Standard veřejných knihovnických a informačních služeb

Standard veřejných knihovnických a informačních služeb vychází z dokumentu s názvem: Standard pro dobrou knihovnu - metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky.

Zpracovalo ho Ministerstvo kultury ČR a navazuje na zákon č.  257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (Knihovní zákon). Tomuto zákonu podléhají pouze ta zařízení poskytující VKIS (veřejné knihovnické a informační služby), která nejsou provozována na základě živnostenského oprávnění a jsou zapsána v evidenci Ministerstva kultury.

Obsah a účel standardu

Standard pro veřejné knihovnické a informační služby stanovuje podmínky pro poskytování knihovnických služeb, které mají ve většině případech formu doporučení. Toto doporučení se týká správného a efektivního chodu knihoven a plnění jejich poslání, za účelem uspokojení potřeb všech návštěvníků.

Dělí se na 13 článků z nichž první dva pojednávají o jeho poslání a předmětu.

1. článek: Poslání knihovny, cíle a působnost standardu knihovnických služeb

Hlavním posláním veřejných knihoven je jejich služba veřejnosti v podobě podpory vzdělávání, přístupu k vědomostem a kulturnímu rozvoji jednotlivců a společenských skupin. K těmto službám patří:

• vytváření a posilování čtenářských návyků od raného dětství
• podpora samostatného sebevzdělávání i všech stupňů školského vzdělávání
• poskytování příležitosti pro osobní tvůrčí rozvoj
• povzbuzování imaginace a kreativity dětí a mládeže
• podpora uvědomělého přístupu ke kulturnímu dědictví a k hodnotám umění a pokroku vědy
• zajišťování přístupu ke všem kulturním formám prezentace reprodukčního umění
• podpora dialogu mezi kulturami a kulturní ozmanitosti
• podpora tradice lidové slovesnosti
• zpřístupňování všech druhů obecních informací
• poskytování informačních služeb místním, podnikům, sdružením a zájmovým skupinám:
• podpora rozvoje informační a počítačové gramotnosti
• podpora a podíl na všech akcích a programech zabývajících se odstraňováním negramotnosti, resp. – je-li to třeba – podněcování takových aktivit.

Standard dává knihovnám zřizovaným a provozovaným obcemi a kraji možnost srovnání kvality a dostupnosti svých služeb s určitým ideálním stavem a s tím spojenou možnost se tak dále rozvíjet a zkvalitňovat služby poskytované svým uživatelům. Dále slouží jako nástroj motivace a jeho kritéria jsou používána při poskytování a využívání finančních prostředků pro podporu a rozvoj knihovnických služeb.

2. článek: Předmět standardu knihovnických služeb

Standard vymezuje 10 kategorií s indikátory (kritérii), za kterých poskytují knihovny služby svým uživatelům. Těchto 10 kategorií je podrobně rozebráno v následujících článcích standardu.
Standard mimo jiné stanovuje optimální hodnoty indikátorů v jednotlivých kategoriích. Jejich dosažením jsou garantovány dobré podmínky pro poskytování služeb všem uživatelům knihoven. U každého kritéria uvádí jako indikativní údaj hodnoty, které odpovídají hodnotám celostátního průměru. Indikátory jsou diferencovány podle velikosti obcí a měst, ve který knihovna působí. Základním kritériem byl zde zvolen počet obyvatel v obci. Dále se zde počítá také se spádovými oblastmi a dalšími místními podmínkami.

3. článek: Provozní doba knihovny pro veřejnost

Knihovna by měla mít otevírací dobu takovou, aby maximálně vyhovovala těm, kteří žijí, studují a pracují v místě jejího působení. Takový přístup by měl zahrnovat i telefonické, 24 hodinové spojení a přístup k webovým stránkám knihovny.
Provozní doba v dopoledních, odpoledních hodinách a o víkendech se stanovuje podle situace v místě působení knihovny (doprava, frekventovanost aj.). Provozní doba se liší také podle počtu obyvatel dané obce a její optimální hodnota se pohybuje v rozmezí 5 až 50 provozních hodin týdně.
Pracovní doba knihovníka v obcích do 1 000 obyvatel by měla být přibližně o jednu třetinu delší než provozní doba knihovny. U větších knihoven se pak přihlíží k celkovému rozsahu činnosti knihovny.

