Moderní použití kryptologie: Porovnání verzí
Řádek 140: | Řádek 140: | ||
=== Klíčová slova === | === Klíčová slova === | ||
Módy činnosti, Algoritmy kryptografie, Šifrování, Digitální podpis | Módy činnosti, Algoritmy kryptografie, Šifrování, Digitální podpis | ||
+ | [[Kategorie: Informační studia a knihovnictví|*]] |
Verze z 17. 1. 2015, 11:03
„Kryptologie je matematický vědní obor, který se zabývá šifrovacími a kódovacími algoritmy.”[1]
Kryptologie se dále dělí na tři skupiny:
- Kryptografie - zabývá se šifrovacími algoritmy a konstrukcí šifrovacích klíčů
- Kryptoanalýza - snaží se zajistit dešifrovací kód a prolomit šifrovací algoritmy
- Steganografie - snaží se zakrýt existenci tajné zprávy
Z hlediska historického dělíme kryptologii na dvě skupiny:
- Klasická kryptologie
- Moderní kryptologie[2]
Obsah
Základní pojmy moderní kryptologie
Šifrovací algoritmus
Algoritmus, který se snaží zašifrovat důležitá data. K šifrování a dešifrování těchto dat může být použit různý šifrovací klíč.
Kódovací algoritmus
Algoritmus, který také chrání data, ale nevyužívá k tomu žádný šifrovací klíč. Data jsou utajena samotným algoritmem. Může se jednat např. o data v jiném jazyce, která budou rozluštěna pouze těmi, kteří daným jazykem hovoří.
Prolomení algoritmu
K prolomení dochází, pokud je možno chráněná data přečíst, aniž by byl znám šifrovací klíč nebo kódovací algoritmus.[1]
Další důležité pojmy z oblasti kryptologie viz Základní pojmy v kryptologii
Dělení moderní kryptografie
Symetrická kryptografie
Symetrická kryptografie využívá pro šifrování i dešifrování zprávy jeden klíč. Využívá se ve všech tradičních formách šifrování, které byly objeveny do 70. let 20. století. Výhodou je nízká výpočetní náročnost při vytváření a rychlost. Naopak nevýhodou je, že obě strany musí spolu sdílet tajný klíč, na kterém se musí předem dohodnout nebo jej předem náhodně vygenerovat. Na správu a počet klíčů je symetrická kryptografie velice náročná. Aby se předešlo vyzrazení, často se symetrické šifry používají v kombinaci se šifrou asymetrickou. Symetrické šifry dále dělíme na šifry blokové a proudové.[3]
Blokové a proudové šifry
Blokové šifry používají algoritmy, které otevřený text šifrují po blocích.
Proudové šifry otevřený text šifrují po jednotlivých bitech.
Oba typy šifrování se dost prolínají, dochází k přepínání mezi jednotlivými šiframi, v krajním případě může také délka bloku degradovat na velikost jednoho znaku.
Blokové šifrování je snadno prolomitelné, proto bylo vyvinuto pět módů činnosti.[1]
Módy činnosti blokových šifer
- ECB (Electronic Cipher Book)
- - základní mód, každému bloku otevřeného textu přiřadí jeden blok šifrovaného textu
- - velice snadno prolomitelný
- CBC (Cipher Block Chaining)
- - mód, který se snaží zavést nějakou závislost mezi šifrovanými bloky => využívá k tomu nonekvivalenci (XOR)
- - nevýhodou je stále stejné šifrování prvního bloku a to v módu ECB
Další dva módy přepínají blokovací šifru do proudového režimu. Data jsou u těchto módů šifrována pomocí posloupnosti pseudonáhodných čísel, která jsou generována zpětnou vazbou.
- CFB (Cipher Feedback Mode)
- - „generátor pseudonáhodných čísel je řízen symboly šifrovaného textu”[1]
- - zpětná vazba až v úplném výstupu šifrovacího zařízení
- OFB (Output Feedback Mode)
- - „generátor pseudonáhodných čísel je řízen výstupem samotného generátoru”[1]
- - zde je zpětná vazba již z výstupu generátoru
Pátý mód se používá ke zvýšení délky klíče.
- EDE (Encryption-Decryption-Encryption)
- - tři šifrovací bloky zapojené do série
- - první a poslední blok je šifrován stejným klíčem K1, prostřední blok pak šifrovaná data dešifruje druhým klíčem K2[1]
Algoritmy symetrické kryptografie
Při tvorbě těchto algoritmů se používají dvě techniky, substituce a transpozice.
