Informační etika

Informační etika je „oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformací, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.“ Jako jeden z oborů etiky vytváří kritický rámec pro posuzování morálních hledisek práce s informacemi, dopadu moderních informačních technologií na společnost a v užším měřítku nabízí praktická vodítka pro informační pracovníky. Informační etika se bezprostředně týká knihovnictví, informatiky, publikační činnosti a žurnalistiky. Ze širšího hlediska se však informační etika dotýká všech činností souvisejících s informacemi, tedy i například politiky, učitelství atd.

Informační etika bývá často zaměňována s počítačovou etikou, která se věnuje společenským dopadům moderních počítačových technologií. Pod informační etiku zároveň spadají konkrétní oblasti spojené s praxí, například:

• kyberetika a netiketa, zejména s ohledem na sítě a Internet;
• knihovnická etika;
• novinářská etika;
• mediální etika, aj.

Ve většině těchto oblastí je etické chování kodifikováno v podobě morálních kodexů.

Záměry informační etiky

Karel Janoš uvádí mezi jinými tyto cíle, zaměřené především na význam informační etiky pro informační pracovníky:

• Poukázat na potřebu a význam informační etiky pro profesionální i neprofesionální pracovníky pohybující se ve sféře informací.
• Zvýšit úroveň a profesionalitu informační práce.
• Zabezpečit, aby se informační pracovníci (včetně knihovníků) nepropůjčovali k činnostem neslučitelným se zásadami informační etiky.
• Prevence nesprávného zacházení s informacemi.
• Přispět k pozitivnímu působení informací na morální rozvoj společnosti.

Rafael Capurro pojímá informační etiku mnohem šířeji, jako „deskriptivní teorii, vysvětlující mocenské struktury ovlivňující přístup k informacím a tradicím v různých kulturách a epochách“ – a zároveň hodnotí morální přístupy a tradice v informačním sektoru z hlediska jednotlivce i společnosti. Informační etika podle Capurra hodnotí a vysvětluje:

• Vývoj morálních hodnot v informační oblasti.
• Vytváření nových mocenských struktur v informační oblasti.
• Informační mýty.
• Skryté rozpory a záměry v informačních teoriích a praxi.
• Vývoj etických konfliktů v informační oblasti.

Vývoj informační etiky

• Základní podmínkou etiky je svoboda; právo na svobodu informací bylo kodifikováno pro oblast sdělovacích prostředků v roce 1948 na zasedání OSN – dokument mj. uvádí tyto zásady:
  • říkat pravdu a šířit znalosti bez zlého úmyslu,
  • usnadnit řešení ekonomických, sociálních, lidských problémů volnou výměnou informací,
  • omezit falešné a tendenční informace,
  • určit práva a povinnosti médií,
  • eliminovat cenzuru a nelze-li, určit podmínky jejího fungování.
• V témže roce byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která v článku 19 uvádí:

  „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu (…) a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“

• Ve 40. letech formuloval Norbert Wiener myšlenky kybernetiky; předvídal, že kybernetika s nástupem počítačů přinese nové společenské a etické problémy. Wiener sice nepojmenoval informační etiku, popsal však základní principy spravedlnosti jako fundamentální pravidla na kterých by měla stát informační společnost.
• Ve druhé polovině 70. let Walter Maner začal vyučovat nové odvětví etiky: počítačovou etiku. Maner tvrdil, že „počítače přináší zcela nové etické problémy, které by neexistovaly, pokud by počítače nebyly vynalezené.“
• Informační etika jako samostatný obor se začala formovat během 80. let.
• V roce 1980 publikovali Kostrewski a Oppenheim článek Ethics in Information Science, kde se věnují etice v kontextu informační vědy, především s ohledem na vědeckou práci. (ibid.)
• Na téma navázal Rafael Capurro řadou dalších článků. V roce 1985 v Moral issues in information ethics shrnuje dosavadní debatu a blíže se věnuje rozdělení na mikroetické a makroetické problémy.
• Ve stejném roce James Moor publikoval článek What is computer ethics?. Podle Moora moderní technologie vedou k situacím, kde není nastavená politika používání, vzniká tak „politické vákuum“ (policy vacuum) které vytváří „konceptuální zmatky“ (conceptual muddle). Počítačová etika by měla poskytnout teoretický základ pro odstranění konceptuálních zmatků a nastavení pravidel, která vyřeší etické problémy.
• V roce 1995 přišla Krystyna Górniak-Kocikowska s radikálním názorem, že počítačová etika se stane globální etikou, která nahradí dosavadní etické systémy (někdy se tato teze označuje jako Górniak hypothesis).
• V roce 1999 nabídl Luciano Floridi novou teorii informační etiky, která zahrnuje nejenom lidské bytosti, ale chápe vše jako „informační objekty a procesy“ které dohromady utváří infosféru. Poškození infosféry označuje Floridi jako entropie, což je „zlo, kterému je nutné se vyhnout.“

Morální problémy v informační etice

Informační etika se zabývá jak praktickými aspekty práce s informacemi, tak globálním vývojem a vlivy působícími na informační společnost. John Ladd proto navrhuje rozdělení na mikro- a makro-etické problémy.

