Kybernetika

Kybernetika (z řec. Kybernétes, Kormidelník) je věda zabývající se teorií řízených pochodů v živé hmotě, společnosti, automatizovaných výrobních zařízeních a matematických strojích. Alespoň tak kybernetiku definuje Norbert Wiener, nalézt můžeme spoustu jiných definic, jedná se o široký pojem. Funkční podobnost mezi stroji a živými organismy je známa již dávno. Byl to však teprve Wiener, který poprvé tuto skutečnost hlouběji analyzoval a stal se tak iniciátorem nového směru ve vědě, jemuž dal název kybernetika. Je tedy často pokládán za jejího zakladatele. Své prvotní myšlenky vyložil v knize Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích.

Základní myšlenka tkví v tom, že u procesů řízení ve strojích a v živých organismech má základní význam přenos, zpracování a zachování informace. Právě tato základní idea umožňuje budovat teorii společnou problematikám různých oborů přírodních a technických věd.

Principy kybernetiky

Kybernetika umožňuje:

• řešit kvantitativní problém informací
• vyjádřit působení informací na uživatele
• modelovat systémy včetně zpětné vazby, tlumivé i růstové
• řešit zákonitosti v řízení a regulaci IS
• používat nové metody zobrazení a poznání IS
• zdokonalit a urychlit informační proces
• interaktivní přístup k odborným informacím
• pracovat v on-line režimu a s multimédii
• využívat on-line služeb internetu, elektronické konference
• aplikaci metod modelování a simulace IS

Disciplíny

Kybernetika je široká věda a hraničí se spousty jinými vědními oblastmi nebo je jejich výchozí vědou. Jedna z takových je například biokybernetika.

Biokybernetika zvaná také jako biologická kybernetika, je aplikací kybernetiky v přírodních vědách (fyziologii, farmakologii nebo v neurovědách). Biokybernetika hraje klíčovou roli v systémové biologii, jež se snaží zahrnout různé úrovně informací o biologickém objektu do modelu umožňujícího pochopit funkci objektu. Jedná se o praktickou aplikaci kybernetiky do přírodních věd.

Jedna ze stěžejních disciplín biokybernetiky je neurokybernetika.

Neurokybernetika studuje neurony, neuronové sítě, jednotlivé analyzátory i nervový systém jako celek z hlediska vzniku, přenosu, transformace a uchování informace. Důležitým metodickým prostředkem neurokybernetiky je modelování a simulace. Modely nervového systému můžeme dělit podle různých kritérií. Nejčastější je dělení podle rozlišovací úrovně a umístění zkoumaného systému v hierarchické struktuře nervové soustavy. Ta se zabývá studiem neurofyziologických problémů z hlediska kybernetiky, kterou svými poznatky zpětně ovlivňuje.

Kybernetiku ale můžeme využít i v oblastech ekonomiky a managementu, informatiky, matematiky nebo také v sociologii.

Odkazy

Použitá literatura

• WIENER, Norbert. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1960.
• KÖNIGOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z informační vědy. Dostupné z: http://dl1.cuni.cz/pluginfile.php/108870/mod_resource/content/0/vseobecne_materialy/vybrane_kapitolyIV_konigova.pdf
• Cybernetics. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Cybernetics<
• ECK, Vladimír a Miroslav Razím RAZÍM. Biokybernetika [online]. 1996 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: https://cw.fel.cvut.cz/wiki/_media/courses/a6m33mos/biokybskripta.pdf

Klíčová slova

informace, teorie řízení, komunikace, společnost, Norbert Wiener