Psychika

Psychika (z řec. psyché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života. Skládá se ze dvou základních dimenzi: prožívání a chování. Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od duše, která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské osobnosti.

• V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.
• V současné psychologii převládá pojem mysl (mind).

Základní psychické jevy

Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: procesy, obsahy a stavy.

Psychické procesy

Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů. K psychickým obsahům patří například sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd. V psychologii se tradičně dělí procesy následovně:

1. kognitivní procesy (někdy též poznávací) - Lze je chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa.
2. emocionální procesy (někdy též afektivní) - Vedou ke vzniku emocí, prožitků a citů a v laické psychologii bývají kladeny do protikladu k procesům kognitivním.
3. motivační procesy (někdy též motivačně-volní či konativní) - Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.

Psychické stavy

Psychické stavy jsou relativně stabilní psychické obsahy. Dělíme je na:

1. dočasné - Dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.
2. trvalé - Relativně stálé charakteristiky psychického dění. Každý člověk má tendenci k určité převládající náladě, která ovlivňuje ostatní psychické procesy i chování.

Dimenze psychiky

Mezi základní dimenze psychiky se řadí prožívání a chování, vědomí a nevědomí.

Prožívání

Prožívání je nepřetržitý tok psychických obsahů, které probíhají při různých stupních bdělosti. Psychický zážitek má tři stránky - kognitivní, emocionální a citovou - kdy jedna či více z nich může vstupovat do popředí v závilosti na typu situace. Předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli.

• U Williama Jamese je prožívání ztotožňováno s vědomím. Při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy.

Chování

• jakákoliv lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit
• behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace
• rozlišování chování:

1. volní (úmyslné, záměrné) - aktivita, která směřuje k určitému cíli a je řízena vědomou intencí, záměrem
2. mimovolní (bezděčné) - vrozené formy chování jako jsou nepodmíněné reflexy (slinění při příjmu potravy) nebo instinktivní projevy (vrozené automatismy)

• Tolman rozlišil chování:

1. molekulární: jednoduché, fyziologické projevy (změna krevního tlaku, tepu atd.)
2. molární: účelná behaviorální struktura, pozorovatelné pouhým okem

• časté dělení chování také na:

1. verbální: zahrnuje řeč, především její obsahovou a významovou stránku
2. neverbální: vše ostatní

Vědomí

Filozofické vymezení vědomí, problém vztahu mysli a těla:

• dualismus (Descartes) x monismus (Spinoza)

Psychologické zkoumání vědomí:

• hlavní výzkumnou metodou introspekce - zkoumání hypotetických elementů vědomí (Wundt)
• Watson, Pavlov považovali zkoumání vědomí za nevědecké
• Skinner považoval vědomí za epifenomén (vedlejší nepodstatná okolnost) mozkové aktivity
• rozhodující obrat v psychologickém přístupu vědomí v 60. letech 20. století – humanistická a kognitivní psychologie
• podle Jamese je vědomí spojitý proud psychických zážitků
• funkce vědomí podle Kihlstroma:

1. sledování (monitoring) sebe sama a okolního prostředí
2. ovládání (controlling) sebe sama a okolního prostředí

Nevědomí

• souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
• Freud, Jung (kolektivní x osobní nevědomí), Assagioli (vajíčkový model nevědomí)