Hermopolská kosmogonie: Porovnání verzí
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
== Zrození slunečního božstva a Thovt == | == Zrození slunečního božstva a Thovt == | ||
| − | Z praoceánu se nejprve vynořil prvotní pahorek či Ostrov ohně či plamenů. Na něm se zrodil sluneční bůh<ref>Např. BD 17.</ref>, který posléze vystoupal na nebesa na hřbetě nebeské krávy<ref>Erman | + | Z praoceánu se nejprve vynořil prvotní pahorek či Ostrov ohně či plamenů. Na něm se zrodil sluneční bůh<ref>Např. BD 17.</ref>, který posléze vystoupal na nebesa na hřbetě nebeské krávy<ref>Erman 1934.</ref>. V tomto podání se sluneční bůh rodí z vejce, které stvořilo právě Osmero v temných zákoutích Nunu. Podle jiných verzí však toto vejce snesl prvotní bůh v husí podobě, nebo také bůh [[Thovt]], který zde vystupuje jako stvořitel světa.<ref name=":0" />Právě po Thovtovi získalo město Chemenu své řecké označení Hermopolis, neboť Řekové jej ztotožňovali se svým bohem Hermem. |
Podle dalších verzí se ovšem na hladině praoceánu objevil lotosový květ, a slunce povstalo z něj. | Podle dalších verzí se ovšem na hladině praoceánu objevil lotosový květ, a slunce povstalo z něj. | ||
Aktuální verze z 23. 2. 2015, 08:24
Hermopolská kosmogonie je pojmenována podle Hermopole (egyptsky Chemenu, dosl. „(Město) Osmi“, dnešního Ešmunénu) ve středním Egyptě. V místní verzi o stvoření světa vystupují bohové, kteří byli na této lokalitě uctíváni. Souvislý text tohoto náboženského konceptu se opět nedochoval, a zmínky, které se objevují v dalších náboženských textech, jsou mnohdy značně protichůdné. Už v Textech pyramid a Textech rakví se ve stejných říkáních objevují zároveň prvky kosmogonie hermopolské i hélipolské[1], obě pojetí tedy zřejmě vycházela ze stejných představ a/nebo se začala velmi brzy navzájem ovlivňovat a prolínat.
Osmero
Podobně jako v kosmogonii héliopolské, i v této variantě se na počátku světa nachází nehybný praoceán, v tomto podání je však tato počáteční hmota popsána čtyřmi vlastnostmi, z nichž každá byla personifikována božským párem – Nun a jeho protějšek Naunet představovali nehybnost, Kek či Kuk a Keket temnotu, Heh a Hehet nekonečnost, a Tenemu a Tenemut neuspořádanost. Poslední zmiňovaný pár bývá však někdy nahrazován jinými dvojicemi - objevuje se Amon a Amaunet, personifikace skrytosti, či Gereh a Gerehet, zastupující temnotu[2].
Jedná se o velmi stará božstva, z nichž některá jsou doložena už v Textech pyramid[3]. Tito bohové jsou v egyptských textech označováni jako Osmero (chemenu). Bohové Osmera bývají zobrazováni jako muži z žabími hlavami, a bohyně se objevují v podobě žen s hadími hlavami. Podobně jako héliopolské Devatero, i Osmero v sobě skrývá symboliku čísel – osm je dvakrát čtyři, a čtyřka mohla zastupovat úplnost (např. čtyři světové strany, tedy celý prostor)[4]. V některých textech se v prvotním oceánu, popisovaném výše zmíněnými koncepty, objevuje také osm Hehů, či osm podob boha Heha[5].
Zrození slunečního božstva a Thovt
Z praoceánu se nejprve vynořil prvotní pahorek či Ostrov ohně či plamenů. Na něm se zrodil sluneční bůh[6], který posléze vystoupal na nebesa na hřbetě nebeské krávy[7]. V tomto podání se sluneční bůh rodí z vejce, které stvořilo právě Osmero v temných zákoutích Nunu. Podle jiných verzí však toto vejce snesl prvotní bůh v husí podobě, nebo také bůh Thovt, který zde vystupuje jako stvořitel světa.[4]Právě po Thovtovi získalo město Chemenu své řecké označení Hermopolis, neboť Řekové jej ztotožňovali se svým bohem Hermem.
Podle dalších verzí se ovšem na hladině praoceánu objevil lotosový květ, a slunce povstalo z něj.
V pozdějších obdobích se myšlenky hermopolské kosmogonie dále rozvíjejí a Osmero objevuje ve spojení s bohem Amonem v konceptu tzv. pozdní thébské kosmogonie.
Reference
Literatura
Allen, J. P., 1988 : "Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts"New Haven(Conn.): Yale University.7
Almeida, C. 2012 : A cidade dos Oito: em torno da cosmogonia de Hermópolis, In : Araújo, Luís Manuel de and José das Candeias Sales (eds), Novos trabalhos de Egiptologia Ibérica: IV Congresso Ibérico de Egiptologia - IV Congreso Ibérico de Egiptología 1, 87-100. Lisboa: Instituto Oriental e Centro de História da Facultade de Letras da Universidade de Lisboa
Erman, Adolf 1934 : "Die Religion der Ägypter: ihr Werden und Vergehen in vier Jahrtausenden", Berlin: Gruyter.
Hollis, Susan Tower 1998. Otiose deities and the ancient Egyptian pantheon. Journal of the American Research Center in Egypt 35, 61-72.
Baines, J., Lesko, L.H., Silverman D.P., Shafer, B. E.2009 : "Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum.
Janák, J.: 2012 Staroegyptské náboženství II: Život a úděl člověka, Praha : Oikoymenh.
Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.
Janák, J. 2005: "Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta", 1. vyd. Praha: Libri.
Jong, W. J. de 1990. De Ogdoade van Hermopolis. De Ibis: nieuwe serie 15 (1), 2-13.
Kniha mrtvých(Naville, E. 1886 "Das aegyptische Todtenbuch der 18. bis 20. Dynastie", Berlin: Verlag von A. Asher).
Lesko, L. H. Ancient Egyptian cosmogonies and cosmology. In Baines, John, Leonard H. Lesko, and David P. Silverman, Religion in ancient Egypt: gods, myths, and personal practice, 88-122. Ithaca NY; London: Cornell University Press; Routledge.
Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung).
Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin texts, I – VII", Chicago: University of Chicago Press).
Wilkinson, Richard H. 2003 :"The complete gods and goddesses of ancient Egypt", London: Thames and Hudson.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
