Liberalismus

Liberalismus je filosofickým proudem a politickou ideologií, která vychází z tradice osvícenství a klade důraz zejména na svobodu jednotlivce. Vedle konzervatismu a socialismu představuje jednu z hlavních politických ideologií, vznikajících v reakci na procesy modernizace společnosti, zejména demokratizaci politiky (včetně anglické buržoazní revoluce, francouzské a americké revoluce) a nástupem kapitalismu. Rozmach liberálních idejí provázel zhroucení feudálního řádu. Liberální myšlenky vyjádřovaly hodnoty nastupujícího měšťanstva (resp. buržoazie) a posloužily jako nástroj legitimizace jeho zájmů. Tato sociální skupina se dožadovala zlepšení své pozice ve společnosti, zejména ve vztahu k absolutistickým monarchům a pozemkové aristokracii. Na místo absolutistického státu tak liberálové prosazovali konstituční a posléze i zastupitelskou vládu. Klasický liberalismus kromě toho odmítal privilegia na základě původu (základ společenského postavení šlechty) a namísto toho prosazoval uznání podle zásluh, chápaných zejména jako úspěšnost na trhu. O té nejlépe vypovídalo bohatství jedince, takže se jedním ze základních pilířů liberalismu stala ideologie vlastnictví. Soukromé vlastnictví tak pro liberály představuje vedle konstituční a zastupitelské demokracie klíčovou instituci.

S postupem industrializace v západních zemích docházelo i k prosazování liberálních idejí:

• Ekonomický liberalismus charakterizuje důraz na volnou hru tržních sil (víra v tzv. neviditelnou ruku trhu), pasivní roli vlády ve vztahu k ekonomice (princip laissez-faire) a roli soukromého vlastnictví.
• Politický liberalismus zdůrazňuje ústavní a zastupitelskou demokracii, dělbu moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní a význam základních politických svobod (svoboda projevu, vyznání, shromaždování, sdružování, právo volit a být volen atd.).

Rozmach politického liberalismu v demokratizovaných zemích v 19. století se ovšem netýkal všech lidí: volební právo nebylo přiznáno ženám, nízkopříjmovým skupinám a některým etnikům či rasám (v praxi tedy v liberálně demokratickém zřízení žili pouze bohatí bílí muži). Někdy bývá toto odbobí označeno jako omezeně liberální modernita. V reakci na sociální problémy vznikající v důsledku živelné industrializace se postupně začíná rozvíjet státní aparát a sociální politika. Na konci 19.století se pak objevuje nová forma liberalismu, která uznává i státní zásahy do ekonomiky s cílem snížit společenské nerovnosti. Z tohoto směru posléze vzniká moderní sociální liberalismus. Do nejhlubší krize se liberalismus dostal v důsledku světové hospodářské krize ve třicátých letech, kdy nefungující volnotržní řešení eproblémů ekonomiky nahradil keynesiánský přístup a aktivnější státní inzásahy do ekonomiky a ve většině zemí nahradily liberální demokracie autoritativní režimy. Po druhé světové válce ve většině západoevropských zemí autoritativní režimy zanikly, poválečná hospodářská prosperita však zůstává spjatá s keynesiánským přístupem a aktivní rolí státu. Ve dvacátém století se objevuje celá řada liberálních proudů, zahrnujících egalitární liberalismus, levicový i pravicový libertarianismus či neoliberalismus, označující oživení myšlenek ekonomického liberalismu v důsledku ekonomických problémů v sedmdesátých let a z něj vycházející hospodářskou politiku. Pojem liberalismus prošel řadou proměn a v různých zemích bývá chápán různě - v Evropě je podobně jako v klasickém liberalismu spjatý s myšlenkami volného trhu, v USA má jeho chápání blíže k sociálnímu liberalismu (pro ideje klasického liberalismu se zde používá pojem libertarianismus).

Základní hodnoty

Mezi základní hodnoty spjaté s liberalismem patří:

• Individualismus - pro liberalismus je typické, že jedinec je z hlediska významu nadřazen kolektivu. Cílem je tedy vytvořit takovou společnost, kde se všichni jednotlivci mohou rozvíjet na základě svých schopností a dovedností.
• Svoboda - individuální svoboda je považována za ústřední hodnotu liberalismu. Svoboda je nadřazena rovnosti, nicméně je omezena svobodou ostatních jedinců. Liberálové tedy nevěří, že jedinec má na svobodu absolutní právo, protože neomezená svoboda by mohla vést ke zneužívání jiných lidí.
• Rozum - víra v racionálitu světa a tedy i v racionálnitu jednotlivců.
• Rovnost - jednotlivci jsou si podle liberalismu rovni z hlediska své morální hodnoty (proto by si měli být rovni před zákonem). Liberálové požadují rovnost příležitostí, v nichž můžou lidé uplatnit svůj potenciál, který je ovšem nerovný - odmítají však rovnost sociální či rovnost výsledku.
• Tolerance a rozmanitost - víra v pozitivní hodnotu pluralismu, který umožňuje, aby spolu názory soutěžily ve volném trhu idejí a lidé si mezi nimi mohli vybrat.
• Konstitucionalismus - stát má mít pouze omezené pravomoci, protože se jedná pouze o záruku řádu a stability ve společnosti.
  

Představitelé liberalismu

Mezi nejznámější teoretiky klasického liberalismu patří John Locke, John Stuart Mill, Jean-Baptiste Say, Adam Smith, Fréderic Bastiat či Alexis de Tocqueville. Sociální či později egalitární liberalismus reprezentují např. John Atkinson Hobson, John Rawls, Ronald Dwokrin, či Isaiah Berlin. Mezi představitele levicového libertarianismu patří Philippe van Parijs, pravicovou variantu představuje např. Robert Nozick. Neoliberalismus je politicky spjatý zejména s Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, ale např. i s Augusto Pinochetem, ekonomicky pak vychází zejména z prací Miltona Friedmana a navazuje na dílo Friedricha Augusta von Hayeka.

Použitá literatura

HEYWOOD ANDREW. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s
HEYWOOD ANDREW. Politické ideologie. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 339 s
ROBERTSON DAVID. The Penguin Dictionary of Politics. London: Penguin Books, 1985, 341 s