Informační soukromí: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 10 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
'''Informační soukromí ''', neboli soukromí osobních údajů je v dnešním světě plném informačních technologií, velmi diskutovaným tématem. K vysvětlení pojmu informační soukromí ovšem neexistuje jednotná definice. O definici informačního soukromí se v roce 1967 pokusil [https://en.wikipedia.org/wiki/Alan_Westin Westin], který říká, že informační soukromí je schopnost jedince určit, kdy, jak a do jaké míry budou jeho osobní informace sdělovány ostatním. Tato definice ovšem není dostatečně detailní, nikdo nedokáže vysvětlit, co přesně vyjadřuje termín soukromí. Existuje pouze obecná definice, ve které se soukromí popisuje ve vztahu k veřejné sféře.<ref>  SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref>
+
'''Informační soukromí''', neboli soukromí osobních údajů je v dnešním světě plném informačních technologií, velmi diskutovaným tématem. K vysvětlení pojmu informační soukromí ovšem neexistuje jednotná definice. O definici informačního soukromí se v roce 1967 pokusil [https://en.wikipedia.org/wiki/Alan_Westin Westin], který říká, že informační soukromí je schopnost jedince určit, kdy, jak a do jaké míry budou jeho osobní informace sdělovány ostatním. Tato definice ovšem není dostatečně detailní, nikdo nedokáže vysvětlit, co přesně vyjadřuje termín soukromí. Existuje pouze obecná definice, ve které se soukromí popisuje ve vztahu k veřejné sféře.<ref>  SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref>
  
 
Informační soukromí je součástí [https://wikisofia.cz/wiki/Informačn%C3%AD_etika informační etiky] a již v 90. letech minulého století byla vytvořena typologie informační etiky, známá pod názvem '''PAPA – soukromí (privacy), přesnost (accuracy), majetek (property), přístupnost (accessibility)'''. Jelikož žijeme v digitální době, ve které je vše propojené a poměrně snadno dostupné, je o to větší potřeba chránit své osobní údaje, ty mohou být zranitelné a jednoduše zneužitelné, mnohdy v náš neprospěch. Chránit si své osobní údaje je stejně důležité jak pro jednotlivce, tak i pro firmy.<ref>SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref> Digitální doba sice umožňuje spoustu vymožeností, jako jsou počítače, tablety, mobilní telefony, GPS navigace, [[RFID|radiofrekvenční identifikace]], aj., ovšem téměř všude musíme vyplňovat naše osobní údaje, které zůstávají uloženy v různých [[Databáze|databázích]], pamětích, systémech. Své osobní údaje zpřístupňujeme i velmi často například v zaměstnání, u lékařů či třeba v online nákupech či na internetu prostřednictvím technologie cookies tak zanecháváme [[Digitální stopa|digitální stopy]].<ref>STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27. </ref>
 
Informační soukromí je součástí [https://wikisofia.cz/wiki/Informačn%C3%AD_etika informační etiky] a již v 90. letech minulého století byla vytvořena typologie informační etiky, známá pod názvem '''PAPA – soukromí (privacy), přesnost (accuracy), majetek (property), přístupnost (accessibility)'''. Jelikož žijeme v digitální době, ve které je vše propojené a poměrně snadno dostupné, je o to větší potřeba chránit své osobní údaje, ty mohou být zranitelné a jednoduše zneužitelné, mnohdy v náš neprospěch. Chránit si své osobní údaje je stejně důležité jak pro jednotlivce, tak i pro firmy.<ref>SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref> Digitální doba sice umožňuje spoustu vymožeností, jako jsou počítače, tablety, mobilní telefony, GPS navigace, [[RFID|radiofrekvenční identifikace]], aj., ovšem téměř všude musíme vyplňovat naše osobní údaje, které zůstávají uloženy v různých [[Databáze|databázích]], pamětích, systémech. Své osobní údaje zpřístupňujeme i velmi často například v zaměstnání, u lékařů či třeba v online nákupech či na internetu prostřednictvím technologie cookies tak zanecháváme [[Digitální stopa|digitální stopy]].<ref>STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27. </ref>
Řádek 14: Řádek 14:
 
