William Stern

William Stern – Personologický přístup k osobnosti

Život

• Německý psycholog a filozof začínal svou odbornou činnost u Ebbinghause na Berlíské univerzitě
• Působil na katedře psychologie v Hamburku
• Průkopník v oblasti diferenciální psychologie
• S Münsterbergem rozvinul pojem psychotechniky a zabýval se testovcími metodami

• Zavedl pojem inteligenční kvocient

• Emigroval do Holandska před nastupujícím fašismem a následně do USA kde umírá

Teorie – personologický přístup k osobnosti

• Obrátil pozornost psychologů na kategorii osobnosti, jako na zvláštní systém, který nelze redukovat na sumu životních projevů jedince či zúžit na zpracování vlivů z vnějšího prostředí

• Je třeba ho pojímat a chápat v komplexu aktivního vztahu osobnosti s vnějším světem

• Hlavní myšlenky

• Osobnost v sobě obsahuje možnosti, tendence, dispozice a předpoklady jednat určitým, pro daného jedince příznačným způsobem

• Stálé vlastnosti, které jsou jí vlastní od začátku
• Vytvářejí rámec vlastního sebeurčení

• Osobnost má svou hlubinnou stavbu

• Vrchní vrstvy jsou obráceny ke světu, hlubinné vrstvy tvoří její specifickou svéráznost
• Hlubinné vrstvy lze studovat pouze pomocí polysymptomatiky

• Osobnost vystupuje jako teleologický počátek

• Dispozice, afekty, fenomény osobnosti jsou psychofyziologicky neutrální
• Osobnost není pasivní, ale je tvůrce a regulátor psychofyzických událostí

• Psychologii osobnosti vnímá jako novou, rozhodující orientaci celé psychologické vědy jak v teorii tak praxi
• Svůj přístup k osobnosti realizoval ve výzkumech individuálních rozdílů

Základní znaky osobnosti

• Substancialita „mnohojednotnost“

• Osobnost je celostní substancí (unitas multiplex), která sestává z vydělitelných částí, ale není jejich prostým souhrnem
• Obsahuje možnosti, tendence, a předpoklady jednat určitým způsobem
• Dispozice jsou nejdřív mnohoznačně neurčité, ale díky konvergenci se světem se postupně stále rozvíjejí a stávají se jednoznačnými
• Osobnost je plastická, ale tato plastičnost má své meze
• I přes veškeré změny zůstává osobnost sebou samou

• Kauzalita, interakční cílesměrnost

• Bytí a činnost jsou navzájem nerozlučně spjaty

• Osobnost existuje protože jedná, a působí, protože existuje

• Causa finalis – neustálé směřování osobnosti k cíli
• Teorie konvergence – vzájemné působení světa a cílově zaměřené osobnosti
• Osobnost je jako jednotný celek podmínkou existování a fungování psychiky

• Psychické má fragmentární povahu a nabývá smysl jen díky začleněnosti do osobnosti
• Vědeckým předpokladem psychologie jako vědy je věda o osobnosti

• Individualita, zvláštnost osobnosti jako Já

• Osobnost je vůči světu i jiným osobám jasně ohraničena – vydělena jako specifická individualita
• Každá osoba je vnitřně nerozdělitelným a od vnějšku odděleným individuem
• Hlavním aktem osobnosti, který v ní utváří psychické, je proces zvnitřpování

• Konvergence – vytváří a mění životní procesy
• Konflikt – probouzí prožitky

• Ve vědomí se neodráží celý život, ale jen ty jeho stránky, které jsou spojeny s životním bojem

Souhrnný model „dimenzí osobnosti“

• Výklad podstaty, projevů, utváření a rozvíjení osobnosti v dialogu se světem
• Integruje ho do souhrnného modelu dimenzí osobnosti
• Dimenze:

• Prostorové (prostor vnitřní i vnější)
• Rozprostranění v čase (minulost – přítomnost – budoucnost)

• Základním stavem osobnosti je její současnost

• Neutrální vůči času i prostoru

• Aktualizované prostorové a časové dimenze tvoří individuální „životní prostor“

• Tím se do osobní současnosti promítají osobně ztvárněné konkrétní životní události

• Život osobnosti se vyvíjí od původního stavu neurčitosti a difúznosti ke stále výraznější a obsahově bohatší strukturovanosti

• Sternova koncepce osobnosti je příliš spekulativní

• Některé z jeho myšlenek jsou ale aktuální dodnes

• Teorie konvergence

• Pohlížení na osobnost v interakci s podmínkami existence

• Teze o nutnosti pojímat subjekt v jeho celosti a poznávat ho na zkladě jeho vlastní životní historie
• Úsilí organicky ve výzkumu spojovat hlediska nomotetická (směřující k obecné zákonitosti) s hledisky idiografikými (snaha proniknout do jednotlivých případů)