Konsonanty: Porovnání verzí
m (added Category:Fonetika using HotCat) |
|||
Řádek 230: | Řádek 230: | ||
Zpět na rozcestník: [[Akustika|Akustika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | Zpět na rozcestník: [[Akustika|Akustika]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]] | ||
− | [[Kategorie:Fonetika]] | + | [[Kategorie: Akustika|*]] |
+ | [[Kategorie: Fonetika|*]] |
Aktuální verze z 20. 1. 2015, 00:58
- u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku
- konsonanty vznikají kontaktem či přiblížením artikulačních orgánů
- - to trvá nějakou dobu → pohyb formantů (tranzienty) × v angličtině transitions!
Obsah
Rozpoznání hlásek
- sonory × obstruenty - harmonicita (u sonor kladná čísla, u obstruentů záporná)
- frikativy × explozívy - intenzita v čase (frikativny stále stejné, u explozív závěr a pak exploze)
- frikativy mezi sebou - filtr + rozložení energie v pásmech (spektrální momenty)
Spektrální momenty
- statistická analýza, která popisuje distribuci hodnot (M1–M4)
- M1 – spektrální těžiště (to, co by popsalo [s], [ʃ], [x]) – kde se nachází nejvíce energie
- M2 – směrodatná odchylka – odliší např. [s] a [f] – [s] má velkou odchylku, [f] skoro žádnou
- M3 – sešikmení – odliší např. [s] a [x] – na kterou stranu od spektrálního těžiště je víc energie?
- M4 - špičatost spektra – měří rozptyl hodnot
Český konsonantický systém
- rozlišujeme kategorie podle způsobu a místa tvoření (viz tabulka)
- podle místa tvoření:
- 1) labiály
- 2) labiodentály
- 3) alveoláry
- 4) postalveoláry
- 5) palatály
- 6) veláry
- 7) glotály
- podle způsobu tvoření:
- 1) explozívy (+ nazální explozívy)
- 2) frikativy
- 3) aproximanty
- 4) vibranty
- 5) laterání aproximanty
Frikativy
- Zdrojový signál – u neznělých turbulentní šum, který vzniká, když dochází k intenzivnějšímu přiblížení artikulačních orgánů (přiblížení musí být tzv. kritické zúžení, jinak se turbulence netvoří)
- Nepravidelnost ještě před zúžením → turbulence
- Vzduch narazí na překážku (zúžení) → turbulence
- Zrychlený vzduch narazí na masu klidného zvuku za zúžením → turbulence
- Amplituda = síla výdechového proudu + míra zúžení
- (neturbulentní proudění = laminární)
- U znělých hlasivky kmitají, když je subglottální tlak vyšší než supraglottální, ale úžina supraglottální tlak zvyšuje → vyrovnávání → hlasivky přestávají kmitat → častá ztráta znělosti
- do vokálního traktu se dostává méně vzduchu méně rychle než u neznělých frikativ → oslabení turbulencí → ztráta frikce
- → hodně nestabilní HL
- v jakých frekvencích dochází k zesílení spektra? = poloha spektrálního těžiště
- kde se v rámci spektrálního těžiště nacházejí šumové F?
- vokalické formanty údajně existují i u frikativ
- délka předního tubusu – nejvíce určující pro spektrální vlastnosti
- vokální trakt je rozdělen úžinou na dva tubusy, zadní není důležitý
- vliv labializace (např. české a šp. [s] je jiné) → nelabializované zní vyšší
F, V
- spíše ploché spektrum
- ← krátký přední tubus (několik mm)
S, Z
- vzduch proudí z úžiny na spodní zuby → z hlediska turbulentního zdroje nejsilnější
- přední tubus asi 2–2,5 cm → asi 5 kHz
- znělé konsonanty bývají slabší a kratší
Š, Ž
- hlavní šumový formant má dvě složky
- - dlouhá úžina (patrový kanálek) + vepředu podjazyková dutina
- nejsilnější kolem 3 kHz
CH (velární)
- hlavní šumový formant kolem 1–1,5 kHz, ale závisí na místě artikulace
H
- nemá žádný přední tubus → chová se jinak než ostatní frikativy
- někdy bývá považováno za dyšný vokál (akusticky to odpovídá)
- kopíruje formanty okolních vokálů
Explozívy
- skládají se ze dvou fází:
Závěr
- u neznělých – mělo by být ticho, ale často tzv. přeznívání – doznívání např. vokálu před explozívou a tak
- u znělých – je vidět znělost
Exploze
- jeden z nejkratších akustických jevů na hláskové úrovni
- první impuls hodně silný, pak nějaký krátký slabší (postexplozivní) šum
- delší šum = spirantizace, afrikace (taková ta anglická aspirace)
- liší se podle různých míst artikulace:
- temporální – jak dlouho trvá
- - souvisí s množstvím pohybovaných orgánů
- - u bilabiál rychlá (dotýkají se jen rty)
- - u alveolár taky rychlé (jen špička jazyka)
- - u velár a palatál delší (velká plocha jazyka)
