A2 Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií

Informační etika je umění a věda usilující o zvýšení citlivosti a uplatnění metod při posuzování morálních hodnot a činností v oblasti aplikace informací a informačních technologií v životě společnosti.[1]

Etika obecně

Etika je nauka, která se zabývá správným jednáním v lidské společnosti. Termín etika pochází z řeckého slova ethos, což v překladu znamená zvyk, mrav, obyčej či zvláštnost. Předmětem etiky jako vědy je morálka, která hodnotí konání člověka z hlediska dobra a zla a porovnává to s lidským svědomím, a dále se snaží najít společné a obecné základy. Jak již bylo zmíněno, předmětem etiky jako vědy je morálka, etika je tedy věda o morálce. Protože je etika vědou teoretickou, patří v humanitních vědách do stejné kategorie jako filozofie, s níž se etika postupně vyvíjela již od starověku. Etikou se zabýval už i Aristoteles, Sokrates, Platón, později J. Bentham, I.Kant aj.

Existuje mnoho rozlišení a druhů etiky:

  • Etika filozofická, etika náboženská
  • Etika individuální, etika sociální
  • Etika heteronomní, etika autonomní
  • Profesní etika (etické kodexy - lékařská, obchodní, právní, počítačová, knihovnická etika atd.)
  • Dále: bioetika, environmentální etika, ...

Informační etika

Informační etika je uplatňována ve všech fázích životního cyklu informace (vznik, šíření, transformace, ukládání, vyhledávání, organizace a využívání) v profesích jako například – informační pracovníci, knihovníci, novináři, učitelé aj. Informační etika pro různé oblasti znamená něco jiného – př. IE pro programátora bude jiná než IE pro lékaře, obchodníka či knihovníka. Poprvé tento pojem použil kolem roku 1988 dnes jeden nejznámějších odborníků v této oblasti - Rafael Capurro (založil Mezinárodní centrum pro informační etiku). Ve stejném období také termín informační etika použil i Robert Hauptman (v roce 1992 založil Časopis Informační etika) ve svém článku Informační ethos a Informační etika[2]. Na území ČR se touto tematikou poprvé zabývali Karel Janoš a Jan Činčera.

Více o vývoji informační etiky zde.

Informační etika bývá také často zaměňována s počítačovou etikou. Počítačová etika určuje, jak používat počítač a s ním spojené služby tak, abychom nezacházeli za hranice, které určují, co je a není přijatelné, protože svým chováním vždy nějakým způsobem ovlivňujeme druhé[3].

Oblasti informační etiky

Rafael Capurro vymezil oblasti, kterými se informační etika zabývá:

  • Vývojem morálních hodnot a etických konfliktů v informační oblasti
  • Skrytými rozpory a záměry
  • Informačními mýty a dezinformacemi
  • Popisem vytváření nových mocenských struktur[4]

Konkrétněji vymezené oblasti informační etiky jsou:

  • Právo na informace
  • Ochrana soukromí
  • Obchodování s informacemi
  • Omezování lidské svobody nejrůznějšími informačními systémy
  • Využití a zneužití informačních a komunikačních technologií a informací
  • Svoboda projevu a zneužívání této svobody
  • Profesní etika informačních oborů
  • Šíření pomluv, lživých informací, dezinformací

Dílčí oblasti a problémy, které informační etika řeší: plagiátorství, design citlivý na hodnoty, free a open source software, duševní vlastnictví a sdílení souborů, odpovědnost za informace zveřejněné na internetu, informační přetížení, informační soukromí, profesní etiky (např. LIS) atd.

