OPAC: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
−
'''OPACy''' (angl. Online Public Access Catalogues) neboli veřejně přístupné online katalogy navazují v historii [[knihovních katalogů]] na lístkové, symbolizují vstup knihoven do prostředí počítačů a moderních technologií a pro čtenáře představují nový způsob přístupu k fondu knihoven. Jejich historie sahá do 70. let 20. století v USA, odkud se během 80. let rozšířily do Velké Británie a dále do světa.<ref name="brt">BRATKOVÁ, Eva. 2007. ''OPAC: Systémy a rozhraní a jejich vývoj. Část I.'' [online]. Praha: UISK FF UK, říjen 2007 [cit. 2014-31-05]. Dostupné z WWW: http://texty.jinonice.cuni.cz </ref> Již v roce 1983 představil [[Charles Hildreth]] na odborné konferenci v Los Angeles typologii veřejně přístupných online katalogů <ref>HILDRETH, Charles R. 1984. Pursuing the ideal : first and second generation of online public access catalogs. In ''Online catalogs, online reference : converging trends : proceedings of a Library and Information Technology Association preconference institute, June 23-24, 1983, Los Angeles''. Edited by Brian Aveney and Brett Butler. Chicago : American Library Association, 1984, s. 31-56. Library and information technology series, no. 2. ISBN 0-8389-3308-4.</ref>, ve které rozlišil tři velké generace podle jejich zvyšující se účinnosti a která zůstává platná dodnes, kdy jsme na přelomu používání druhé a třetí generace.
+
'''OPACy''' (angl. Online Public Access Catalogues) neboli veřejně přístupné online katalogy navazují v historii [[knihovní katalog|knihovních katalogů]] na lístkové, symbolizují vstup [[Veřejné knihovny|knihoven]] do prostředí počítačů a moderních technologií a pro čtenáře představují nový způsob přístupu k fondu knihoven. Jejich historie sahá do 70. let 20. století v USA, odkud se během 80. let rozšířily do Velké Británie a dále do světa.<ref name="brt">BRATKOVÁ, Eva. 2007. ''OPAC: Systémy a rozhraní a jejich vývoj. Část I.'' [online]. Praha: UISK FF UK, říjen 2007 [cit. 2014-31-05]. Dostupné z WWW: http://texty.jinonice.cuni.cz </ref> Již v roce 1983 představil [[Charles Hildreth]] na odborné konferenci v Los Angeles typologii veřejně přístupných online katalogů <ref>HILDRETH, Charles R. 1984. Pursuing the ideal : first and second generation of online public access catalogs. In ''Online catalogs, online reference : converging trends : proceedings of a Library and Information Technology Association preconference institute, June 23-24, 1983, Los Angeles''. Edited by Brian Aveney and Brett Butler. Chicago : American Library Association, 1984, s. 31-56. Library and information technology series, no. 2. ISBN 0-8389-3308-4.</ref>, ve které rozlišil tři velké generace podle jejich zvyšující se účinnosti a která zůstává platná dodnes, kdy jsme na přelomu používání druhé a třetí generace.
  
