost pohyby: k lidem (hledání bezpečí), proti lidem (agresivita) a od lidí (distance a potřeba moci). Také Fromm se domníval, že touha po moci koření ve slabosti. Výzkumem moci se zabýval i Winter.

Potřeba sebeurčení

• kognitivní psychologové rozlišovali vnější motivaci (provádíme aktivitu kvůli odměně) a vnitřní motivaci (ovlivňuje chování bez odměny) k vnitřní motivaci patří hra, studium, umělecká tvorba a vědecká bádání. Podle Deciho narušují vnější odměny vnitřní motivace (přeměna hry v práci). Deci dále zjistil, že je rozdíl mezi činnostmi, kterými jedinec uspokojuje svou potřebu sebeurčení a mezi aktivitami ovládanými vnějšími tlaky. Odměny mají dva aspekty: kontrolující – manipulující (aktivity nejsou výsledkem sebeurčení) a informativní (potvrzují iniciativu, schopnosti a dovednosti). Do této oblasti patří také přesvědčení o vlastní zdatnosti a vnitřní místo řízení, optimistický explanační styl.

Svobodná vůle a vzdor

• i ten nejsvobodnější akt může být odměnou nevědomé nebo nervové regulace. Reaktance je odpor proti manipulaci a má blízko vzdoru.

Murray - Členění potřeb jako motivačních sil

Henry A. Murray kromě tematického apercepčního testu (TAT) přišel rovněž s významnou motivační teorií - dělením na alfa a beta tlaky - objektivní okolnosti vyvolávající tlak a subjektivní zpracování těchto tlaků. Zdroj obrázku: Harvardmagazine.com

• Personologie
• Rozlišuje:

• Potřeby (need) – vše, co jedinec chce, o co se snaží
• Tlak (press) – vše, co prostředí od jedince vyžaduje

• TAT (tematicko apercepční test)

• Projektivní technika založená na předkládání obrazových tabulí s mnohoznačnými situacemi
• Jedinec je interpretuje a projikuje tak do svých odpovědí systém svých potřeb a tlaků
• Je silně ovlivnitelný poznatky z knih, novin, filmů atd.

• Pro jednání je podstatné, co jedinec jako tlak subjektivně prožívá
• Každá potřeba má dynamickou povahu, vyznačuje se emočním doprovodem, silou a dobou trvání

• Vede k manifestnímu chování zaměřenému na její uspokojování

• Murray vychází z psychoanalytické teorie vývoje a struktury osobnosti

• Ego není prostředníkem mezi ID a SUPER EGO
• Ego ideál – ideální obraz sebe sama

• Období vývoje

• Období dětství, adolescence a rané dospělosti – struktury se vyvíjí
• Období střední dospělosti – osobnostní struktury jsou uchovány a zesíleny
• Období stáří – ztrácí se schopnost vyvíjet nové struktury

Potřeby

• Viscerální – vrozené, determinované primárně stavy nebo procesy ve vnitřních orgánech

• Nedostatku (hlad, žízep)
• Přebytku (defekace, urinace)
• Obrany a úniku

• Psychogenní – získané, determinované vnějšími tlaky

• Spojené s neživými předměty
• Vyjadřující ambice
• Vztahující se k síle člověka
• Spojené s tendencí sebe či druhé poškodit
• Vyjadřující náklonnost
• Kognitivní potřeby

• Skryté

• Obava zůstat bez pomoci, exhibicionismus

Tlak

• α tlak – objektivní stav věcí a okolností vyvolávající tlak
• β tlak – subjektivní zpracování tohoto tlaku

Cattel - Motivační složky

• Určuje:

• Rysy schopností jako faktory určující jak dobře je člověkem prováděn určitý výkon
• Temperamentové rysy jako faktory determinující styl chování
• Dynamické rysy jako faktory determinující „sílu“ nebo aktivaci chování

Motivačních komponenty:

• Prvního řádu

• Ergy – primární, vrozené
• Sentimenty – naučené zaměření na dílčí cíle
• Postoje – zájem na určitém směru činnosti za určité situace

• Druhého řádu

• Zájmy integrované do sentimentu vlastního já (motivace a, b)
• Neintegrované, nevědomé zájmy (ostatní motivace)

