Výsledky obsahové analýzy: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „==Výsledky== Výsledkem obsahové analýzy je množina slov přirozeného jazyka, které formulují obsah (předmět/téma) dokumentu, jeho …“)
 
Řádek 16: Řádek 16:
 
===Znak (symbol) pořádacího systému===
 
===Znak (symbol) pořádacího systému===
 
V procesu systematického pořádání je verbálně vyjádřený obsah dokumentu vřazován do systému lidského poznání, přičemž výrazy přirozeného jazyka jsou převedeny na výrazové prostředky jazyka umělého, tj. znaky, symboly (notace). Příklady takových systémů jsou [[Mezinárodní desetinné třídění]] (MDT) nebo [[Deweyho desetinné třídění]].(<ref name="BK"/>
 
V procesu systematického pořádání je verbálně vyjádřený obsah dokumentu vřazován do systému lidského poznání, přičemž výrazy přirozeného jazyka jsou převedeny na výrazové prostředky jazyka umělého, tj. znaky, symboly (notace). Příklady takových systémů jsou [[Mezinárodní desetinné třídění]] (MDT) nebo [[Deweyho desetinné třídění]].(<ref name="BK"/>
 +
 +
==Odkazy==
 +
===Reference===
 +
<references/>

Verze z 2. 5. 2016, 21:38

Výsledky

Výsledkem obsahové analýzy je množina slov přirozeného jazyka, které formulují obsah (předmět/téma) dokumentu, jeho části nebo jednotlivé informace. Výsledkem obsahové analýzy může být abstrakt (referát), anotace, předmětové heslo, deskriptor nebo znak (symbol) pořádacího systému.[1]

Abstrakt (referát)

Norma ISO 214 definuje abstrakt jako „stručnou a přesnou reprezentaci obsahu dokumentu bez vlastní interpretace nebo hodnocení a bez rozlišování autorství abstraktu“. Abstrakty lze rozdělit na informativní a indikativní. Informativní abstrakt zobecňuje podstatné kvantitativní/kvalitativní informace z dokumentu. Indikativní abstrakt se používá jako shrnutí rozsáhlých textů, vystihuje hlavní probíraná témata, způsob prezentace těchto témat a druh dokumentu.[2]

Anotace

Anotace je „kratší sdělení, které charakterizuje dokument, pokud jde o obsah, hodnotu, účel, vnější formu a původ“. Funkcí anotace je prohloubení informací získaných z bibliografických údajů. B. Kovář dělí anotaci na informativní, doporučující, všeobecnou a specializovanou. Informativní anotace je krátká zpráva o tematice dokumentu. Doporučující anotace udává vhodnost dokumentu pro určité kategorie uživatelů. Všeobecná anotace popisuje dokument jako celek pro široký okruh uživatelů. Specializovaná anotace charakterizuje dokument podle určitých aspektů, je určena pro odborníky z užšího, vymezeného vědního oboru.[1]

Předmětové heslo=

Předmětové heslo je prekoordinovaný pořádací prostředek, slovní (verbální) vyjádření předmětu dokumentu, tj. jeho tématu, případně vedlejších témat.[1]

Deskriptor

Deskriptor je normalizované a předepsané pořádací a selekční heslo, které vylučuje další ekvivalentní slova z užívání v daném selekčním jazyku. Složená témata jsou pomocí deskriptorů vyjadřována postkoordinovaně, tj. spojováním a kombinací hesel. Termíny lze vyhledávat v řízených slovnících deskriptorů, které obsahují synonyma (tzv. nedeskriptory) a jinak spjatá slova (např. nadřazené, podřazené, asociované termíny).[1]

Znak (symbol) pořádacího systému

V procesu systematického pořádání je verbálně vyjádřený obsah dokumentu vřazován do systému lidského poznání, přičemž výrazy přirozeného jazyka jsou převedeny na výrazové prostředky jazyka umělého, tj. znaky, symboly (notace). Příklady takových systémů jsou Mezinárodní desetinné třídění (MDT) nebo Deweyho desetinné třídění.([1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: ÚVTEI, 1974.
  2. ↑ ČSN ISO 214 (01 0148): Dokumentace - abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Český normalizační institut, 2001.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Výsledky_obsahové_analýzy&oldid=33533“