Standard veřejných knihovnických a informačních služeb vychází z dokumentu s názvem: Standard pro dobrou knihovnu - metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky.[1]

Zpracovalo ho Ministerstvo kultury ČR a navazuje na zákon č.  257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (Knihovní zákon). [2] Tomuto zákonu podléhají pouze ta zařízení poskytující VKIS (veřejné knihovnické a informační služby), která nejsou provozována na základě živnostenského oprávnění a jsou zapsána v evidenci Ministerstva kultury. [3]


Obsah a účel standardu


Standard pro veřejné knihovnické a informační služby stanovuje podmínky pro poskytování knihovnických služeb, které mají ve většině případech formu doporučení týkajícího se správného a efektivního chodu knihoven a plnění jejich poslání za účelem uspokojení potřeb všech návštěvníků.

Dělí se na 13 článků z nichž první dva pojednávají o jeho poslání a předmětu. Zbylé články ...

1. článek: Poslání knihovny, cíle a působnost standardu knihovnických služeb


Hlavním posláním veřejných knihoven je jejich služba veřejnosti v podobě podpory vzdělávání, přístupu k vědomostem a kulturnímu rozvoji jednotlivců a společenských skupin. K těmto službám patří:

  • vytváření a posilování čtenářských návyků od raného dětství
  • podpora samostatného sebevzdělávání i všech stupňů školského vzdělávání
  • poskytování příležitosti pro osobní tvůrčí rozvoj
  • povzbuzování imaginace a kreativity dětí a mládeže
  • podpora uvědomělého přístupu ke kulturnímu dědictví a k hodnotám umění a pokroku vědy
  • zajišťování přístupu ke všem kulturním formám prezentace reprodukčního umění
  • podpora dialogu mezi kulturami a kulturní ozmanitosti
  • podpora tradice lidové slovesnosti
  • zpřístupňování všech druhů obecních informací
  • poskytování informačních služeb místním, podnikům, sdružením a zájmovým skupinám:
  • podpora rozvoje informační a počítačové gramotnosti
  • podpora a podíl na všech akcích a programech zabývajících se odstraňováním negramotnosti, resp. – je-li to třeba – podněcování takových aktivit.

Standard dává knihovnám zřizovaným a provozovaným obcemi a kraji možnost srovnání kvality a dostupnosti svých služeb s určitým ideálním stavem a s tím spojenou možnost se tak dále rozvíjet a zkvalitňovat služby poskytované svým uživatelům. Dále slouží jako nástroj motivace a jeho kritéria jsou používána při poskytování a využívání finančních prostředků pro podporu a rozvoj knihovnických služeb.

2. článek: Předmět standardu knihovnických služeb


Standard vymezuje 10 kategorií s indikátory (kritéria), za kterých poskytují knihovny služby svým uživatelům:

Standard stanovuje optimální hodnoty těchto indikátorů v jednotlivých kategoriích. Jejich dosažením jsou garantovány dobré podmínky pro poskytování služeb uživatelům. U každého kritéria uvádí jako indikativní údaj hodnoty, které odpovídají hodnotám celostátního průměru. Indikátory jsou diferencovány podle velikosti obcí a měst, ve který knihovna působí. Základním kritériem byl zvolen počet obyvatel v obci. Dále se zde počítá také se spádovými oblastmi a dalšími místními podmínkami.

3. článek: Provozní doba knihovny pro veřejnost


Knihovna by měla mít otevírací dobu, která maximálně vyhovovuje těm, kteří žijí, studují a pracují v místě jejího působení. Takový přístup by měl zahrnovat i telefonické, 24 hodinové spojení a přístup k webovým stránkám knihovny. Provozní doba v dopoledních, odpoledních hodinách a o víkendech, se stanovuje podle situace v místě (doprava, frekventovanost aj.) Pracovní doba knihovníka v obcích do 1 000 obyvatel by měla být přibližně o jednu třetinu delší než provozní doba knihovny. U větších knihoven se pak přihlíží k celkovému rozsahu činnosti knihovny.

4. článek: Tvorba knihovního fondu a informačních zdrojů


Knihovní fondy musí odpovídat všem věkovým vrstevám a obsahovat kromě tradičních dokumentů vysoké kvality i všechny odpovídající druhy moderních technologií a médií. Fondy a služby by neměly být pod komerčním tlakem a z politických, ideologických nebo náboženských důvodů cenzurovány. Knihovna v obci s více než 10 000 obyvateli a krajská knihovna plnící funkci základní knihovny, systematicky doplňuje do svých fondů zvukové, zvukově obrazové a multimediální dokumenty. Fond by se měl pro svojí aktuálnost a společenský význam soustavně obměňovat. Dále je doporučeno zvyšování částky na nákup knihovního fondu v návaznosti na zjištěnou inflaci v uplynulém roce.

