Popularizace vědy: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | '''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | ||
== Historie == | == Historie == | ||
− | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z | + | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny a řečtiny. Hlavní zdroj byl z Córdobského chalífátu. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se urychlila produkce knih. V renesanci se o šíření zasloužil především [[Erasmus Rotterdamský]]. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]] a na konci století [[internet]]. |
== Způsoby distribuce == | == Způsoby distribuce == |
Verze z 4. 12. 2017, 17:27
Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.
Obsah
Historie
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny a řečtiny. Hlavní zdroj byl z Córdobského chalífátu. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se urychlila produkce knih. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematografie, rádio a televize a na konci století internet.
Způsoby distribuce
- Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
- Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
- Multimediálně: rádio, televize, internet
- Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady
Odborná a laická komunikace
Cílové skupiny
- Široká veřejnost
- Základní a střední školy
- Potencionální vědci
- Vědci z jiných oborů
- Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[1]
Popularizátoři
U nás
Václav Cílek[2] [s. 92]- geologie
Jiří Grygar[2] [s. 190] - astronomie
Cyril Höschl[2] [s. 240]- psychiatrie
Vladimír Kořen - televizní moderátor
Anna Strunecká - chemie
Petr Vopěnka[2] [s. 780]- matematika, filozofie
V zahraničí
Carl Edward Sagan - astronomie
Linus Pauling - chemie
David Attenborough - biologie
Stephen Hawking - teoretická fyzika
Michio Kaku - teoretická fyzika