4. článek: Tvorba knihovního fondu a informačních zdrojů

Knihovní fond by měl vyhovovat všem věkovým vrstvám, obsahovat kromě tradičních dokumentů vysoké kvality i všechny odpovídající druhy moderních technologií a médií a odrážet aktuální trendy společnosti. Fondy a služby by neměly být pod komerčním tlakem a z politických, ideologických nebo náboženských důvodů cenzurovány. Knihovna v obci s více než 10 000 obyvateli a krajská knihovna plnící funkci základní knihovny by měla systematicky doplňovat do svých fondů zvukové, zvukově obrazové a multimediální dokumenty. Fond by se měl pro svojí aktuálnost a společenský význam soustavně obměňovat. Dále je doporučeno zvyšování částky na nákup knihovního fondu v návaznosti na zjištěnou inflaci v uplynulém roce.

5. článek: Umístění knihovny v obci

Umístění knihoven by mělo být situováno do míst, které veřejnost maximálně využívá a je pro ni výhodná. Jeli to možné, měly by být knihovny poblíž dopravních uzlů, v blízkosti městských a obchodních center a kulturních podniků. Výhodou je, pokud veřejná knihovna sídlí v budově s dalšími dostupnými službami, kterými jsou například (galerie, muzea, či sportovní zařízení. Dostupnost knihovny by dále neměla přesáhnout 15 minut chůze, jízdy hromadnou dopravou nebo autem. Pokud docházková vzdálenost nevyhovuje doporučenému indikátoru, je vhodné zpřístupnit knihovní služby například pomocí pojízdných knihoven.

6. článek: Plocha knihovny určená pro uživatele

Knihovny by měly poskytovat adekvátní prostor pro své uživatele. Ten by měl být rozdělený na prostor pro dospělé, děti, mládež a celé rodiny. Plocha pro uživatele je chápana jako celková využívaná plocha určená návštěvníkům, a to jak v hlavní budově, tak na pobočkách knihovny. Tyto prostory nezahrnují uzavřená skladiště, schodiště, vstupní prostory nebo sociální zařízení. Při plánování a vedení prostoru knihoven poskytuje odborné vedení technická zpráva ISO. viz Architektura knihoven

7. článek: Studijní místa pro uživatele knihovny

V knihovně by měla být možnost využití studijního místa pro dospělé, děti a mládež, kde jsou k dispozici knihovní dokumenty a informační zdroje, se kterými uživatelé pracují buďto ve skupině, nebo individuálně. Pokud to podmínky umožňují, je vhodné poskytovat také klidná místa pro soustředěné studium a čítárny.
Doporučený počet studijních míst se liší dle počtu obyvatel v dané obci a pohybuje se v rozmezí od 4 do 120 míst.

8. článek: Přístup k internetu a informačním technologiím

Neomezený přístup k internetu a informačním službám v knihovnách slouží k dosažení svobody a prosperity všech uživatelů. Tyto služby poskytují společnosti příležitost, radu, či pomoc a umožňují překonávat bariéry vzniklé rozdílností zdrojů, technologií a úrovní vzdělání. Hlavním úkolem těchto služeb je eliminovat rozdíl mezi informačně bohatými a chudými. Knihovna by proto měla umožnit každému přístup k elektronickým, počítačovým a audiovizuální zařízením jako je PC s přístupem k internetu a online katalogům, čtečky, audio a MP3 přehrávače, magnetofony, či dataprojektory.
Pokud má obec k dispozici místo s přístupem k internetu mimo knihovnu, je možné snížit počet veřejně přístupných knihovních stanic připojených k internetu. Knihovna by měla dále nabízet dostatečný počet internetových přípojek pro přenosné počítače. Doporučuje se připojení za pomocí lokání bezdrátové sítě (WiFi). Technologie a počítače by se měly obnovovat nejpozději po pěti letech. Knihovny v obcích s více než 10 000 obyvateli a krajské knihovny, které plní funkci základní knihovny, by měly být dále vybaveny veškerou technikou pro nevidomé a zrakově postižené.

