Deviace v objektu jsou skupinou sexuálních deviací. Jsou poruchou zaměření sexuálních tužeb na neadekvátní objekty.[1] Patří mezi ně:
Deviace v objektu mohou být stejně jako deviace v aktivitě komorbidní a dále se kombinovat s jinými. Nejčastěji se vyskytují kombinace dvou zájmů (homosexuální sadismus apod.), ale může jich být i více. V takovýchto složitějších případech pak hovoříme o Kombinovaných sexuálních deviacích (F65.6, MKN-10).[2]
Obsah
Pedofilie
Pedofilie (pedo=dítě, dětský; filia=láska) je sexuální deviací, při níž je trvalá či převládá preference sexuální aktivity s dítětem v prepubertálním věku. Takovémuto jedinci je nejméně 16 let a je starší přinejmenším o pět let než objekty jeho sexuální touhy.[3] Pedofilie může být heterosexuální, homosexuální i bisexuální (čím nižší je preferovaný věk dítěte, tím více se objevuje bisexuálních pedofilů). Podle Blanchardova výzkumu z roku 1999 je 47 % pedofilů heterosexuálních, 27 % homosexuálních a 25 % bisexuálních, avšak výskyt v celkové populaci je neznámý.[4]
Dle Weisse apetuje heterosexuální pedofil dívky kolem 9 let +- 2 roky, tedy ve věku, kdy ještě není patrné pubické ochlupení, kdy ještě nerostou prsa, dítě má velkou hlavu v poměru k tělu a je u něj patrné jasně dětské chování. Homosexuální pedofil se zaměřuje na chlapce bez ejakulace s dětským genitálem. Heterosexuální pedofil se orientuje spíše na citovou vazbu, zatímco homosexuální bývá spíše agresivní. Dle Weisse se v případě pedofilie nejedná „pouze“ o deviaci sexuální preference, nýbrž o celkový pedagogicko-estetický komplex. Pedofilové jsou orientovaní na dětský svět a děti. Dětskému světu a dětem rozumí, proto z nich bývají velmi dobří učitelé (pokud neselžou).
Neagresivní pedofilové jsou nápadní svým pozitivním vztahem k dětem. Díky tomu se dokážou velmi dobře vetřít do světa dítěte. Ke svému ukojení dospěje pedofil nejčastěji masturbací, někdy exponuje před dětmi svůj genitál. Přímý genitální styk je ojedinělý.[5]
Pokud se pedofil zaměřuje na dívky, které už disponují sekundárními pohlavními znaky, jedná se o hebefilii. V případě dospívajících chlapců hovoříme o efebofilii. V případech pedofilní ženy preferující dívky hovoříme o korofilii. Charakteristické pro pedofilii i hebefilii je, že takto sexuálně deviantní jedinec obratně komunikuje s dětmi a dospívajícími dívkami, ale je neobratný v komunikaci s dospělými ženami. Pedofilie je v podstatě jevem mladým, neboť až ve 20. století se začal právně ustanovovat věk konsenzu prvního pohlavního styku (V ČR: 15 let, nejnižší věk konsenzu je ve Vatikánu a na Maltě: 12 let; V Rusku musí být objekt „dostatečně sexuálně zralý“). Z historie jsou známy sňatky králů s mladými (dětskými princeznami). Sigmund Freud jako první psycholog detabuizoval sexualitu dětí svou domněnkou, že dítě už se rodí sexuální.
Dle Weisse je pedofilie zkoumána krátce kvůli silné celospolečensky zakořeněné tabuizaci celého tématu. Lze dle něj předpokládat, že detabuizací by docházelo k většímu množství dětských zneužívání. Freund experimentem prokázal, že muži skutečně reagují na mladé holčičky (z hlediska evoluční teorie se může jednat o genetický potenciál). Zajímavostí je, že člověk je jediným tvorem (při srovnání s primáty), který se orientuje na mladé dívky ještě neschopné rodit.