5. článek: Umístění knihovny v obci


Umístění knihoven by mělo být situováno do míst, které veřejnost maximálně využívá a je pro ni výhodná. Jeli to možné, měly by být knihovny poblíž dopravních uzlů, v blízkosti městských a obchodních center a kulturních podniků. Výhodou je, pokud veřejná knihovna sídlí v budově s dalšími dostupnými službami, kterými jsou například (galerie, muzea či sportovní zařízení. Dostupnost knihovny by dále neměla přesáhnout 15 minut chůze, jízdy hromadnou dopravou nebo autem. Pokud docházková vzdálenost nevyhovuje doporučenému indikátoru, je vhodné zpřístupnit knihovní služby například pomocí pojízdných knihoven.

6. článek: Plocha knihovny určená pro uživatele


Knihovny by měly poskytovat adekátní prostor pro své uživatele. Ten by měl být rozdělený na prostor pro dospělé, děti, mládež a celé rodiny. INDIKÁTOR? Plocha pro uživatele je chápana jako celková užitná plocha určená návštěvníkům, jak v hlavní budově, tak na pobočkách. Tyto prostory nezahrnují uzavřená skladiště, schodiště, vstupní prostory nebo sociální zařízení aj. Metodický pokyn ministerstva kultury ČR hodnotí prostorové zajištění knihovny, její výstavby či rekonstrukce.

7. článek: Studijní místa pro uživatele knihovny


V knihovně lze využít studijní místa pro dospělé, děti a mládež, kde jsou uživatelům k dispozici knihovní dokumenty, informační zdroje, se kterými uživatelé pracují a to ve skupině nebo individuálně. Pokud to podmínky umožňují, je vhodné vytvářet místa pro soustředěné studium, čítárny a studovny.

8. článek: Přístup k internetu a informačním technologiím


Neomezený přístup k internetu a informačním službám v knihovnách slouží k dosažení svobody a prosperity všech uživatelů. Tyto služby poskytují společnosti nové příležitosti, rady a pomoc. Umožňují tak překonávat bariéry vzniklé rozdílností zdrojů, technologií a úrovní vzdělání. Hlavním úkolem těchto služeb v knihovnách je eliminovat rozdíl mezi informačně bohatými a informačně chudými. Je tedy nezbytné, aby knihovny umožnily každému přístup k elektronickým, počítačovým a audiovizuální zařízením jako PC s přístupem k internetu, k veřejným online katalogům, čtečkám, audio a MP3 přehrávačům, magnetofonům, dataprojektorům a zařízením pro tělesně postižené. Pokud má obec k dispozici místo s přístupem k internetu mimo knihovnu, je možné snížit počet veřejně přístupných stanic připojených k internetu. Knihovna by měla nabídnout uživatelům dostatečný počet přípojek pro přenosné počítače. Doporučuje se připojení za pomocí lokání bezdrátové sítě (WiFi). Technologie a počítač by se měly obnovovat nejpozději po pěti letech. Knihovny v obcích s více než 10 000 obyvateli a krajské knihovny, které plní funkci základní knihovny, musí být dále vybaveny veškerou technikou pro nevidomé a zrakově postižené.

9. článek: Webová prezentace knihovny


Knihovna má používat informační a komunikační technologie (ICT) k přístupu do svých elektronických fondů a služeb z domovů, škol nebo pracovišť a to po dobu 24 hodin denně a sedmy dní v týdnu. Indikátor: Informace o knihovně a jejích službách skrze dálkový přístup je zajištěn přes webovou prezentaci knihovny.Webová prezentace knihoven disponuje vlastní doménou na intefernetu nebo využívají domény svých provozovatelů. Obsahuje soubory digitálních dokumentů, které obsahují základní informace o knihovně a soubory, které zprostředkují elektronické služby knihoven (vlastní i licencované databáze, elektronický katalog, online výpůjční služby a online informační služby. Webová prezentace musí zahrnovat tyto údaje: název a sídlo knihovny, kontaktní údaje, název zřizovatele (provozovatele), stručnou charakteristiku knihovny, výčet oddělení (pokud existují), provozní dobu, knihovní řád, přehled nabízených služeb, poplatky. Odkaz do souborného katalogu ČR má sloužit jako základní doporučený údaj, další spolupracující knihovny a centrální služby jako “Ptejte se knihovny”. Webové prezentace knihoven by měly být zpracovány v souladu s pravidly tvorby přístupného webu, který bude brát ohledy na zrakově a sluchově znevýhodněné uživatele a uživatele sníženou hybností rukou nebo poruchami soustředění.