9. článek: Webová prezentace knihovny

Knihovna by měla dále umožnit přístup ke svému elektronickému fondu a službám všem uživatelům z jejich domova, či práce, a to po dobu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. K tomu slouží webová prezentace dané knihovny. Ta má dle standardu svou vlastní internetovou doménu, skládající se ze souborů a digitálních dokumentů obsahujících základní informace o knihovně a poskytující služby jako například online elektronický katalog. Webová stránka by měla zahrnovat název a adresu knihovny, kontakt, stručný popis dané knihovny, provozní dobu, nebo například knihovní řád. V neposlední řadě by měla být zpracována s ohledem na zrakově, sluchově, či jinak postižené uživatele.

10. článek: Elektronický katalog knihovny (OPAC) na internetu

Dostupnost a kvalita služeb knihovny je ovlivněna mimo jiné tím, zda má knihovna na internetu zveřejněný svůj elektronický katalog knih, který si mohou její uživatelé prohlížet i dálkově. Měly by ho poskytovat všechny knihovny v obcích s více jak 500 obyvateli.

11. článek: Pracovníci knihovny a jejich vzdělávání

Veřejná knihovna má být efektivně organizována a udržovat si profesionální úroveň. Knihovník by měl sloužit jako aktivní most mezi uživatelem a knihovními fondy. Aby mohl takový člověk nabízet služby na dostatečné úrovni je důležité, aby disponoval odbornou kvalifikaci a vzděláním.
Počet zaměstnanců v knihovnách je ovlivněn různými faktory: počtem budov knihovny, jejich velikostí a uspořádáním, počtem oddělení v budovách, úrovní využívání, nebo poskytovanými službami. Počet pracovníků na místní úrovni mohou dále ovlivnit jiné regionální nebo ústřední národní instituce. Důležitým faktorem jsou také finance. Benchmarking pak funguje jako měřící nástroj, který srovnává knihovny podobných velikostí a charakteristik.
Na 1 pracovníka knihovny spadá minimálně 48 pracovních hodin dalšího odborného vzdělání. V knihovnách s provozní dobou kratší než 10 provozních hodin týdně absolvuje pracovník odborné vzdělání v rozsahu nejméně 8 pracovních hodin ročně.

12. článek: Měření spokojenosti uživatelů knihovny

Veřejné knihovny by měly zajišťovat určitý rozsah potřeb, které uspokojí celou komunitu. Aby knihovna zjistila, jaké potřeby komunita vyhledává, je třeba v pravidelných intervalech (každých 5 let) provádět průzkumy podle standardizovaných dotazníků či anket. Hodnocení knihovnických služeb se týká uživatelů dvou věkových kategorií - nad 15 let a do 15 let.
Ze statistik vyplývá, že více jak 90% uživatelů starších 15 let hodnotí služby knihoven až jako velmi dobré. Uživatelé do 15 let hodnotí stejné služby o něco hůře, jako dobré.

13. článek: Vyhodnocování plnění standardu knihovnických služeb

Vyhodnocování, jak správně plní knihovny standard služeb probíhá buď na místní úrovni skrze provozovatele knihovny, na krajské úrovni krajskými knihovnami, či na státní úrovni Národní knihovnou ČR. Vyhodnocení vychází se statistického měření na základě výkazu ve formuláři Kult . Výkaz se může doplnit dílčí analýzou či průzkumem. Nejméně jednou za 2 roky by měla knihovna zveřejnit výsledky takového vyhodnocování. Nejdéle po 5 letech jsou pak tyto výsledky porovnány se skutečným stavem knihovnických služeb.

Použitá literatura

• Článek vychází ze:

Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 3. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2015. 11 stran. ISBN 978-80-7050-652-3. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/docs/Standard_pro_dobrou_knihovnu.pdf.

• RICHTER, Vít. Standard veřejných knihovnických a informačních služeb. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 6 [cit. 2017-11-28]. urn:nbn:cz:ik-11357. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11357

Externí odkazy:

http://wiki.knihovna.cz/index.php/Manifest_UNESCO_o_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihovn%C3%A1ch

Klíčová slova:

knihovna, veřejná knihovna, služby, VKIS, pokyny