V oblasti informačního soukromí je velmi zajímavý jev, '''tzv. paradox osobní identity''', tedy vztah mezi personalizací a soukromím. '''Personalizace''' vyžaduje sběr a zpracování velkého množství osobních informací například v digitálním světě, kdy jako uživatelé různých blogů, sociálních sítí a diskusí na internetu poskytujeme spoustu informací sami a dobrovolně. Tyto informace, které poskytujeme online, se poté mohou pro nás stát zranitelnými. '''Tento paradox je typický například při využívání chytrých mobilních telefonů, kdy mnohdy poskytujeme naše osobní údaje výměnou za různé služby/ aplikace'''. Poskytovatelé softwaru poté využívají naše osobní údaje pro marketingové účely.  Přesto dle výzkumu, který proběhl před deseti lety, považuje 85 % dospělých jedinců své soukromí za velmi důležité a náležitě si jej chrání. Jiný výzkum v oblasti ochrany osobních údajů zase zjistil, že až 85 % společností zaznamenalo porušení ochrany soukromí svých zaměstnanců.  
 
V oblasti informačního soukromí je velmi zajímavý jev, '''tzv. paradox osobní identity''', tedy vztah mezi personalizací a soukromím. '''Personalizace''' vyžaduje sběr a zpracování velkého množství osobních informací například v digitálním světě, kdy jako uživatelé různých blogů, sociálních sítí a diskusí na internetu poskytujeme spoustu informací sami a dobrovolně. Tyto informace, které poskytujeme online, se poté mohou pro nás stát zranitelnými. '''Tento paradox je typický například při využívání chytrých mobilních telefonů, kdy mnohdy poskytujeme naše osobní údaje výměnou za různé služby/ aplikace'''. Poskytovatelé softwaru poté využívají naše osobní údaje pro marketingové účely.  Přesto dle výzkumu, který proběhl před deseti lety, považuje 85 % dospělých jedinců své soukromí za velmi důležité a náležitě si jej chrání. Jiný výzkum v oblasti ochrany osobních údajů zase zjistil, že až 85 % společností zaznamenalo porušení ochrany soukromí svých zaměstnanců.  
  
−
Dalším faktorem, který rovněž narušuje naše soukromí je rostoucí důležitost informací ve společnosti. Včasné, přesné a soukromé informace jsou jakási výhoda. Problém s ochranou soukromí spočívá také v tom, že jeho porušování je obvykle bez povšimnutí. Dotčený subjekt nemusí vůbec vědět, že je přímo pozorován. <ref>SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref>
+
Dalším faktorem, který rovněž narušuje naše soukromí je rostoucí důležitost informací ve společnosti. Včasné, přesné a soukromé informace mohou být velkou výhodou. Problém s ochranou soukromí spočívá také v tom, že jeho porušování je obvykle bez povšimnutí. Dotčený subjekt nemusí vůbec vědět, že je přímo pozorován. <ref>SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0</ref>
  
−
Jak již bylo zmíněno výše, naše informační soukromí mohou narušit třetí osoby a dostat se tak k soukromím informacím, které velmi často zneužívají ve svůj prospěch. Mezi tyto nepřátele patří soukromé i právnické subjekty. Mohou sem patřit jak reklamní agentury a marketingová oddělení podniků, tak rovněž státní složky jako je Bezpečnostní informační služba či Policie ČR. Mezi soukromé osoby, které se dostávají k našim soukromím údajům, patří různí hackeři (resp. crackeři) a počítačoví podvodníci.<ref>  STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27. </ref>
+
Jak již bylo zmíněno výše, naše informační soukromí mohou narušit třetí osoby a dostat se tak k soukromím informacím, které velmi často zneužívají ve svůj prospěch. Mezi tyto třetí osoby patří soukromé i právnické subjekty. Mohou sem patřit jak reklamní agentury a marketingová oddělení podniků, tak rovněž státní složky jako je Bezpečnostní informační služba či Policie ČR. Mezi soukromé osoby, které se dostávají k našim soukromým údajům, patří různí hackeři (resp. crackeři) a počítačoví podvodníci.<ref>  STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27. </ref>
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 23: Řádek 23:
  
 
<references/>
 
<references/>
 +
  
 
=== Použitá literatura ===
 
=== Použitá literatura ===
−
* CEJPEK, J.: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. Str. 16 – 17. ISBN 80-246-1037-X
+
 
−
* DEVITO, A., J.: Základy mezilidské komunikace. 6. vydání. Praha: Grada. 2008. Str. 34 – 39. ISBN 978-80-247-2018-0
 
−
* GENDREAU, R.: The New Techno Culture in the Workplace and at Home. Journal of American Academy of Business, Cambridge. 2007. 11 (2). str. 191-196.
 
