Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg

Etika představuje oblast filozofie, která zahrnuje systematizaci a doporučování koncepcí správného a nesprávného jednání, přičemž může popisovat morální chování a analyzovat a teoretizovat povahu morálky a etiky. [1] Etika je vystavěna na čtyřech principech – principu svobody, rovnosti, benevolence, minimálního porušení svobody. [2] Mezi obory etiky patří např. informační a citační etika.

Informační etika

Informační etika shromažďuje morální stránky související s informacemi ve světě informační společnosti. Týká se skutečností, jak je přistupováno k informacím ze strany lidí, jak jsou informace užívány, taktéž se týká okolnosti, nakolik jsou informace přístupné a v neposlední řadě je řešena situace ve spojitosti s důsledky existence informačních technologií. Informační etika je „oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformací, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.“ [3]

Základní aspekty informační etiky

Pojem informační etika není přesně vymezen, nicméně se jedná o problematiku manipulace s informacemi. [4] Taktéž lze najít přesah k tématům, která se týkají svobody slova či práva na informace, ochrany soukromí či duševního vlastnictví. Informační etika je tvořena dvěma úrovněmi - mikroetickou a makroetickou.

Mikroetické problémy

Jednou z nich je úroveň mikroetická, která představuje míru korektnosti ve spojitosti s prací s informacemi individuálně u každého jedince, který se nějakým způsobem zapojuje do informačního procesu.

Mezi konkrétní příklady patří:

  • dodržování autorských práv
  • porušování citačních zásad
  • obchodování s osobními údaji
  • ochrana obchodního tajemství

Makroetická problémy

Druhou úrovní je makroetická, jež se dotýká celé informační společnosti, nikoliv jedince. Souvisí se skutečností, jak moderní informační technologie ovlivňují společnost a s tím spojenými okolnostmi – problém nerovného přístupu k informacím či zranitelnost informační společnosti. [2]

Mezi konkrétní příklady patří:

  • spojení informační technologie a moci
  • cyberspace a zájem o dění v reálném světě
  • digitální rozdělení společnosti
  • informační technologie ve výuce

Cíle informační etiky

Cílem informační etiky je zvýšit kvalitu komunikace, snížit entropii v informačním světě, dle M. Černého např. zkvalitnit poskytování informačních služeb a informací [4], dle K. Janoše dále zvýšit úroveň informační práce či předejít tomu, aby se s informacemi zacházelo nesprávně. [5] Problematika informační etiky se týká všech jedinců, kteří přijdou jakýmkoliv způsobem do styku s informacemi, nikoliv pouze informačních pracovníků, knihovníků, žurnalistů atd.

Luciano Floridi a informační etika

Luciano Floridi, italský filozof, logik a především zakladatel filozofie informace, buduje informační etiku jako obecnou etiku nazíranou z hlediska informace. Jeho principy informační etiky jsou de facto modifikované obecné zásady přirozeného zákona, podle kterého máme konat dobro a vyhýbat se zlu. Dobrem je informace, chápaná v ontologickém smyslu jako uspořádanost, zlem je entropie. Floridi stanovuje několik zásad takto chápané etiky:

  • V infosféře nesmí být způsobována entropie.
  • Infosféra by měla být chráněna před entropií.
  • Entropie by měla být odstraněna z infosféry.
  • Informační bohatství by mělo v infosféře být podporováno jeho šířením (kvantita informací), zdokonalováním (kvalita informací) a obohacováním (informační různost).

Floridiho kodex, ač jinak pozoruhodný, ovšem zdůrazňuje především hodnotu šíření pravdivých informací, což je sice důležité hledisko, ale pro etické posuzování jen jedno z možných. [6]

Citační etika

Citační etika reprezentuje pravidla týkající se citací ve vědecké komunikaci. Autor práce je povinen ve své práci odlišit myšlenky jiných autorů a svůj vlastní text. Jedná se o „morální povinnost autora publikované vědecké práce uvést v této práci ty výsledky svých myšlenkových předchůdců, na které ve své práci bezprostředně a vědomě navázal, a odlišit zřetelně své vlastní výsledky od výsledků jiných autorů.“ [7]

Základní aspekty citační etiky

Pojem citační etika úzce souvisí s etikou informační, a to zejména v oblasti vědecké komunikace, kdy je nutné přiznat, jaké myšlenky a názory, tedy informace, nejsou původem individuálního tvůrce konkrétní práce, ale vycházejí z jiného zdroje. Přínosem je skutečnost, že díky tomuto zvyku čtenáři získají o popisovaném tématu širší přehled a zároveň autor práce tímto dokazuje ve své práci zmiňovaná fakta.