Karel Janoš vidí nejdůležitější cíle informační etiky, které jsou aplikovatelné na osoby pracující ve sféře informací (převážně informační pracovníci a knihovníci):

  • upozornit na význam informační etiky pro informační pracovníky (a nejen pro ně)
  • rozebrat konkrétní problémy a aktivně zapojit do toho informační pracovníky
  • zvýšit úroveň a profesionalitu práce těchto odborníků jako služby společnosti
  • zvýšit prestiž těchto profesí
  • přispět k tomu, aby informace byly faktorem pozitivně působícím na morální rozvoj společnosti
  • zvýšit pocit odpovědnosti inf. pracovníků za porušování informační etiky[5]

Dle účastníků procesu životního cyklu informace můžeme rozlišovat:

  1. etika tvůrce informací (nutno sdělovat pravdivé a ověřené informace, správně citovat a uvádět zdroje)
  2. etika uživatele informací (nutno vhodně a eticky informace využít)
  3. etika zprostředkovatele informací (nutno respektovat autorská práva)

Etické problémy rozlišujeme na:

  • makroetické - problémy, které souvisejí s dopady ICT na společnost jako celek – sem můžeme zařadit např. digital divide informační přetížení, IT ve výuce, využití IT státem
  • mikroetické - problémy, které přímo souvisejí s informační prací a individuálním chováním. Jde přímo o správnost či nesprávnost určitého způsobu nakládání s informacemi.[6] Můžeme sem zařadit ochranu duševního vlastnictví a ochranu soukromí, plagiátorství.


Společenské dopady ICT

Tak jako každý technologický pokrok, s sebou přináší prudký rozvoj informačních a komunikačních technologií spoustu výhod, ale přirozeně i nevýhod a problémů. Proces pronikání ICT od všech sfér oborů lidské činnosti a společnosti nazýváme informatizací společnosti. Informatizace proniká do výroby, ovlivňuje vtahy mezi lidmi, ovlivňuje mocenské vztahy a demokracii, zdravotnictví, právo atd.

Jedním z největších společenských problémů je tzv. digital divide. Je to pojem pro stále se zvětšující propast mezi lidmi, kteří informační a komunikační technologie využívají a lidmi, kteří ICT nevyužívají, hlavně z ekonomických důvodů. Zavádění ICT do zemí třetího světa může být z jedné strany prospěšnou věcí, ale stejně na tom budou nejlépe ti, co se měli nejlépe i před zaváděním ICT. Ti, kteří si nemohli dovolit např. PC, si ho nemohou dovolit ani poté. Opakem k digital divide je pojem globální vesnice, tímto metaforickým pojmem je vyjádřeno propojení celého světa pomocí ICT.

Dalším tématem, v dnešní době velice aktuálním, je informační technologie a svoboda, soukromí. Při registracích na různých webech na internetu stále zadáváme své osobní údaje, což jsou potenciální zneužitelné informace. Mohou být zneužité ku prospěchu jiné osoby nebo se může jednat "pouze" o šmírování a monitorování našeho života. Více viz informační soukromí.

ICT jsou mocným nástrojem politiky a mocností. ICT mohou být využity k masovému ovlivňování lidí. Stát využívá ICT jako nástroj eGovernmentu, v plánu jsou i elektronické volby na internetu.

ICT si taky našlo místo ve výuce, a to nejen na středních a vysokých školách, ale také na základních školách. Pro žáky to znamená interaktivnější výuku a více možností, jak se zapojit do výuky pro studenty dálkového studia.

Ale jedno lze konstatovat s jistotou, informační a komunikační technologie nejsou samy o sobě špatné nebo dobré, jsou hodnotově neutrální. Záleží na tom, jak je lidstvo využije.

Odkazy

Reference

  1. LORENZ, Michal. Základy informační etiky - prezentace. In: Www.is.muni.cz [online]. [cit. 2017-09-05]. Dostupné z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2011/VIKBA06/um/24304851/Zaklady_informacni_etiky.pdf
  2. FROEHLICH, Thomas. A brief history of information ethics. BiD - textos universitaris de biblioteconomia i documentació [online]. [cit. 2017-09-07]. Dostupné z: http://bid.ub.edu/13froel2.htm
  3. Počítačová etika. Wikisofia [online]. [cit. 2017-07-28]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1_etika
  4. ČINČERA, Jan. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2981-1.
  5. JANOŠ, Karel. Informační etika. Praha: Česká informační společnost, 1993.
  6. ŠLERKA, Josef. Informační etika - prezentace. In: Www.slideshare.cz [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné z: https://www.slideshare.net/josefslerka/infoetika


Použitá literatura


Související články

Klíčová slova

etika, ICT, capurro, morálka, informatizace