- Substituční šifry
- - písmena ve zprávě zachovávají svou pozici, ale během šifrování jsou nahrazena jinými znaky
- Transpoziční šifry
- - písmena si zachovávají svou totožnost, ale během šifrování se každé písmeno ve zprávě přemístí na jinou pozici[4]
V moderní kryptologii se využívají šifrovací algoritmy, které tyto dvě techniky kombinují.
- DES (Data Encryption Standard)
- - symetrická bloková šifra, která má 256 klíčů
- - nejširší využití našla ve finančním sektoru
- - je však snadno prolomitelná, klíč se v dnešní době dá vyhledat během jediného dne
- - v současnosti se proto DES používá ve verzi zvané trojitý DES => klíč se skládá ze dvou až tří DES klíčů (112 nebo 168 bitů)
- AES (Advanced Encryption Standard)
- - šifrovací algoritmus pro ochranu elektronických dat, který s původním názvem Rijndael zvítězil v soutěži pořádané Národním institutem pro standardy a technologie (NIST)
- - jedná se o symetrickou blokovou šifru, která k šifrování a dešifrování využívá jeden klíč
- - délka klíče je může nabývat hodnoty 128, 192 a 256 bitů, měl by tak být odolný proti útokům hrubou silou[2]
- IDEA (International Data Encryption Algorithm)
- - bloková šifra, která používá 128-bitový klíč a šifruje bloky o délce 64 bitů
- - byla používána v Pretty Good Privacy (PGP) = počítačový program sloužící k šifrování a podepisování[5]
- RC2 (zkratka autorova pseudonymu Rivest Cipher)
- - bloková šifra, která pracuje s 64-bitovými bloky dat, autorem je Ronald Rivest
- - délka klíče se může měnit
- RC4 (zkratka autorova pseudonymu Rivest Cipher)
- - proudová šifra, používá se např. pro šifrovaný přenos webových stránek
- - patent patří stejně jako u RC2 firmě RSA
- - až do roku 1994 byl tento algoritmus tajen[1]
Asymetrická kryptografie
Asymetrická kryptografie využívá pro šifrování a dešifrování zprávy dva rozdílné klíče. Každý uživatel si tak nastaví veřejný šifrovací klíč a dešifrovací klíč soukromý. Soukromý klíč musí zůstat v tajnosti.[3]
Tyto veřejné a soukromé klíče tvoří tzv. klíčový pár. Proto text, který je zašifrován jedním klíčem z páru, může být dešifrován pouze druhým klíčem ze stejného páru.[1]
Algoritmy asymetrické kryptografie
Tyto algoritmy se využívají nejen při šifrování, ale také při vytváření elektronických podpisů.[5]
- RSA (podle počátečních písmen autorů)
- - roku 1978 tento algoritmus vytvořili Ron Rivest, Adi Shamir a Len Adleman
- - velikost bloků se pohybuje od velikosti 640 bitů, výjimkou nebývají ani velikosti 1024 nebo 2048 bitů
- - proces je pomalejší než u symetrických šifer, protože šifrovací i dešifrovací procesy zahrnují hodně výpočtů s velkými čísly
- - největší uplatnění nachází při tvorbě digitálních podpisů, příležitostně se používá také k šifrování symetrických algoritmů
- - základ amerického standardu pro digitální podpisy (DSS)
- - klíče obdobných velikostí jako u RSA
- - ne moc vhodný algoritmus pro klasické šifrování[2]
Využití moderní kryptologie
Autentizace
Autentizace má dva různé významy
- Autentizace původu dat - ověřuje odkud data skutečně pocházejí
- Autentizace entit (párová) - jedna entita ověřuje entitu druhou
Většinou probíhá právě výměnou zpráv mezi dvěma entitami = autentizační protokol.
V tomto kontextu nemusí být entitou pouze člověk, ale může se jednat i o počítač. Aby uživatel mohl prokázat svou totožnost, nejen jinému uživateli, ale i počítači, využívají se k tomu tři prvky:
- něco známého - heslo, PIN, atd.
- něco vlastněného - plastiková kartička, autentizační kalkulačka, atd.
- něco charakteristického pro uživatele - otisky prstů, sken sítnice, podpisy, rozpoznání hladu
Autentizace lze docílit také symetrickou kryptografií. Pak rozlišujeme dva druhy autentizace:
- Jednostranná - jeden uživatel se prokazuje druhému (ověřování pravosti v bankomatu, přihlašování do počítače,...)
