Fantazie

Fantazie je děj, proces, jehož výsledkem jsou představy (viz Představivost), jež nejsou pouhou reprodukcí dříve vnímané skutečnosti, ale je v nich něco pozměněného nebo nového. Fantazie čerpá ze zásobárny pamětních představ, které jsou však různě kombinovány, přetvořeny, doplněny, zasazeny do jiného rámce či nových souvislostí (Plháková).

slovem fantazie psychologové označují:

schopnost vytvářet fantazijní představy
produkty této funkce (např. denní sny, mýty či pohádky)

impulsy k vytváření fantazijních představ pramení převážně z vnitřních zdrojů. Za určitých okolností může být zaměření a obsah lidských fantazií ovlivněn vědomou intencí. Často však vznikají spontánně, přičemž jsou determinovány vzpomínkami, minulými či současnými emocionální stavy a také nadějemi a očekáváními do budoucnosti.
hranice mezi představivostí a fantazií je ovšem velmi tenká, oba psychické procesy i jejich produkty se ustavičně prolínají a vzájemně ovlivňují
fantazie je úniková reakce - v ní odreagováváme své napětí, prožíváme to, čeho ve skutečnosti nedosahujeme, uplatnění v tvořivé činnosti (pohádky, mýty, literární tvorba, umělecká obecně), vědecká činnost -> nové objevy

Snění

snění je fantazijní proces vztahující se k minulosti nebo budoucnosti
snění o budoucnosti obsahuje projekci (promítnutí vlastních obsahů mysli, stavů a sklonů), je to vědomé vytváření imaginárního světa, v němž člověk realizuje neuspokojené potřeby
sen je charakteristickým produktem fantazie, který má svůj původ v nevědomí, je doprovodný jevem spánku, je spontánní a vylučuje prvky vědomého zaměření

Primární funkce fantazie

Josef Viewegh (1986) - primární funkce fantazie spočívá ve schopnosti jedince „emancipovat se" od objektivní reality tím, že vytváří zvláštní prožitkové fantazijní struktury
Wick - primárním účelem fantazií je nabídnout alternativu k realitě, v tomto smyslu fantazijní představy přispívají k udržení duševní rovnováhy a fungují jako jakýsi svépomocný léčivý prostředek, umožňují člověku najít útočiště a útěchu v tíživé životní realitě

Sekundární funkce fantazie

uplatnění v jakékoliv lidské činnosti, zejména tvůrčí. Tato funkce se projevuje vytvářením alternativního modelu vnějšího světa, což "vyjadřuje možnost i potřebu tuto realitu lidským způsobem přesáhnout, přetvořit ji v intencích vlastních lidských záměrů a cílů" (Viewegh)

Principy fantazijní tvorby

aglutinace - spojování znaků jednoho předmětu se znaky, představy jiného předmětu
synkretizace - spojování různých myšlenkových prvků v nové celky. Nedbá se na rozlišování detailů
kombinace – spojování částí do nového celku
schematizace – redukce na základní podobu, zvýraznění typického znaku (př. karikatura)
analogie – určité znaky analogicky odvoditelné např. 3 ptáci = 3 děti
zvětšování, zmenšování – např. obři, trpaslíci
animizace - oduševnění, rozpohybování
personifikace – přenášení lidských vlastností na neživé
fyziognomizace – přisuzování lidské tváře
magismus – magické myšlení (fantazijní, mýtické, pověrčivé, symbolizující, blízké víře v nadpřirozené bytosti)

Fantazijní představy

Přetváření zkušenosti do něčeho nového a užitečného:

činnost rekonstrukční fantazie – vytváření představy na základě popisu
činnost konstrukční (tvořivé) f. - tvorba úplně nového, neexistujícího
denní snění - únik z reality, pomoc při zvládání těžkých situací, přání
sny ve spánku - projev bezděčné fantazie

Sigmund Freud & C. G. Jung

Sen jako produkt fantazijní činnosti.

2 roviny obsahu:

manifestní - co sděluji o snu, když se probudím
latentní stránka snu - pacient, pokusná osoba má ve vztahu k jednotlivým složkám manifestního snu asociovat. Freud - uspokojením neuspokojeného přání.

konstantní složky snu a složky, které se mění
některé sny nemají diagnostický význam - zpracovávají podněty působící na spáče. Chápali fantazii jako projev nevědomí. Jung vychází z jiného nevědomí - archetypální sny.

Lerschova klasifikace fantazie

projevovaná ve hře
projevovaná v denním snění, nebo v různých situacích, fantazie motivovaná přáním, strachem,
fantazie plánující a tvořivá

Často uplatňováno ve vývojové psychologii a aplikováno na jednotlivá stadia

Ribotovo dělení

fantazie plastická, materiální - podobá se té funkci při zpracování skutečnosti. Projevuje se jako asociace k percipovaným věcem
fantazie difluující - rozbíhající se, odklání se od skutečnosti, je od skutečnosti odlišná
fantazie mystická
fantazie vědecká - domýšlení nápadů, konstrukcí apod.
fantazie praktická a mechanická
fantazie komercionální - uplatňovaná v obchodech
fantazie utopická - zaměřená na budoucnost (hlavně romány sci-fi)

1. a 2. ve vztahu k realitě, zbytek ve vztahu k obsahu

Klingerovo dělení

fantazie volná
projektivní fantazie - vázaná na motivaci, podmíněna tlakem neuspokojených potřeb

Produkty lidské fantazie

Mýty

Teorie vzniku:

J. Gebsen – lidské vědomí prošlo několika mutacemi, Jednou z nich je "myticko-iracionální forma vědomí"(3.tis.p.n.l. – 5-6.stol.p.n.l.), zde vznikly mýty, dnes–mutace "ego-centrická a racionální forma vědomí"
J. Heffermanová – mýty jsou složitý kulturní a psychologický jev, symbolickým jazykem vyprávěný původ světa, lidské kultury

Řecké mýty:

v pozornosti psychologů, ukazují základní problémy lidské existence, vztahové konstelace a důsledky některých chybných kroků (Oidipus, Orestes, Narcis)

Pohádky:

pomáhají orientovat se dětem v lidských hodnotách – dobro, zlo, vytrvalost, statečnost, rozdělení se, dospělým pomáhají při řešení vztahů (rodiče, děti, sourozenci)

Imaginace v psychoterapii

Jung - aktivní imaginace
Leuner - katatymní (silně ovlivněné a zkreslené emocemi) prožívání obrazů = řízená afektivní imaginace
Silberer - lidská psychika se řídí zákonem autosymbolismu, tj. je spontánně puzena k tomu, aby ve své fantazii obrazně znázornila sama sebe

Zdroje

Literatura: