Popularizace vědy: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
--[[Uživatel:Ludvik.Steiner|Ludvik.Steiner]] ([[Diskuse s uživatelem:Ludvik.Steiner|diskuse]]) 5. 12. 2017, 14:33 (CET)'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | --[[Uživatel:Ludvik.Steiner|Ludvik.Steiner]] ([[Diskuse s uživatelem:Ludvik.Steiner|diskuse]]) 5. 12. 2017, 14:33 (CET)'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | ||
== Historie == | == Historie == | ||
− | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem | + | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl [[Córdobský chalífát|Córdobský chalífát]]. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. V 11. stol. začínají vznikat první univerzity. V 15. stol. akademie. S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat [[Noviny|noviny]]. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy a rozvíjí se [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]] a na přelomu 20.-21. [[internet]]. Věda se po 2. svět. válce začíná otevírat veřejnosti. |
== Způsoby distribuce == | == Způsoby distribuce == |
Verze z 7. 12. 2017, 08:35
--Ludvik.Steiner (diskuse) 5. 12. 2017, 14:33 (CET)Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.
Obsah
Historie
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl Córdobský chalífát. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. V 11. stol. začínají vznikat první univerzity. V 15. stol. akademie. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy a rozvíjí se ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematografie, rádio a televize a na přelomu 20.-21. internet. Věda se po 2. svět. válce začíná otevírat veřejnosti.
Způsoby distribuce
- Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
- Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
- Multimediálně: rádio, televize, internet
- Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady
Odborná a laická komunikace
Cílové skupiny
- Široká veřejnost
- Základní a střední školy
- Potencionální vědci
- Vědci z jiných oborů
- Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[1]
Popularizátoři
U nás
Václav Cílek[2] [s. 92]- geologie
Jiří Grygar[2] [s. 190] - astronomie
Cyril Höschl[2] [s. 240]- psychiatrie
Anna Strunecká[3] - chemie
Petr Vopěnka[2] [s. 780]- matematika, filozofie
V zahraničí
Carl Edward Sagan[4] - astronomie
Linus Pauling[5] - chemie
David Attenborough[6] - biologie
Stephen Hawking[7] - teoretická fyzika
Michio Kaku[8] - teoretická fyzika
Odkazy
Reference
- ↑ GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.
- ↑ O Anně Strunecké - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. [online]. [cit. 2017-12-5]. Dostupné z: http://www.strunecka.cz/anna-strunecka/
- ↑ Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan
- ↑ Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling
- ↑ David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough
- ↑ Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking
- ↑ Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku