Fantazie

• děj, proces, jehož výsledkem jsou představy (viz Představivost), jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného nebo nového
• fantazie čerpá ze zásobárny pamětních představ, které jsou však různě kombinovány, přetvořeny, doplněny, zasazeny do jiného rámce či nových souvislostí (Plháková)

slovem fantazie psychologové označují:

• schopnost vytvářet fantazijní představy
• produkty této funkce (např. denní sny, mýty či pohádky)
• impulsy k vytváření fantazijních představ pramení převážně z vnitřních zdrojů, za určitých okolností může být zaměření a obsah lidských fantazií ovlivněn vědomou intencí, často však vznikají spontánně, přičemž jsou determinovány vzpomínkami, minulými či současnými emocionální stavy a také nadějemi a očekáváními do budoucnosti

• hranice mezi představivostí a fantazií je ovšem velmi tenká, oba psychické procesy i jejich produkty se ustavičně prolínají a vzájemně ovlivňují
• fantazie je úniková reakce - v ní odreagováváme své napětí, prožíváme to, čeho ve skutečnosti nedosahujeme, uplatnění v tvořivé činnosti (pohádky, mýty, literární tvorba, umělecká obecně), vědecká činnost -> nové objevy

Snění

• snění je fantazijní proces vztahující se k minulosti nebo budoucnosti
• snění o budoucnosti obsahuje projekci (promítnutí vlastních obsahů mysli, stavů a sklonů), je to vědomé vytváření imaginárního světa, v němž člověk realizuje neuspokojené potřeby
• sen je charakteristickým produktem fantazie, který má svůj původ v nevědomí, je doprovodný jevem spánku, je spontánní a vylučuje prvky vědomého zaměření

Primární funkce fantazie

• Josef Viewegh (1986) - primární funkce fantazie spočívá ve schopnosti jedince „emancipovat se" od objektivní reality tím, že vytváří zvláštní prožitkové fantazijní struktury
• Wick - primárním účelem fantazií je nabídnout alternativu k realitě, v tomto smyslu fantazijní představy přispívají k udržení duševní rovnováhy a fungují jako jakýsi svépomocný léčivý prostředek, umožňují člověku najít útočiště a útěchu v tíživé životní realitě

Sekundární funkce fantazie

• uplatnění v jakékoliv lidské činnosti, zejména tvůrčí, tato funkce se projevuje vytvářením alternativního modelu vnějšího světa, což "vyjadřuje možnost i potřebu tuto realitu lidským způsobem přesáhnout, přetvořit ji v intencích vlastních lidských záměrů a cílů" (Viewegh)

Principy fantazijní tvorby

• aglutinace - spojování znaků jednoho předmětu se znaky, představy jiného předmětu
• synkretizace - spojování různých myšlenkových prvků v nové celky. Nedbá se na rozlišování detailů
• kombinace – spojování částí do nového celku
• schematizace – redukce na základní podobu, zvýraznění typického znaku (př. karikatura)
• analogie – určité znaky analogicky odvoditelné např. 3 ptáci = 3 děti
• zvětšování, zmenšování – např. obři, trpaslíci
• animizace - oduševnění, rozpohybování
• personifikace – přenášení lidských vlastností na neživé
• fyziognomizace – přisuzování lidské tváře
• magismus – magické myšlení (fantazijní, mýtické, pověrčivé, symbolizující, blízké víře v nadpřirozené bytosti)

Fantazijní představy

přetváření zkušenosti do něčeho nového a užitečného:

• činnost rekonstrukční fantazie – vytváření představy na základě popisu
• činnost konstrukční (tvořivé) f. - tvorba úplně nového, neexistujícího
• denní snění - únik z reality, pomoc při zvládání těžkých situací, přání
• sny ve spánku - projev bezděčné fantazie

Sigmund Freud

• sen jako produkt fantazijní činnosti
• 2 roviny obsahu:

1. manifestní - co sděluji o snu, když se probudím
2. latentní stránka snu - pacient, pokusná osoba má ve vztahu k jednotlivým složkám manifestního snu asociovat, Freud - uspokojením neuspokojeného přání

• konstantní složky snu a složky, které se mění
• některé sny nemají diagnostický význam - zpracovávají podněty působící na spáče, chápali fantazii jako projev nevědomí

• Jung vychází z jiného nevědomí - archetypální sny

Klasifikace fantazie

Lerschova klasifikace fantazie

1. projevovaná ve hře
2. projevovaná v denním snění, nebo v různých situacích, fantazie motivovaná přáním, strachem,
3. fantazie plánující a tvořivá

• často uplatňováno ve vývojové psychologii a aplikováno na jednotlivá stadia

Ribotovo dělení

1. fantazie plastická, materiální - podobá se té funkci při zpracování skutečnosti. Projevuje se jako asociace k percipovaným věcem
2. fantazie difluující - rozbíhající se, odklání se od skutečnosti, je od skutečnosti odlišná
3. fantazie mystická
4. fantazie vědecká - domýšlení nápadů, konstrukcí apod.
5. fantazie praktická a mechanická
6. fantazie komercionální - uplatňovaná v obchodech
7. fantazie utopická - zaměřená na budoucnost (hlavně romány sci-fi)

• 1. a 2. ve vztahu k realitě, zbytek ve vztahu k obsahu

Klingerovo dělení

1. fantazie volná
2. projektivní fantazie - vázaná na motivaci, podmíněna tlakem neuspokojených potřeb

Produkty lidské fantazie

Mýty

• teorie vzniku:

• J. Gebsen – lidské vědomí prošlo několika mutacemi, Jednou z nich je "myticko-iracionální forma vědomí"(3.tis.p.n.l. – 5-6.stol.p.n.l.), zde vznikly mýty, dnes–mutace "ego-centrická a racionální forma vědomí"
• J. Heffermanová – mýty jsou složitý kulturní a psychologický jev, symbolickým jazykem vyprávěný původ světa, lidské kultury

Řecké mýty

• v pozornosti psychologů, ukazují základní problémy lidské existence, vztahové konstelace a důsledky některých chybných kroků (Oidipus, Orestes, Narcis)

Pohádky

• pomáhají orientovat se dětem v lidských hodnotách – dobro, zlo, vytrvalost, statečnost, rozdělení se, dospělým pomáhají při řešení vztahů (rodiče, děti, sourozenci)

Imaginace v psychoterapii

• Jung - aktivní imaginace
• Leuner - katatymní (silně ovlivněné a zkreslené emocemi) prožívání obrazů = řízená afektivní imaginace
• Silberer - lidská psychika se řídí zákonem autosymbolismu, tj. je spontánně puzena k tomu, aby ve své fantazii obrazně znázornila sama sebe

Zdroje

Plháková, A. (2007). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.