26. Interpretace dat

Úvod do problematiky

• někteří autoři považují za důležité rozlišení interpretace dat a prezentaci dat

• prezentace dat – popis třídění dat a jejich dalších analýz, komentáře tabulek, grafů a provedených operací ad.
• interpretace dat – výklad zjištěných výsledků (vysvětlení, co znamenají, co z nich vyplývá, jaké závěry a jaká opatření atd.)
• tyto dvě roviny práce s daty se ale v analýzách kvalitativních neodlučitelně prolínají

• u kvantitativních zkoumání je užitečné nejprve prezentovat výsledky a teprve potom vyslovit závěry, názory, přesvědčení atd.
• POZOR – vše zjištěné je jen jakási tendence, jistý náznak, možný trend a na žádné údaje (podpořené kvantitativním či kvalitativním přístupem) nelze přísahat, tvrdit, že to tak jednoznačně je
• pozor na chyby při interpretaci (statistické testování vztahů vychází z falzifikace a ze statistické indukce)
• stochastická zákonitost - vyjadřuje, že pravděpodobnost stojí v podstatě tohoto zákona, realita je pravděpodobná
• statistická souvislost – prokázána jen s jistou spolehlivostí

Interpretace

• způsob výkladu, pochopení, objasnění výsledků výzkumu
• přepis empirických dat do teoretického jazyka, vysvětlení dat, explanace
• porozumění nějakému empirickému materiálu, týká se dat, která jsou vyjádřena v podobě statistických tabulek, korelačních a jiných koeficientů
• všude, kde se setkáváme s interpretací, musíme počítat s rizikem chyb (musíme myslet na všechny možné zdroje chyb) ^[zdroj?]

Hermeneutika

• z řeckého „herméneuein“ = vykládat, tlumočit, přeložit
• umění výkladu, interpretace a porozumění
• výzkum a studium interpretačních teorií a porozumění textu
• bývá spojována především s interpretováním biblických textů, ale dnes tvoří rámec interpretačních teorií a metod zabývajících se texty obecně
• podrobněji zde

Hermeneutický kruh

• částem mohu rozumět pouze z celku, avšak celek je mi přístupný jen skrze části
• ani celek ani jednotlivé části nemohou být tedy pochopeny zvlášť
• podrobněji zde

Psychologický aspekt interpretace dat

• zahrnuje proměnlivost, subjektivitu člověka a situace
• ovlivněn motivací a cílem
• dynamický proces, který interpretací nekončí
• zdůrazňuje zpětnou vazbu (ta má hodnotící charakter)
• vytváří prostor pro maximální využití dosažených výsledků opět na člověka a situaci

Interpretaci ovlivňuje

• osobnost respondenta – cílový soubor (výběr, reprezentativnost), brát v potaz odlišnosti (demografie, vývojová psychologie ad.)
• osobnost interpretujícího – subjektivita interpretace, zkreslení výsledků, očekávání výsledků, motivace, role hodnotitele, možnost neetického chování
• stres, prokrastinace – dbát na relaxaci, využívat introspekci, rozpoznat náznaky prokrastinace

Zpětná vazba

• nepostradatelná součást interpretace
• má hodnotící charakter
• je nutné vytvořit o ní zájem a využít ji jako motivační nástroj
• slouží s výsledky jako odměna pro respondenty
• velmi podstatně ovlivňuje pracovní klima a chuť do dalších průzkumů

Interpretační chyby

• nepravá korelace – nezahrnutý aspekt C ovlivňuje znak A i znak B a tím vytváří zdánlivou spojitost (nezahrnutá proměnná)
• vývojová sekvence – zdá se, že A ovlivňuje B, ale ve skutečnosti na A působí proměnná C, která není do šetření zahrnuta
• chybějící střední člen – vidíme působení A na B, ale už není patrné, že příčinou změn B není bezprostředně A. A nejprve působí na C, které nebylo zahrnuto do šetření, a teprve C působí na B (např. delikventi pocházejí z bohatých rodin, C=rodiče nemají na potomka čas, ten hledá náhradu vztahů v partě)
• dvojí příčina – na B nepůsobí pouze A, ale také proměnná C, která nebyla zahrnuta (př. na výsledcích studia se nepodílí pouze píle, ale také jeho okolí, které mu pomáhá)
• nezbytným krokem statistických analýz, je hledat pro zjištěné statistické souvislosti relevantní interpretace, jejich logická vysvětlení v souvislostech skutečnosti
• není adekvátní užívat pro deskripci hodnotící výrazy (např. necelých, téměř, nedosahuje ani 40% atp.)

