Archiv

Označení archiv pochází ze starověkého řeckého slova archeion (αρχείοv), které označovalo tzv. dům vlády. Archeion představoval vládní budovu, v níž byly uchovávány veřejné dokumenty. Stejně tak byl nazýván úřad, který o dokumenty pečoval a zajišťoval jejich příjímání a odesílání, a také všechny písemnosti, které z jeho úřední činnosti vznikly.

Od té doby se význam slova archiv neustále vyvíjí. Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě definuje archivem zařízení podle tohoto zákona, které slouží k ukládání archiválií a péči o ně. To však vyjadřuje pouze chápání archivu z hlediska legislativy a institucionalizace a nebere v potaz další funkce ani významy.

I v dnešní době lze totiž vnímat pojem archiv ve třech základních významech:

1. Archiv jako "informační instituce, která shromažďuje archiválie podle územní nebo věcné příslušnosti za účelem jejich trvalého a bezpečného uchování, jejich odborného zpracování a jejich zpřístupňování pro vědecké, správní, hospodářské a kulturní využití."
2. Archiv jako soubor vybraných písemností vzešlých ze soustavné činnosti konkrétního úřadu, instituce či jednotlivce.
3. Archiv jako fyzické místo, kde se archiválie nacházejí.

Další terminologie

Archiválie jsou dle Zákona o archivnictví takové dokumenty, které byly vzhledem k době vzniku, obsahu, původu, vnějším znakům a trvalé hodnotě dané politickým, hospodářským, právním, historickým, kulturním, vědeckým nebo informačním významem vybrány ve veřejném zájmu k trvalému uchování a byly vzaty do evidence archiválií. Archiválie jsou běžně nepublikované, téměř jedinečné a jinak nepřístupné, na rozdíl od monografií a periodik, které existují většinou ve velkém množství identických kopií. Zde je tedy možné společně s rozdílnými funkcemi spatřit hlavní rozdíl mezi archivy a knihovnami, ačkoliv často sídlí i v jedné budově.

Věda a obor lidské činnosti zabývající se archivy se nazývá archivnictví. Osoby, které spravují archiv či v archivu pracují se nazývají archiváři.

Problematická je také definice souboru archiválií, kdy je potřeba odlišovat archivní fond a archivní sbírku.
Archivní fond je soubor archiválií, který vznikl výběrem z dokumentů vzniklých z činnosti určitého původce (původců), který obvykle odráží organizaci, funkce a činnost původce a velmi často i strukturu původního uspořádání písemností u původce.
Naproti tomu archivní sbírka je soubor archiválií navzájem propojených jedním nebo několika společnými znaky vzniklých na základě sběrné činnosti archivu či jiné instituce bez ohledu na původce.

Zlatá bula sicilská

Základní funkce archivu

• Předarchivní péče, výběr a akvizice archiválií.
• Systematické zpracování archiválií.
• Evidence archiválií.
• Bezpečné uložení a zabezpečení fyzického stavu archiválií.
• Zpřístupňování archiválií pro vědecké, správní, hospodářské a kulturní účely.

Síť archivů

Archivy je možné definovat různými způsoby např. podle předmětu, podle typu materiálu, podle jeho dostupnosti na základě klasifikace či podle místa, jaké v souboru lidského vědění zaujímá.

Z důvodu sjednocování v současné době tvoří ve většině zemí archivy centralizovaný archivní systém a jsou regulovány státem. Obvykle spadají pod ministerstvo vnitra (např. Česko) nebo ministerstvo kultury (např. Německo).

Na mezinárodní úrovni funguje Mezinárodní rada archivů (ICA), která vyvinula řadu norem - např. Všeobecný mezinárodní standard pro archivní popis ISAD (G). ISAD (G) je určen k použití ve spojení s národními normami nebo jako základ pro budování vlastních národních standardů.

V České republice síť archivů podléhá metodickému vedení Archivní správy pod Ministerstvem vnitra České republiky. Zákon o archivnictví dělí archivy na soukromé a veřejné.

Veřejné archivy

Chodovec, Archiv hlavního města Prahy

Veřejné archivy jsou zakládány státem. Patří mezi ně:

• Národní archiv, který uchovává fondy centrálních institucí České republiky,
• Archiv bezpečnostních složek,
• Státní oblastní archivy, které uchovávají archiválie regionálních původců (archivy v Praze, v Třeboni, v Plzni, v Litoměřicích, v Zámrsku, v Brně, v Opavě),
• státní okresní archivy, které jsou vnitřními organizačními jednotkami státních oblastních archivů pro obvody správních okresů,
• specializované archivy,
• bezpečnostní archivy,
• archivy územních samosprávných celků.

Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a státní oblastní archivy mají spolu s Ministerstvem vnitra také postavení správních úřadů, které mají kromě archivní péče zajišťovat také výkon státní správy na úseku archivnictví.

Specializované archivy

Specializované archivy jsou archivy zřizované organizačními složkami státu, bezpečnostními sbory, státními příspěvkovými organizacemi, státními podniky, vysokými školami, školami, veřejnými výzkumnými institucemi a právnickými osobami zřízenými zákonem, v nichž jsou uloženy archiválie vzniklé především z činnosti jejich zřizovatelů a jejich právních předchůdců.