- spektrální – v jakých frekvencích
- - u [t] kolem 4 kHz
- - u [k] a [x] nejníž, asi 1,5 kHz (hodně ovlivněné následujícím vokálem)
- - u [c] asi 5 kHz
- - u [p] ploché spektrum
- u velár může dojít až ke trojité nebo čtverné explozi (ale není slyšet)
- explozívy bez exploze – časté v angličtině, v češtině běžné (pod domem)
Tranzienty
- změny vokalických formantů, které vznikají při přechodu jedné hlásky na další
- trvání změn je částečně závislé na místě artikulace (prům. asi 40–50 ms)
Tranzient F1
- při přechodu mezi explozívou a vokálem poroste
- ← F1 závisí na míře zúžení ve vokálním traktu
- u frikativ ne tolik
Tranzient F2 (částečně F3)
- závisí na místě artikulace
- směr tranzientů na všechny vokály z jednoho místa artikulace ukazuje do jednoho bodu (locus)
- - locus je považován za akustický korelát místa artikulace
- - u bilabiál asi 600 Hz
- - u alveolár asi 1 800 Hz
- - u palatál asi 2 500 Hz
- - u velár asi 3 000 Hz, ale pro labializovaném vokálu 1 300 Hz (poznají se podle toho, že F2 a F3 se zleva doprava rozbíhají)
Znělost
- V češtině jsou opravdu znělé explozívy s hlasivkovými kmity, neznělé bez nich
- X např. v němčině jsou napjaté × nenapjaté
Doba nástupu hlasivkového tónu (VOT)
- rozlišuje znělé a neznělé, napj. a nenapj.
- zohledňuje artikulační činnost + činnost hlasivek
- exploze = čas 0 – co vůči této nule dělají hlasivky?
- VOT 0 – když v okamžiku závěru začnou kmitat hlasivky – jen velice zřídka
- znělé - hlasivky kmitají během závěru – VOT <<<0 (např. u [b])
- částečně znělé (v angličtině, němčině) – VOT cca 0 (prvně znělé, pak chvíli neznělé a kolem 0 zase znělé)
- neznělé neaspirované – VOT asi 25 ms (závisí na místě artikulace)
- - hlasivky se během závěru oddalují a chvilku trvá, než zase mohou kmitat
- neznělé aspirované – VOT > 35 ms
- - větší oddálení než u neaspirovaných → déle se dostávají do kmitací pozice
- - pro aspiraci není důležitý ten šum, ale ten časový rozdíl
- - v sonografu vypadá aspirace jako takovej bordel
Ráz
- hlasivková (ne fonetická) explozíva
- ne vždy realizován jako explozíva, může být např. pomocí třepené fonace
- sám o sobě je více méně plochý (třeba jako [h]), přebírá formany vokálů
Afrikáty
- z akustického hlediska kombinace explozív a frikativ
- mohou vznikat v takových místech, kde je možné překážku rozdělit na zúžení a explozi
- [p͡f] (labiaizované)
- [t͡s], [t͡ʃ], [d͡z], [d͡ʒ] (alveoláry, postalveoláry)
- někdy i [kx] (velára)
Glidy
J
- palatální aproximanta
- formanty podobné [i]
- pečlivě vyslovené [j] by mělo mít větší extrémy než [i]
W
- labio-velára
- formanty podobné [u] (pečlivější zase větší extrémy)
- rozdíl mezi [wi] a [ui] je jen v rychlosti pohybu (→ špatně se poznává)
Likvidy
- různorodé – od aproximant po frikativy, švihy
- v mnoha jazycích mohou být slabikotvorné
Rotické hlásky
- všechny typy "r"
- alveolární vibranta [r] - nejčastější (je to i české "r")
- - většinou jednokmitné (španělské [r] až 6 kmitů)
- - frekvence kmitů je 20–30 Hz
- postalveolární aproximanta [ɹ], retroflexní [ɻ]
- - nízký F3
- alveolární švih [ɾ]
- - přechod mezi vibrantou a [d]
- uvulární vibranta [ʀ], frikativa [ʁ]
- frikativní vibranta [r̝] ("ř")
- - nepatří mezi likvidy, ale mezi vibranty ano
- - pravděpodobně postalveolára
- - většinou jednokmitné (sloupeček šumu, kmit, frikce)
L
- alveolární aproximanta [l] (české "l") – nejčastější
- pokles jazyka může být na obou stranách i jen na jedné
- rozdělením prouzu vzduchu vzniká antiformant (takové úplně prázdné místo ve spektru) – průměrná hodnota kolem 2 kHz
- → ve vyšších frekvencích oslabená amplituda
- výrazná formantová struktura – 350 Hz F1 – 1 300 Hz F2
- velarizované [ʟ] – v češtině vada řeči → nízký F2 (i pod 1 kHz)
- „měkké l“ [ʎ] – víceméně odpovídá [j] (možná nemá antiformant)
Zdroje
Reference
- Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
- Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
- Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
- Stevens, K. N. (1998): Acoustic phonetics. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. (vybrané části)
- Harrington, J. - Cassidy, S. (1999): Techniques in speech acoustics. Dordrecht: Kluwer. (vybrané části)