 
=== OPACy 1. generace ===
 
=== OPACy 1. generace ===
−
Používání OPACů 1. generace pro vyhledávání ve zdrojích knihoven bylo pro čtenáře velmi uživatelsky nepřívětivé a založené na principu [[prekoordinace]]. Uživatel musel vyhledávat na základě tzv. „klíče“ a zadat například první čtyři písmena jména autora a názvu, a vytvořit tak „klíč“ (např. „smit/libr“)<ref name="brt"/>. Pokud bylo vyhledávání úspěšné, dostal se uživatel ke stručnému [[bibliografickému záznamu]], který se rozsahem příliš nelišil od lístkového. Vyhledávání pomocí klíčových slov nebo řízeného slovníku nebylo možné, stejně jako práce s vyhledanou množinou výsledků. I kvůli této chabé funkcionalitě byly OPACy první generace kritizovány a považovány za horší než tradiční lístkové.<ref name="hil">HILDRETH, Charles. ''Online Catalog Design Models: Are We Moving in the Right Direction?: A Report Submitted to the Council on Library Resources August, 1995''. [online]. 1995, updated March 27, 2000 [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://myweb.cwpost.liu.edu/childret/clr-opac.html </ref>
+
Používání OPACů 1. generace pro vyhledávání ve zdrojích knihoven bylo pro čtenáře velmi uživatelsky nepřívětivé a založené na principu [[prekoordinace]]. Uživatel musel vyhledávat na základě tzv. „klíče“ a zadat např. první čtyři písmena jména autora a názvu, a vytvořit tak „klíč“ (např. „smit/libr“)<ref name="brt"/>. Pokud bylo vyhledávání úspěšné, dostal se uživatel ke stručnému [[bibliografickému záznamu]], který se rozsahem příliš nelišil od lístkového. Vyhledávání pomocí klíčových slov nebo řízeného slovníku nebylo možné, stejně jako práce s vyhledanou množinou výsledků. I kvůli této chabé funkcionalitě byly OPACy první generace kritizovány a považovány za horší než tradiční lístkové.<ref name="hil">HILDRETH, Charles. ''Online Catalog Design Models: Are We Moving in the Right Direction?: A Report Submitted to the Council on Library Resources August, 1995''. [online]. 1995, updated March 27, 2000 [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://myweb.cwpost.liu.edu/childret/clr-opac.html </ref>
  
 
=== OPACy 2. generace ===
 
=== OPACy 2. generace ===

Verze z 8. 1. 2015, 20:28

OPACy (angl. Online Public Access Catalogues) neboli veřejně přístupné online katalogy navazují v historii knihovních katalogů na lístkové, symbolizují vstup knihoven do prostředí počítačů a moderních technologií a pro čtenáře představují nový způsob přístupu k fondu knihoven. Jejich historie sahá do 70. let 20. století v USA, odkud se během 80. let rozšířily do Velké Británie a dále do světa.[1] Již v roce 1983 představil Charles Hildreth na odborné konferenci v Los Angeles typologii veřejně přístupných online katalogů [2], ve které rozlišil tři velké generace podle jejich zvyšující se účinnosti a která zůstává platná dodnes, kdy jsme na přelomu používání druhé a třetí generace.

OPACy 1. generace

Používání OPACů 1. generace pro vyhledávání ve zdrojích knihoven bylo pro čtenáře velmi uživatelsky nepřívětivé a založené na principu prekoordinace. Uživatel musel vyhledávat na základě tzv. „klíče“ a zadat např. první čtyři písmena jména autora a názvu, a vytvořit tak „klíč“ (např. „smit/libr“)[1]. Pokud bylo vyhledávání úspěšné, dostal se uživatel ke stručnému bibliografickému záznamu, který se rozsahem příliš nelišil od lístkového. Vyhledávání pomocí klíčových slov nebo řízeného slovníku nebylo možné, stejně jako práce s vyhledanou množinou výsledků. I kvůli této chabé funkcionalitě byly OPACy první generace kritizovány a považovány za horší než tradiční lístkové.[3]

OPACy 2. generace

Již od počátku bylo cílem tvůrců OPACů druhé generace dosáhnout kombinace pokročilých vyhledávacích možností a jednoduchosti použití pro běžného uživatele. Vyhledávání je v těchto katalozích již možné podle klíčových slov a založené na principu postkoordinace: vyhledávání lze omezit na jednotlivá pole, zkrátit vyhledávaný termín zprava nebo uprostřed nebo limitovat vyhledávání podle roku, jazyka, typu dokumentu apod. Pro kombinaci různých termínů lze použít operátorů booleovské logiky a katalogy nabízejí také různé módy rozhraní. OPACy se tak funkčností přiblížily možnostem vyhledávání ve velkých databázových centrech s tím hlavním rozdílem, že museli být použitelné přímo – bez prostředníka-profesionála. Navzdory zřejmému pokroku od první generace lze podrobit i OPACy druhé generace kritice a vyjmenovat řadu jejich nedostatků:

