Vývoj písma

Písmo je prostředek, díky kterému se do dnešní doby zachovaly jazyky a kultury národů, a to i těch, kteří dávno vyhynuli. Písmo tedy zachovává dějiny lidstva. Jedná se o výtvor čistě lidského charakteru a takto se lidé odlišili od ostatních tvorů. Národy, které neměly písmo, snadno měnily řeč, která se buď rozpadla v dialekty, nebo podlehla jazyku sousedních národů, které již písmo znaly. Vývoj písma úzce souvisí s použitou psací látkou, která závisela na zeměpisné poloze dané kultury - dostupnost přírodních zdrojů a lidská vynalézavost. Dalším faktorem, které ovlivnilo vývoj písma bylo psací náčiní. Písmo se začalo vyvíjet před 5 000 lety.

Předchůdci písma

Než vzniklo samotné písmo, začaly se objevovat první pokusy o sdělení. V každé kultuře se objevovaly různé způsoby, jak zaznamenat nějakou informaci.
Upamatovací značky byly první pokus o sdělení, jednalo se např. o zlomený či umístěný šíp, který ukazoval směr lovu. Propracovanějším systémem bylo tzv. Kipu, tedy uzlové písmo, které se objevilo ve Střední a Jižní Americe. Jednalo se o systém různě dlouhých a barevných šnůr a různě rozmístěných uzlů. Využívalo se jako kalendář, nebo k zápisu číselných hodnot. V Mexiku a Peru byli zaměstnávány tzv. "pletači" uzlů, kteří měli obdobnou funkci jako později písaři. Asi neznámějším předchůdcem písma jsou jeskynní malby. Není však jisté, jestli šlo o obraz umělecký nebo o sdělení - piktogram. Nejznámější malby byly nalezeny v jihoevropských jeskyních - Altamira, Pasiega, Lascaux - "tragédie lovce", Luegerie-Basse a v severoafrických jeskyních, Švédsku atd. Spousta vyobrazení má magický nebo kultovní význam. Podobný záměr jako malby měli i sošky, jako např. velmi známá Věstonická Venuše z Jižní Moravy.

Počátky písma

V oblastech na poříčí Nilu v Egyptě, meziříčí Eufratu a Tigridu,v údolí Žluté řeky a Veliké řeky v Číně na sobě nezávisle vzniklo písmo. Za prvopočátky evropského písma považujeme oblast Egypta a Mezopotámie.

Egyptské hieroglyfy

Hieroglyfy jsou považovány s klínovým písmem za nejstarší písmo vůbec. Nápisy v kameni a na papyru sahají až před rok 4 000 př. n. l a využívali se až do první poloviny 3. století n.l. Vzniklo díky potřebě zaznamenávat náboženské texty pro další generace. V tomto dlouhém, vývojovém období došlo k mnoha změnám. Jednalo o obrázkové písmo, kdy každý obrázek znamenal jedno slovo. Tyto hieroglyfy se tesaly do stěn chrámu, pyramid a psalo se s nimi na papyrus, slonovinu, dřevo. Na psaní se využívala tyčinka nebo štětec. Nejčastější psací látkou byl papyrus, který se vyráběl ze šáchoru papírodárného. Kolem roku 3000 př. n. l. vzniklo hieratické písmo, pro potřeby úřední korespondence. Jednalo se o zjednodušenou verzi původního písma. Z hieratického písma se vyvinulo písmo démotické. Toto písmo je lidová, kurzívní forma hieratického písma. Nejznámějším objevem je Rosettská deska, která byla nalezena roku 1799 Jean-François Champollienem a díky ní bylo egyptské písmo rozluštěno.

