Informační přetížení

Informační přetížení je jev, který vzniká v situaci, kdy člověk již není schopen efektivně zpracovávat a využívat další informace. V důsledku nadměrného vystavení se informacím a potřebě tyto informace přeměnit na poznatek / znalost se stanou více překážkou než užitečností. Lze tedy říci, že informační přetížení vzniká nahromaděním informací, které jedinec nedokáže dostatečně zpracovat. Do informačního přetížení se ovšem můžeme dostat i v situaci, kdy na nás působí nadbytek informací a přemíra podmětů v informačním prostředí. Problematice informačního přetížení se věnoval americký vědec Richard L. Meier, který tento pojem použil jako první ve své knize A Communications Theory od Urban Growth.

S rozvojem doby, informačních a komunikačních technologií (televize, mobilní telefon, rádio, internet, aj.) jsou na člověka kladeny stále větší nároky, a to jak v osobním životě, tak v tom profesním. K těmto nárokům se ovšem nedostává času navíc. Velký vliv na přenos informací mají především média, která nás neustále informují o aktuálním dění. Problémem ovšem je, že za posledních 1 000 let se nezměnila kapacita pozornosti, kterou člověk může v dané chvíli investovat do jedné aktivity, tudíž se často stává, že jsme informačně přetíženi a nejsme schopni pojmout další informace.

Jelikož jsou informace velmi snadno dostupné, člověk je jimi denně zaplavován již od nejútlejšího věku. Díky digitální revoluci stále roste množství informací, které musíme zpracovat, vytřídit a včlenit do vlastní zkušenosti, přeměnit je na znalost v menším časovém měřítku. Přestože jsme již informačně přehlceni, dostávají se nám další a další poznatky, kterým mnohdy není možné uniknout, přestože náš mozek není schopen je řádně zpracovat. Ne vždy však s nárůstem množství informací koreluje i jejich kvalita.

Jedinec totiž často činí zkratkovitá rozhodnutí vlivem nedostatečného zpracování informací, jimiž je doslova zahlcen. Pozornost člověka je při multiplicitě úloh, které vyžadují vysokou míru vědomého řízení, distribuována mezi jednotlivé úlohy, mezi nimiž je ustavičně přepínáno – vždy je zpracovávána pouze jedna. Z přemíry vícenásobných úloh vyvstává náchylnost k vyrušení, obzvláště jsou-li to úlohy jedincem hodnocené jako prioritní. Dochází k těkání mezi nimi a vyvstává neschopnost dokončit jednu úlohu dříve, než je započata další.

Informační přetížení se ve svém důsledku stává jednou z velkých překážek při běžné komunikaci a dokonce bývá spojováno s problémy vrcholových manažerů. Nadměrný příjem informací, které člověk není schopen racionálně zpracovat, způsobuje chaos v lidské mysli. Dle vědeckých výzkumů je v dnešní době například americký zaměstnanec vystaven více sdělením za jeden rok, než kolika byl vystaven člověk žijící v roce 1900 za celý život. V případě, že je zaměstnanec zahlcen informacemi, které není schopen již dále zpracovat, následuje přímý dopad na jeho pracovní výkonnost a efektivitu, a to dvěma způsoby:

• Úroveň zpracování informací roste spolu se zvyšujícím se přísunem informací, ovšem pouze do určité meze. Je-li tato mez překročena, úroveň zpracování informací radikálně klesá.
• Nadměrné nároky na zpracování informací mohou vytvářet stresové podmínky, v nichž je schopnost člověka zpracovat informace významně oslabena.

Samotné množství informací či nevyžádané informace ovšem nejsou příčinou informačního přetížení, jelikož lidé aktivně uplatňují při zpracování informací různé své strategie. Přestože se tak potýkají s enormním množstvím informací, uplatňují a rozvíjejí svoji dovednost během jejich třídění. Příčina informačního přetížení je tedy v oblastech mimo jejich možnou kontrolu. Lze tedy tvrdit, že informační přetížení vzniká při selhání vlastních strategií uplatňovaných během třídění a zpracování informací.

S problematikou informační přetížení je spojen i pojem technostres. Technostres je projev informačního přetížení, jenž může vzniknout z přehlcení vícenásobnými úlohami a nároky na zpracování informací kladené na jedince. Člověk postupně propadá pocitům, že si nikdy nemůže oddychnout, nikdy neskončí, stále musí být připojen či na příjmu. O co větší je objem úloh, s nimiž se bez ustání potýká současně, o to rychleji se blíží k okraji propasti technostresu. Technostres pramení zejména z pocitu marnosti ve snaze držet krok s rychle se vyvíjejícími technologiemi.

Zkusme si například představit, jaké informační přetížení dopadá na člověka, kterému v rámci jeho zaměstnání chodí denně elektronická pošta. Prostřednictvím takovéto elektronické komunikace je průměrný zaměstnanec zahrnován 50 e-maily za den, průměrný manažer poté více než 100 dokumenty denně. Lidé jsou tak nuceni rozhodovat a třídit tyto zprávy dle jejich důležitosti. Tato činnost nejenom pohlcuje enormní množství času, ale vede i k tomu, že na důležité sdělení a úkoly zbývá méně času. Pokud je člověk dlouhodoběji vystaven takovýmto podmínkám (rozptyluje se, hůře se rozhoduje, které zprávy jsou důležité a které ne), je dokázáno, že dělá častěji chyby při svém rozhodování.

Odkazy

Použitá literatura

• CEJPEK, J.: Informace, komunikace a myšlení: Úvod do informační vědy. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-1037-X
• DEVITO, A., J.: Základy mezilidské komunikace. 6. vydání. Praha: Grada. 2008. ISBN 978-80-247-2018-0
• GENDREAU, R.: The New Techno Culture in the Workplace and at Home. Journal of American Academy of Business, Cambridge. 2007. 11(2). str. 191-196
• KLAUSEGGER, C., SINKOVICS, R., ZOU, H.: Information overload: a cross-national investigation of influence factors and effects. Marketing Intelligence & Planning. 2007. 5 (7). str. 691-718
• TOFFLER, A.: Šok z budoucnosti. 1. vyd. Praha: Práce. 1999. ISBN 802080160X

Související články

• A2 Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií
• Informační soukromí

Klíčová slova

etika, ICT, capurro, morálka, informatizace