Interpretační chyby, faktory ovlivňující analytický proces

Faktory, negativně ovlivňující analytický proces (Robson, 1993, in Hendl, 2005, s. 224):

1. Přetížení daty - člověk je omezen při přijímání, zpracování a zapamatování dat.
2. První dojem - první datové vstupy dělají větší dojem než pozdější.
3. Informační nedostupnost - informacím, které jsou dostupnější, věnujeme větší pozornost.
4. Pozitivní instance - existuje tendence ignorovat informace, které jsou v konfliktu s dosud zastávanými názory, a naopak přeceňovat informace, které je podporují.
5. Interní konzistence - existuje tendence ignorovat překvapivou informaci.
6. Nestejná spolehlivost - nevěnuje se pozornost okolnosti, že jednotlivé informační zdroje jsou různě spolehlivé.
7. Scházející informace - tomu, k čemu schází informace, se věnuje menší pozornost.
8. Revize hypotéz - dalším informacím se věnuje buď přehnaně velká, nebo přehnaně malá pozornost.
9. Přehnaná sebedůvěra - pokud se udělá rozhodnutí, považuje se dále za přehnaně spolehlivé.
10. Příčinnost současných jevů - pokud se jev vyskytuje současně s jiným, považují se oba za příčinně propojené.
11. Fiktivní základ - pokud nejsou k dispozici data, provádí se srovnání s průměrem nebo libovolně zvoleným základem.
12. Výsledky opakované analýzy se často liší od původních.

Interpretace dat v kvalitativním výzkumu

"Kvalitativní analýza a interpretace je „systematické nenumerické organizování dat s cílem odhalit témata, pravidelnosti, datové konfigurace, formy, kvality a vztahy“ (Hendl, 2005, s. 223).

Analýzu a interpretaci kvalitativních dat, jejich vyhodnocení podle Hendla (2005) ztěžuje jejich nestrukturovaná podoba. Na druhou stranu však umožňují kontextuální pojetí informací.

Teoretické přístupy, které určují způsob analýzy, jsou dle Olecké a Ivanové dva: zakotvená teorie a hermeneutická interpretace.

Zakotvená teorie

• „empiricky zdůvodněná teorie“ (grounded theory)
• vyvinuta v 60. letech
• výzkumník je veden záměrem vytvořit teorii a hledá v textu výskyt relevantního materiálu
• hlavní pozornost se soustřeďuje na nalezení vztahů, které jsou doloženy pravidelnostmi, při nichž se určité kategorie jedné proměnné vyskytují společně s kategoriemi jiné proměnné
• výzkumník tvoří hypotézy během toho, jak se pohybuje v textu

Zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje. Je odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromažďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. Nezačínáme teorií, kterou bychom následně ověřovali. Spíše začínáme zkoumanou oblastí a necháváme, ať se vynoří to, co je v této oblasti významné .

Dobře zakotvená teorie splňuje čtyři základní kritéria:

• shoda s realitou
• srozumitelnost, obecnost pro možnost praktické aplikace
• kontrola všech podmínek
• důležitá je teoretická citlivost – schopnost rozpoznat, co je v údajích důležité a dát tomu smysl
• je možná získat z různých zdrojů – literatura, profesní zkušenosti, osobní zkušenost

Hermeneutická interpretace

• umožňuje hlubinné porozumění významu v textu
• proces interpretace má podobu hermeneutického kruhu
• extrémně časově náročný přístup, vyžaduje plné zaměření výzkumníka na jediný text
• interpretace začíná odhadem toho, o čem je text jako celek → dialog s textem, výzkumník klade dotazy, hledá v textu odpovědi
• pozornost je věnována významu všech slov a hodnotí se i jejich výběr
• po interpretaci celého textu je text rozdělen na části a jsou interpretovány jednotlivé části ve vztahu k celku
• interpretace jsou srovnávány s předchozími a pak jsou spojovány dohromady
• text je třeba pochopit z jeho vlastního kontextu, ne z kontextu výzkumníka

Indukce a dedukce

Indukce

• postup od jednotlivých dat k jejich zobecňování
• postup od konkrétního, daného k abstraktnímu, zobecňujícímu
• napomáhá formulovat všeobecně platná pravidla, principy, zákonitosti
• umožňuje použít dostupné informace k vytvoření vědeckých teorií
• je nástrojem kauzální analýzy

Základy induktivního vyvozování závěrů o příčinách jevů - J. S. Mill:

1. Metoda shody

• víme, za kterých podmínek jev nastává
• sledujeme nějaký jev za měnících se okolností a vidíme, že za přítomnosti některých okolností jev nastane, jindy nenastane (příčinná souvislost)
• takto vyvozený závěr je pravdivý, ale nemusí být jediný => alternativní vysvětlení metoda shody nedokáže vyloučit

2. Metoda rozdílu

• víme, kdy nenastává
• pokud situace, ve které se určitý jev objeví, a situace, ve které se tento jev neobjeví, mají všechny okolnosti kromě jediné společné, potom tuto okolnost můžeme považovat za příčinu nebo část příčin jevu

3. Metoda souhlasu a rozdílu

• kombinace metody shody a metody rozdílu
• pravděpodobnost induktivního závěru není absolutní, ale jen pravděpodobná, protože zobecňuje z dostupných dat, ale nikdy nemáme data všechna => zobecňujeme i na data, která nám nejsou dostupná

4. Metoda původní variace

• měníme intenzitu okolnosti a ostatní okolnosti udržujeme konstantní (nezměněné)
• pokud se úměrně dané okolnosti mění i intenzita sledovaného jevu, tak mezi danou okolností a jevem existuje kauzální spojení

5. Metoda zbytků

• málo používáno

Dedukce

• Pokud není možno dokázat pravdivost teorie, můžeme se ji pokusit vyvrátit konkrétním příkladem. Popper (1959) zavádí termín falzifikace (zfalešnění, vyvrácení) vědecké teorie, tj. nehledáme cesty, jak teorii potvrdit, ale naopak: formulujeme předpoklady, situace, které pokud nastanou, teorii s úplnou jistotou vyvrátí.
• Podle Poppera (i podle jiných) není teorie, která by byla konečnou pravdou, jen čeká na to, kdy bude nahrazena lepší teorií. Tudíž se jedná o cyklus zrodu a zániku vědeckých teorií přibližujících se pravdě.
• Postup od obecného výroku k formulování specifických důsledků tohoto výroku.

Ve vědeckém poznání můžeme ale využít i kombinaci deduktivního přístupu s přístupem induktivním.

Hlavní cíle vědeckého poznávání

Deskripce (popis)

• celkově popis a utřídění (deskripce a klasifikace)
• první, co člověk začne dělat, dostane-li se do nové situace, je, že se v ní snaží zorientovat, a to znamená klást si otázky typu „Co je to? Jaké to je?“...
• abychom mohli porozumět, musíme zjistit, které elementy situaci tvoří a čím jsou charakteristické
• nesrozumitelnou spleť rozkládáme na části a tyto části popisujeme, poté se snažíme o jejich utřídění (kategorizování)
• typ výzkumného projektu – mapovací výzkum

Predikce

• odhad opírající se o vědeckou hypotézu nebo teorii
• úlohou vědy je dokázat předvídat
• predikce vychází z popisu jevů, ale svou pozornost zaměřuje na vztahy mezi těmito jevy; ptáme se, jak dva nebo více jevů spolu souvisí (např. vztah mezi prospěchem na střední a na vysoké škole, predikce úspěchu ve studiu)
• predikce umožňuje plánovat, očekávat a měnit
• typ výzkumného projektu – korelační výzkum, diferenciační přehledy, vývojové studie

Explanace (vysvětlení)

• odpověď na otázku Proč?
• hledání vysvětlení příčinných souvislostí
• zjištění souvislostí mezi změnami v jednom jevu a změnami ve druhém jevu, významů
• obohacuje naše možnosti efektivně se přizpůsobovat prostředí i přizpůsobovat prostředí sobě
• typ výzkumného projektu – experiment, kvaziexperiment

Zdroje

• Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši (Vyd. 1.). Praha: Portál.
• Hendl, J. (2005). Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál.
• Olecká, I., & Ivanová, K. (2010). Metodologie vědecko-výzkumné činnosti (Vyd. 1.). Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc.
• Reichel, J. (2009). Kapitoly metodologie sociálních výzkumů (Vyd. 1.). Praha: Grada.
• Strauss, A. L., & Corbin, J. M. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie (Vyd. 1.). Boskovice: Albert.
• Šmahaj, J. (2009). Problematika psychologické interpretace dat [Online]. In . Retrieved from http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/knihovna/Sociologicke_pruzkumy_2009/Problematika_psychologicke_interpretace_dat.ppt.
• https://is.vsfs.cz/el/6410/leto2012/N_DSeVF/2115684/vedecke_metody.pdf