−
* KLAUSEGGER, C., SINKOVICS, R., ZOU, H.: Information overload: a cross-national investigation of influence factors and effects.  Marketing Intelligence & Planning. 2007. 5 (7). str. 691-718
 
 
* KOKOLAKIS, S.: Privacy attitudes and privacy behaviour: A review of current research on the privacy paradox phenomenon. Computers & security. 2017. 64. Str. 122 – 134.
 
* KOKOLAKIS, S.: Privacy attitudes and privacy behaviour: A review of current research on the privacy paradox phenomenon. Computers & security. 2017. 64. Str. 122 – 134.
 
* SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 2017. 26 (2). McFarland & Company. str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
 
* SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 2017. 26 (2). McFarland & Company. str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
 
* STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 2016. 32 (1). str. 14 – 27.  
 
* STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 2016. 32 (1). str. 14 – 27.  
−
* TOFFLER, A.: Šok z budoucnosti. 1. vyd. Praha: Práce. 1999. Str. 168 – 178. ISBN 802080160X
 
−
 
  
  
Řádek 40: Řádek 36:
  
 
* [[Informační přetížení]]
 
* [[Informační přetížení]]
−
* [[Informační etika a společenské dopady moderních informačníc technologiíí]]
+
* [[A2 Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií]]
 +
 
  
 
=== Klíčová slova ===
 
=== Klíčová slova ===
  
 
etika, ICT, soukromí, osobní údaje, osobní identita
 
etika, ICT, soukromí, osobní údaje, osobní identita

Aktuální verze z 11. 2. 2018, 12:06

Informační soukromí, neboli soukromí osobních údajů je v dnešním světě plném informačních technologií, velmi diskutovaným tématem. K vysvětlení pojmu informační soukromí ovšem neexistuje jednotná definice. O definici informačního soukromí se v roce 1967 pokusil Westin, který říká, že informační soukromí je schopnost jedince určit, kdy, jak a do jaké míry budou jeho osobní informace sdělovány ostatním. Tato definice ovšem není dostatečně detailní, nikdo nedokáže vysvětlit, co přesně vyjadřuje termín soukromí. Existuje pouze obecná definice, ve které se soukromí popisuje ve vztahu k veřejné sféře.[1]

Informační soukromí je součástí informační etiky a již v 90. letech minulého století byla vytvořena typologie informační etiky, známá pod názvem PAPA – soukromí (privacy), přesnost (accuracy), majetek (property), přístupnost (accessibility). Jelikož žijeme v digitální době, ve které je vše propojené a poměrně snadno dostupné, je o to větší potřeba chránit své osobní údaje, ty mohou být zranitelné a jednoduše zneužitelné, mnohdy v náš neprospěch. Chránit si své osobní údaje je stejně důležité jak pro jednotlivce, tak i pro firmy.[2] Digitální doba sice umožňuje spoustu vymožeností, jako jsou počítače, tablety, mobilní telefony, GPS navigace, radiofrekvenční identifikace, aj., ovšem téměř všude musíme vyplňovat naše osobní údaje, které zůstávají uloženy v různých databázích, pamětích, systémech. Své osobní údaje zpřístupňujeme i velmi často například v zaměstnání, u lékařů či třeba v online nákupech či na internetu prostřednictvím technologie cookies tak zanecháváme digitální stopy.[3]

Informační soukromí chápeme jako ochranu osobních údajů shromážděných jakoukoliv organizací před jejich zneužitím a jakýmkoliv jiným zacházením třetí osobou. Tedy kontrolujeme, jak lze osobní data shromažďovat, ukládat, zpracovávat a šířit dále. Jedná se o součást informačních technologií, které pomáhají jednotlivci nebo organizaci určit, které informace v rámci systému mohou být sdíleny s ostatními, a které by naopak měly být omezeny. Zde nám může vyvstávat otázka: „Jaké informace o sobě nebo organizaci vlastně musí člověk odhalit ostatním, za jakých podmínek a s jakými zárukami?“ To také souvisí s otázkou, do jaké míry mohou lidé informace udržet v soukromí.[4]

