Sociální postoje
Verze z 11. 12. 2013, 12:23, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
- postoji se zabývá sociální psychologie
Vymezení
- postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů
- postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
- postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují
- definici postojů, se snažilo zavést mnoho autorů:
- Ajzen a Fishbein říkají, že postoje jsou "Naučené predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu, či událost."
- podobně Cretch, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 napsali, že "postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů"
- je tedy zřejmé, že postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
- definice navržená v roce 1957 Osgoodem, Succim a Tannenbaumem tvrdí,že "postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují"
- připodobňují tedy postoje k mentálnímu nastavení, přidávají k němu však hodnotovou složku
- souvislost postojů s chováním není zcela objasněna
- Lapiére dokázal v roce 1934, že postoje, které vyjadřujeme verbálně se mohou
- značně lišit od postojů, které ovlivňují naše chování
- závěry výzkumu kritizoval Ajzen, který poukazoval na konflikty různých postojů a na to, že uplatnění postoje v určitém chování záleží na konkrétnosti dané situace
Dimenze postojů
- kognitivní dimenze týká se názorů, myšlenek, které má jedinec o předmětu postoje
- emocionální dimenze týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí
- konativní či behaviorální dimenze týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje
- Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v emocionální dimenzi
- zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý
- proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami
- lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového
- žebříčku můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný od hodnot
Funkce postojů
- Smith, Brunner a White
- domnívají se, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie, takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné, postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou
- popisují tři hlavní funkce postojů, kterými jsou:
- hodnocení objektů - funkce, která usnadňuje orientaci v realitě, při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání nemusíme znovu hledat způsoby reagování
- externalizace - proces spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi, toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu objektu, například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství, jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu
- sociální přizpůsobení - vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální soudržnosti
- stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak
- záporném smyslu
- takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná
- jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho "nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost
- ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka buď bude probíhat pozvolna,
- bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost
Vývoj postojů
- ve výše zmíněných definicích je zmíněno, že postoje jsou naučené, získané ze sociálního okolí
- Tajfel (1978) tvrdí, že kořeny mnoha postojů jsou v sociální identifikaci
- naproti tomu například Eysenck a Wilson (1975), jsou přesvědčeni, že postoje jsou z velké části vrozené
- staví na tom, že vrozené jsou některé osobnostní rysy, které později vytvoří základ postojů
- teorie stojí na tom, že se v rodinách často vyskytnou podobné vzorce jednání
- nicméně dokázat, že se v rodině vyskytuje nějaké chování a dokázat jeho hereditaritu je rozdíl
- rozhodně je pro genetickou teorii postojů podstatně méně důkazů než pro teorie tvrdící, že se postojům učíme
- teorie odůvodněného jednání - pochází z roku 1980 od Ajzena a Fishbeina
- říká, že se většinou chováme předvídatelně a rozumně, bereme v úvahu dostupné
- informace a jsme si vědomi důsledků svého jednání
- smysly se formují ze dvou zdrojů postojů jednotlivce a sociálních tlaků na něj
- má-li člověk jednat podle svých vyjádřených postojů, musí se oba zdroje spojit
- osobní postoje se vyvíjejí na základě přesvědčení o pravděpodobných výsledcích
Změna postojů
Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů
- vychází z teorií kognitivní disonance a konsonance (Heider)
- podle Festingera je kognitivní disonance hlavním faktorem změny postojů
- problémem zůstává, že kognitivní disonanci lze řešit i jinak než změnou postoje, například ignorováním skutečnosti, diskreditací zdroje, účelový výběr z informace
Změna skrze zpracování informací a komunikaci
- Chaiken(1980) provedl pokus, při kterém část souboru byla připravena vést rozhovor o nějakém problému (očekává se, že informace bude zpracovávat centrální cestou), část nebyla připravena na téma hovoru (periferní cesta).
