Liberalismus

Liberalismus je filosofickým proudem a politickou ideologií, která vychází z tradice osvícenství a klade důraz zejména na svobodu jednotlivce. Vedle konzervatismu a socialismu představuje jednu z hlavních politických ideologií, vznikajících v reakci na procesy modernizace společnosti, zejména demokratizaci politiky (včetně anglické buržoazní revoluce, francouzské a americké revoluce) a nástupem kapitalismu. Rozmach liberálních idejí provázel zhroucení feudálního řádu. Liberální myšlenky vyjádřovaly hodnoty nastupujícího měšťanstva (resp. buržoazie) a posloužily jako nástroj legitimizace jeho zájmů. Tato sociální skupina se dožadovala zlepšení své pozice ve společnosti, zejména ve vztahu k absolutistickým monarchům a pozemkové aristokracii. Na místo absolutistického státu tak liberálové prosazovali konstituční a posléze i zastupitelskou vládu. Klasický liberalismus kromě toho odmítal privilegia na základě původu (základ společenského postavení šlechty) a namísto toho prosazoval uznání podle zásluh, chápaných zejména jako úspěšnost na trhu. O té nejlépe vypovídalo bohatství jedince, takže se jedním ze základních pilířů liberalismu stala ideologie vlastnictví. Soukromé vlastnictví tak pro liberály představuje vedle konstituční a zastupitelské demokracie klíčovou instituci.

S postupem industrializace v západních zemích docházelo i k prosazování liberálních idejí:

• Ekonomický liberalismus charakterizuje důraz na volnou hru tržních sil (víra v tzv. neviditelnou ruku trhu), pasivní roli vlády ve vztahu k ekonomice (princip laissez-faire) a roli soukromého vlastnictví.
• Politický liberalismus zdůrazňuje ústavní a zastupitelskou demokracii, dělbu moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní a význam základních politických svobod (svoboda projevu, vyznání, shromaždování, sdružování, právo volit a být volen atd.).

Rozmach politického liberalismu v demokratizovaných zemích v 19. století se ovšem netýkal všech lidí: volební právo nebylo přiznáno ženám, nízkopříjmovým skupinám a některým etnikům či rasám (v praxi tedy v liberálně demokratickém zřízení žili pouze bohatí bílí muži). Někdy bývá toto odbobí označeno jako omezeně liberální modernita. V reakci na sociální problémy vznikající v důsledku živelné industrializace a nastupujícího kapitalismu se postupně začíná v dříve nebývalé míře rozvíjet státní aparát a sociální politika. Na konci 19.století se pak objevuje nová forma liberalismu, která uznává i státní zásahy do ekonomiky s cílem snížit společenské nerovnosti. Z tohoto směru posléze vzniká moderní sociální liberalismus. Do nejhlubší krize se liberalismus dostal v důsledku světové hospodářské krize ve třicátých letech, kdy nefungující volnotržní řešení problémů ekonomiky nahradil keynesiánský přístup a aktivnější státní zásahy do ekonomiky a většina více či méně liberálně demokratických zřízení byla nahrazena autoritativními režimy. Po druhé světové válce ve většině západoevropských zemí autoritativní režimy zanikly, poválečná hospodářská prosperita však zůstává spjatá s keynesiánským přístupem a aktivní rolí státu v ekonomice. Problémy světové kapitalistické ekonomiky v sedmdesátých letech přispěly k oživení principů ekonomického liberalismu a realizaci z něj vycházející hospodářské politiky (pro tento trend se vžilo označení neoliberalismus). Ekonomická krize od roku 2008 v řadě zemí oslabila víru ve volný trh, ekonomický liberalismus si však nadále udržuje značný vliv. Liberálně demokratické instituce zažívají v posledních letech pokles důvěry a určitou krizi legitimity.