Klínové písmo

Další významnou oblastí je Mezopotámie, nížina mezi Eufratem a Tigridem, kde sídlil národ Sumerů. Sumerové využívaly k psaní hliněné tabulky. Tabulky vynikaly svou trvanlivostí a mnoho se jich tedy zachovalo až do dnešní doby. Sumerové využívali pro psaní klínové písmo. Klínové písmo bylo ryto do hliněných destiček pomocí speciálně upraveného rákosu. Od 8. stol. př. n. l. pronikly do Mezopotámie vlny semitských přistěhovalců. Vítězní Aramejci pronikají celou zemí. Aramejské písmo vzniklé z písma fénického tak vytlačilo písmo klínové. Definitivní zánik písma nastal po porážce Babylónu Peršany. U konce asyrské říše se tu objevuje velmi důležitá osoba, ve spojitosti s knihovnictvím – Aššurbanipal z Ninive, který vynikal svými kulturními zájmy. V Ninive zřídil velkou knihovnu, pro kterou nechal opsat všechny možné, dostupné tabulky z chrámů a ze soukromí obyvatel. Později bylo objeveno 20 000 hliněných tabulek s kulturním významem. Mezi nejznámější objev patří Epos o Gilgamešovi. Roku 2 350 př. n. l. Chetité převzali klínové písmo. Chetité byli svým původem neznámý ale českému vědci Bedřichu Hroznému se podařilo rozluštit jejich písmo a tím odhalit dějiny tajemného národa, který přišel z Malé Asie indoevropského původu.

Fénické písmo

Féničané si své písmo vytvořily ve 13. až 12. stol. př. n. l. Abeceda obsahovala 22 hláskových znaků, které měli ustálené pořadí. Opustili tedy obrázkové písma a zvolili jednoduché tvary slabičného písma. Fénické písmo nese světový význam, vyvinulo se z něho 80 % známých abeced. Četlo se zleva doprava, stejně jako písmo egyptské. Písmo se šířilo středomořskými obchodními cestami Féničanů do Řecka a dalších států. Mezi známé, nalezené nápisy byly nalezeny např. na sarkofágu krále Ahirama z Gebalu, náhrobní kámen krále Ešmunazara Sidonského (nejrozsáhlejší dochovvaný text).

Řecko

Řekové si pro své potřeby uzpůsobili fénické písmo, a to v první polovině 7. století př. n. l. Postupně se vyvinuly dvě roviny písma a to východní a západní. Z východního písma vzniklo novořecké písmo, které se využívá v Řecku dodnes. Ze západního se vyvinula latinka. Řecká abeceda se rozšířila po všech ostrovech obývaných Řeky, odkud pronikla i na pevninu a jejích osad. Řekové psali štětcem, nebo psaní tyčinkou. Mimo lapidárního a kapitálního písma vznikly i lehčí formy písma – unciální a kurzívní. Pro rozvoj řeckého písemnictví byl důležitý jak papyrus, tak později pergamen (vyráběl se z telecí, ovčí nebo kozlí kůže). K nejstarším památkám dochovaných na pergamenu patří úryvek z Iliady (cca 3. stol. n. l.) a tři rukopisy bible (vatikánský, sinajský a alexandrijský). Na základě zájmu o řecké písmo vytvořili bratři Cyril a Metoděj staroslověnské písmo hlaholské, užívaným ve Velkomoravské říši. Ve 4. stol. př. n. l. se Řekové usadili v Alexandrii a založili zde knihovnu. Během tří století vybudovali nejvýznamnější knihovny. V Múseionu (za vlády Caesara) bylo uloženo na 700 000 svitků. Řekové se také naučili od Egypťanů knihy ilustrovat. Ilustrovala se jak krásná literatura, tak i např. vědecké práce.

Řím

Etruskové přijali řecké písmo v západní formě a upravili ho podle svých potřeb. Tuto podobu později převzali Římané, kterým ve 3. stol. n. l. Etruskové podlehli a tím zanikl jejich jazyk. Vývoj etruské abecedy k latince nebyl přímý, latinka se formovala prostřednictvím jiných kultur (Venetové, Ligurové, Rétové…). Nejstarší známý text psaný latinkou je nápis na zlaté sponě nalezené v Praeneste. Největší rozmach římského písemnictví nastal za doby císařské, kdy se nejvíce využívala starší římská kurzíva. Mimo toto písmo vznikla písma jako jsou kapitála, rustika, unciála, kurzíva atd. Čechové přijali latinské písmo a rozšířili ho o diakritická znaménka. Před přijetím křesťanství Češi ani Slováci písmo neznali.

