Nevědomí

Obsah

souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
již v předfreudovské éře = část vzpomínek a zážitků, kterou si jedinec neuvědomuje
termín označující neuvědomované oblasti psychického života (nelze ztotožňovat psychické a vědomé)
psychologicky založená idea nevědomí existovala ve starověké (Platon, Plotinos) i v novověké filosofií (G. W. Leibnitz, A. Schopenhauer, E. von Hartmann, F. Nietzsche)
z psychologů je první zmínil J.F.Herbart
do psychologie byl pojem zaveden S. Freudem, který definoval psychoanalýzu jako „vědu o nevědomí“
v psychoanalýze má nevědomí klíčovou roli při vysvětlování duševní dynamiky
Freud sdílel názor F. G. Grause: klíč k poznání podstaty vědomého duševního života leží v oblasti nevědomí
jako obsah nevědomí jsou nejčastěji uváděny potlačené mentální obsahy (pocity, impulsy), které jsou v rozporu s osobní morálkou, vnitřně konfliktní a spojené s úzkostí

na okraji vědomých jevů jsou vrstvy méně zřetelných duševních obsahů
model počítající s úžinou vědomí – co se z duševních obsahů nedostane do úžiny je temné, nejasné, nezřetelné (čím větší vzdálenost od úžiny, tím větší nejasnost)
v životě člověka je důležité i to, co není vědomé: podprahové procesy a procesy vyvolané ne zcela vědomými pohnutkami mají význam pro chování člověka (čím méně vědomé, tím více se prosazují) - Woodworth a spol.
názor stoupenců psychofyziky, klasických psychologů koncem 19. století

koncepce odmítající redukci na periferní jevy vědomé psychické činnosti
nevědomí má své zákonitosti, velký energetický potenciál (působení na vědomé psychické procesy)
nevědomí komplementárním jevem vědomého

rozlišil nevědomí a podvědomí (předvědomé představy mohou proniknout do vědomí)
nevědomá představa = nepostřehujeme ji, její existenci jsme však ochotni uznat
nevědomé = představy, myšlenky, emoce, snahy, způsoby chování... všechny kategorie duševního života
konfliktní představy = v rozporu s Nadjá (Superego), musí být potlačeny, aby nenarušily duševní rovnováhu jedince, mají tendenci objevit se pro jedince přijatelnějším způsobem (sny, chybné úkony, vtipy, neurotické symptomy)
Přirovnání nevědomého k části ledovce pod hladinou
Existence prokázána výsledky posthypnotické sugesce, z klinických zkušeností (nevědomá motivace)
Rozlišil primární a sekundární procesy:

Primární procesy – souvisí s pudy, analogie k reflexům, směřují k redukci napětí, uspokojení libida

U dětí se projevují neskrytě, u dospělých ve snech, fantaziích a duševních abnormalitách

Sekundární procesy – naučené způsoby reagování, systémy tlumící a modifikující pudové tendence

Souhra Ega a Superega: intelektualizace pudových tendencí fungujících na principu slasti, uvedení do souladu s realitou a požadavky osobní morálky (je také nevědomá), nevědomí jako interakce těchto dvou procesů, udržování vnitřní rovnováhy skrze tyto „obranné mechanismy“

olektivní nevědomí - existence určitých vrozených způsobů reagování na typické objekty nebo danosti (nebezpečí, nepohoda, smrt, obydlí, voda) nebo i osoby (starý muž, žena, dítě, matka)
archetypy = činitelé determinující reakce na tyto životně významné a věcné podněty
analogické instinktům, ale nedeterminují chování, ale cítění a imaginaci
spojeny s universálními symboly, vystupují v mýtech, pohádkách, produkci schizofreniků
rozlišil personální (dané potlačením osobních zážitků) a kolektivní nevědomí (reprezentuje zkušenost celého lidstva, hlubší nevědomá struktura, spontánní manifestace v obsahu archetypálních snů)
anima, animus = mužský archetyp ženy a ženský archetyp muže
k osobnímu nevědomí patří komplexy (residua určitých zážitků, silně afektivně nabité), které po vytěsnění do nevědomí působí silným motivačním vlivem ve směru kompenzace, silné komplexy mohou být trvalými leitmotivy chování, ke komplexu se vážou určité asociace, narušují integritu „já“, na odpor proti intencím vědomého „já“, projevy komplexů mají nevyhnutelně nutkavý charakter

Bassin - oblast odštěpku (disociace mezi reakcí na signál a jeho uvědoměním), zvláštní případ gnostické činnosti mozku, kritika koncepce vytěsnění, vnitřní duševní svět tvoří dva světy – svět obsahů předmětného vědomí a svět ustanovek
Uznadze - teorie ustanovky - vnitřní plány postojů a činností (do značné míry nevědomé), vzniklé na základě zkušeností

Zdroje obrázků:

Literatura: