Sociální postoje

• postoji se zabývá sociální psychologie

Vymezení

• postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů
• postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
• postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují

• definici postojů, se snažilo zavést mnoho autorů:
• Ajzen a Fishbein říkají, že postoje jsou "naučené predispozice k celkově příznivé nebo nepříznivé reakci na daný objekt, osobu či událost"
• podobně Cretch, Crutchfield a Ballachey v roce 1962 napsali, že "postoje jsou stabilní systémy pozitivního, nebo negativního hodnocení, emočních pocitů a technik jednání týkajících se sociálních cílů"

• je tedy zřejmé, že postoje jsou relativně stálé, naučené, týkající se příznivých nebo nepříznivých reakcí a souvisí s jednáním a činností
• definice navržená v roce 1957 Osgoodem, Succim a Tannenbaumem tvrdí,že "postoje jsou predispozice k reakci, které se od jiných stavů připravenosti liší hodnotícím charakterem reakce ke které predisponují"
• připodobňují tedy postoje k mentálnímu nastavení, přidávají k němu však hodnotovou složku

• souvislost postojů s chováním není zcela objasněna
• Lapiére dokázal v roce 1934, že postoje, které vyjadřujeme verbálně se mohou
• značně lišit od postojů, které ovlivňují naše chování
• závěry výzkumu kritizoval Ajzen, který poukazoval na konflikty různých postojů a na to, že uplatnění postoje v určitém chování záleží na konkrétnosti dané situace

Dimenze postojů

1. kognitivní dimenze týká se názorů, myšlenek, které má jedinec o předmětu postoje
2. emocionální dimenze týká se toho, co osoba cítí k předmětu postoj, emocí a emocionálních reakcí
3. konativní či behaviorální dimenze týká se sklonů k chování či jednání ve vztahu k předmětu postoje

• Fishbein a Ajzen upozorňují na rozdíl mezi názorem a postojem, který leží právě v emocionální dimenzi
• zatímco názor je neutrální výrok o kterém se domníváme, že je pravdivý
• proti tomu postoj je vždy výrazně emocionálně zabarven, souvisí s hodnotami
• lze dokonce říci, že naše postoje přímo vycházejí z našeho hodnotového
• žebříčku můžeme však také nalézt jedince, kteří zastávají postoj diametrálně odlišný od hodnot

Funkce postojů

• Smith, Brunner a White
• domnívají se, že při vyjadřování postojů hraje roli sociální strategie, takže mezi vyjadřovanými a skutečnými postoji je sice souvislost, ale nejsou totožné, postoje jsou hlavním nástrojem kontaktu s realitou
• popisují tři hlavní funkce postojů, kterými jsou:

1. hodnocení objektů - funkce, která usnadňuje orientaci v realitě, při setkání s objektem si vytvoříme postoj, takže při příštím setkání nemusíme znovu hledat způsoby reagování
2. externalizace - proces spojování vnitřních stavů s vnějšími událostmi, toto spojení, často nevědomé, ústí ve vytvoření postoje k danému vnějšímu objektu, například člověk, který pociťuje nejistotu v osobních vztazích, bude vyjadřovat hlubokou skepsi k instituci manželství, jeho postoj mu dává možnost vyjádřit něco ze svého vnitřního konfliktu
3. sociální přizpůsobení - vyjádření názorů má mnoho sociální funkcí, například posilování sociální soudržnosti

• stručně řečeno, naše postoje určují referenční skupinu, jak v kladném tak
• záporném smyslu
• takto nahlížené funkce postojů nabízí porozumění tomu, proč je jejich změna natolik obtížná
• jestliže se skrze své postoje snažíme porozumět světu kolem nás, pak změna našeho "nástroje porozumění" bude vyvolávat velikou vnitřní úzkost
• ke změně musí být splněna alespoň jedna podmínka buď bude probíhat pozvolna,
• bude se dotýkat některého periferního postoje, nikoliv centrálního nebo daný jedinec neprožívá právě žádnou vnitřní úzkost

Vývoj postojů

• ve výše zmíněných definicích je zmíněno, že postoje jsou naučené, získané ze sociálního okolí
• Tajfel (1978) tvrdí, že kořeny mnoha postojů jsou v sociální identifikaci
• naproti tomu například Eysenck a Wilson (1975), jsou přesvědčeni, že postoje jsou z velké části vrozené
• staví na tom, že vrozené jsou některé osobnostní rysy, které později vytvoří základ postojů
• teorie stojí na tom, že se v rodinách často vyskytnou podobné vzorce jednání
• nicméně dokázat, že se v rodině vyskytuje nějaké chování a dokázat jeho hereditaritu je rozdíl
• rozhodně je pro genetickou teorii postojů podstatně méně důkazů než pro teorie tvrdící, že se postojům učíme

• teorie odůvodněného jednání - pochází z roku 1980 od Ajzena a Fishbeina
• říká, že se většinou chováme předvídatelně a rozumně, bereme v úvahu dostupné
• informace a jsme si vědomi důsledků svého jednání
• smysly se formují ze dvou zdrojů postojů jednotlivce a sociálních tlaků na něj
• má-li člověk jednat podle svých vyjádřených postojů, musí se oba zdroje spojit
• osobní postoje se vyvíjejí na základě přesvědčení o pravděpodobných výsledcích

Změna postojů

Kognitivní disonance jako hlavní faktor změny postojů

• vychází z teorií kognitivní disonance a konsonance (Heider)
• podle Festingera je kognitivní disonance hlavním faktorem změny postojů
• problémem zůstává, že kognitivní disonanci lze řešit i jinak než změnou postoje, například ignorováním skutečnosti, diskreditací zdroje, účelový výběr z informace

