Popularizace vědy

Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.

Obsah

1 Historie
2 Způsoby distribuce
3 Odborná a laická komunikace
4 Cílové skupiny
5 Popularizátoři
- 5.1 U nás
- 5.2 V zahraničí
6 Odkazy
- 6.1 Reference

Historie

Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavní zdroj byl z Córdobského chalífátu. V té době byla vzdělanost (nejenom) v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. V 11. stol. začínají vznikat první univerzity. V 15. stol. akademie. S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy a rozvíjí se ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematografie, rádio a televize a na přelomu 20.-21. internet. Věda se po 2. svět. válce začíná otevírat veřejnosti.

Způsoby distribuce

Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
Multimediálně: rádio, televize, internet
Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady

Odborná a laická komunikace

Cílové skupiny

Široká veřejnost
Základní a střední školy
Potencionální vědci
Vědci z jiných oborů
Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí^[1]

Popularizátoři

U nás

Václav Cílek^[2] [s. 92]- geologie

Jiří Grygar^[2] [s. 190] - astronomie

Cyril Höschl^[2] [s. 240]- psychiatrie

Vladimír Kořen - televizní moderátor

Anna Strunecká - chemie

Petr Vopěnka^[2] [s. 780]- matematika, filozofie

V zahraničí

Carl Edward Sagan^[3] - astronomie

Linus Pauling^[4] - chemie

David Attenborough^[5] - biologie

Stephen Hawking^[6] - teoretická fyzika

Michio Kaku^[7] - teoretická fyzika

Odkazy

Reference

↑ GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.
↑ ^2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.
↑ Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan
↑ Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling
↑ David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough
↑ Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking
↑ Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku

[1] GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007.

[adam-2] 2,0 ^2,1 ^2,2 ^2,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008.

[3] Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan

[4] Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling

[5] David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough

[6] Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking

[7] Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]