Mikroetické problémy

Mikroetické problémy se týkají především chování jednotlivců v rámci informačního procesu. Zpravidla se jedná o konkrétní správné a nesprávné způsoby práce s informacemi. Doporučený způsob práce bývá kodifikován do etických kodexů, nicméně jak zdůrazňuje Capurro, etická praxe a kodexy chování by neměly být zaměňovány se samotnou diskuzí o etických problémech. American Society for Information Science v roce 1984 identifikovala mezi jinými tyto problémy:

• downloading,
• soukromí (úmyslné či nechtěné zveřejnění dat),
• copyright (duševní vlastnictví, sdílení software atp.),
• stanovení cen (v konkurenčním prostředí),
• počítačová kriminalita,
• zabezpečení (ochrana hesel atd.),
• intelektuální a akademická svoboda,
• tok dat napříč zeměmi,
• tajení a falšování informací.

Makroetické problémy

Problémy na makroetické úrovni jsou často předmětem samotné informační vědy. Makroetika se zabývá dopadem informačních technologií na společnost (což úzce souvisí s počítačová etika). Ladd (1997) nabízí obecnější vymezení: „předmětem makroetiky [je] morální posuzování norem, praktik, institucí a zákonů, které jsou budovány na bázi mikroetiky.“

Pro příklady makroetických problémů viz: Společenské dopady informačních technologií.

Odkazy

Použitá literatura

1. BYNUM, Terrell, 2011. Computer and Information Ethics. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online] [vid. 11. červen 2014]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/spr2011/entries/ethics-computer/
2. CAPURRO, R., 1985. Moral issues in information science. Journal of Information Science. B.m.: BOWKER-SAUR LTD, MAYPOLE HOUSE, MAYPOLE RD, E GRINSTEAD, W SUSSEX, ENGLAND RH19 1HH, 1.1., roč. 11, č. 3, s. 113–123 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0165-5515. Dostupné z: http://www.capurro.de/moral.htm
3. CAPURRO, Rafael, 2000. Ethical Challenges of the Information Society in the 21st Century. The International Information & Library Review. 9., roč. 32, č. 3-4, s. 257–276 [vid. 16. červen 2014]. ISSN 10572317. Dostupné z: http://www.capurro.de/EEI21.htm
4. ČINČERA, Jan, 2002. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta.
5. FLORIDI, Luciano, 2006. Information ethics, its nature and scope. ACM SIGCAS Computers and Society. B.m.: ACM, 1.9., roč. 36, č. 3, s. 21–36 [vid. 11. červen 2014]. ISSN 00952737. Dostupné z: doi:10.1145/1195716.1195719
6. FLORIDI, Luciano a Jeff W. SANDERS, 1999. Entropy as Evil in Information Ethics. Etica e Politica [online]. roč. I, č. 2 [vid. 14. červen 2014]. Dostupné z: http://www2.units.it/etica/1999_2/floridi/
7. FROEHLICH, Thomas, 2004. A brief history of information ethics. BiD [online]. 1.12., č. 13 [vid. 15. červen 2014]. Dostupné z: http://bid.ub.edu/13froel2.htm
8. GORNIAK-KOCIKOWSKA, Krystyna, 1996. The computer revolution and the problem of global ethics. Science and Engineering Ethics. 6., roč. 2, č. 2, s. 177–190. ISSN 1353-3452. Dostupné z: doi:10.1007/BF02583552
9. JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze.
10. KOSTREWSKI, B. J. a C. OPPENHEIM, 1980. Ethics in information science. Journal of Information Science. 1.1., roč. 1, č. 5, s. 277–283 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0165-5515. Dostupné z: doi:10.1177/016555157900100505
11. LADD, John, 1985. The quest for a code of professional ethics: an intellectual and moral confusion. B.m.: Wadsworth Publ. Co., 24.1., s. 8–13.
12. LADD, John, 1997. Ethics and the computer world. ACM SIGCAS Computers and Society. B.m.: ACM, 1.9., roč. 27, č. 3, s. 8–13. ISSN 00952737. Dostupné z: doi:10.1145/270858.270862
13. MOOR, James H., 1985. What is computer ethics? Metaphilosophy. B.m.: BLACKWELL PUBL LTD, 108 COWLEY RD, OXFORD, OXON, ENGLAND OX4 1JF, 10., roč. 16, č. 4, s. 266–275 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0026-1068. Dostupné z: doi:10.1111/j.1467-9973.1985.tb00173.x
14. ŠLERKA, Josef, 2011. Informační etika [online prezentace]. 2011. [vid. 12. červen 2014]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/informan-etika
15. SOUČEK, Martin, 2006. Informační věda. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130
16. WIENER, Norbert, 1954. The Human Use of Human Beings: Cybernetics and Society. Second Edi. New York, NY: Doubleday Anchor. ISBN 0306803208.
17. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, 2014. Information ethics. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] [vid. 12. červen 2014]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Information_ethics&oldid=592993932