Incestní zneužívání dětí
Incestního zneužívání dětí se dle Weisse nejčastěji dopouštějí nepedofilové. Nejedná se tedy o sexuální deviaci, nýbrž o vztahovou a rodinnou patologii. Incestní zneužívání postihuje jedince v rodinách, které jsou restriktivní a konzervativní v sexu, tedy v prostředí, kde se o sexu nemluví. Častokrát se vyskytuje u jedinců, kteří bývali dříve zneužíváni sami. Matky stejně tak častokrát vědí/tuší, že se zneužívání děje, přesto však dívkám, které je se zneužíváním konfrontují řeknou, že lžou.
Při zjištění incestu je na tom nejhůře oběť, jelikož zde neexistuje dobré řešení (dítě putuje buď do ústavu, anebo je rozvrácena celá rodina). Vhodným řešením by byla mimosoudní cesta, resp. zejména rodinná terapie (tak to v některých zemích funguje).
Následky incestního zneužívání dětí jsou vážné (objevuji se v polovině případů) → vyšší výskyt neuróz, alkoholismu, toxikománie, sebevražd, prostitučního chování, sexuálních dysfunkcí (anorgasmie, porucha apetence), nedůvěra k mužům, neschopnost navazovat vztahy, defektní výkon vlastní rodičovské role v dospělosti, poruchy příjmu potravy, u sexuálně zneužitých chlapců se navíc objevuje znejistění sexuální identity a orientace.
Statistiky zneužití v dětství v České republice: 4,6 % mužů a 8,4 % žen uvedlo zkušenost se zneužíváním v dětství (z toho 3,9 % žen mělo tuto zkušenost opakovaně). Dle Weisse je až 1/3 dívek zneužita incestně, u chlapců je incestní zneužití výjimečné.
Falešná obvinění ze zneužití
Falešná obvinění ze zneužití se obvykle dějí ze tří důvodů:
- U nejmenších dětí pod vlivem sugesce: hromadná zneužívání např.: na táborech, ve třídě.
- Zneužití dítěte v rozvodových sporech (matka dítě používá jako zbraň proti otci u soudu); obvykle se jedná o děti ve věku 6-12 let.
- Msta dívky otci; otec dívenku nechce pustit ven, tak ona ho jde udat, že ji kdysi obtěžoval.
Fetišismus
- v podstatě všichni jsme fetišisté, ale máme štěstí, že naším fetišem je adekvátně starý jedinec opačného pohlaví
- fetišismus v užším slova smyslu je zaměření na neživé předměty, látky či části těla (vlasy, velká prsa)
- fetiš = portugalsky je to artefakt s erotickým nábojem, symbolicky - sexuálním obsahem
- pokud je někdo zaměřen na části těla, jedná se o parcialismus
- většina z deviantů, takže i fetišistů, je schopná styku se ženou (vzruší je to), ale často o to nemají zájem (často je vodí manželky k sexuologovi) → u fetišistů ale často stačí, aby si manželka při styku vzala na sebe to, co je manželovým fetišem (to prádélko, kozačky…)
- nejčastěji z předmětů se jedná o dámské spodní prádlo → fetišista musí mít to prádlo použité (může být vyprané, ale už předtím nošené → kradou dámské prádlo ze sušáků na balkónech)
- co dělá fetišista s kalhotkami? → čichá k nim, mazlí se s nimi, představuje si ženu, která to nosila, nakonec se do toho vymasturbuje
- homosexuální fetišisté pak potřebují slipy a trenýrky
- často se také objevuje orientace na dámské boty, střevíce
- může to být také látka/materiál
- 19. stol. to bylo hedvábí, ale dnes vůbec, dnes je to nejčastěji latex, to svědčí, že je to modifikováno učením (výběr fetiše, ne ta deviace), také imprinting hraje roli (vtisknutí v určitém kritickém vývojovém období → např.: je ovlivní první masturbační aktivity a pokud to dělali třeba s prádlem matky či sestry, tak už se jim tento vjem nevymaže)
- John Many tvrdil, že také čichové podněty mohou hrát roli při vzniku fetišistické fixace → čichové podněty patří k nejtrvalejším (když něco cítíme, tak si vybavím něco i z raného dětství)
