Citační indikátory, rejstříky, databáze: srovnání a využití

Verze z 10. 9. 2015, 00:07, kterou vytvořil Pavlina.Kafkova (diskuse | příspěvky)

Citační indikátory, rejstříky, databáze jsou bibliometrické a scientometrické nástroje pro hodnocení vědy, výzkumu a vývoje na základě publikační činnosti.

Citační indikátory

Citační indikátory jsou metriky sloužící pro hodnocení vstupů a výstupů ve sféře vědy, jsou založeny na kvantitativních metodách. Žádný indikátor není zcela vypovídající a přináší s sebou celou řadu omezení, proto jsou vyvíjeny stále další a další metody s cílem eliminovat nevýhody metod předchozích. Indikátory jsou limitovány zejména těmito problémy:

  • určitou zdrojovou základnou (nepojmou všechny vydané dokumenty, nezohlední kvalitní obsah recenzovaných časopisů atd.)
  • odlišností vědních oborů (např. technické a společenské vědy)
  • etickými problémy: autocitace, nadměrné citace, neopodstatněné spoluautorství
  • vlivem dostupnosti dokumentů (volně dostupné dokumenty mohou být citovanější)
  • negativními citacemi (kritiky, polemiky)
  • druhem dokumentu (vyšší citovanost přehledových studií)[1]

Impakt faktor (IF) je zřejmě nejznámější a nejdéle užívaný indikátor pro hodnocení časopisů, nelze jej vztahovat na konkrétní autory ani články. Definoval jej Eugene Garfield v roce 1955. Informační základnou jsou citační rejstříky ISI, výsledky jsou publikovány v databázi Journal Citation Reports. Jedná se o poměr počtu citací v daném časopise k počtu publikací rejstřících za poslední dva roky, uvádí se na tři desetinná místa. Vyjadřuje možný dopad článku publikovaného v uvedeném časopise na vědeckou komunitu, jeho prestiž. Vědci publikující v časopisech s vyšším impakt faktorem bývají lépe ohodnocováni.

Výhody a přednosti:

  • neznámější a nejdéle užívaný faktor
  • všeobecně uznávaný

Nevýhody a problémy:

  • preference jazyka (angličtina nebo jazyk autora)
  • upřednostňovaní anglo-americké produkce
  • kvalita jednotlivých článků nemusí být úměrná IF časopisu
  • neplatí vždy, že vysoký počet citací = kvalita obsahu (např. kritiky, polemiky)[1] [2]

H-index neboli highly cited index udává, kolik dokumentů bylo alespoň x-krát citováno (x dokumentů určitého autora bylo alespoň x- krát citováno bez ohledu na celkový počet jeho publikací).

Výhody:

  • může být použit pro hodnocení konkrétních autorů, institucí i celého vědního oboru

Nevýhody:

  • index průměrnosti – zvýhodňuje autory publikující po delší časové období (lze vyřešit časovým omezením)
  • nezohledňuje kvalitu článku (kolikrát byl citován)
  • jednostranný pohled
  • problém přehledových statí není eliminován[1]

Eigenfactor Score (ES) neboli Eigenfaktor vyjadřuje důležitost periodika pro daný obor. Indikuje, kolikrát byly články z daného periodika citovány v Journal citation reports během posledních pěti let. Je založen na poměru počtu citací k celkovému počtu článků podobně jako Impact factor, ale na rozdíl od něj prohledává oblast aplikovaných i sociálních věd, eliminuje autocitace a zohledňuje pravděpodobný čas, který stráví uživatel čtením zdrojového periodika. Součet ES indikátorů všech časopisů je 100 (1000 nejvýznamnějších periodik má ES vyšší než 0.01).[1] [3]

Article Influence Score měří relativní význam periodika na základě průměrného vlivu jednotlivých článku, jedná se o poměr Eigenfaktoru a dílčích článků publikovaných v daném časopise (průměrná hodnota všech článků v časopisu je 1.00, články s indikátorem větším než 1.00 mají větší vliv než je průměr).

Immediacy Index neboli index odezvy, bezprostředního vlivu. Tvůrcem je Eugene Garffield. Jedná se poměr počtu citací článku k celkovému počtu článků za 1 rok, počítá tedy průměrný počet citací článků.

Výhody:

  • snižuje vliv velkých časopisů

Nevýhody:

  • zvýhodňuje časopisy s větší periodicitou

Cited Half-life neboli poločas citovanosti, používá se zejména pro akvizici. Říká, po kolika letech se objeví polovina všech citací článků v daném časopisu v JRC. Používá se pouze pro časopisy, které byly citovány více než 100 krát.

