Komunikační šum
Komunikační šum jsou okolnosti, které zkreslují a narušují přenos informace. Tyto rušivé vlivy způsobují, že může být vysílaná zpráva nesprávně přijata. Šum může být chápán pouze jako rušivé vlivy komunikačního kanálu, nebo v širším významu jako veškerá zkreslení ať už k nim dochází v kterékoli fázi komunikačního modelu. [1] Mezi druhy komunikačního šumu patří fyzický šum, fyziologický šum, psychologický šum a sémantický šum.
Obsah
Šum v Shannon–Weaver modelu komunikace
Shannonův model komunikace má pět základních prvků: informační zdroj, vysílač (kodér), kanál, přijímač (dekodér) a místo určení. Šum je potom prvkem šestým, který předchozích pět ovlivňuje a způsobuje selhání komunikace.
Druhy komunikačního šumu
Fyzický šum
Fyzický šum jsou vlastnosti vnějšího prostředí, mimo mluvčího (komunikátor) a posluchače (komunikant), rozptylující posluchače od získání informace, kterou se mu mluvčí snaží sdělit, nebo fyzicky omezují přenos signálu. Mezi původce fyzického šumu můžeme zařadit například: zvuky v pozadí konverzace, špatný televizní signál, hluk dopravy, silný vítr, rozmazané slovo v knize, oslepující světlo, nesnesitelné horko či chlad.
Fyziologický šum
Fyziologický šum je výsledkem tělesných vlastností, vad a stavů komunikantu a komunikátoru, například vada sluchu nebo zraku, koktání, špatná artikulace, únava, hlad.
Psychologický šum
Psychologický šum je zapříčiněn očekáváními, se kterými ke komunikaci přistupujeme, jako jsou předsudky, stereotypy, záporný postoj k přijatému sdělení, nenávist, plané naděje, uzavřenost, nedůvěra.
Sémantický šum
K sémantickému šumu dochází pokud komunikátor mluví jazykem, kterému komunikant nerozumí. Krom komunikace mezi cizinci nastává tento druh informačního šumu při používání dialektu, žargonu nebo složitých technických termínů.
Verbální šum
Verbálním šumem je cokoli, co znemožňuje rozeznat význam slov, ať už jde o kvalitu kanálu, nebo vlastnost jednoho z účastníků rozhovoru.
Neverbální šum
Stejně jako komunikace i šum může být neverbální. Třeba sluneční brýle, které nám brání ve čtení výrazu tváře druhého, protože zakrývají oči, ze kterých vychází velké množství neverbálních signálů.
Poměr signálu k šumu
DeVito zmiňuje pojem "poměr signálu k šumu" kde signál značí informace, které hodnotíme jako užitečné a šum jako informace bez užitku.[2]V tomto článku například najdete mnoho užitečných informací, což znamená je obsahuje vysoké procento signálu a malé procento šumu.
Komunikačního šumu se nelze zcela zbavit, ale je možné jej zredukovat, pokud se naučíme lépe naslouchat a zdokonalíme se ve vysílání a přijímání neverbálních signálů.
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- DEVITO, Joseph A. Základy mezilidské komunikace: 6. vydání. 1. vyd. [i.e. 2. vyd.]. Praha: Grada, 2008, 502 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-2018-0.
- VYMĚTAL, Jan. Průvodce úspěšnou komunikací: efektivní komunikace v praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2008, 322 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2614-4.
- JIROUŠKOVÁ, Michaela. Šum. Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina PROKOPOVÁ. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. [cit.2015-12-15] 2014http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Šum
Související články
Klíčová slova
komunikace, informace, komunikant, komunikátor, informační kanál