Nedostatky OPACů 2. generace

  • Vyhledávání vychází pouze z dat o titulu uložených ve formátu MARC, kde se nachází jen velmi málo předmětových údajů vhodných pro vyhledávání (neobsahuje abstrakt ani plný text)
  • Komplexní vyhledávací rozhraní dobře použitelné pro rešeršní odborníky, ale stále málo intuitivní pro běžného uživatele
  • Pevně svázané s prostředím tištěných dokumentů, špatně využitelné pro elektronický obsah a přímý přístup k němu
  • Vyhledávání založené na booleovské logice, která přiřazuje všem úspěšně vyhledaným výsledkům stejnou relevanci
  • Systémy zpravidla nepomáhají uživateli, pokud je vyhledávání neúspěšné (nenabídnou opravu překlepu, nasměrování k příbuznému termínu apod.)

Příklady OPACů 2. generace v českém prostředí

Typickým příklady OPACů druhé generace stále používaných v prostředí českých knihoven jsou systémy:

OPACy 3. generace

Nad OPACy třetí generace, nebo také nové generace, se zamýšlel již Charles Hildreth, který v roce 1995 definoval tři směry vývoje OPACů druhé generace, tzv. E3: Expanded, Extended, Enhanced [3]. Cílem je vylepšení ve směru rozšíření informačního obsahu, více možností přístupu a vylepšení vyhledávacích schopností. Bylo definováno několik funkcí, které by měla nová generace katalogů nabízet:

  • Vyhledávání v přirozeném jazyce
  • Automatická pomoc s úpravou zadaných termínů
  • Vyhledávání na základě blízké/nejlepší shody
  • Seřazení výsledků podle různých kritérií vč. relevance
  • Metody zpětné vazby
  • Vyhledávání a prohlížení podobných záznamů
  • Integrace typů vyhledávání založených na klíčových slovech, řízených slovnících a klasifikacích
  • Zajištění přístupu k celému fondu

V praxi se zatím nepodařilo splnit úplně všechny z těchto charakteristik (např. vyhledávání ve zcela přirozeném jazyce), ale řadu zmiňovaných funkcí již nové katalogy nabízejí.

Příklady OPACů 3. generace

OPACů třetí, nové generace, je v současné době v provozu ve světových a již také českých knihovnách velké množství. Existují komerční i open source řešení. Následují vybrané příklady systémů obou kategorií:

Komerční OPACy 3. generace
Open source OPACy 3. generace

Discovery systémy

Mezi OPACy nové generace jsou někdy řazeny také tzv. discovery systémy, např.:

Jejich princip je ovšem od klasického katalogu lehce odlišný a jejich zaměření se orientuje především na vyhledávání odborných zdrojů. Na pomezí discovery systému a OPACu stojí systém Primo se svými bohatými funkcemi OPACu i možností napojení na centrální index.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 BRATKOVÁ, Eva. 2007. OPAC: Systémy a rozhraní a jejich vývoj. Část I. [online]. Praha: UISK FF UK, říjen 2007 [cit. 2014-31-05]. Dostupné z WWW: http://texty.jinonice.cuni.cz
  2. ↑ HILDRETH, Charles R. 1984. Pursuing the ideal : first and second generation of online public access catalogs. In Online catalogs, online reference : converging trends : proceedings of a Library and Information Technology Association preconference institute, June 23-24, 1983, Los Angeles. Edited by Brian Aveney and Brett Butler. Chicago : American Library Association, 1984, s. 31-56. Library and information technology series, no. 2. ISBN 0-8389-3308-4.
  3. ↑ 3,0 3,1 HILDRETH, Charles. Online Catalog Design Models: Are We Moving in the Right Direction?: A Report Submitted to the Council on Library Resources August, 1995. [online]. 1995, updated March 27, 2000 [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://myweb.cwpost.liu.edu/childret/clr-opac.html

Použitá literatura

Související články

Klíčová slova

katalog, vyhledávání informací, knihovny, discovery systémy

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=OPAC&oldid=13867“