Popularizace vědy: Porovnání verzí

Verze z 7. 12. 2017, 09:45

--Ludvik.Steiner (diskuse) 5. 12. 2017, 14:33 (CET)Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.

Obsah

1 Historie
2 Způsoby distribuce
3 Odborná a laická komunikace
4 Cílové skupiny
5 Popularizátoři
- 5.1 U nás
- 5.2 V zahraničí
6 Odkazy
- 6.1 Reference

Historie

Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl Córdobský chalífát. V křesťanské Evropě byla vzdělanost výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. Ta financuje vznik univerzit ([od 11. stol.], [neprovádějí výzkum, pouze učí]) a akademií ([od 15. stol.], [nadšenci, neprofesionálové provádějí výzkum]). S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy (vědci provádí výzkum, stávají se profesionálové) a rozvíjí se ofset. Na počátku 20. stol. vzniká kinematografie, rádio a televize. Do doby před 2. světovou válkou se věda vyvíjela odděleně od okolního světa. Samostatná pracoviště prováděla vlastní výzkumy. Nespolupracovala s ostatními institucemi a širokou veřejností. Po válce se situace otáčí a o šíření a popularizaci vědy se už nezasluhují jen nadšenci a amatéři, ale i vědecká komunita. Na konci 20. stol. vzniká internet.

Způsoby distribuce

Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
Multimediálně: rádio, televize, internet
Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady

Odborná a laická komunikace

Cílové skupiny

Široká veřejnost
Základní a střední školy
Potencionální vědci
Vědci z jiných oborů
Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí^[1]

Popularizátoři

U nás

Václav Cílek^[2] [s. 92]- geologie

Jiří Grygar^[2] [s. 190] - astronomie

Cyril Höschl^[2] [s. 240]- psychiatrie

Anna Strunecká^[3] - chemie

Petr Vopěnka^[2] [s. 780]- matematika, filozofie

V zahraničí

Carl Edward Sagan^[4] - astronomie

Linus Pauling^[5] - chemie

David Attenborough^[6] - biologie

Stephen Hawking^[7] - teoretická fyzika

Michio Kaku^[8] - teoretická fyzika

Odkazy

Reference

↑ GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.
↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.
↑ O Anně Strunecké - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. [online]. [cit. 2017-12-5]. Dostupné z: http://www.strunecka.cz/anna-strunecka/
↑ Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan
↑ Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling
↑ David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough
↑ Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking
↑ Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku

[1] GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.

[adam-2] 2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.

[3] O Anně Strunecké - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. [online]. [cit. 2017-12-5]. Dostupné z: http://www.strunecka.cz/anna-strunecka/

[4] Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan

[5] Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling

[6] David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough

[7] Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking

[8] Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 --[[Uživatel:Ludvik.Steiner|Ludvik.Steiner]] ([[Diskuse s uživatelem:Ludvik.Steiner|diskuse]]) 5. 12. 2017, 14:33 (CET)'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností.
 == Historie ==
-Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl [[Córdobský chalífát|Córdobský chalífát]]. V křesťanské Evropě byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. Ta financuje vznik univerzit ([od 11. stol.], [neprovádějí výzkum, pouze učí]) a akademií ([od 15. stol.], [nadšenci, neprofesionálové provádějí výzkum]). S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat [[Noviny|noviny]]. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy (vědci provádí výzkum, stávají se profesionálové) a rozvíjí se [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]]. Do doby před 2. světovou válkou se věda vyvíjela odděleně od okolního světa. Samostatná pracoviště prováděla vlastní výzkumy. Nespolupracovala s ostatními institucemi a širokou veřejností. Po válce se situace otáčí a o šíření a popularizaci vědy se už nezasluhují jen nadšenci a amatéři, ale i vědecká komunita. Na přelomu 20.-21. [[internet]].
+Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl [[Córdobský chalífát|Córdobský chalífát]]. V křesťanské Evropě byla vzdělanost výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. Ta financuje vznik univerzit ([od 11. stol.], [neprovádějí výzkum, pouze učí]) a akademií ([od 15. stol.], [nadšenci, neprofesionálové provádějí výzkum]). S novou surovinou, [[papír|papírem]], a později s [[Tisk|knihtiskem]] se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat [[Noviny|noviny]]. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy (vědci provádí výzkum, stávají se profesionálové) a rozvíjí se [[ofset]]. Na počátku 20. stol. vzniká [[kinematografie]], [[rádio]] a [[televize]]. Do doby před 2. světovou válkou se věda vyvíjela odděleně od okolního světa. Samostatná pracoviště prováděla vlastní výzkumy. Nespolupracovala s ostatními institucemi a širokou veřejností. Po válce se situace otáčí a o šíření a popularizaci vědy se už nezasluhují jen nadšenci a amatéři, ale i vědecká komunita. Na konci 20. stol. vzniká [[internet]].
 == Způsoby distribuce ==