Popularizace vědy: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | '''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | ||
== Historie == | == Historie == | ||
− | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s [[Tisk|knihtiskem]] mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet. | + | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[Alexandrijská knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s [[Tisk|knihtiskem]] mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[Encyklopedie, referenční literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí [[ofset]]. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet. |
== Způsoby distribuce == | == Způsoby distribuce == |
Verze z 4. 12. 2017, 17:02
Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.
Obsah
Historie
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet.
Způsoby distribuce
- Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
- Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
- Multimediálně: rádio, televize, internet
- Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady
Odborná a laická komunikace
Cílové skupiny
- Široká veřejnost
- Základní a střední školy
- Potencionální vědci
- Vědci z jiných oborů
- Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[1]
Popularizátoři
U nás
Václav Cílek[2] [s. 92]- geologie
Jiří Grygar[2] [s. 190] - astronomie
Cyril Höschl[2] [s. 240]- psychiatrie
Vladimír Kořen - televizní moderátor
Anna Strunecká - chemie
Petr Vopěnka[2] [s. 780]- matematika, filozofie
V zahraničí
Carl Edward Sagan - astronomie
Linus Pauling - chemie
David Attenborough - biologie
Stephen Hawking - teoretická fyzika
Michio Kaku - teoretická fyzika