- po rozhovorech zkoumal výslednou změnu postojů
- ukázalo se, že změna nastala v obou případech
- pro skupinu zpracovávající informaci centrálně byl rozhodující počet a síla argumentů, změna byla trvalá
- pro ostatní to byl postoj k řečníkovi, změna po týdnu vymizela
Model změny postojů založený na komunikaci
- soustřeďuje se na tři hlavní aspekty komunikace:
- komunikační zdroj - existuje mnoho proměnných týkajících se zdroje, které mohou ovlivnit postoj, z nejvýznamnějších lze uvést důvěryhodnost, ta je ovlivněna i časovým efektem, zapomeneme-li z jakého zdroje informaci máme, ztrácí důvěryhodnost zdroje jako proměnná smysl
- druhou významnou proměnnou je i to, zda máme pocit zda nás někdo chce přesvědčit, Walster a Festinger provedli experiment (1962) při němž část respondentů měla být přímými příjemci, druhá informaci vyslechnout jen mimochodem, změna postojů byla větší u skupiny, která nebyla přímým recipientem, informace, tento efekt byl však patrný pouze tehdy, byla-li daná informace relevantní pro přijímajícího, důležitá je i atraktivita mluvčího
- možnosti ovlivnění efektivity přesvědčování povahou informace - proměnné týkající se sdělení jsou většinou obsaženy v samotné informaci, tedy včetně jazyka sdělení atp., podstatnou proměnnou je, zda a nakolik argumenty vyjadřují jistotu pisatele či mluvčího, neopominutelnou proměnnou je i emocionální složka
- Janisch a Feshbach provedli výzkum, ve které pouštěli respondentům tři filmy o péči o chrup
- jeden byl zaměřen na potíže a bolest, které sebou nesou zkažené zuby, důraz byl položen na vyvolání strachu
- druhý film byl opakem, zdůrazněn byl preventivní efekt
- třetí snímek byl někde uprostřed
- po několika týdnech provedli šetření o změně postojů
- z výsledků vyplynulo, že největší změnu zaznamenala skupina, která shlédla
- třetí film
- ostatní skupiny byli shodné se skupinou kontrolní
- ukázalo se však, že všichni respondenti souhlasí se závěry, které filmy
- předkládali
- prokázala se tedy změna postojů, nikoliv však změna chování
Charakteristiky příjemce
- v roce 1961 Sherif a Hovland přišli s myšlenkou, že člověk, jehož vlastní názor je podobný tomu, který prezentuje někdo druhý se zaměří na body, které jsou shodné a zvýrazňují podobnost obou - proces nazvali asimilace
- naproti tomu u názorů odlišných od vlastních se zaměří na odlišnosti a
- rozdíly se tak ještě zvýrazní
- takový model naznačuje, že postoje jsou úhelníkem posuzování ostatních
- názorů a postojů
- kolem nich se rozprostírá různě velká oblast akceptovatelnosti
Měření postojů
- metodologicky velmi náročná operace
- problémy jsou nejzřejmější při popisu technik, které se měřením zabývají
Likertova škála
- skládá se z výroků, u kterých je pětibodová škála
- od zcela souhlasím
- přes nevím jako středem
- až po zcela nesouhlasím
- Likertova škála zjišťuje nejen obsah, ale i sílu postoje
Sémantický diferenciál
- technika Osgooda, Suciho a Tannenbauma
- zjišťuje nuance, které daný postoj obsahuje
- škála je sedmibodová
- na konci jsou extrémy ohraničující jednotlivé dimenze (hezký - ošklivý, dobrý - špatný)
- každé postojové slovo se tak hodnotí pomocí osmi až devíti dimenzí, které odhalují asociace a konotace
Sociometrie
- techniku vytvořil v roce 1934 L. Moreno
- zaměřena hlavně na zjišťování postojů uvnitř skupiny
- každý člen skupiny má za úkol vybrat ze členů skupiny toho, koho by označil za svého přítele, jako vůdce, jako preferovaného jedince při určité činnosti
- na základě výpovědí se pak vyhotovuje sociogram, který ukáže na oblíbené a neoblíbené členy, izolované, nebo naopak vůdčí typy...
Měření předsudků
- hlavně etnických
- vytvořil v roce 1925 Bogardus škálu sociální vzdálenosti
- respondent dostane seznam sociálních skupin a u nich má vybrat z několika výroků, např. Souhlasil bych se sňatkem blízkého příbuzného se členem této skupiny
- tato metoda je dnes již nevalidní, hlavně vzhledem k vzrůstajícímu povědomí o nebezpečí bigotismu
Analýza rozhovoru
- lze předpokládat, že na základě analýzy výroků, i těch, které se netýkají postojů, lze na ně usuzovat, hlavně podle emocionálního zabarvení
- stejně tak i analýza diskurzu, která v sobě rozpoznání postojů implicitně zahrnuje
- identifikuje totiž hlavní témata a metafory, které jsou v konverzaci užívány
- vzhledem k tomu, analýza výpovědí se teprve rozvíjí, existuje dosud jen málo konkrétních metod