Změna skrze zpracování informací a komunikaci

• Chaiken(1980) provedl pokus, při kterém část souboru byla připravena vést rozhovor o nějakém problému (očekává se, že informace bude zpracovávat centrální cestou), část nebyla připravena na téma hovoru (periferní cesta).
• po rozhovorech zkoumal výslednou změnu postojů
• ukázalo se, že změna nastala v obou případech
• pro skupinu zpracovávající informaci centrálně byl rozhodující počet a síla argumentů, změna byla trvalá
• pro ostatní to byl postoj k řečníkovi, změna po týdnu vymizela

Model změny postojů založený na komunikaci

• soustřeďuje se na tři hlavní aspekty komunikace:

1. komunikační zdroj - existuje mnoho proměnných týkajících se zdroje, které mohou ovlivnit postoj, z nejvýznamnějších lze uvést důvěryhodnost, ta je ovlivněna i časovým efektem, zapomeneme-li z jakého zdroje informaci máme, ztrácí důvěryhodnost zdroje jako proměnná smysl
2. druhou významnou proměnnou je i to, zda máme pocit zda nás někdo chce přesvědčit, Walster a Festinger provedli experiment (1962) při němž část respondentů měla být přímými příjemci, druhá informaci vyslechnout jen mimochodem, změna postojů byla větší u skupiny, která nebyla přímým recipientem, informace, tento efekt byl však patrný pouze tehdy, byla-li daná informace relevantní pro přijímajícího, důležitá je i atraktivita mluvčího
3. možnosti ovlivnění efektivity přesvědčování povahou informace - proměnné týkající se sdělení jsou většinou obsaženy v samotné informaci, tedy včetně jazyka sdělení atp., podstatnou proměnnou je, zda a nakolik argumenty vyjadřují jistotu pisatele či mluvčího, neopominutelnou proměnnou je i emocionální složka

• Janisch a Feshbach provedli výzkum, ve které pouštěli respondentům tři filmy o péči o chrup
• jeden byl zaměřen na potíže a bolest, které sebou nesou zkažené zuby, důraz byl položen na vyvolání strachu
• druhý film byl opakem, zdůrazněn byl preventivní efekt
• třetí snímek byl někde uprostřed
• po několika týdnech provedli šetření o změně postojů
• z výsledků vyplynulo, že největší změnu zaznamenala skupina, která shlédla
• třetí film
• ostatní skupiny byli shodné se skupinou kontrolní
• ukázalo se však, že všichni respondenti souhlasí se závěry, které filmy
• předkládali
• prokázala se tedy změna postojů, nikoliv však změna chování

Charakteristiky příjemce

• v roce 1961 Sherif a Hovland přišli s myšlenkou, že člověk, jehož vlastní názor je podobný tomu, který prezentuje někdo druhý se zaměří na body, které jsou shodné a zvýrazňují podobnost obou - proces nazvali asimilace
• naproti tomu u názorů odlišných od vlastních se zaměří na odlišnosti a
• rozdíly se tak ještě zvýrazní
• takový model naznačuje, že postoje jsou úhelníkem posuzování ostatních
• názorů a postojů
• kolem nich se rozprostírá různě velká oblast akceptovatelnosti

Měření postojů

• metodologicky velmi náročná operace
• problémy jsou nejzřejmější při popisu technik, které se měřením zabývají

Likertova škála

• skládá se z výroků, u kterých je pětibodová škála
• od zcela souhlasím
• přes nevím jako středem
• až po zcela nesouhlasím
• Likertova škála zjišťuje nejen obsah, ale i sílu postoje

Sémantický diferenciál

• technika Osgooda, Suciho a Tannenbauma
• zjišťuje nuance, které daný postoj obsahuje
• škála je sedmibodová
• na konci jsou extrémy ohraničující jednotlivé dimenze (hezký - ošklivý, dobrý - špatný)
• každé postojové slovo se tak hodnotí pomocí osmi až devíti dimenzí, které odhalují asociace a konotace

Sociometrie

• techniku vytvořil v roce 1934 L. Moreno
• zaměřena hlavně na zjišťování postojů uvnitř skupiny
• každý člen skupiny má za úkol vybrat ze členů skupiny toho, koho by označil za svého přítele, jako vůdce, jako preferovaného jedince při určité činnosti
• na základě výpovědí se pak vyhotovuje sociogram, který ukáže na oblíbené a neoblíbené členy, izolované, nebo naopak vůdčí typy...

Měření předsudků

• hlavně etnických
• vytvořil v roce 1925 Bogardus škálu sociální vzdálenosti
• respondent dostane seznam sociálních skupin a u nich má vybrat z několika výroků, např. Souhlasil bych se sňatkem blízkého příbuzného se členem této skupiny
• tato metoda je dnes již nevalidní, hlavně vzhledem k vzrůstajícímu povědomí o nebezpečí bigotismu

Analýza rozhovoru

• lze předpokládat, že na základě analýzy výroků, i těch, které se netýkají postojů, lze na ně usuzovat, hlavně podle emocionálního zabarvení
• stejně tak i analýza diskurzu, která v sobě rozpoznání postojů implicitně zahrnuje
• identifikuje totiž hlavní témata a metafory, které jsou v konverzaci užívány
• vzhledem k tomu, analýza výpovědí se teprve rozvíjí, existuje dosud jen málo konkrétních metod