Informační gramotnost

Informační gramotnost (angl. information literacy) je širší pojem, který se nesmí zaměňovat s počítačovou gramotností. Jedná se o znalost a uvědomění si, kdy a proč potřebujeme informace, kde je najít a jak je hodnotit, použít a jak je sdělovat etickým způsobem.

Vývoj informační gramotnosti

Roku 1974 byl poprvé použit termín informační gramotnost tehdejším prezidentem Information Industry Association Paulem Zurkowskim. Podle něho byl informačně gramotný člověk "jedinec připravený používat informační zdroje při práci, který se při řešení problémů naučil využívat širokou škálu technik a informačních nástrojů stejně jako primární zdroje".
Roku 1989 byla ve zprávě Komise pro informační gramotnost tehdy zveřejněna nejčastěji používaná definice informační gramotnosti.

Moskevská deklarace informační a mediální gramotnosti

Mezinárodní konference o mediální a informační gramotnosti pro znalostní společnost se konala v Moskvě v červnu 2012. Konference byla zaměřena na zvýšení povědomí veřejnosti o významu, rozsahu a aktuálnosti úkolů mediální a informační gramotnosti, jejich prosazování mezi informačními, mediálními a vzdělávacími odborníky, vládními úředníky a širokou veřejností a na identifikaci klíčových problémů. Dále zde probíhalo navržení politické a profesionální strategie v této oblasti. Konference se zúčastnilo přes 130 účastníků ze 40 zemí celého světa.

Definice pojmu

V zahraniční literatuře se setkáváme s několika základními definicemi pojmu informační gramotnost. Nejčastěji citovanou je definice ALA (American Library Association), která byla zveřejněna v roce 1989 ve zprávě Komise pro informační gramotnost. V překladu zní:

"K dosažení informační gramotnosti musí být jedinec schopen rozeznat, kdy potřebuje informace, a dále je vyhledat, vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu."

Schopnosti a dovednosti informačně gramotného člověka

Být informačně gramotný znamená získat znalost a pochopení:

• informačních potřeb
• dostupných informačních zdrojů
• způsobů jak vyhledávat informace
• potřeby hodnotit výsledky vyhledávání
• způsobu práce s výsledky jejich využití
• etiky a odpovědnosti při užívání informací
• způsobu komunikace a sdílení získaných zjištění a znalostí
• vedení a spravování získaných výsledků a ujištění

Informační gramotnost a rozvoj informačních technologií

Téma informační gramotnost se zpopularizovalo s rozvojem ICT a se zpřístupňováním rozsáhlého množství elektronických informačních zdrojů v posledním desetiletí. Přestože jeho podstata - schopnost pracovat s informacemi, hodnotit je a využívat - byla předmětem zájmu knihovníků už desetiletí předtím, nové ICT, a zvláště internet, posunuly tento vývoj ve spirále výš. Další takový posun znamená i proniknutí tohoto tématu do reforem ve vzdělávání (včetně celoživotního vzdělávání) jako princip plnohodnotného života v informační - učící se společnosti.

Informační vzdělávání

1. Základní a střední školy

Různými programy, které přispívají ke zvyšování informační gramotnosti, by měli žáci a studenti procházet v průběhu celého vzdělávacího procesu, počínaje základními školami. Prvky informačního vzdělávání na základních a středních školách mají svůj specifický charakter, který odpovídá věku žáků, resp. středoškolských studentů. To klade velké nároky na přístup učitelů a také na spolupráci s knihovníky - ať už ve vlastní školní knihovně nebo ve spolupracující veřejné knihovně.

2. Vysoké školy

Instituce poskytující vyšší vzdělávání by měly vybavit studenty schopnostmi kvalifikovaně řešit problémy, které vyvstanou nejen v souvislosti se studiem a uplatněním na trhu práce, ale i v jejich osobním životě. Měly by je připravit pro současný svět informací, rychlých změn a souvislostí. To vyžaduje změnu stylu výuky a zařazení metod, které zdůrazňují učení založené na informačních zdrojích. Studenti by se měli naučit nejen způsobům, jak informace získat, ale také jak získané informace hodnotit, identifikovat své informační potřeby a zvolit takové informační zdroje, které budou těmto potřebám odpovídat.

3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR

Je iniciátorem a realizátorem Národního programu rozvoje vzdělávání, který je určující politikou České republiky v oblasti vzdělávání.

4. Ministerstvo kultury ČR

Věnuje se problematice činnosti knihoven, které poskytují veřejné knihovnické a informační služby. Zajišťuje otázky týkající se příslušné legislativy (např. předkládá knihovní zákon), evidence knihoven a jejich rozvoje (programy finanční podpory).

5. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Určuje politiku zaměstnanosti a podílí se na organizaci rekvalifikačních kurzů.

6. Knihovny

Knihovny slouží jako brána k informacím pro občany, jako informační centra, pořádají kurzy rozvoje informační gramotnosti, kurzy práce s informacemi, umožňují svým návštěvníkům přístup k informačním zdrojům, přístup na internet. Např. Moravská zemská knihovna v Brně pořádá vzdělávací konferenci Informační gramotnost - vědomosti a dovednosti pro život, a přispívá tak k rozvoji informační gramotnosti v České republice.

