Psychika: Porovnání verzí

Řádek 27: Řádek 27:
  
 
=== Chování ===
 
=== Chování ===
−
* jakákoliv lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit  
+
[[Chování]] je projevem prožívání. Je to lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. Například [[Behaviorismus|behaviorismus]] zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace. Chování lze dělit například na '''volní''' (úmyslné, záměrné, tzv. jednání) a '''mimovolní''' (bezděčné) nebo '''verbální''' a '''neverbální'''.
−
* [[Behaviorismus|behaviorismus]] zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace
 
−
* rozlišování chování:
 
−
:# '''volní''' (úmyslné, záměrné) - aktivita, která směřuje k určitému cíli a je řízena vědomou intencí, záměrem
 
−
:# '''mimovolní''' (bezděčné) - vrozené formy chování jako jsou nepodmíněné reflexy (slinění při příjmu potravy) nebo instinktivní projevy (vrozené automatismy)
 
−
* '''Tolman''' rozlišil chování:
 
−
:# '''molekulární''': jednoduché, fyziologické projevy (změna krevního tlaku, tepu atd.)
 
−
:# '''molární''': účelná behaviorální struktura, pozorovatelné pouhým okem
 
−
* časté dělení chování také na:
 
−
:# '''verbální''': zahrnuje řeč, především její obsahovou a významovou stránku
 
−
:# '''neverbální''': vše ostatní
 
  
 
=== [[Vědomí]] ===
 
=== [[Vědomí]] ===

Verze z 2. 3. 2015, 17:30

Psychika (z řec. psyché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.[1] Skládá se ze dvou základních dimenzi: prožívání a chování.[2] Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od duše, která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské osobnosti.

  • V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.
  • V současné psychologii převládá pojem mysl (mind).[3]

Základní psychické jevy

Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: procesy, obsahy a stavy.

Psychické procesy

Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů. K psychickým obsahům patří například sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd. V psychologii se tradičně dělí procesy následovně:

  1. kognitivní procesy (někdy též poznávací) - Lze je chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa.
  2. emocionální procesy (někdy též afektivní) - Vedou ke vzniku emocí, prožitků a citů a v laické psychologii bývají kladeny do protikladu k procesům kognitivním.
  3. motivační procesy (někdy též motivačně-volní či konativní) - Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.

Psychické stavy

Psychické stavy jsou relativně stabilní psychické obsahy. Dělíme je na:

  1. dočasné - Dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.
  2. trvalé - Relativně stálé charakteristiky psychického dění. Každý člověk má tendenci k určité převládající náladě, která ovlivňuje ostatní psychické procesy i chování.

Dimenze psychiky

Mezi základní dimenze psychiky se řadí prožívání a chování, vědomí a nevědomí.

Prožívání

Prožívání je nepřetržitý tok psychických obsahů, které probíhají při různých stupních bdělosti. Psychický zážitek má tři stránky - kognitivní, emocionální a citovou - kdy jedna či více z nich může vstupovat do popředí v závilosti na typu situace. Předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli.

  • U Williama Jamese je prožívání ztotožňováno s vědomím. Při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy.

Chování

Chování je projevem prožívání. Je to lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. Například behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace. Chování lze dělit například na volní (úmyslné, záměrné, tzv. jednání) a mimovolní (bezděčné) nebo verbální a neverbální.

Vědomí

Filozofické vymezení vědomí, problém vztahu mysli a těla:

  • dualismus (Descartes) x monismus (Spinoza)

Psychologické zkoumání vědomí:

  • hlavní výzkumnou metodou introspekce - zkoumání hypotetických elementů vědomí (Wundt)
  • Watson, Pavlov považovali zkoumání vědomí za nevědecké
  • Skinner považoval vědomí za epifenomén (vedlejší nepodstatná okolnost) mozkové aktivity
  • rozhodující obrat v psychologickém přístupu vědomí v 60. letech 20. století – humanistická a kognitivní psychologie
  • podle Jamese je vědomí spojitý proud psychických zážitků
  • funkce vědomí podle Kihlstroma:
  1. sledování (monitoring) sebe sama a okolního prostředí
  2. ovládání (controlling) sebe sama a okolního prostředí

Nevědomí

  • souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
  • Freud, Jung (kolektivní x osobní nevědomí), Assagioli (vajíčkový model nevědomí)

Zdroje

  1. ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
  2. ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
  3. ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychika&oldid=18102“