- Oboustranná - oba uživatelé se prokazují navzájem (viz výše autentizační protokol)
Nejrozšířenějším autentizátorem, hlavně ve finančním sektoru je kód pro ověření zprávy (MAC = Message Authentication Code)[2]
Digitální podpis
Pro vytváření elktronických podpisů se využívají asymetrické algoritmy. Úkolem takového podpisu je zajistit, aby po podepsání nebyl obsah otevřeného textu pozměněn. Pracuje se s dvojicí klíčů, veřejným a soukromým.
Určitá osoba zaeviduje veřejný klíč u nezávislé autority a obdrží elektronické potvrzení o jeho vlastnictví = certifikát.
Vlastník soukromého klíče použije na otevřený text tranformaci = elektronický podpis.
K veřejnému klíči má přístup kdokoliv, není důvod jej utajovat. Pomocí tohoto klíče lze pouze ověřit, že byl podepsán a že po podepsání nebyl text pozměněn.[5]
Zpracování asymetrické kryptografie je z výpočetního hlediska velice náročné, proto se využívají tzv. hashovací funkce.
Hashovací funkce
Hash = digitální otisk zprávy.
Základním principem je to, že výslednou hashovací funkcí je zhuštěný otisk => ten zastupuje původní zprávu. Hashovací funkce přijímají vstupní data libovolné délky, ale výstupní data jsou vždy řetězce o stejné délce.[2]
Certifikační autority
Hlavním úkolem certifikační autority je poskytování digitálně podepsaných certifikátů, které propojí entitu s hodnotou jeho veřejného klíče. Aby mohl být certifikát udělen, musí být veřejný klíč všeobecně známý a přístupný.
Certifikát je podepsaná zpráva, na které najdeme totožnost entity, hodnotu jejího veřejnéh klíče a někdy také datum platnosti.
Zdroje
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 DOSEDĚL, Tomáš. Počítačová bezpečnost a ochrana dat. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004, 190 s. ISBN 80-251-0106-1.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 PIPER, Fred a MURPHY, Sean. Kryptografie. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006, 157 s. ISBN 80-7363-074-5.
- ↑ 3,0 3,1 SINGH, Simon. Kniha kódů a šifer: tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. 2. vyd. Praha: Dokořán, 2009, 382 s. ISBN 978-80-7363-268-7.
- ↑ ADAMS, Simon. Šifry a kódy: od hieroglyfů po hackery. 1. vyd. Praha: Slovart, 2003, 96 s. ISBN 80-7209-503-X.
- ↑ 5,0 5,1 5,2 VONDRUŠKA, Pavel. Kryptologie, šifrování a tajná písma. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 340 s. ISBN 80-00-01888-8.
Použitá literatura
DOSEDĚL, Tomáš. Počítačová bezpečnost a ochrana dat. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004, 190 s. ISBN 80-251-0106-1.
PIPER, Fred a MURPHY, Sean. Kryptografie. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006, 157 s. ISBN 80-736-3074-5.
SINGH, Simon. Kniha kódů a šifer: tajná komunikace od starého Egypta po kvantovou kryptografii. 2. vyd. Praha: Dokořán, 2009, 382 s. ISBN 978-80-7363-268-7.
ADAMS, Simon. Šifry a kódy: od hieroglyfů po hackery. 1. vyd. Praha: Slovart, 2003, 96 s. ISBN 80-7209-503-X.
VONDRUŠKA, Pavel. Kryptologie, šifrování a tajná písma. 1. vyd. Praha: Albatros, 2006, 340 s. ISBN 80-00-01888-8.
Doporučená literatura
DOSEDĚL, Tomáš. Počítačová bezpečnost a ochrana dat. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004, 190 s. ISBN 80-251-0106-1.
PIPER, Fred a MURPHY, Sean. Kryptografie. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2006, 157 s. ISBN 80-736-3074-5.
Zdroje obrázků
Obr. 1 Wikimedia commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Symetrick%C3%A1_%C5%A1ifra.png?uselang=cs
Obr. 2 Wikimedia commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Asymetrick%C3%A1_kryptografie.svg
Obr. 3 Wikimedia commons http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Digital_Signature_diagram_cs.svg
Související články
Základní pojmy v kryptologii Základní rozdělení kryptologie Historie kryptologie Vládou ovládaná kryptologie
Klíčová slova
Módy činnosti, Algoritmy kryptografie, Šifrování, Digitální podpis