Sociální a kulturní aspekty nových médií v současných teoriích

Nová média (ve smyslu moderních komunikačních technologií) mají v dnešních světě rozsáhlý společenský a kulturní význam. Lidstvu otevřely nevídané možnosti interakce a překonaly dřívější komunikační omezení – posunuly například význam proměnných veličin komunikace, jako je prostor, čas či fyzikální překážky.

Diskuze o sociálních a kulturních aspektech nových médií je diskuzí mezioborovou, zasahující do disciplín studií nových médií, sociologie, kulturologie, mediálních studií či psychologie.

Mezi charakteristiky nových médií v kontextu jejich společenskému významu patří například:

• časoprostorová nevázanost
• interaktivita
• participace
• přístupnost
• propojenost
• rozšířená realita (augmented reality)

Mezi významné autory zabývající se sociálními a kulturními aspekty nových médií patří například Lev Manovich, Pierre Lévy, Joshua Meyrowitz, Jan van Dijk, Dannah Boyd, Howard Rheingold, Manuel Castells, Henry Jenkins nebo Evgeny Morozov.

Společnost sítí

Označení „síťová společnost“ nebo „společnost sítí“ pochází zejména z teorií Manuela Castellse a Jana van Dijka. Vysvětluje charakter společnosti, která přijala nová komunikační média, především internet.

Jan van Dijk ji blíže definuje jako „sociální formaci s infrastrukturou sociálních a mediálních sítí, která umožňuje tradiční způsob organizace na všech úrovních (individuální, skupinové/organizační a společenské). Tyto sítě dále propojují všechny části této formace (jedince, skupiny a organizace). V západních společnostech se jedinec propojený s okolím stává základní jednotkou síťové společnosti. Naopak ve východních společnostech je to velmi často spíše skupina (rodina, komunita, pracovní kolektiv), jež je propojena sítěmi.“

Předchůdcem síťové společnosti je masová společnost, jež je definována jako „sociální formace s infrastrukturou skupin, organizací a komunit (neboli mas), které určují tradiční způsob organizace na všech úrovních. Základními jednotkami této formy jsou různé druhy velkých kolektivů (mas).“

Věk sítí

V síťové společnosti jsou to právě informační technologie, v dnešní době zejména internet, které hrají klíčovou roli ve společenském uspořádání a životech jedinců. Poprvé v historii lidstva se díky sítím dá hovořit o úplném propojení světa. Jan van Dijk dokonce nazývá 21. století „věkem sítí“. Zastává názor, že se sítě staly nervovým systémem naší společnosti a na naše životy mají a budou mít větší vliv než kdysi stavby silnic pro přepravu zboží a lidí. Tato teorie v mnohém odkazuje na termín Marshalla McLuhana globální vesnice, který se používá od 60. let 20. století a který metaforicky připodobňuje svět propojený elektronickými médii k vesnici, ve které má každý ke všemu a všem blízko.

Lidské hodnoty ve společnosti sítí

Ze sociologického hlediska prochází společnost ve „věku sítí“ proměnou ve své vnitřní struktuře. Jan van Dijk například upozorňuje na několik hodnot, které prochází dramatickými změnami. Ohrožena je například společenská rovnoprávnost, jelikož, ačkoli je jednou z výhod současných komunikačních sítí možnost participace, určité skupiny lidí budou vždy participovat více než jiné, a tak může dojít k tomu, že jisté společenské rozdíly se spíše zdůrazní.“ Van Dijk blíže popisuje nerovnost přístupu k technologiím pojmem digitální propast (digital divide).

Lidé jsou také díky novým médiím lépe informováni a zaměstnanci či konzumenti mají možnost přímé participace v rozhodovacích procesech, což by logicky mělo vést k posílení demokracie. Na druhou stranu však lze demokracii vnímat jako ohrožovanou, jelikož technologie snadno podléhá kontrole „shora“. Podobně lze vnímat i otázku svobody: existují názory, že technologie je hluboce osvobozující; jiné pohledy varují před vyšším rizikem ztráty soukromí (registrace uživatelů, požadavky na úřední transparentnost a tak dále).

Různé názory existují také na počet a kvalitu sociálních vazeb: ty mohou být díky rozvinutým možnostem komunikace vyšší; jiné pohledy však naopak kritizují únik některých jedinců do virtuálních světů a postupné nahrazování komunikace tváří v tvář komunikací elektronickou.

Virtuální komunity

Hlavní článek: Virtuální komunity

Podle řady postmoderních myslitelů jsme v průběhu 20. století byli svědky rozpadu tradičních komunit jako rodiny, sousedství nebo zaměstnaneckých skupin. Co naopak posílilo, je význam menšinových skupin. Již v roce 1985 upozornil Joshua Meyrowitz na pokles důležitosti tradičních skupinových vazeb a nárůst významu jiných typů sdružení v důsledku rozšíření elektronických médií. Virtuální komunity jsou příkladem těchto skupin posilujících v online prostoru. Jedná se o kolektivy lidí sdružovaných nezávisle na čase, místě a dalších fyzických či materiálních podmínkách, ve kterých se jejich členové nacházejí. Na rozdíl od fyzických, či takzvaně organických komunit však mohou být virtuální komunity poměrně nestabilní.

Participační kultura

Hlavní článek: Participační kultura

Participační kultura je termín označující zapojení uživatelů, publik, konzumentů a fanoušků do tvorby obsahů. V kontextu nových médií jde o termín používaný především v souvislosti s internetem - zejména pak Webem 2.0, který je založen na ideji změny role uživatele z pouhého pasivního konzumenta na aktivního producenta obsahu, a systémem peer-to-peer. Příklady projevů participační kultury je sdílení obsahu na internetu, blogy, tagování, wiki nebo sociální sítě.

Odkazy

Použitá literatura

• CASTELLS, Manuel. The rise of the network society: the theory of the network society. 2nd ed., with a new pref. Malden, MA: Wiley-Blackwell, 2010, lvii, 597 s. ISBN 14-051-9686-6.
• DIJK, Jan van. The network society: social aspects of new media. 2nd ed. Thousand Oaks, CA: Sage Publications, 2006, vii, 292 s. ISBN 14-129-0868-X.
• FUCHS, Christian. Social media: a critical introduction. London: Sage, 2014, 293 s. ISBN 978-144-6257-319.
• MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. 2., rev. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011, 399 s. ISBN 978-80-204-2409-9.
• MEYROWITZ, Joshua. Všude a nikde: vliv elektronických médií na sociální chování. 1. české vyd. Praha: Karolinum, 2006, 341 s. ISBN 80-246-0905-3.

Související články

• Politické aspekty nových médií v současných teoriích
• Teorie nových médií: přístupy a perspektivy
• Digitální kultura, e-kultura, kreativní průmysl a umění na přelomu 20. a 21. století
• Město, architektura a nová média: virtuální a augmentované světy
• Kultura a umění kódů a dat: software, simulace, vizualizace
• Literatura, sociální umění, aktivismus a nová média

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.