Motivace

• α motivace – vědomé id - motivace na úrovni přání bez ohledu na skutečné možnosti
• β motivace – realizované ego – úrovep skutečně uspokojovaných motivů
• γ motivace – Ideální Já, superego - úrovep požadavků sebepojetí, jaký člověk chce být
• δ motivace – nevědomí, sympatický nervový systém – úrovep fyziologických dějů
• ε motivace – vytěsněné komplexy – úrovep neuvědomovaných podnětů

Rotter – Potřeby v systému sociálního učení

• Julian B. Rotter navrhl behavioristický model chování člověka
• Snaha o odhalení možností a cest předvídání, jak se člověk zachová vzhledem k aktualizaci specifických sociálních situací
• Vzorec pro predikci cílově orientovaného chování člověka v reálných situacích

• Potenciální potřeba = svoboda pohybu + hodnota potřeby

• Potřeba = soubor chování, který se vztahuje k týmž či svou povahou podobným sadám posílení
• Lidé se snaží maximalizovat odměny a minimalizovat ztráty

Kategorie potřeb

• Potřeba uznání
• Potřeba bezpečí a ochrany
• Potřeba dominovat
• Potřeba nezávislosti
• Potřeba lásky a citlivosti
• Potřeba tělesného zdraví a potěšení (komfortu)

Základní komponenty obsažené v potřebách

• Potenciál - Pravděpodobnost toho, že se za daných podmínek a situací vyskytne chování aktivující člověka směrem k uspokojování té které kategorie potřeb
• Hodnota potřeby - Nakolik je přiměřené a relativně žádoucí to které posilování z možných rozdílných posilovačů spojených se základními kategoriemi potřeb
• Svoboda pohybu - Stupep očekávání toho, jaké sady chování povedou k uspokojení té které kategorie potřeb

Maslow - Hierarchie potřeb

• Principy modelu Abrahama H. Maslowa
  • Antropocentrický – specifika lidských potřeb
  • Eupsychický – stav, ke kterému lze dospět
  • Klasifikační – potřeby táhnou, nepostrkují
  • Role nevědomí
• Cílem snažení člověka je uspokojování potřeb
  • Potřeby nemusí být vždy bezprostředně zřejmé
  • Uspokojená potřeba nemotivuje
• Funkční autonomie – pokud již bylo dosaženo vyššího stupně potřeb, může se tento stupep potřeb stát autonomním, tedy nezávislým na uspokojení nižších potřeb

Dělení potřeb

• Potřeby nedostatkové D-potřeby
  • Fyziologické potřeby – zajišťují biologické přežití člověka
    • Potřeba potravy, tepla, vyměšování, odstrapování bolesti
  • Potřeba bezpečí – vyhýbání se neznámému, hledání jistoty
    • Potřeba jistoty, stability, spolehlivosti
    • Osvobození od strachu, úzkosti a chaosu
    • Potřeba struktury, pořádku, zákona a mezí
    • Potřeba silného ochránce
  • Afiliační potřeby – potřeby sounáležitosti, náklonnosti a lásky
    • Potřeba sjednocovat se, někam a někomu patřit, být přijímán a milován
  • Potřeba uznání, úcty a sebeúcty
    • Potřeba dosahování úspěšného výkonu a prestiže, potřeba být druhými akceptován a oceněn, potřeba být sebou i druhými kladně hodnocen
• Potřeby růstové B-potřeby (metapotřeby)
  • Potřeba seberealizace – naplpování svých předpokladů a možností růstu a rozvoje
    • Potřeby vědění a porozumění
    • Potřeby estetické
    • Potřeba životní orientace
  • Ne každý dosáhne tohoto stupně potřeb
  • Metapotřeby charakterizující růstovou motivaci
    • Celostnost, dokonalost, dokončení, správnost, životnost, bohatost, prostota, láska, laskavost, jedinečnost, nenucenost, hravost, reálnost, soběstačnost
• Psychické onemocnění – metapatologie (nedůvěřivost, nenávist, cynismus, odpor...)

Odkazy

Zdroje obrázků

• http://en.wikipedia.org

Použitá literatura

• Yerkes RM, Dodson JD (1908). "The relation of strength of stimulus to rapidity of habit-formation". Journal of Comparative Neurology and Psychology 18: 459–482.
• Madsen, K. B. (1979). Moderní teorie motivace. Academia.