Ochrana soukromí je ohrožena masivním využíváním informačních technologií, které se mohou dostat k našim osobním informacím (např. sledováním), mohou je zpracovávat a ve velkém objemu ukládat. Do oblasti informačního soukromí jsou zahrnuta veškerá osobní data, která mohou být nějakým způsobem citlivá a zneužita. Mezi tyto typy dat patří:

  • Ochrana osobních údajů online: zahrnuje všechny osobní údaje, které jsou poskytovány během interakcí online. Většina webů má zásady ochrany osobních údajů týkající se používání dat sdílených uživateli nebo sbíraných od uživatelů.
  • Finanční soukromí: jakékoli finanční informace sdílené online i offline jsou citlivé, mohou být použity k odhalování podvodů.
  • Ochrana osobních údajů v lékařství: veškeré podrobnosti o lékařské péči a historii jsou privilegované informace a nemohou být zpřístupněny třetí osobě. Existují velmi přísné zákony týkající se sdílení lékařských záznamů.
  • Obytné a geografické záznamy: sdílení adresy online může představovat potenciální riziko a vyžaduje ochranu před neoprávněným přístupem.
  • Politické soukromí: politické preference každého jedince by měly být privilegovanými informacemi[5]

V oblasti informačního soukromí je velmi zajímavý jev, tzv. paradox osobní identity, tedy vztah mezi personalizací a soukromím. Personalizace vyžaduje sběr a zpracování velkého množství osobních informací například v digitálním světě, kdy jako uživatelé různých blogů, sociálních sítí a diskusí na internetu poskytujeme spoustu informací sami a dobrovolně. Tyto informace, které poskytujeme online, se poté mohou pro nás stát zranitelnými. Tento paradox je typický například při využívání chytrých mobilních telefonů, kdy mnohdy poskytujeme naše osobní údaje výměnou za různé služby/ aplikace. Poskytovatelé softwaru poté využívají naše osobní údaje pro marketingové účely. Přesto dle výzkumu, který proběhl před deseti lety, považuje 85 % dospělých jedinců své soukromí za velmi důležité a náležitě si jej chrání. Jiný výzkum v oblasti ochrany osobních údajů zase zjistil, že až 85 % společností zaznamenalo porušení ochrany soukromí svých zaměstnanců.

Dalším faktorem, který rovněž narušuje naše soukromí je rostoucí důležitost informací ve společnosti. Včasné, přesné a soukromé informace mohou být velkou výhodou. Problém s ochranou soukromí spočívá také v tom, že jeho porušování je obvykle bez povšimnutí. Dotčený subjekt nemusí vůbec vědět, že je přímo pozorován. [6]

Jak již bylo zmíněno výše, naše informační soukromí mohou narušit třetí osoby a dostat se tak k soukromím informacím, které velmi často zneužívají ve svůj prospěch. Mezi tyto třetí osoby patří soukromé i právnické subjekty. Mohou sem patřit jak reklamní agentury a marketingová oddělení podniků, tak rovněž státní složky jako je Bezpečnostní informační služba či Policie ČR. Mezi soukromé osoby, které se dostávají k našim soukromým údajům, patří různí hackeři (resp. crackeři) a počítačoví podvodníci.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
  2. ↑ SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
  3. ↑ STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27.
  4. ↑ SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
  5. ↑ KOKOLAKIS, S.: Privacy attitudes and privacy behaviour: A review of current research on the privacy paradox phenomenon. Computers & security. 2017. 64. Str. 122 – 134
  6. ↑ SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 26 (2). McFarland & Company. 2017. Str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
  7. ↑ STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 32 (1). 2016. str. 14 – 27.


Použitá literatura

  • KOKOLAKIS, S.: Privacy attitudes and privacy behaviour: A review of current research on the privacy paradox phenomenon. Computers & security. 2017. 64. Str. 122 – 134.
  • SIGMUND, T.: Ambiguous Character of Information Privacy and Its Possible Solution. Journal of Information Ethics. 2017. 26 (2). McFarland & Company. str. 34-53. ISBN 978-1-4766-2189-0
  • STARK, L.: The emotional context of information privacy. The Information Society. 2016. 32 (1). str. 14 – 27.


Související články


Klíčová slova

etika, ICT, soukromí, osobní údaje, osobní identita

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Informační_soukromí&oldid=52879“