Středověk

Ve středověku se na Evropském kontinentu vyvíjí převážně latinka, a to hlavně díky katolické víře. Ostatní písma (např. runy) upadají a převažuje latinské písmo v různých podobách. Ve středověku se písma vyvíjí a napodobují umělecké slohy (románský sloh, gotika, renesance…)

Románské období latinského písma

Románské písmo se objevuje kolem 3. století, poté co se rozpadá západořímská říše a latinská kultura se rozpadá. Z majuskulního písma (velká písmena) se začíná pomalu vyvíjet abeceda minuskulní (mladší římská kurzíva), tedy písmena malé abecedy. Písmem, který byl velice dlouho (3. až 8. století) využívaná, a to převážně v knižní kultuře, je unciála. V 5. století se souběžně objevuje i polounciála, tedy přechod mezi velkou a malou abecedou. Polounciála se nejdéle udržuje na Britských ostrovech, kde z ní vzniká inzulára. Vedle polounciály se objevují taky tzv. „Evropská národní písma". Nejednalo se o jednotlivé národní písma, ale o varianty písma, které vzniklo z mladší římské kurzívy. Název pro ně zavedl Jean Mabillion a jednalo se o písma na území Španělska (Verigótské písmo), Francie (Merovejské písmo) a Itálie (Langobarské písmo). V 8. století se objevuKe karolínská minuskula. Toto písmo vzniklo na dvoře Karla Velikého ve Francké říši a inspirovalo se inzulárou. Písmo bylo uzpůsobeno pro potřeby rychlého a snadnějšího opisování knih a stalo se základem dnešní minuskulní abecedy. Toto písmo v 11. století začíná pomalu mizet a nahrazuje ho gotické písmo

Gotické období latinského písma

Gotické písmo je úzké, sevřené a neobjevují se u něho žádné oblouky a z dnešního pohledu velmi špatně čitelné. Gotické písmo se objevuje od 12. století, a to hned v několika podobách. Jeho vznik souvisí převážně s úpravou psacího náčiní, kdy bylo změněn styl seříznutí brkového pera. Písmo má formu jak majuskulní, tak i minuskulní. Jedním z mnoha typů gotického písma je bastarda. Ta se objevuje počátkem 14. století a u nás se hojně využívala v době Karla IV. Každé slovo bylo psáno jedním tahem. Z bastardy se vyvinul švabach, který byl převzat knihtiskem a rozšířil se po Evropě jako první tiskové písmo, a to převážně pro tisk německých textů. Po vynálezu knihtisku Johannesem Gutenbergem se písmo začalo rozvíjet ve dvou liniích a to písma, se kterými se psalo a písma, se kterými se tisklo. Původně se snažili tiskaři napodobovat písma, kterými se psalo, ale později ovlivňuje tištěné písmo to psané.

Novověká období písma

Jedná se o dobu od 15. století do dnešní doby. V době humanismu se objevuje humanistické písmo. To bylo ovlivněno zájmem o rukopisy děl antických hrdinů. Přepisují se svitky, které byli přepsány v době karolínské minuskuli a jelikož je považují za původní antická díla, napodobují i písmo. Objevuje se také novogotické písmo, které je pokračovatelem gotického písma. Prosadilo se převážně v Německu a středoevropských zemích. Nejdéle využívané novogotické písmo byl kurent, který využívali Němci až do roku 1941. Písmo mělo kurzivní podobu, sklon doprava a každé písmo bylo psáno jedním tahem. Na našem území bylo využíváno do poloviny 19. století, kdy ho nahradila latinka. Latinka se vyvinula z humanistické polokurzívy, která pomalu vytlačovala novogotická písma. Latinka se nejdříve ujala v 16. století v Itálii, Španělsku, Polsku a postupně se dostala i do dalších zemí.

Odkazy

Použitá literatura

PRŮŠOVÁ, Jana. Vznik a vývoj písma 1. Praha: Nakladatelství grafické školy, 2007. ISBN 978-80-86824-04-7.
PRŮŠOVÁ, Jana. Vznik a vývoj písma 2. Praha: Nakladatelství grafické školy, 2007. ISBN 978-80-86824-04-7.
LOUKOTKA, Čestmír. Vývoj písma. I. vydání. Praha: Orbis, 1946.
MOJDL, Lubor. Encyklopedie písem světa I. I. vydání. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-288-0.

Související stránky

Jazyk a písmo (Egyptologie)
Knihovny ve starověké Mezopotámii
Knihovny ve starověkém Egyptě
Knihovny ve starověkém Řecku
Knihovny ve starověkém Římě
Vývoj knihtisku
Dejiny knižníc v európskom stredoveku

Klíčová slova

Vznik písma, dějiny písma, latinka