7. Profesní sdružení

Asociace knihoven vysokých škol ČR - Odborná komise pro informační výchovu a informační gramotnost na vysokých školách
Hlavní cíle této komise jsou:

• podporovat aktivity vysokoškolských knihoven v oblasti informační výchovy, která přispěje k informační gramotnosti studentů i dalších uživatelů
• vytvořit zázemí pro pracovníky knihoven, kteří s informační výchovou teprve začínají, usnadnit jim tvorbu jejich koncepce
• sdílet zkušenosti získané v přípravě i provádění informační výchovy ve všech jejích formách (vstupní prohlídky knihoven, přednášky, školení, kurzy, výuka reálná i virtuální, tištěné i elektronické informační materiály)
• přispět k začleňování informační výchovy do učebních programů vysokých škol a být oporou či argumentem při jednání s akademickými funkcionáři
• spolupracovat při vytváření online kurzů informační výchovy, které budou nejen výukovým zdrojem pro uživatele, ale i modelem pro ty, kdo se informační výchovou zabývají
• udržovat přehled o stavu informační výchovy a informační gramotnosti na vysokých školách u nás i v zahraničí
  

Svaz knihovníků a informačních pracovníků - Klub školních knihoven
Klub byl založen na podzim roku 2003 z iniciativy několika příznivců školních knihoven i samotných školních knihovníků, vznikl jako součást SKIP za účelem podpory, propagace a zkvalitňování služeb knihoven na základních a středních školách. Na činnosti Klubu školních knihoven se podílejí lidé zaměstnaní ve školní knihovně, knihovníci z povolání a další. Klub v současnosti hledá nové členy, kteří by byli aktivní, kreativní, nadšení pro týmovou práci a spolehliví.

8. Média

Informují o problematice informační gramotnosti, zejména odborná média, např. Ikaros - on-line měsíčník z oblasti knihovnictví a informační vědy.

Projekty informačního vzdělávání

Struktura projektu

Projekt informačního vzdělávání by měl zahrnovat náležitosti, které popíší a stanoví jak záměry a cíle, tak i obsah, rozsah, výukové metody i organizaci, náklady a způsob financování:

• název vzdělávací aktivity
• cíle vzdělávací aktivity - konečné i dílčí
• cílová skupina - charakteristika skupiny, předchozí znalosti, vzdělávací potřeby
• obsah - osnova a učební plán
• didaktické formy - přímá výuka, distanční (kombinovaná) výuka, e-learning
• metody výuky - přednášky, semináře, aktivizující metody, týmová práce
• učební pomůcky a didaktická technika
• způsob ukončení vzdělávací aktivity - test, prezentace, závěrečná práce
• organizační zajištění - místo, čas, harmonogram, zajištění potřebných služeb
• personální zajištění - pedagog, lektor, garant
• kalkulace nákladů - lektor, učebna, technika, materiál
• vedení pedagogické dokumentace - seznam účastníků, hodnocení

Hodnocení projektu

Hodnocení výsledků vzdělávání ověří znalosti a dovednosti účastníků a schopnost jejich aplikace, jejich postoje a informační chování. Různé metody hodnocení se mohou použít v průběhu vzdělávací aktivity i po jejím skončení (viz způsob ukončení vzdělávací aktivity v projektu). Je ale možné prověřit znalosti účastníků už při zahájení vzdělávání a stejným způsobem i po skončení. Tak získáme přehled o posunu ve znalostech a dovednostech, nebo změně informačního chování účastníků.
Hodnocení vzdělávací aktivity ověřuje účinnost vzdělávání, splnění cílů a identifikuje silné a slabé stránky k vytvoření zpětné vazby jako základu k vylepšení. Kromě vlastního hodnocení pedagoga či lektora se využívá dotazníku ke zjištění názoru účastníků. Je potřeba stanovit kritéria a metody hodnocení - jaké informace je třeba shromáždit a jakým způsobem.

Často využívanou metodou je dotazník pro účastníky. Zpravidla obsahuje následující otázky:

• důvod účasti na vzdělávání
• splnění očekávání na základě vysvětlení a splnění cílů vzdělávací aktivity
• úroveň organizace - místo, doba, časový rozvrh, administrativa, komunikace, materiál
• úroveň učebních opor - učebních materiálů, pomůcek, didaktické techniky
• hodnocení pedagoga, lektora - vystupování, výklad, řeč
• obsah vzdělávání - aktuálnost, novost, vyváženost témat, naplnění cílů
• hodnocení výukových metod vzhledem k cílové skupině
• názor na skupinu účastníků - velikost, přiměřenost k metodám, vstupní úroveň znalostí a dovedností

Současné problémy

Přes dosavadní aktivity odborné komise IVIG i iniciativy jednotlivých škol a jejich knihoven existují v oblasti informačního vzdělávání na VŠ problematické oblasti. Zásadním problémem bývá nízká či vůbec žádná podpora ze strany samotné školy - jejího vedení a velké části vyučujících. Bez této podpory a uznání informačního vzdělávání jako nedílné součásti studia je pro knihovníky velmi problematické prosazovat konkrétní programy. Problémy však vznikají i na straně samotných knihoven: např. nedostatek podkladů a zkušeností pro přípravu jednotlivých programů, kurzů či přednášek a také malá či žádná pedagogická průprava. Chybějící metodika, standardy a doporučení jsou známkou nedostatečné podpory ze strany profesních organizací a oborových výzkumných a vzdělávacích pracovišť. Personální a hlavně materiální zajištění vzdělávací funkce knihovny je finančně náročné (učebny, počítače, prezentační technika, příprava výukových materiálů aj.), ale v současné době je nedostatek grantových programů, z nichž by knihovny či školy mohly čerpat prostředky právě k tomuto účelu.

Odkazy

Externí odkazy

• Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky
  
• Odborná komise pro informační vzdělávání a informační gramotnost na vysokých školách
  
• Asociace knihoven vysokých škol České republiky
  
• Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
  
• Ministerstvo kultury ČR
  
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR
  
• American Library Association

Související články

• Informační sektor, informační profese a informační vzdělávání
  
• Systémy elektronického vzdělávání
  
• Školní knihovny
  
• Informační společnost

Klíčová slova

informační gramotnost, information literacy, informační vzdělávání, celoživotní vzdělávání