Cíle citační etiky

Cílem citační etiky je vytvořit pravidla, jejichž dodržením nedojde k porušení norem či zákonů (autorského ap.). Plněním záměru citační etiky nedochází k plagiátorství, tedy k „vydávání cizího literárního nebo jiného uměleckého nebo vědeckého díla za vlastní, popř. převzetí části cizí práce, bez uvedení použitých zdrojů“. [8]

Pravidla a kodexy

Průběžně vznikají pravidla a kodexy, v nichž jsou tyto zvyklosti definovány. Postupem času a kvůli přesunům důrazu na jiné okolnosti mohou být aktualizovány. Největší váhu má pravděpodobně legislativa, tedy zákony, vyhlášky či nařízení. Taktéž existují např. řády upravující pravidla konkrétního pracoviště.

  • Zákony související s dotčenou problematiky: Autorský zákon č. 121/2000 Sb., Trestní zákon č. 140/1961 Sb., Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
  • Citační norma ČSN ISO 690:2011 – obsahuje návody k citování literárních pramenů dle možných způsobů.
  • Kodexy pracovníků v určité zaměstnanecké sféře – např. knihovnický, novinářský.

Odkazy

Reference

  1. ↑ WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, 2018. Ethics. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ethics
  2. ↑ 2,0 2,1 ŠLERKA, Josef, 2011. Informační etika [online prezentace]. 2011. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/informan-etika
  3. ↑ JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. s 47.
  4. ↑ 4,0 4,1 ČERNÝ, Michal. 2014. Kurz práce s informacemi: Informační etika. In: Slideshare [online]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z:http://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470
  5. ↑ JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. s. 23.
  6. ↑ STODOLA, Jiří. Principy a dilemata informační etiky : svoboda slova, právo na informace a cenzura v kontextu problému dezinformace. ProInflow. Masarykova univerzita, 2019, roč. 11, č. 1, s. 70-78. ISSN 1804-2406. [cit. 2021-08-17]. Dostupné z: https://www.phil.muni.cz/journals/index.php/proinflow/article/view/2019-1-6
  7. ↑ ŠVEJDA, Jan. Citační etika. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV)[online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000364&local_base=KTD
  8. ↑ HAVLOVÁ, Jaroslava. Plagiátorství. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z WWW: <http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014609&local_base=KTD

Použitá literatura

  1. ČERNÝ, Michal. 2014. Kurz práce s informacemi: Informační etika. In: Slideshare [online]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z:http://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470
  2. JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. 134 s.
  3. HAVLOVÁ, Jaroslava. Plagiátorství. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014609&local_base=KTD
  4. SOUČEK, Martin, 2006. Informační věda. Praha: Univerzita Karlova v Praze, str. 86. Dostupné z:http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130
  5. ŠLERKA, Josef, 2011. Informační etika [online prezentace]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/informan-etika
  6. ŠVEJDA, Jan. Citační etika. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV)[online]. Praha: Národní knihovna ČR. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000364&local_base=KTD
  7. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, 2018. Ethics. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ethics

Doporučená literatura

  • ČINČERA, Jan. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1.
  • JANOŠ, Karel. Informační etika. 1. vyd. Praha: Česká informační společnost, 1993. 134 s.
  • VANĚK, Jiří. Obecná, ekonomická a informační etika. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 252 s. ISBN 978-80-7357-504-5.
  • HORNYŠOVÁ, Hana, ed. Sborník studijních materiálů ke kurzu Odborné publikování, citační etika a autorské právo s podporou ICT. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 73 s. ISBN 978-80-7435-273-7.
  • ŠIROKÝ, Jan a kol. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011. 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.

Související články

Klíčová slova

informační etika, citační etika, etika, informace, kodexy, norma, plagiátorství, komunikace, informační společnost

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Informační_a_citační_etika&oldid=66697“