Informační společnost
„Sociální fenomén spojený s transformací společnosti tradiční industriální do informační. Informační společnost s rozvinutým informačním průmyslem a vysokým podílem informačních služeb vytváří předpoklady pro vznik nové elitní sociální vrstvy schopné využívat informace, znalosti a informační a komunikační technologie a naopak vede k chudnutí vrstev zaměstnanců spojených s tradičními odvětvími, kteří se nedokázali včas rekvalifikovat a nenalézají proto v informační společnosti uplatnění.“[1]
Obsah
Charakteristika informační společnosti
- vzniká kvalitativní proměnou industriální společnosti,
- nositelem inovačních změn a výchozím zdrojem rozvoje jsou znalosti a informace,
- intenzivní informatizace společnosti související hlavně s rozvojem informačních a komunikačních technologií,
- násobí se objem informací,
- zvyšuje se schopnost konkurence,
- nejvýznamnější oblastí se stává management informací a znalostí ve všech společenských sférách,
- rozvíjí se informační ekonomika,
- všemi negativními i pozitivními důsledky se zvyšuje závislost na elektronizaci života,
- změny v oblasti práce (prostředí, návyky, činnosti),
- dominuje uchování informací v elektronické podobě [2]
Možnosti informační společnosti
Dokument Státní informační politika – cesta k informační společnosti[3] uvádí hlavní přínosy budoucí informační společnosti:
- „zvýšení kvality života širším výběrem služeb a zábavy,
- lepší podpora vzdělanosti a jejímu průběžnému doplňování během aktivního profesního života, podpora profesní flexibility společnosti,
- nové možnosti pro uplatnění tvůrčích schopností lidí,
- zvýšení schopnosti společnosti reagovat na změny ve struktuře nabídky a poptávky profesní kvalifikace pracovní síly,
- nové možnosti uplatnění kulturních tradic a identity regionů a odstranění odlehlosti periferních oblastí,
- kvalitativní posun v respektování ekologických požadavků, šetření přírodních zdrojů a životního prostředí,
- účinnější a transparentnější legislativa a administrativa, bližší k občanovi a pracující s nižšími náklady, vyšší podíl občanů na veřejné správě,
- efektivnější řízení podniků a usnadnění spojení výrobců a poskytovatelů služeb se zákazníky, které zvýší konkurenceschopnost,
- nové služby poskytované v rámci telekomunikací a nové trhy pro výrobce software,
- vyšší úroveň stability a bezpečnosti, racionální chování a řízení mimořádných a krizových situací.“
Trendy měnící knihovny v informační společnosti
Se vznikem informační společnosti souvisí pokrok a změny v informačních a komunikačních technologiích a právě ty nesou potenciál změny knihoven. Se změnami společenskými přichází i změna pracovního trhu – v popředí je profese informačního specialisty, který je charakterizován jako člověk ekonomicky využívající informace (učitelé, lékaři, vědci, ...).
Úloha knihoven spočívá v podpoře informačních specialistů, která by měla být realizována v několika rovinách (současně představující nové oblasti působení knihoven ve společnosti):
- popularizace technologií – seznamování uživatelů s novými technologiemi, jejich využitím a sociálním kontextem (zejména se to týká knihoven na univerzitách, které mají snadný přístup k technologiím a specialistům, a v malých městech, kde jsou knihovny ještě nositeli pokroku).
- informační vzdělání - nejen na rozvoj měkkých dovedností a počítačové gramotnosti, ale i implementovace klasicky informačních témat (informační chování, informační etika, ...).
Knihovny by měly využít dvou zdrojů, kterými disponují:
- specializovaný knihovní fond obsahující množství metadat využitelných pro další účely (například tvorba specializovaných webů, díky čemuž mohou kolem sebe sdružovat zajímavou komunitu)
- sociální kapitál knihovníků - knihovníci dávají informacím společenský rozměr a zároveň dokáží s informacemi pracovat tvůrčím způsobem, což zahrnuje jejich vizualizaci, analýzu, sběr či hodnocení. Nové kreativní projekty, události, osobní spojení knihovníka a čtenáře jsou mimořádně důležité z hlediska dalšího vývoje těchto institucí
.[4]
Odkazy
Reference
<references>/
Použitá literatura
- VYMĚTAL, Jan, DIAČIKOVÁ, Anna a VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. 1. vyd. Praha: LexisNexis CZ, 2006. 399 s. Studijní texty. ISBN 80-86920-01-1.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