Citing Half-life neboli poločas citování, udává průměrné stáří článků citovaných v konkrétním časopis, používá se pouze pro časopisy, které byly citovány více než 100 krát.[1]

SJR (SCImago Journal Rank) Score je indikátor portálu SCImago, měří poměr počtu citací časopisu k počtu citací v daném časopisu za poslední tři roky a zohledňuje míru prestiže citací Journal Analyzer Tool je nástroj Scopusu, který měří citovanost v Elsevieru (nabývá hodnoty 1999 a více).

SNIP (Source Normalized Impact per Paper)je také indikátor Scopusu, který opět počítá poměr počtu citací dokumentu k počtu citací v daném dokumentu za poslední tři roky a bere v potaz jejich kontext (váhu časopisu) a potenciál citací (jak je pravděpodobné, že budou citovány).[3]


Citační rejstříky a databáze

Citační rejstříky a databáze jsou zdroje dat pro bibliometrické a scientometrické analýzy.[4] Můžeme je rozdělit na multioborové a specializované. Mezi nejpoužívanější multioborové databáze patří Web of Science, Scopus a Google Scholar.

Web of Science

Citační databáze Web of Science (WOS) je produktem společnosti ISI a zahrnuje tři nejznámější rejstříky:

  • Science Citation Index (od roku 1963) – pro obory z přírodních, technických, aplikovaných věd a medicíny
  • Social Science Citation index (od roku 1973) – obory z oblasti společenských věd
  • Arts and Humanitites Index (od roku 1979) – pro obory z oblasti umění a humanitních věd

Databáze WOS je zpřístupňována spolu s dalšími databázemi v rámci portálu Web of Knowledge.

Výhody:

  • množství slovníků
  • specifické služby (např. cited search, citation report - tabulky, grafy ), kvalitní citační manažer
  • kvalitní recenzované časopisy

Nevýhody:

  • menší počet záznamů než je tomu u databáze Scopus a Google Scholar
  • méně přívětivé rozhraní, složitější orientace

Scopus

Scopus je citační databáze s abstrakty od firmy Elsevier. Je multioborová s retrospektivou od roku 1966 a denní aktualizací.

Výhody:

  • přívětivější rozhraní, jednoduché a intuitivní vyhledávání
  • analytické údaje o každém autorovi a instituci
  • větší počet záznamů než je tomu u WOS

Nevýhody :

  • menší retrospektiva
  • nižší kvalita excerpovaných časopisů

Google Scholar

Google Scholar je nástroj od společnosti Google, je volně dostupný na rozdíl od předchozích dvou databází. Prohledává zejména repozitáře, open access archivy, databáze vydavatelů, Google Books, katalogy některých knihoven, souborné katalogy (např. WorldCat).

Výhody:

  • volně dostupné
  • velké množství záznamů, různorodé zdroje

Nevýhody:

  • limitované možnosti vyhledávání
  • zobrazuje pouze základní údaje (počet citujících dokumentů a odkazy)
  • velké množství duplicit
  • neumožňuje řazení vyhledaných hitů[1]

Odkazy =

Použité zdroje

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 VAVŘÍKOVÁ, Lucie. Informetrie, Scientometrie a bibliometrie. In: SOUČEK, Martin. Informační věda [online]. [2010]. [cit. 2015-09-08]. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz.
  2. ↑ ŠPÁLA, Milan a Votípková, Marie. Bibliometrické indikátory SCI - ISI jako míra kvality vědecké práce a jejich alternativy pro evaluaci v českém prostředí - výhody a úskalí. Informace na dlani [elektronický zdroj]. Praha: Albertina icome Praha, ©2004. ISSN 1214-1429. Dostupné také z: http://www.inforum.cz/archiv/inforum2004/sbornik.php.htm
  3. ↑ 3,0 3,1 KEAR, Robin.Citation searching and bibliometric measures. College & Research Libraries News. 2011, vol. 72, no. 8, s. 470-474. ISSN 0099-0086.
  4. ↑ KÖNIGOVÁ, Marie. Úvod do bibliometrie: Skriptum pro 3. a 4. roč. stud. oboru vědecké informace a knihovnictví. 1. vyd. Praha: Česká informační společnost, 1993. 74 s.

Externí odkazy

https://scholar.google.cz/

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Citační_indikátory,_rejstříky,_databáze:_srovnání_a_využití&oldid=22185“