10. článek: Elektronický katalog knihovny (OPAC) na internetu


Díky internetu je možné zlepšit přístupnost knihovních katalogů pro veřejnost i pro jiné knihovny, přičemž se zvyšuje kvalita služeb. (Směrnice IFLA: Služby veřejných knihoven) Indikátor: Knihovny v obcích, které mají vyšší počet obyvatel než 500, disponují elektronickým katalogem knihovny, ke kterému mají uživatelé vzdálený přístup.

11. článek: Pracovníci knihovny a jejich vzdělávání


Veřejná knihovna má být efektivně organizována a při své činnosti udržovat profesionální úroveň. Knihovník má sloužit jako aktivní most mezi uživatelem a knihovními fondy. Aby mohl knihovník nabízet služby na dostatečné úrovni je důležité, aby knihovník disponoval odbornou kvalifikaci a vzděláním. (Manifest IFLA/UNESCO) Počet zaměstnanců v knihovnách je ovlivněn různými faktory: počtem budov knihovny, jejich velikost a uspořádání, počtem odděleních v budovách, úrovně využívání, službami, službami poskytovanými mimo budovu a potřebou zaměstnat specialisty. Počet pracovníků na místní úrovni mohou ovlivnit regionální nebo ústřední národní instituce, které poskytují některé služby. Důležitým faktorem jsou také finance. Benchmarking pak funguje jako měřící nástroj, který srovnává knihovny srovnatelných velikostí a podobných charakteristik. (Směrnice IFLA: Služby veřejných knihoven) Indikátor: Na 1 pracovníka spadá minimálně 48 pracovních hodin na jeho další odborné vzdělání (ale ale nic moc). V knihovnách, kde je rozsah provozní doby menší než 10 provozních hodin týdně, absolvuje pracovník odborné vzdělání nejméně 8 pracovních hodin ročně.

12. článek: Měření spokojenosti uživatelů knihovny


Veřejné knihovny musí zajišťovat určitý rozsah potřeb, které uspokojí celou komunitu. Aby knihovna zjistila, jaké potřeby komunita vyhledává, je třeba v pravidelných intervalech (každých 5 let) provádět průzkumy podle standardizovaných dotazníků či anket. Hodnocení knihovnických služeb se týkáuživatelů dvou věkových kategorií - nad 15 let a do 15 let.

  • Indikátory spokojenosti uživatelů knihovny starších 15 let:
Více než 90 % uživatelů hodnotí služby knihovny jako dobré nebo velmi dobré.


  • Indikátor spokojenosti uživatelů knihovny do 15 let:
Více než 75 % dětí a mládeže hodnotí služby knihovny jako dobré.


13. článek: Vyhodnocování plnění standardu knihovnických služeb


Vyhodnocení plnění standard knihovnických služeb se provádí:

  • na místní úrovni - provozovatelem knihovny
  • na krajské úrovni - krajskou knihovnou, případně ve spolupráci s knihovnami pověřenými výkonem regionálních funkcí
  • na celostátní úrovni - Národní knihovnou České republiky

Vyhodnocení vychází se statistik, které jsou prováděné z výkazů statistik pro veřejné knihovny - ve formuláři Kult [4]. Výkaz se může doplnit dílčí analýzou či průzkumem.

Krajská knihovna, knihovna pověřená výkonem regionálních funkcí a Národní knihovna ČR jednou za dva roky zveřejní prostřednictvím internetu výsledky plnění standardu knihovnických služeb.
Vždy po pěti letech budou indikátory porovnány se skutečným stavem knihovnických služeb. Srovnání budou probíhat jak na krajské úrovni, tak i na úrovni celostátní.


Použitá literatura

Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 3. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2015. 11 stran. ISBN 978-80-7050-652-3. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/docs/Standard_pro_dobrou_knihovnu.pdf. RICHTER, Vít. Standard veřejných knihovnických a informačních služeb. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 6 [cit. 2017-11-28]. urn:nbn:cz:ik-11357. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11357

Reference:

  1. ↑ Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. 3. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky – Knihovnický institut, 2015. 11 stran. ISBN 978-80-7050-652-3. Dostupné také z: http://ipk.nkp.cz/docs/Standard_pro_dobrou_knihovnu.pdf.
  2. ↑ ZÁKON ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon). IPK - informace pro knihovny [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2016 [cit. 2017-11-28]. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm
  3. ↑ RICHTER, Vít. Standard veřejných knihovnických a informačních služeb. Ikaros [online]. 2003, ročník 7, číslo 6 [cit. 2017-11-28]. urn:nbn:cz:ik-11357. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/11357
  4. ↑ NIPOS Kult (MK) 12-01 Knihovny Archivy - NIPOS [online]. Praha: NIPOC-CIK [cit. 2017-12-9]. Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/?cat=88


Externí odkazy:

http://wiki.knihovna.cz/index.php/Manifest_UNESCO_o_ve%C5%99ejn%C3%BDch_knihovn%C3%A1ch

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Standard_veřejných_knihovnických_a_informačních_služeb&oldid=50534“