- parcialismus - fetišem je část těla, např.: foot fetiš - zaměření na nohy, pregnant fetiš - na těhotné ženy
- pozn. - Prof. Hynie - zakladatel české sexuologie, první ústav sexuologie u nás (amplektace = objímání), Vondráček - zakladatel české psychiatrie (popsal případ dívky, kterou vzrušovala Vltava = potamofilie - orgasmus měla, jen když plavala ve Vltavě, jinak anorgasmická), apotemofilie - fetišismus na ženy s amputovanými končetinami
Transvestitismus
- z latiny: trans = přes + vestis = oděv, šat
- Hirschfeld zavedl první soukromý ústav sexuologie, sám byl gay, založil knihovnu (dnes její archiv, který vede Haeberle) → dal mnoha deviacím jejich název, také transvestitismu
- transvestitismus = muže vzrušuje, že se převléká do šatů ženy, případně jako žena také vystupuje, ale stále se cítí být mužem (transvestitismus dvojí role = když je převlečen, tak se také cítí být ženou; když se převléká, protože se cítí být ženou, tak jde o transsexualismus, což už není deviace, ale komplexní porucha)
- šaty a kosmetika mohou být koupené
- také dokáží žít se ženou, ale nebaví ho to, přesto jsou často ženatí, ale manželky jsou nespokojené
- často převlečení chodí ven, po kavárních, nechají se i od mužů hostit, ale nikdy k ničemu nedojde, protože o to jim nejde
- někteří autoři rozlišují autogynefilii - představuje si, že je ženou a to ho vzrušuje
- Freund rozlišuje 4 formy:
- fyziologická autogynefilie - vzrušení z představy, že je těhotný či rodící
- behaviorální autogynefilie - představa sebe sama při typicky ženských aktivitách (např.: u kadeřníka) a činnostech či při sexuálních aktivitách v ženském těle
- anatomická autogynefilie - představa, že má ženské tělo se všemi jeho atributy
- transvestitická autogynefilie - představa, že je dokonalou ženou
- Weiss si ale myslí, že deviací je jen ta poslední forma, ty první 3 jsou začínajícími poruchami sexuální identity
- travesti show: komerční aktivity, které nemají nic společného se sexuálními deviacemi, i když tam transvestita vystupovat může, často to však jsou nedeviantní muži
Jiné deviace v objektu
- jsou to vlastně druhy fetišismu, který je tak specifický, že má vlastní název
- nekrofilie - fetišem je mrtvola a fascinace vším, co se toho týká (např.: pohřby), může dojít až k sexuálním aktivitám s těmi mrtvými, hledají profese, které jim umožní naplnění těchto potřeb, většinou ale, když se odhalí nějaké manipulace s mrtvolami, tak se jedná o náhradní aktivity, nikoli o deviace a často je to spojeno s alkoholem
- pyrofilie - vzrušení ohněm, často jeho zakládáním a pak také sledováním, co se děje při hašení, většinou jsou to dobrovolní hasiči
- zoofilie - 1886 pojem zavedl Kraftebing, který o tom zveřejnil knihu i s obrázky, kdysi se používal výraz sodomie, preference zvířat jako sexuálních objektů, také zahrnuje úplně vše, musí ale preferovat styk se zvířaty, i když má dostupnou ženu, jinak to není zoofil (když to mají jako náhražku, tak je to taky často spojeno s alkoholem...)
- formikofilie - zaměření na malá zvířátka (šneci, žabičky) a hmyz, třeba si to nechají lézt po těle
- myzofilie - orientace na špínu
- urofilie a koprofilie - moč a výkaly
- gerontofilie - lidé se známkami stárnutí
- statuofilie - sochy
- somnofilie - spící partner/ka
- fetišem může být cokoli
- kombinované deviace → smíšené, např.: fetišistický masochismus, agresivní sadismus
- polymorfní deviace → několik různých samostatných sexuálních deviací u jednoho člověka
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