Ve dvacátém století se objevuje celá řada liberálních proudů, zahrnujících egalitární liberalismus, levicový i pravicový libertarianismus či neoliberalismus. Liberalismus prošel řadou proměn a v různých zemích bývá chápán různě - v Evropě je podobně jako v klasickém liberalismu spjatý s myšlenkami volného trhu, v USA má jeho chápání blíže k sociálnímu liberalismu (pro ideje klasického liberalismu se zde používá pojem libertarianismus).

Základní hodnoty

Mezi základní hodnoty liberalismu patří:

• Individualismus - pro liberalismus je typické, že jedinec je z hlediska významu nadřazen kolektivu. Cílem je tedy vytvořit takovou společnost, kde se všichni jednotlivci mohou rozvíjet na základě svých schopností a dovedností.
• Svoboda - individuální svoboda je považována za ústřední hodnotu liberalismu. Svoboda je nadřazena rovnosti, nicméně je omezena svobodou ostatních jedinců. Liberálové tedy nevěří, že jedinec má na svobodu absolutní právo, protože neomezená svoboda by mohla vést ke zneužívání jiných lidí.
• Rozum - víra v racionalitu světa a tedy i v racionalitu jednotlivců.
• Rovnost - jednotlivci jsou si podle liberalismu rovni z hlediska své morální hodnoty (proto by si měli být rovni před zákonem, bez ohledu na původ). Liberálové požadují rovnost příležitostí, v nichž můžou lidé uplatnit svůj potenciál, který je ovšem nerovný - odmítají však rovnost sociální či rovnost výsledku.
• Tolerance a rozmanitost - víra v pozitivní hodnotu pluralismu, který umožňuje, aby spolu názory soutěžily na volném trhu idejí a lidé si mezi nimi mohli vybrat.
• Konstitucionalismus - stát má mít pouze omezené pravomoci vymezené ústavou, protože se jedná pouze o záruku řádu a stability ve společnosti.
  

Představitelé liberalismu

Mezi nejznámější teoretiky klasického liberalismu patří John Locke, John Stuart Mill, Jeremy Bentham, Jean-Baptiste Say, Adam Smith, Fréderic Bastiat či Alexis de Tocqueville. Sociální či později egalitární liberalismus reprezentují např. John Atkinson Hobson, John Rawls, Ronald Dworkin, či Isaiah Berlin. Mezi představitele levicového libertarianismu patří Philippe van Parijs, pravicovou variantu představuje např. Robert Nozick. Neoliberalismus je politicky spjatý zejména s Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, ale např. i s Augusto Pinochetem, ekonomicky pak vychází zejména z prací Miltona Friedmana a navazuje na dílo Friedricha Augusta von Hayeka.

Odkazy

Doporučená literatura

• Bastiat, F. 1991. Zákon. Praha: Academia.
• Bastiat, F. 1998. Co je vidět a co není vidět. Praha: Centrum liberálních studií.
• Bentham, J. 1952 [1795]. Manual of Political Economy. In Jeremy Bentham's Economic Writings W. Stark (ed.), London: Allen and Unwin.
• Bentham, J. 1970 [1823]. Introduction to the Principles of Morals and Legislation. J. H. Burns and H. L. A. Hart (eds.), London: Athlone Press.
• Berlin, I. 1999. Čtyři eseje o svobodě. Praha: Prostor.
• Cohen, G. A. 2006. Iluze liberální spravedlnosti. Praha: Filosofia.
• Dworkin, R. 2001. Když se práva berou vážně. Praha: Oikoymenh.
• Friedman, M. 1993. Kapitalismus a svoboda. Praha: Liberální institut.
• Friedman, M.; Friedman, R. 1992. Svoboda volby. Praha: Liberální institut.
• Gray, J. 2004. Dvě tváře liberalismu. Praha: Mladá fronta.
• Harvey, D. 2005. A Brief History of Neoliberalism. Oxford: Oxford University Press.
• Hayek, F. A. von. 1990. Cesta do otroctví. Praha: Academia.
• Hayek, F. A. von. 1995. Osudná domýšlivost: omyly socialismu. Praha: SLON.
• Hayek, F. A. von. 2011. Právo, zákonodárství a svoboda: nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie. Praha: Prostor.
• Heywood, A. 2005. Politické ideologie. Praha: Eurolex Bohemia.
• Heywood, A. 2008. Politologie. Plzeň: Aleš Čeněk.
• Hobhouse, L. T. 2002. Liberalizmus. Bratislava: Kalligram.
• Hobson, J. A. 1909. The Industrial System: An Inquiry Into Earned and Unearned Income. New York: Longmans, Green & Co.
• Hobson, J. A. 1931. Racionalisace a nezaměstnanost: národohospodářské dilemma. Praha: Orbis.
• Hobson, J. A. 1962. Imperialismus. Praha: ČSAV.
• Kis, J. 1997. Současná politická filosofie. Praha: Oikoymenh.
• Locke, J. 1965. Dvě pojednání o vládě. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.
• Locke, J. 2000. Dopis o toleranci. Brno: Atlantis.
• Mill, J. S. 1913. O svobodě. Praha: Ottovo nakladatelství.
• Mill, J. S. 1992. Úvahy o vládě ústavní. Praha: svoboda-Libertas.
• Mises, L. von. 1998. Liberalismus. Praha: Liberální institut.
• Nozick, R. 1974. Anarchy, State and Utopia. Oxford: Blackwell.
• Nozick, R.; Rawls, J.; Berlin, I. 1993. O slobode a spravodlivosti: Liberalizmus dnes. Bratislava: Archa.
• Parijs, P. van. 1995. Real freedom for all: what (if anything) can justify capitalism?. Oxford: Clanderon Press.
• Parijs, P. van; Hrubec, M.; Brabec, M. (eds.). 2007. Všeobecný základní příjem: právo na lenost, nebo na přežití?. Praha: Filosofia.
• Rawls, J. 1995. Teorie spravedlnosti. Praha: Victoria Publishing.
• Rawls, J. 1997. Politický liberalizmus. Prešov: Slovacontact.
• Rawls, J. 2007. Spravodlivosť ako férovosť. Bratislava: Kalligram.
• Rawls, J. 2009. Právo národů. Praha: Filosofia.
• Say, J.-B. 1821. A Treatise on Political Economy. London.
• Smith, A. 2001. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Praha: Liberální institut.
• Smith, A. 2005. Teorie mravních citů. Praha: Liberální institut.
• Swift, A. 2005. Politická filozofie: základní otázky moderní politologie. Praha: Portál.
• Tocqueville, A. de. 2000. Demokracie v Americe. Praha: Academia.
• Tocqueville, A. de. 2003. Starý režim a revoluce. Praha: Academia.
• Velek, J. (ed.). 1996. Spor o liberalismus a komunitarismus. Praha: Filosofia.
• Wagner, P. 1984. A Sociology of Modernity: Liberty and Discipline. London: Routledge.
• Wagner, P. 2001. A History and Theory of the Social Sciences. London: Sage.
• Wallerstein, I. 1995. After Liberalism. New York: New Press.
• Znoj, M.; Bíba, J.; Vargovčíková, J. 2015. Demokracie v postliberální konstelaci. Praha: Karolinum.
• Znoj, M.; Havránek, J.; Sekera: M. (eds.). 1995. Český liberalismus: texty a osobnosti. Praha: Torst.
• Žižek, S. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška: aneb proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát. Praha: Rybka Publishers.

Související články

• Modernizace
• Demokracie
• Kapitalismus
• Osvícenství
• Konzervatismus
• Socialismus
• Neoliberalismus
• Libertarianismus
• Komunitarismus
• Adam Smith
• John Locke
• Alexis de Tocqueville
• John Stuart Mill
• Jeremy Bentham
• John Rawls
• Friedrich August von Hayek