Patří zde např. Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Archiv Pražského hradu, Archiv Poslanecké sněmovny, Archiv Senátu Parlamentu České republiky, Archiv ministerstva zahraničních věcí, Vojenský historický archiv, Archiv českého rozhlasu, archivy univerzit, Archiv Národního muzea, Literární archiv Památníku národního písemnictví, Archiv Národní galerie či Archiv Národní knihovny.

Některé specializované archivy

Archiv Národní knihovny

Archiv přejímá a uchovává archiválie vzniklé z úřední a odborné činnosti Národní knihovny, jejího vedení a všech jejích organizačních složek, společenských organizací působících v NK a bývalých významných pracovníků knihovny. Dále jsou v archivu uloženy fondy jiných institucí, osobní fondy různých významných osobností a sbírky. Tyto archiválie byly buď odevzdány do ANK, nebo vytříděny při pořádání písemností NK a jejích předchůdců. Fondy a sbírky ANK jsou odborně zpracovávány (tříděny, pořádány, inventarizovány a katalogizovány), jsou k nim vyhotovovány archivní pomůcky a jejich studium je umožněno v badatelně za podmínek stanovených zákonem o archivnictví a badatelským řádem.

Vojenský historický archiv

Vojenský historický archiv v Praze (dále VHA) je součástí Vojenského ústředního archivu a je tvořen 3 samostatnými součástmi:

1. oddělením VHA (fondy a sbírky do roku 1945)
2. oddělením novodobých fondů a sbírek VHA (fondy a sbírky po roce 1945)
3. oddělením služeb VHA (badatelna a fotoarchiv)

Jako součást Vojenského ústředního archivu je ve smyslu zákona č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě archivem specializovaným. Ve smyslu uvedené legislativní normy zaujímá VHA v systému vojenského archivnictví postavení archivu konečného, v němž jsou trvale ukládány archiválie vojenského charakteru (militária). Základní úkoly VHA:

1. odborná péče o archiválie vojenského charakteru pokrývající období od r. 1723 do r. 1989.
2. zpracovává počítačové databáze z fondů VHA
3. předkládá zpracované archiválie k nahlížení domácím i zahraničním žadatelům,
4. provádí vědecký výzkum, hlavně v oblasti archivní metodiky a dějin vojenské správy,
5. podílí se na zpracování edic archivních pramenů, vědeckých statí, odborných publikací, rešerší apod.,
6. zabezpečuje badatelskou činnost na badatelně a fotoarchivu VHA,
7. zabezpečuje digitalizaci fondů a sbírek VHA.
   

Soukromé archivy

Soukromé archivy jsou ostatní archivy zřizované fyzickými nebo právnickými osobami, které nezřizují archivy dle předchozích ustanovení zákona.
Patří sem např. Všeodborový archiv, Archiv Židovského muzea, Archiv České strany sociálně demokratické, Archiv Vítkovice a. s., Archiv Biskupství brněnského a další.

Související legislativní a metodické standardy

• Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů ve znění zákona č. 167/2012 Sb.
• Vyhláška ministerstva vnitra č. 645/2004 Sb. ze dne 13. prosince 2014, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění vyhlášky č. 213/2012 Sb.
• Vyhláška č. 646/2004 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, stanovící podrobný postup při výkonu spisové služby, příjmu a evidenci dokumentů, jejich vyřizování, odesílání a ukládání
• Vzorový provozní řád digitálního archivu - NMV čá. 65/2012 (část II)
• Národní standard pro elektronické systémy spisové služby
• Všeobecný mezinárodní standard pro archivní popis ISAD (G)

Odkazy

Použitá literatura

• Archiv, archiválie, archivní fondy. In: Národní archiv [online]. [2000], 2000 [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.nacr.cz/sua/cinnost/o_archiv.htm
• Česko. Zákon o archivnictví a spisové službě. In: Sbírka zákonů. 2012, Ročník 2012, č. 167, 60. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/soubor/zakon-c-499-2004sb-ve-zneni-zakona-c-167-2012sb-pdf.aspx
• LYDÉN, Karl. Archiv. In: Atlas transformace[online]. Editor Zbyněk Baladrán, Vít Havránek. Copyright 2008-2010 [cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://www.monumenttotransformation.org/atlas-transformace/html/a/archiv/2-archiv.html
• RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. 1. vyd. Praha: Libri, 2005, 431 p. ISBN 80-727-7175-2.
• ŠTOURAČOVÁ, Jiřina. Úvod do archivnictví. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1999, 139 s. ISBN 80-210-2216-7.
• HEKRDLOVÁ, Kateřina. Archiv Národní knihovny [online]. 7. 9. 2012 [cit.2016-2-11] Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/archiv-nk
• Vojenský historický archiv [online ]. 2009 [2016-2-11]. Dostupné z: http://www.vuapraha.cz/archiv-historicky

Klíčová slova

archivy, archivní síť